Štukování je způsob finální úpravy omítky. Štuk je vlastně směs jemného písku a vápna, případně sádry nebo cementu. Na vlastním štukování není nic složitého a při troše šikovnosti si s ním poradí i amatér. Štuk můžete aplikovat i na stávající omítky, například pokud potřebujete vyrovnat stěny nebo zakrýt praskliny, případně zakrýt jiné nedostatky.
Příprava podkladu pro štukování
Než začnete nanášet takzvanou fajnovou, je potřeba se na to pořádně připravit. Naprostým základem je samotná zeď, která by měla být alespoň trochu kvalitní. Také by na ní neměla chybět vyzrálá jádrová omítka. Štukovou omítku nanášejte v tenké vrstvě na čistý, pevný a soudržný podklad. V první řadě je proto zapotřebí si náležitě připravit podklad, tedy zeď, kterou budete štukovat.
Odstranění starých vrstev a opravy
V případě rekonstrukce staré zdi musíte odstranit tapety a malbu a oškrábat starý štuk. Pokud se odfoukl jenom štuk a jádro na zdivu drží dobře, oškrábeme jenom štuk. Ohrožená místa poznáme poklepem podle dutého zvuku. Taková omítka, i když ještě neodpadla, totiž už dlouho nevydrží. Její životnost je u konce. Pokud jsou ve zdech větší díry, například po hřebících, opravte je klasickou sádrou. Její výhodou je, že rychle tuhne. Pokud jsou díry větší, budeme je muset zadělat opravnou omítkovou směsí. Obnažené zdivo očistíme a spáry vyškrábeme do centimetrové až dvoucentimetrové hloubky. Pokud jsou některé cihly ve zdivu uvolněné nebo zvětralé a samy se sypou, ty musíme vysekat. Dutinu vyčistíme, navlhčíme a nahodíme vápenocementovou maltou. Naneseme maltu na novou cihlu a dutinu zazdíme.
Vyrovnání a zpevnění podkladu
Pokud se nějaké nerovnosti vyskytnou, zeď je potřeba nejprve ohladit škrabkou, která vám pomůže tyto nerovnosti zbrousit. Teď je potřeba do zdi vytvořit novou strukturu - rýhy, aby nová omítka nebo lepidlo na stěně dobře držely. K vytvoření rýh můžete použít obyčejnou zednickou lžíci - jejím okrajem do stěny vyryjete čáry. Ještě lepší je použít takzvaný škrabák - speciální kovovou destičku s hroty, která má podobný tvar jako hladítko. Jestliže se na stěně vyskytují vlasové trhliny, doporučuje se zeď nejprve vyztužit perlinkou, která se vtlačí do vrstvy stavebního lepidla. Pokud máte popraskanou starou omítku, nejprve ji oškrabte a následně ji vyztužte pomocí stavebního lepidla s perlinkou. Tak si připravíte soudržný podklad pro štukování stěny.
Penetrace a čištění
Ještě, než penetraci nanesete, očistěte stěnu koštětem nebo dílenským vysavačem. Když máte opravené díry ve zdi a její povrch zdrsněný, můžete začít s penetrací podkladu. K tomu použijte hloubkovou penetraci, která pronikne do zdiva a sjednotí savost povrchu. Penetraci můžete nanášet obyčejnou malířskou štětkou nebo válečkem. Nezapomeňte je po práci umýt. S penetrací pracujte opatrně - zanechává fleky na rukou a například i na dřevěných obkladech (palubkách, zárubních). Pokud máte jádrové omítky, penetrace není potřeba. Jádrová omítka je dostatečně drsná a přilnavost fajnové omítky (štuku) je zaručena.
Čtěte také: Beton a obrubníky: Průvodce
Nanášení štuku
V dnešní době už si nemusíte připravovat směs sami, ale koupíte si potřebné množství už hotové směsi. Štukovou směs si rozmícháte dle návodu do hladka, nejlépe za pomoci nástavce na vrtačce. Aby výsledek štukování za něco stál, nedoporučuje se při práci moc spěchat. Nejlepší bude, když začnete omítku natahovat od spodní části zdi směrem vzhůru. Štuk se natahuje pomocí ocelového hladítka, a to vždy odspodu nahoru. Na hladítko si z kbelíku naberte pomocí zednické lžíce přiměřené množství směsi, pod vhodným úhlem přiložte hladítko ke stěně a pohybem nahoru rovnoměrně štuk rozetřete. Natahujte tenkou vrstvu, aby vám vlastní vahou štuk neopadal. Štuk musíte do podkladu vtlačit a teprve poté uhladit do ztracena. Následně nechte první vrstvu dostatečně uschnout a poté nanášejte druhou vrstvu štuku. Díky tomu můžete opravit i nedokonalosti první vrstvy. Když nástřik zatvrdne, naneseme druhou vrstvu omítky rovněž z vápenocementové malty. Pokud má původní omítka ještě štukovou lícní vrstvu, naneseme druhou vrstvu asi o tři milimetry slabší a jen ji urovnáme. Poslední štukovou vrstvu natáhneme hladítkem tak, že hladítko s maltou přiložíme ke zdi, poněkud je nakloníme směrem nahoru a štuk do druhé vrstvy vtlačíme vlnovitě.
Filcování a napojování
Jakmile budete mít zeď naštukovanou, zjistíte, že na stěně jdou vidět jednotlivé tahy hladítka a povrch není dokonale rovný. Proto až štuk mírně „zavadne“, začněte s rozmýváním (filcováním), krouživými pohyby za pomoci filcového hladítka namáčeného ve vodě. Molitanové hladítko se už nepoužívá k hlazení. Je to tuhá růžová pěna přilepená na plastovém hladítku. Problém s napojením nové vrstvy na již vytvrdlou vrstvu se řeší navlhčením přechodu, nanesením tenké vrstvičky štuku špachtlí a roztočením mokrým molitanovým hladítkem doztracena. Případně přeštukováním. Pokud se nedaří, je možné použít neředěný Primalex a přechod několikrát přetřít tenkým štětečkem.
Problémy s vlhkostí zdiva a sanační systémy
Pro sanaci vlhkého zdiva je nutné použít celý sanační systém, nejen vytrhnout jednotlivé komponenty. Sanační omítka se chová obráceně proti běžným omítkovým systémům. Celý sanační systém je možné si představit jako molitanovou houbu namočenou do oleje, řádně, důkladně vyždímanou a připojenou na zeď. To je jen pro názornost. Sanační omítka musí mít dostatek pórů, nesmí být kapilárně vodivá, musí být zpracovatelná a umožňovat dodávku v sypkém stavu. To je mnoho požadavků na její výrobu a proto není levná.
Složení sanačního systému
Systém se skládá ze sanačního prostřiku, sanační jádrové vrstvy a sanačního štuku. Povrchová úprava musí být z nátěru difuzně otevřeného. Nejlépe z barvy silikátové (na bázi vodního skla) a ještě lépe kvalitní silikonová barva. Kvalitní je myšleno opravdu kvalitní, která je difuzně propustná. Nekvalitní silikonová nebo akrylátová barva celý systém uzavře a ten nemůže plnit svoji funkci. Aby celý systém plnil svoji funkci je bezpodmínečně nutné, aby proschl. V běžných podmínkách se uvažuje 1 mm omítky = 1 den schnutí. Vyplatí se ještě nějaký den přidat, aby každá vrstva omítky měla možnost řádně proschnout až do spodních vrstev. Neboli další vrstvu nanášet až po důkladném proschnutí předešlé vrstvy.
Rozdíly oproti běžným omítkám
Materiály na bázi vápna prosychají za přítomnosti vzdušného CO2 a cementové materiály tvrdnou za přítomnosti vody. To je základní rozdíl. Různým přídavkům do malty, které z obyčejné jádrové, doma míchané omítky vytvoří sanační omítku moc nevěřím. Je třeba říci, že i dobře provedený sanační systém neřeší příčiny vlhkosti zdiva, jen zmírňuje a oddaluje následky. Zatímco u běžného omítkového systému dochází k jeho destrukci (výkvěty) ihned po vyschnutí, byť nějaký krátký čas neviditelně, tak dobře provedený sanační systém může plnit svoji funkci několik let i desetiletí bez zjevných následků. Neboli procesy tam probíhají stejné, jen u sanačního systému jsou zachovány estetické a hygienické (plísně) vlastnosti mnohem déle. Je třeba počítat s tím, že i sanační omítka má svoji životnost a bude třeba ji jednou nahradit. Za jak dlouho je závislé na zdrojích vody, které do zdiva pronikají.
Čtěte také: Jak znovu použít ztvrdlý cement
Prevence vlhkosti
Pokud jsou současně omezeny zdroje pronikající vlhkosti, tak se dobrý stav prodlužuje. Tím myslím odvod vody z okapů od objektu, odkopání základového zdiva a opatření třeba nopovou fólií. Provedení vodorovných izolací je konečné řešení, byť mnohdy neproveditelné. Základem řešení je odstranit příčinu a nikoliv jen následky. Neboli pokud je možné zjistit zdroj vlhkosti, tak omezit, nejlépe odstranit. Tzn. žádné okapové svody hned podle zdi, vodu co nejdále od objektu, odkopat vlhkovedoucí zásypy kolem soklových zdí apod.
Vápenné nátěry pro sanace
Pokud je ve spodní vrstvě sanační omítka, je zcela ideálním nátěrem nátěr vápenný. Je zcela lhostejné, zda hydrátový, či z hašeného mletého vápna nebo z vápna doma hašeného, tedy z vápenné kaše. Problém je v tom, že koupit pytel hašeného mletého vápna je dnes problém. Je to ale ideální nátěrový materiál právě pro stará stavení, kde se používal po staletí. Lze zakoupit i nehašené mleté vápno a to doma vyhasit. Nejlépe celý pytel a zbytek vápenné kaše uložit v bezmrazém prostoru, kde časem bude nabývat na kvalitě. Dříve se říkalo, že v zednických rodinách děd připravoval vápno pro vnuka. Nesmí vyschnout a zmrznout. Ideální je zakopat do jámy v zemi. Primalex bych nepokoušel, Je v něm zcela jistě nějaký obsah akrylátové disperze a ta může zhoršit difúzní vlastnosti omítky. Nad vápno v tomto případě není. Prodyšné, mrazuvzdorné, bílé, stylové - ideální.
Časté chyby a nevhodné materiály
Do sklepa na vlhkou zeď bych nedoporučoval sádrovou stěrku s obsahem síry. Je velké nebezpečí neznámých reakcí síry s něčím, co je obsaženo ve vlhkosti. Ta se velmi dobře hodí do paneláku a nebo zcela suchého prostředí. Zpět k použití cementových materiálů v jakékoliv podobě. Ty byly způsoby starých "mistrů", kteří nevěděli co se vlastně ve zdivu odehrává, když opadává nátěr, pak omítka, pak se rozpadají cihly. Pokud na takto vlhkostí zatíženou zeď nanesete jakýkoliv cementový materiál, tak výrazně omezíte její paropropustnost a vlhkost bude postupovat výše a časem se výkvěty a destrukce projeví nad cementem ošetřenou částí zdiva. Je to prosté, voda leze do suššího, do mokřejšího zatím ne.
Když nebyly správně namíchány suroviny pro maltu, například pokud byl písek znečištěný částečkami uhlí, dřeva či humusu, nebo byl použit zmrzlý písek. V takovém případě se kolem pískových zrn vytvoří ledový film, a ten se rozpustí až v omítce. Maltu jsme namíchali sice z bezvadných surovin (vápno, cement a písek), ale ve špatném poměru. Nejčastější chybou bývá zejména nadměrné množství vápenné kaše. Nebo podklad nebyl pro omítání dobře připravený, protože cihelnou zeď jsme před omítáním nedostatečně očistili či nedostatečně navlhčili. Nebo zeď či stěna je z velkých tvarovek s hladkým povrchem.
Proč sanační omítka funguje
Pronikající vlhkost si během své cesty do suššího prostředí přináší rozpuštěné sole. V suchém místě se voda odpaří a zanechá sole nejdříve na povrchu a jak krystaly narůstají, tak boří nejdříve nátěr, pak omítkovou vrstvu a když vše úspěšně opadá, tak přijde na řadu spárování a někdy i méně pevné součásti zdiva. To už je malér, protože došlo na destrukci podstaty objektu. Sanační omítka je porézní a ukládá přinesené sole od spodní vrstvy. Není totiž pro vodu vodivá a ta je nucena se odpařovat již ve spodní části omítky a tam zanechává přinesenou sůl. Proto není vidět, neboří omítky od vrchu a zeď se tváří jako suchá. Pokud pod sanační systém napenetrujete, tak omezíte kapilární vodivost zdiva a voda nebude moci pronikat do omítky.
Čtěte také: Beton do základů: Na co si dát pozor?
Omítka je vždy ochranná vrstva objektu a chrání podstatu stavby před poškozováním. Neboli nejhorší omítka je žádná. Proto je nutné i vlhkou zeď opatřit jakoukoli omítkou, aby voda pronikala až do omítky a tam zanechala přinesené sole. Pokud po povodních odstranili omítky a nechali objekty vysychat bez omítek dosáhli toho, že voda ze zdiva vysychala a sole zanechávala na povrchu zdiva. Správně mělo být, nechat vyschnout i s omítkami a po vyschnutí odstranit omítky i se solemi a opatřit zdivo novou omítkou, nejlépe sanační, aby sole přinesené zbytkovou vlhkostí zůstaly ve spodních vrstvách omítky a po konečném vyschnutí zůstala zeď suchá bez solí. Proto je podmínkou, aby sanační omítka byla opatřena difúzním (paropropustným) nátěrem, který umožňuje odpařování vody. V případě chalupy je ze všech pohledů ideální vápenný nátěr. Pokud se tak nestane, tak vlhkost bude postupovat, prosakovat zdivem výše až do míst, kde se bude moci odpařit. Nejhorším řešením jsou ta, která obnaží zdivo, zakryjí jej tzv. odvětrávacím povrchem (na latě dřevěný obklad apod.) což je podle hesla, ať se barák boří, ať si padá, hlavně že to nevidíme. Sanační omítky vydrží pěkné déle, podle vlhkosti, podle tloušťky, ale stejně jednou půjdou pryč. Obyčejná omítka se začne od vrchu bortit ihned jakmile oschne, ale než opadá 2 - 4 cm omítky až na zdivo, tak to sice není pěkné, ale barák se neboří. Bez omítky se začne barák bořit ihned, jakmile omítku odstraníte.
Doporučené postupy pro opravu vlhkého zdiva
Pokud jde o opravu vlhké zdi uvnitř domu (cca 1 m²), kde podřezání nepřipadá v úvahu, doporučuje se oklepat omítku až na cihlu (která je povrchově narušena, ale neopadává), ihned odstranit otlučenou hmotu pryč, co nejdále od domu. Obsahuje totiž velké množství solí neznámého složení a pokud je necháte v dosahu vlhkosti, ta je opět rozpustí a pokud bude mít možnost s těmito solemi proniknout do zdi máte je tam znova. Ihned nanést celý sanační systém, jak jsem popsal dříve ale bez penetrace, bez osychání. Opakuji celý systém, bez jakýchkoliv přísad a nechat každou vrstvu řádně proschnout (1mm = cca 1 den), pak nanášet další. Renomovaní výrobci doporučují otlouci omítky až o 80 cm výše, než jsou zjevné stopy zasolení nebo zavlhčení.
Nátěry a finální úpravy
Na krytí šedivé malty použij finální stěrku na sádrokartony. Natáhne se na opravenou stěnu širokým hladítkem a po zaschnutí a přebroušení se může malovat i Primalexem Plus. Pokud máte zbytek silikátové omítky je možné ji použít, pokud bych měl nátěr pořizovat nákupem, tak bych volil vápno z důvodů již výše uvedených. Dobré firmy rozlišují barvy na vnitřní a vnější. Vnitřní neobsahují látky, které mají nepříznivý vliv na živé organizmy. Pro nátěr na chalupě a podle popsané situace je vápno ideální a nejlevnější řešení. Odhaduji pytel 40 kg za cca 100 - 200 Kč a budete bílit chalupu od komína do sklepa až do konce života. Hlavně dobře vyhasit nebo vápenný hydrát, namočit, nechat uležet a pak uložit dle výše. Překvapivě lze použít i silikátovou propustnou fasádní barvu, která se osvědčila i po několika letech a omítka je stále krásná.
| Materiál | Výhody | Nevýhody | Doporučené použití |
|---|---|---|---|
| Sanační omítka | Ukládá soli uvnitř, dlouhá životnost, paropropustná | Vyšší cena, nutnost celého systému, dlouhé schnutí | Vlhkost zdiva, sanace starých objektů |
| Vápenný nátěr | Prodyšný, mrazuvzdorný, bílý, levný, stylový | Nutnost správného hašení, delší příprava | Staré stavby, chalupy, vlhké zdivo |
| Silikátová/silikonová barva | Difúzně propustná, trvanlivá, estetická | Kvalitní je dražší, nekvalitní uzavře systém | Finální nátěr sanačního systému |
| Sádrová stěrka | Rychle tuhne, vhodná pro suché prostředí | Nevhodná pro vlhké prostředí (obsah síry) | Paneláky, zcela suché stěny |
| Cementové materiály | Pevné, odolné | Omezuje paropropustnost, vede k postupu vlhkosti výše | Opravy pevných konstrukcí, ne vlhkých zdí |
tags: #zvlhly #stuk #pouziti #problemy