Stavební a demoliční odpady (dále také „SDO“) v České republice představují přibližně polovinu všech produkovaných odpadů vůbec. Množstevně největší část SDO tvoří jednak zeminy, které obvykle přebývají z přípravných prací - výkopů, skrývek apod., a dále odpady na minerální bázi, tj. zbytky betonu, cihel a kameniva, střešní tašky a keramika. Většina z nich (téměř 98 %) se dále využívá, to znamená, že se třídí, upravují a potom opět využijí ve výrobě, na stavbách či při úpravách terénu.
Škála stavebních odpadů je velmi široká. Při rekonstrukci domu či bytu lze vidět kusy betonu, cihly, omítky, tašky, keramické výrobky, sádrokarton, různé druhy izolačních materiálů, dřevo, sklo, plasty, kovový odpad, kabely, zeminy atd. Ve stavebním odpadu se může vyskytovat řada nebezpečných odpadů, jejich příkladem jsou materiály obsahující azbest. Problematická může být i likvidace plastů, protože to často bývá PVC.
Nový zákon o odpadech a jeho dopady na SDO
Na konci minulého roku byl schválen nový zákon o odpadech č. 541/2020 Sb. a začala tak platit nová pravidla pro nakládání s odpady, včetně těch, které vznikají při stavební činnosti nebo při odstraňování stavebních objektů (demolic). Nový zákon jednoznačně zavazuje k zajištění nejvyšší možné míry opětovného použití a recyklace stavebních odpadů, a to od samotného vzniku těchto odpadů - a nejen odpadů, ale i dalších materiálů ze staveb.
Proto přímo v § 15 ukládá zákon původcům odpadů povinnost dodržet určitý postup pro nakládání s vybouranými stavebními materiály určenými pro opětovné použití, s vedlejšími produkty a se SDO vzniklými při odstraňování stavby, provádění stavby nebo údržbě stavby. Tento postup upřesňuje vyhláška o podrobnostech nakládání s odpady. Návrh vyhlášky přesně vymezuje vybourané stavební materiály, které je možné opětovně použít, nebo které mohou být vedlejšími produkty, a dále odpady, které je možné recyklovat - uvádí jejich podrobný seznam a ukládá povinnost tyto složky soustřeďovat odděleně. Podobně vyjmenovává SDO, které obsahují nebezpečné složky, jejichž oddělené soustřeďování by již nyní mělo být samozřejmostí.
Povinnosti původců odpadů
Původcem stavebního odpadu je primárně ten, jehož činností tento odpad vzniká. To znamená, že se zpravidla jedná o stavební firmu. Podle nového zákona však může zadavatel stavby a stavební firma smluvně dohodnout, kdo je původcem a komu ve vlastnictví odpad zůstává.
Čtěte také: Vše o deponiích stavebního odpadu
Původci SDO mají v zákoně nově povinnost mít jejich předání zajištěno písemnou smlouvou, a to ještě před jejich vznikem. Tato povinnost se týká i občanů, pokud nemají možnost předat SDO obci v rámci obecního systému, a byla do zákona vložena jako prevence vzniku černých skládek. Pouze v případě, že občan může předat určité množství v rámci obecního systému přímo obci, pak pro něj tato povinnost neplatí.
Zákon č. 541/2020 Sb. mimo jiné stanovuje povinnosti původců odpadů, včetně stavebních a demoličních odpadů, prokázat orgánům provádějícím kontrolu, že předal odpad, který produkuje, v odpovídajícím množství v souladu s § 13 odst. 1 písm. c). V případě komunálního odpadu, který běžně produkuje, a stavebního a demoličního odpadu, které sám nezpracuje, musí mít jejich předání podle § 13 odst. 1 písm. c) zajištěno písemnou smlouvou s oprávněnou osobou, která je k převzetí těchto odpadů oprávněna.
Nakládání se stavebním odpadem
To, jakým způsobem jsou odpady roztříděny, rozhoduje o výši poplatku, který za jejich likvidaci zaplatíme. Obvykle platí, že za dobře roztříděné odpady méně zaplatíte.
Hierarchie nakládání s odpady
Dělení stavebních odpadů dle Vyhlášky č. 93/2016 Sb., tzv. Hierarchie nakládání s odpady říká, že nejlepší je odpadům předcházet nebo alespoň prodloužit životnost výrobků či materiálů. I rekonstrukci domu lze provádět tak, že opatrně demontujete díly a prvky, které bude možné dále využít. Řada prvků lze opět použít či prodat. Takovéto nakládání s materiály je obecně méně náročné na energii a suroviny ve srovnání s recyklací.
Třídění stavebního odpadu
Pokud se pouštíte do rekonstrukce, snažte se odpadní materiál průběžně třídit už v průběhu stavebních prací. Oddělujte stavební suť (cihly, kameny, štěrk, beton) od železných trubek, dřeva, skla, izolačních materiálů nebo sádrokartonu. Průběžné třídění se vám vyplatí i z finančního hlediska. Pokud chcete odvézt odpady na skládku nebo svěřit likvidaci profesionální firmě, za vytříděné materiály zpravidla zaplatíte méně. Pokud naopak na jednu hromadu naházíte vše včetně nebezpečného odpadu, budete muset sáhnout hlouběji do kapsy.
Čtěte také: Fyzikální procesy ve stavebních materiálech
Pokud vše naházíme do jednoho kontejneru, potom je nutné odvézt vše na skládku. Řada materiálů ze stavby lze využít a recyklovat. To je ale možné jen tehdy, pokud je materiál roztříděn. Podle metodického pokynu Ministerstva životního prostředí stavební a demoliční odpady neupravené do podoby recyklátu nelze také používat na povrchu terénu (s výjimkou zemin, které neobsahují nebezpečné látky).
Sběrné dvory a likvidace svépomocí
V případě menší rekonstrukce, která nevyžaduje stavební povolení, obvykle vzniká jen menší množství stavebního odpadu. Jeho likvidaci si může zajistit stavitel sám (odvoz na sběrný dvůr), případně si u oprávněné firmy může objednat kontejner na likvidaci tohoto odpadu.
Odpady ze stavby můžete samozřejmě vytřídit i svépomocí. Podmínky likvidace stavebního odpadu nejsou u sběrných dvorů jednotné - v některých obcích mohou občané svážet stavební suť zdarma do určitého objemu, jinde zase vždy zaplatí. Než se na sběrný dvůr vydáte, zjistěte si konkrétní pravidla v dané provozovně a poptejte se, jaký typy odpadů přijímají. Sběrné dvory mohou a nemusí přijímat nebezpečné odpady, stejně tak můžou mít specifické požadavky na způsob ukládání.
Stavební odpady nepatří do popelnice, protože ty jsou určeny pouze pro směsný komunální odpad. Mohlo by dojít k poškození svozové techniky, případně lisu, pokud je směsný odpad překládán a lisován do velkých kontejnerů na překladišti. SDO se zařazují dle Katalogu odpadů do skupiny 17. Stavební odpady by tedy nikdy neměly končit v popelnicích.
Opětovné využití stavebního odpadu
Některé typy odpadu můžete při rekonstrukci nebo demolici znovu využít pro další stavební práce. Zbytky cihel lze po očištění používat k dalšímu zdění, kameny zase poslouží jako výplň do betonové konstrukce. Na stavbě můžete opětovně zužitkovat i staré omítky a malty. Potřebovat budete ocelové síto s většími oky (tzv. "harfa"), přes které maltu prosejete. Ty hrubé pak při stavbě využijete k zásypům, z jemných můžete namíchat novou maltu. Při stavebních pracích proto vždy přemýšlejte, které typy odpadů dokážete znovu používat. Některé druhy odpadů lze opětovně využívat, jiné recyklovat či přeprodat, další zase patří na skládku nebo k uložení nebezpečného odpadu.
Čtěte také: Zjistěte více o metodách analýzy stavebních materiálů
Pokud vybourám ze stavby trám, traverzu nebo cihlu, je to odpad? Přímo z definice odpadu a smyslu nového zákona lze jednoznačně odpovědět, že jestliže stavební prvek může sloužit k původnímu účelu, tzn. opět jako stavební materiál se stejnými vlastnostmi, pak je žádoucí, aby jako odpad neskončil. Podle nového zákona dokonce mezi primární povinnosti patří, že při odstraňování stavby, provádění stavby nebo údržbě stavby je nutné dodržet postup pro nakládání s vybouranými stavebními materiály určenými pro opětovné použití, vedlejšími produkty a stavebními a demoličními odpady tak, aby byla zajištěna nejvyšší možná míra jejich opětovného použití a recyklace.
Použité stavební výrobky, které byly použity při stavbě, se nestávají odpadem v případě, že jsou ze stavby odnímány a následně v místě stavby nebo na jiné stavbě použity opět jako stavební výrobky k původnímu účelu (např. očištěné cihly, panely, nosníky, štěrk, písek), protože nenaplňují definici odpadu uvedenou v § 4 zákona č. 541/2020 Sb. o odpadech. V takovém případě nejsou podřízeny zákonu o odpadech a jejich užívání je řízeno zvláštními právními předpisy (Zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky, Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu).
Specifické druhy stavebního odpadu
- Drátěné sklo: Tvořeno kombinací kovu a skla. Protože se v něm nachází zpevňující kovové mřížky, nelze drátosklo vytřídit do zelených kontejnerů na sklo.
- Akrylátové sklo (plexisklo): Má vlastnosti termoplastu. Nepatří však ani do kontejneru na sklo, ani plasty.
- Molitan: Nepatří do žlutých kontejnerů na plasty.
- Polystyren: Čistý polystyren je možné v menší míře vyhazovat do žlutého kontejneru. Sem však patří zejména polystyreny, které se používají jako výplně krabic nebo termoobaly. V desek z expandovaného resp. extrudovaného polystyrenu (EPS resp. XPS), s ohledem na požadavky, které musí tyto výrobky splňovat z hlediska protipožární ochrany, může být přítomen zpomalovač hoření hexabromcyklododekan (HBCDD). Od 30. září 2016 se změnila pravidla pro původce odpadů (firmy a obce) o nakládání s odpadním stavebním polystyrenem v budovách a při jejich výrobě. Při pochybnostech o obsahu HBCDD je možné prostřednictvím rozboru v akreditované laboratoři prokázat koncentraci HBCDD v polystyrenu pod 1000 mg/kg. V případě, že se prokáže, že koncentrace je nižší než 1000 mg/kg je možné odpadní stavební polystyren předat k recyklaci nebo jinému způsobu nakládání s odpady. Výsledek rozboru je pak nutno přikládat při přejímce odpadů do zařízení. V případě zbytků stavebního polystyrenu, které vznikají na současně realizovaných stavbách, ve kterém již byl HBCDD nahrazen, se nepřítomnost HBCDD prokazuje prohlášením výrobce tohoto polystyrenu. Nad 3% (30 000 mg/kg) obsahu HBCDD se jedná nebezpečný odpad.
- Minerální vata: Staré minerální vaty mohou obsahovat podíl až 80 % recyklovaného skla.
- Dřevo: Dřevo ze stavby patří mezi stavební suť. Odvézt jej můžete buď do sběrného dvora či na skládku, nebo při větším množství zajistit likvidaci specializovanou firmu. Pokud je čisté bez zbytků stavebních hmot nebo nátěrů, můžete jej znovu využít na stavbě, například pro výrobu dřevěného bednění. Pokud u dřevěných částí staveb není možné jejich opětovné použití nebo materiálové využití (např. opětovné použití trámu, dřevo jako surovina pro výrobu dřevotřískových desek) doporučuje se jejich energetické využití v souladu se zákonem o odpadech a zákonem č. 201/2012 Sb. Jako paliva nemohou být spalovány dřevěné prvky stavby, které mohou obsahovat halogenované organické sloučeniny nebo těžké kovy v důsledku ošetření látkami na ochranu dřeva (např. železniční pražce, krovy) nebo nátěrovými hmotami (např. okenní rámy, dveře).
- Linoleum nebo PVC: Jsou materiály používané pro výrobu podlahových krytin. Patří na sběrný dvůr, a to i v malém množství.
- Papírové pytle: Stavební hmoty se obvykle balí do papírových pytlů. Protože bývají znečištěné, nevyhazujte je do modrých kontejnerů na papír.
- Asfaltové pásy: Mechanicky se odstraňují při rekonstrukcích střech. Starší typy nejsou na bázi asfaltu, ale dehtu, a tak jsou klasifikované jako nebezpečný odpad. Zjistěte si ve sběrném dvoře, jestli tento typ odpadu přijímají.
- Materiály s obsahem azbestu: S materiály s obsahem azbestu se setkáte zejména na starších stavbách. Odstraňování azbestu musíte ohlásit na stavebním úřadě. Při rekonstrukcích domů musí manipulaci s azbestem provádět stavební firma s patřičným povolením. U demolicí můžete likvidaci provádět i svépomocí, ovšem jen za dohledu stavebního dozoru s oprávněním pro provádění stavby podle zvláštního právního předpisu. Každý musí zajistit, aby při nakládání s odpadem obsahujícím azbest nebyla z odpadu do ovzduší uvolňována azbestová vlákna nebo azbestový prach a aby nedošlo k rozlití kapalin obsahujících azbestová vlákna. Při nakládání s odpadem obsahujícím azbest je nutné splnit technické požadavky stanovené vyhláškou ministerstva a požadavky jiných právních předpisů (Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, Zákon č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, Nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci, Vyhláška č. 432/2003 Sb., kterou se stanoví podmínky pro zařazování prací do kategorií, limitní hodnoty a způsob posuzování a měření prachu v pracovním prostředí).
Nakládání se zeminami
Tento text shrnuje možnosti nakládání s výkopovými zeminami, které jsou v Katalogu odpadů (vyhláška č. 93/2016 Sb.) zařazeny v podskupině 1705 Zemina, kamení a vytěžená hlušina. Spadá sem zemina a kamení, jalová hlušina a štěrk ze železničního svršku.
Zeminy mohou být s ohledem na místo svého vzniku potenciálně znečištěné nebezpečnými látkami, např. vzniknou-li při sanačních pracích (ekologické zátěže) nebo po havárii (únik nebezpečných látek do půdy). Potom je musí jejich původce zařadit do kategorie nebezpečný odpad a předat oprávněné osobě k dekontaminaci, např. biodegradaci nebo k odstranění na skládce nebezpečného odpadu.
Při většině staveb vzniká množství čistých výkopových zemin, s nimiž lze za splnění ustanovení § 2 odst. 3 zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech (dále ,,ZOO"), nakládat mimo odpadový režim. Musí být ale využity v rámci téže stavby, na níž byly vytěženy. Pokud je potřeba čisté zeminy před jejich konečným využitím dočasně deponovat, musí být tato deponie v souladu se stavebním zákonem (zákon č. 183/2006 Sb.), zejména ustanovením § 80 - podle něj plocha větší než 300 m2 nebo návoz vyšší než 1,5 m vyžaduje územní souhlas nebo rozhodnutí o změně využití území. To platí, i pokud je zemina mimo režim odpadů.
Další možností je nakládat se zeminami jako s vedlejším produktem, což opět znamená, že administrativně předcházíme vzniku odpadů. Podmínky splnění této varianty udává § 3 odst. 5 ZOO: „Movitá věc, která vznikla při výrobě, jejímž prvotním cílem není výroba nebo získání této věci, se nestává odpadem, ale je vedlejším produktem, pokud a) vzniká jako nedílná součást výroby, b) její další využití je zajištěno, c) její další využití je možné bez dalšího zpracování způsobem jiným, než je běžná výrobní praxe, a d) její další využití je v souladu se zvláštními právními předpisy a nepovede k nepříznivým účinkům na životní prostředí nebo lidské zdraví.“
Při využití zeminy v režimu vedlejšího produktu k terénním úpravám ještě zbývá splnit podmínku danou v § 3 odst. 7 ZOO: ,,Pro konkrétní způsoby použití vedlejších produktů podle odstavce 5 a výrobků z odpadů podle odstavce 6 musí být splněna kritéria pro využití odpadů, pokud jsou stanovena". Tato kritéria pro uložení odpadů na povrchu terénu stanovena jsou, a to v příloze č. 11 vyhlášky č. 294/2005 Sb., o podmínkách ukládání odpadů na skládky a jejich využívání na povrchu terénu. V praxi to znamená, že musí být odebrán reprezentativní vzorek zemin a ten podroben analýze na obsah škodlivin v rozsahu tabulky č. 10.1 přílohy č. 10 této vyhlášky, a také ve zkouškách akutní toxicity v tabulce č. 10.2, sloupec II, resp. 10.4 sloupec II, přičemž zemina uložená v mocnosti minimálně 1 m od povrchu terénu musí splnit požadavky stanovené v sloupci I tabulky č. 10.2. Podobné podmínky platí, pokud by zemina byla využita k rekultivaci vytěženého lomu.
Třetí cestou jak naložit se zeminami vzniklými v rámci stavebních prací je nakládat s nimi jako s odpady. Pak je jejich využití omezeno na místa, která jsou k tomu dle ZOO určena - tedy zařízení k nakládání s odpady. Pokud zemina přijímaná do zařízení nahrazuje primární surovinu (v souladu s projektem terénních úprav), lze ji předat do zařízení provozovaného podle § 14 odst. 2 ZOO, tedy bez povolení krajského úřadu. Druhá varianta je zařízení povolené krajským úřadem, tj. v souladu s § 14 ost. 1 ZOO.
Nekontaminovaná zemina a jiný přírodní materiál vytěžený během stavební činnosti, pokud je zajištěno, že materiál bude použit ve svém přirozeném stavu pro účely stavby na místě, na kterém byl vytěžen, jsou vyjmuty z působnosti zákona o odpadech (§ 2/1, odst. g).
Povolení pro skládky odpadů
Vzhledem k tomu, že skládky odpadů mohou na životní prostředí ve svém okolí mít řadu negativních vlivů (př. unikající odpadní vody nebo zápach), jejich zřízení je podmíněno několika povoleními.
Přehled povolení pro skládky
| Povolení | Vyžadováno vždy? |
|---|---|
| Územní rozhodnutí | Ano |
| Stavební povolení | Ano |
| Kolaudační souhlas | Ano |
| Souhlas krajského úřadu s provozováním nebo integrované povolení | Ano |
| Ostatní povolení * | Dle specifických podmínek |
Každá skládka musí mít územní rozhodnutí, stavební povolení, kolaudační souhlas a buď souhlas krajského úřadu s provozováním, nebo integrované povolení (to může kromě souhlasu krajského úřadu nahrazovat i jiná povolení k ochraně jednotlivých složek životního prostředí).
Územní plánování a stavební řízení
Skládka musí být umístěna v souladu s územně plánovací dokumentací, tj. s územním plánem, případně se zásadami územního rozvoje. Každá skládka dále musí mít platné územní rozhodnutí a stavební povolení. Tato rozhodnutí jsou vydávána v územním a stavebním řízení. V případě, že skládka tato rozhodnutí nemá nebo je provozována v rozporu s podmínkami v nich stanovenými, jedná se o černou stavbu. Pokud si myslíte, že se jedná o černou stavbu, podejte podnět stavebnímu úřadu.
Účast obcí v řízení
Od roku 2021 je účastníkem řízení, v kterém se vydává povolení provozu skládky, obec, na jejímž území má být skládka umístěna. Pozici účastníka řízení má nově také obec, jejíž životní prostředí může umístění skládky přímo ovlivnit. To znamená, že tyto obce mohou v rámci řízení uplatňovat svoje stanoviska a proti konečnému rozhodnutí se bránit odvoláním, popř. žalobou. Z pozice občana obce můžete stanovisko obce ovlivnit.
Každá skládka má vlastní provozní řád, který krajský úřad schvaluje při vydávání souhlasu s provozem skládky. Provozní řád musí kromě základních identifikačních údajů obsahovat například také přehled druhů odpadů, pro něž je zařízení určeno, nebo způsob monitorování provozu zařízení. Pokud je skládka provozována bez souhlasu krajského úřadu, nebo jsou při jejím provozu porušovány podmínky provozu uvedené v provozním řádu, provozovatel skládky se dopouští přestupku. Přestupku se dopouští také tehdy, když porušuje podmínky provozu skládky vyplývající přímo ze zákona o odpadech. Pokud se podle vašeho názoru provozovatel skládky dopouští některého z uvedených přestupků, podejte podnět k obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností nebo ČIŽP.
Nejvýznamnější problém, který se objevuje v souvislosti se zvýšenou stavební činností, je ukládání stavebního odpadu na místa, která k tomu nejsou příslušná, tedy mimo skládku. Často se tak děje na základě povolení městských a obecních úřadů. Měly by si ale velmi dobře rozmyslet, komu a proč takové povolení vydávají. Může se stát nejen to, že firma naveze odpadu mnohem víc, než bylo povoleno, ale také to, že pak tento odpad zůstane na místě dlouho po povoleném termínu.
Posuzování vlivů na životní prostředí (EIA)
V případě skládek nebezpečného odpadu potřebuje provozovatel získat souhlasné závazné stanovisko EIA podle zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí.
Integrované povolení
Integrované povolení je správním rozhodnutím orgánu ochrany přírody, které komplexně řeší podmínky provozu zařízení dopadajících na životní prostředí a jejich regulaci směrem k ochraně životního prostředí a jeho jednotlivých složek. Jedno integrované povolení prakticky nahrazuje vícero jednotlivých povolení, souhlasů a stanovisek dotčených orgánů v oblasti ochrany vod, ovzduší, přírody a krajiny, které by jinak musel provozovatel zařízení získat. Integrované povolení vyžadují pouze větší skládky. Konkrétně se jedná o skládky, které přijímají více než 10 tun odpadu denně nebo mají celkovou kapacitu větší než 25 000 tun. Menší skládky pak pro svůj provoz potřebují jednotlivá povolení od orgánů ochrany ovzduší, orgánu ochrany vod atd.
Specifická řízení
Specifická řízení musí proběhnout v situaci, kdy se skládka nachází na zemědělské půdě nebo v lese. V těchto případech je ke zřízení skládky potřeba, aby došlo k odnětí pozemků, kde se má skládka nacházet. Odnětím se rozumí jejich uvolnění pro jiné využití než zemědělství, resp. plnění funkce lesa. V obou případech je odnětí pozemků zpoplatněno.
Ochrana vod
Vzhledem k tomu, že odpady na skládce spolu navzájem reagují a rozkládají se, ze skládky mohou vytékat nebezpečné průsakové vody. Tím dochází k vypouštění odpadních vod. Pokud toto povolení provozovatel skládky nemá, nebo nedodržuje jeho podmínky, dopouští se přestupku.
Obtěžování zápachem a poletujícím odpadem
Pokud bydlíte v blízkosti skládky, možná vás a váš pozemek provoz skládky negativně ovlivňuje. Může docházet například k obtěžování zápachem nebo poletujícím odpadem. Jedná se o tzv. imise.
Hodnocení rizika a limity pro ukládání odpadů
Při využívání odpadů k zasypávání v jednom místě použití v množství větším než 1000 t musí být pro toto místo použití zpracováno hodnocení rizika v dané lokalitě v souladu s jiným právním předpisem. Součástí hodnocení rizika musí být rovněž specifikace nejbližších ochranných pásem vodních zdrojů a dále informace, zda bude docházet k využití odpadů pod úrovní hladiny podzemní vody.
Vyhláška č. 294/2005 Sb., o podmínkách ukládání odpadů na skládky a jejich využívání na povrchu terénu, stanovuje mimo jiné, že odpady nelze využívat na povrchu terénu:a) v ochranných pásmech vodních zdrojů I. stupně,b) v ochranných pásmech léčivých zdrojů a zdrojů minerálních vod I. a II. stupně.
Dále nesmí:a) obsah škodlivin v sušině využívaných odpadů překročit nejvýše přípustné hodnoty uvedené v tabulce č. 5.1 sloupci II přílohy č. 5 k této vyhlášce,b) v případě využití ve svrchní vrstvě v mocnosti 1 m od konečného povrchu terénu a v ochranných pásmech vodních zdrojů II. stupně nebo v případě využití odpadů pod úrovní hladiny podzemní vody překročit nejvýše přípustné hodnoty uvedené v tabulce č. 5.1 sloupci I přílohy č. 5 k této vyhlášce,c) obsah škodlivin ve výluhu využívaných odpadů překročit nejvýše přípustné hodnoty anorganických a organických škodlivin uvedené v tabulce č. 5.2 přílohy č. 5 k této vyhlášce,d) výsledky zkoušek akutní toxicity prováděných ekotoxikologickými testy překročit limity stanovené v tabulce č. 5.3 sloupci II přílohy č. 5 k této vyhlášce a ve svrchní vrstvě v mocnosti 1 m od konečného povrchu terénu v tabulce č. 5.3 sloupci I přílohy č. 5 k této vyhlášce.
Obsah škodlivin může být překročen, pokud jejich zvýšení odpovídá podmínkám charakteristickým pro dané místo, zejména pozaďovým hodnotám škodlivin, a geologické a hydrogeologické charakteristice místa a jeho okolí. Navýšené limity musí být jednoznačně popsány v provozním řádu a odůvodněny. Dále musí být vymezena opatření, která zajistí ochranu životního prostředí a lidského zdraví. V případě navyšování limitů musí provozovatel zařízení nechat zpracovat hydrogeologický posudek a hodnocení rizika v dané lokalitě v souladu s jiným právním předpisem jako podklad pro zpracování provozního řádu.
tags: #deponie #stavebnich #materialu #povoleni