Chystáte se předělit pokoj příčkou, obložit stěny, rozšířit obytný prostor využitím podkroví nebo na jiné úpravy interiéru? V takovém případě jistě nepřehlédnete oblíbený materiál sádrokarton. Práce s ním je jednoduchá, rychlá, a protože se jedná o systém suché výstavby z desek, také čistá a méně náročná na úklid.
Dalšími výhodami, které použití sádrokartonu přináší, je jeho malá hmotnost, snadná manipulace, údržba i oprava. Je materiálem recyklovatelným, ekologickým a jeho použitím můžete účinně vylepšit tepelně a zvukově izolační vlastnosti svého obydlí. Sádrokartonové desky jsou složeny ze sádrového jádra (směs sádry a rozvlákněného papíru či skelných vláken) oboustranně opláštěného speciálním papírovým kartonem, který je odlišný u různých typů desek. Podélná hrana desky je optimálně upravená pro snadné tmelení s vysokou pevností spáry. Sádra jako přírodní produkt reguluje vlhkost v místnosti, a tím vytváří téměř ideální mikroklima pro život člověka. Není zanedbatelné, že míra zásaditosti čili pH sádry je totožná s pH lidské pokožky a sádrokarton se chemicky chová jako neutrální.
Typy sádrokartonových desek a jejich výběr
Základní součástí sádrokartonových systémů je deska, k níž je možné nakoupit i všechny další potřebné prvky. V současnosti se na trhu vyskytuje několik ověřených stavebnicových systémů od různých firem. Výběr by se však měl řídit především podle účelu použití. Z toho pak vyplývají nároky na vlastnosti desek z hlediska tepelné a zvukové izolace, ochrany vůči vlhkosti nebo protipožární odolnosti.
Sádrokartonové desky se vyrábí standardně ve 4 provedeních - bílá, zelená, modrá a červená. Barevné provedení má svůj význam, není to je otázka vzhledu:
- Bílá, resp. šedá sádrokartonová deska je určená pro klasické aplikace do obytných místností, pokojů a chodeb.
- Zelená sádrokartonová deska má zvýšenou odolnost vůči vodě a je tedy vhodná do míst, kde lze zvýšenou vlhkost předpokládat, tedy například do koupelny, sklepních prostor apod.
- Modrá deska má lepší akustické parametry a je vhodná na konstrukce oddělující prostředí s velkým rozdílem hladiny hluku. Hodí se tedy například pro oddělení místností od sousedního bytu, od chodeb, výtahových šachet atd.
- Poslední, červená sádrokartonová deska, je protipožární.
Například v řadových domech nemůžeme v podkroví použít jiný sádrokarton než ten červený (růžový) - se zvýšenou odolností vůči vysokým teplotám při požáru. Do koupelny zase musíme použít sádrokarton zelený, který je impregnován a má tudíž zvýšenou odolnost vůči vlhkosti. Běžný sádrokarton je bílý - šedý, ovšem prodává se i modrý sádrokarton s vysokým zvukovým útlumem. Pokud zase chceme tvarované stropní podhledy, je třeba použít sádrokarton, který lze ohýbat do požadovaného tvaru.
Čtěte také: Zjistěte více o metodách analýzy stavebních materiálů
Různé typy desek se vyrábějí v několika tloušťkách 9,5 mm, 12,5 mm, 15 mm, 20 mm i silnější. Desky větší tloušťky se používají z důvodů požárních, akustických nebo pro zvýšení odolnosti vůči průrazu. Desky menší tloušťky se užívají pro ohýbané konstrukce či tzv. suché omítky.
Pro kladení suché podlahy se používají sádrovláknité desky o tloušťce 12,5 mm nebo sádrokartonové až do tloušťky 33 mm, které jsou tužší, pevnější a tvrdší. Navíc rozlišujeme desky sádrokartonové a sádrovláknité.
Obecné zásady pro montáž sádrokartonu
S ohledem na skutečnost, že sádrokarton není nosným materiálem, nesmí dojít k tomu, aby nahrazoval nosné konstrukce objektu. Sádrokartonové desky by měly být vystaveny teplu tak, aby povrchová teplota nepřekročila hodnotu +45 stupňů Celsia dlouhodobě a +60 stupňů Celsia po dobu maximálně jedné hodiny. Desky na opláštění musí být před montáží minimálně 48 hodin skladovány v prostoru montáže, aby došlo k vzájemnému vyrovnání vlhkosti.
Aplikace výrobků ze sádry vyžaduje určitou stavební připravenost. Rozhodující je vlhkost a teplota prostředí. Montáž doporučujeme provádět až po osazení oken a uzavření stavby proti vlivům povětrnosti, dále po dokončení a potřebném vyschnutí všech mokrých procesů v interiéru (zejména podlahových potěrů a omítek). Vlhkost stěn a stropů má být ustálená, všechny povrchy suché a podkladní betony vyzrálé.
Nosná konstrukce a izolace
Sádrokarton musí být nějak a něčím nesen, čili je vlastně opláštěním nosné konstrukce (hovoříme o podkonstrukci). Prodávají se sofistikované systémové komponenty tenkostěnných nosných profilů z hliníku včetně kotvícího materiálu, ovšem sádrokarton lze kotvit i na dřevěné latě - rošty. Hliníkové profily vlastně tvoří „podkonstrukci“ sádrokartonových konstrukcí. I zde dejte pozor na výběr, jelikož jsou vyráběné profily příčkové, podhledové a obkladové.
Čtěte také: typy ocelových zárubní
Zvolte správný typ tepelné a protihlukové izolace. Izolace je důležitá pro snížení tepelných ztrát a zvukového hluku. I v tomto případě jde o zásadní volbu. Volíme nejen typ konkrétní izolace, její materiálovou skladbu a fyzikální vlastnosti, ale i tloušťku a tedy schopnost izolovat. Vyšší úrovně zvukové izolace a lepší tepelné izolace v suché výstavbě dosáhnete mimo jiné vytvořením širší příčky mezi místnostmi.
Opracování sádrokartonových desek
Sádrokartonové desky řežeme nožem. Nejdřív se nařízne lícový povrch desky, poté se deska otočí a zlomí v místě naříznutí. Poté se dořízne rubový karton. Složitější výřezy se provádí pilou ocaskou. K přesnému opracování hran desek lze použít speciální nástroj - hoblík struhák. Přesné řezy se provádějí pomocí jednozubé ruční pily.
Připevňování sádrokartonových desek
Sádrokartonové desky se připevňují k podkonstrukci šrouby typu TN. Během připevňování desek je nutné dodržovat tyto zásady:
- Do dřevěné podkonstrukce musí být hloubka zašroubování šroubu větší nebo rovná celkové tloušťce opláštění, minimálně však 20 mm. V případě dřevěné podkonstrukce je třeba, aby hloubka zašroubování do dřeva byla alespoň taková jako tloušťka desky, ovšem minimální hloubka zašroubování je uváděna 20 mm. Čili i v případě desky silné 12,5 mm potřebujeme TN šrouby délky 35 mm.
- Do kovové podkonstrukce musí být hloubka zašroubování skrz kovový profil nejméně 10 mm. Pokud připevňujeme do kovové podkonstrukce, musí být hloubka zašroubování šroubu skrz kovový profil alespoň 10 mm, čili k jednoduchému opláštění deskou tloušťky 12,5 mm použijeme TN šrouby dlouhé 25 mm.
- Hlava šroubu musí být zapuštěna pod úroveň povrchu desky s ohledem na možnost snadného přetmelení. Přitom nesmí dojít k protržení povrchového kartonu desky hlavou šroubu. Důležitá je též správná míra zapuštění hlavy šroubu pod úroveň lícového kartonu. Ke šroubování je doporučeno používat speciální šroubovák s nastavitelným hloubkovým dorazem.
- Největší vzájemná vzdálenost upevňovacích šroubů (typ TN) na profilu nebo lati je u příček a předsazených stěn 250 mm, u podhledů a šikmých ploch 170 mm.
- U řezaných hran je to 15 mm a u originálních podélných hran 10 mm.
Jednotlivé desky opláštění se na podkonstrukci montují na těsný sraz. Případné mezery (max. 10 mm) musí být následně vyplněny spárovacím tmelem v plné tloušťce opláštění. Jen tak může daná konstrukce získat hodnoty (akustické, protipožární, mechanické ad.), které společnost Rigips deklaruje.
Tmelení spár a hran šroubů
Tmelení spár a hran šroubů je samostatnou kapitolou. Používají se práškové spárovací tmely, které se po zaschnutí přebrušují. Pro finální vrstvu se nakonec používají nejlépe tmely pastové. Vždy se v případě práškový tmelů nejprve míchá hustší směs a ta se podle potřeby dořeďuje vodou.
Čtěte také: Jak vybrat správné sádrokartonové profily?
Provádíme to tak, že do čisté nádoby s vodou pomalu přisypáváme práškový - sádrový tmel, až prášek dosáhne přibližně hladiny vody. Poté necháme směs 2 až 3 minuty stát a následně ji ručně promícháme. Až poté můžeme podle potřeby doředit vodou. A pozor - směs vyloženě nelze dodatečně zahušťovat!
Při tmelení spár přitom vždy používáme výztužné pásky! Pásky se lepí na suché desky a přetmelíme je. Můžeme též použít skelnou pásku, která se vkládá do tenké vrstvy čerstvě naneseného tmelu a poté se přetáhne lehce hladítkem (tmelem). Po zaschnutí první vrstvy tmelu spáry tmelem přestěrkujeme a hranou hladítka tmel roztáhneme do šířky a uhladíme do ztracena. Následuje konečná - finální povrchová úprava. Ta je nejvhodnější pastovým tmelem. Po zaschnutí tmelu přebrousíme tmelený povrch brusnou mřížkou, pozor však na to, aby nebyla porušena výztužná páska a přiléhající povrch sádrokartonových desek.
O něco obtížnější je tmelení vnitřních koutů a vnějších rohů, stejně jako napojení tmelených desek na okolní konstrukce - obzvláště tam může v budoucnu dojít k prasklinám a poškození, pokud nebudeme postupovat správně.
Povrchová úprava sádrokartonových desek
Po zatmelení a přebroušení je vhodné povrch desek penetrovat, aby došlo k sjednocení nasákavosti povrchu. Jinak lze po zaschnutí penetračního nátěru na zeď použít jakoukoli běžnou povrchovou úpravu - malování, tapetování, keramický obklad atd. Vždy je jen třeba vybrat materiály, které jsou vhodné pro nanášení na sádrokartonové povrchy.
Malujeme válečkem a nebo barvu stříkáme - klasická malířská štětka se v tomto případě nedoporučuje. Pro sádrokartonové povrchy jsou vhodné disperzní barvy na bázi akrylátové nebo polyvinylacetátové disperze aplikované natíráním, válečkováním nebo stříkáním. Optimální je nanášení pomocí válečku. K povrchovým úpravám nelze použít tradiční hlinkové nátěry a nátěry na bázi vodního skla.
Samotný keramický obklad nezaručuje dostatečnou ochranu sádrokartonu před kapalnou vlhkostí. Proto v místech, kde je předpoklad ostřikované vody (okolí vany, sprchový kout), doporučujeme před provedením obkladu aplikovat hydroizolační vrstvu.
Montáž sádrokartonové příčky
Příčka je stěna, kterou konstruujete stavěním za sucha. Namísto nákladné výstavby nové příčky z cihel můžete při suché výstavbě použít příčkové profily sestávající z kovových profilů nebo dřevěných latí. Zde představujeme metodu s kovovými profily. Pro opláštění použijte sádrokartonové nebo jiné stavební desky. Výběr správných desek závisí na druhu použití budoucí stěny. Ve vlhké místnosti použijte impregnované desky Rigips nebo speciální stavební desky.
Sádrokartonovými příčkami lze jednoduchým způsobem rozdělit prostor na jednotlivé místnosti. Příčku vybudujeme rychle bez malty, cihel a dalších klasických stavebních materiálů. Dutinu příčky můžeme využít k vložení elektroinstalací nebo odpadů a nemusíme složitě vysekávat drážky ve zdivu. Po dokončení stavby příčky můžeme prakticky okamžitě provést konečné povrchové úpravy v podobě malování, tapetování nebo obkladů.
Postup montáže sádrokartonové příčky
- Na podlaze vyměříme polohu příčky. Následně „brnkací šňůrou“ nebo např. pomocí profilu vyznačíme obrysovou čáru. Nezapomeneme na případné dveřní otvory. Potom s pomocí vodováhy a pravítka vyznačíme obrysové linie příčky na stěnách a stropech.
- Na podlahu i na strop připevníme vodicí R-UW profily. R-UW profily připevníme plastovými natloukacími hmoždinkami (v případě betonové podlahy), popř. jinými vhodnými připevňovacími prostředky dle druhu podkladu. Vzájemná rozteč připevnění je max. 800 mm.
- R-CW profily (sloupky) nasuneme do vodicích R-UW profilů. Rozteč R-CW profilů volíme dle šířky desek opláštění 625 mm nebo 600 mm. R-CW profil musí být o cca 10 - 15 mm kratší, než je vzdálenost mezi spodním a horním R-UW profilem. Horní konec svislého R-CW profilu (zkráceného na délku o 10-15 mm menší, než je výška místnosti) se zasune do horního vodorovného R-UW profilu na min. 20 mm. Svislé R-CW profily se s vodorovným R-UW profilem vzájemně nespojují, R-CW profily zůstávají ve vodorovných profilech volně nasunuty.
- R-CW profily osazujeme otevřením ve směru montáže, abychom začínali s připevněním sádrokartonových desek na stabilnější straně profilů. Pro vedení elektroinstalací v příčkách jsou R-CW profily opatřeny výseky ve tvaru písmene H (tzv. H-prolisy). Volné části výseku se jednoduše ohnutím otevřou a vzniklé otvory jsou připraveny pro vedení kabelů. Při montáži R-CW profilů je vhodné dbát na umístění H-prolisů všech svislých profilů přibližně ve stejné výškové úrovni pro snazší vedení kabelů.
- Provedeme opláštění první strany příčky sádrokartonovými deskami Rigips. Začínáme obkládání první strany příčky deskou plné šíře. Sádrokartonové desky osazujeme na stojato (podélnou hranou ve směru svislých profilů). Desky připevňujeme pouze ke svislým R-CW profilům samořeznými šrouby typu UMN délky 25 mm. Vzdálenost šroubů je max 250 mm.
- K opláštění používáme pokud možno celé sádrokartonové desky. Využití menších dílů desek je přípustné za podmínky, že výška dílu je min. 400 mm a nejsou použity 2 a více menších dílů v těsném sousedství nad sebou. Standardní orientace desek na příčce je svislá. Jednotlivé desky se k podkonstrukci připevňují tak, aby byly příčné (vodorovné) spáry v sousedních polích vzájemně vystřídány alespoň o 400 mm a nedocházelo tak k vytváření křížových spár. Svislé ani vodorovné spáry sádrokartonových desek nesmí vycházet přímo z rohu otvoru (např. u dveří či oken). Jejich umístění musí být vzdáleno od bočního ostění otvoru minimálně 150 mm. Svislé spáry sousedních desek v nadpraží otvoru musí být podloženy R-CW profilem.
- Po opláštění první strany uložíme případná instalační vedení - k vedení elektroinstalací slouží otvory v R-CW profilech. Poté vkládáme tepelnou izolaci z minerálních vláken v celé ploše bez mezer. Minerální izolaci volíme buď v rolích (např. Isover PIANO), nebo v deskách.
- Opláštění příčky dokončíme připevněním desek z druhé strany. Posledním krokem montáže příčky je tmelení, které se provádí ve třech krocích. Pro zvýšení užitných vlastností příček lze provést jejich dvojité opláštění. Zvýší se rovněž únosnost příčky při zavěšování břemen.
Montáž sádrokartonového podhledu
Sádrokartonový podhled patří k nejrozšířenějším podhledům, alespoň co se výstavby rodinných a bytových domů týče. Jeho přednosti, jako je jednoduchá montáž, moderní vzhled a nízká cena, nahrávají jeho využitelnosti při realizaci podhledů nejen při rekonstrukci podkroví. Montáž sádrokartonového podhledu se provádí nejen v novostavbách, kde slouží pro zakrytí vedení různých instalací, montáž bodových svítidel apod., ale hojně se používá i při rekonstrukcích starých budov. Sádrokartonový podhled slouží především pro snížení světlé výšky místnosti a vytvoření tepelně-izolační konstrukce, své uplatnění nalezne také při rekonstrukci podkroví a půdních vestavbách. Jedná se o cenově přijatelné řešení, v současnosti jsou sádrokartonové podhledy společně sádrokartonovými příčkami nejrozšířenější konstrukce pro úpravu interiéru.
Montáž sádrokartonu na strop lze rozdělit na 4 základní etapy. Nejprve se zhotoví rastr sádrokartonového stropu, následně v rastru rozmístí elektroinstalace a položí tepelná či akustická izolace a poté se namontují sádrokartonové desky. Existuje hned několik variant, jak přistupovat k montáži sádrokartonových podhledů na strop. Zvolit můžete podhled montovaný přímo na strop, zavěšený podhled, samonosný podhled nebo kazetový podhled. Nejčastěji přistupujeme k montáži sádrokartonu za účelem snížení světlé výšky místnosti stropu. Pro větší snížení stropu je vhodné montáž sádrokartonu na strop provádět na dvojité křížové podkonstrukci z R-CD profilů.
Postup montáže podhledu na strop
- Na stěně vyznačte výškovou polohu budoucího podhledu. Použijte vodováhu, nejlépe laserovou, pro vyrovnání podhledu do roviny. Při výškovém umístění podhledu dbejte na zachování minimální světlé výšky v místnosti. Na stěně si vytyčíme polohu podhledu. Zohledňujeme vždy i tloušťku opláštění, podobně jako u montáže sádrokartonové příčky. „Brnkací šňůrou“ nebo např. pomocí profilu vyznačíme obrysovou čáru podhledu.
- Po obvodu místnosti připevníme R-UD profily, které před osazením opatříme samolepicím napojovacím těsněním. Profily připevňujeme plastovými natloukacími hmoždinkami, popř. jinými vhodnými připevňovacími prostředky dle druhu obvodových stěn. Vzájemná rozteč připevnění je max. 800 mm. Před ukotvením UD profilu na stěnu nalepte na UD profil ze zadní strany samolepicí pěnové těsnění, které výrazně zlepší akustické vlastnosti sádrokartonového podhledu.
- Rozměříme polohu přímých závěsů a rozmístíme je tak, aby jejich rozteč ve směru montážních R-CD profilů byla max. 1 200 mm a rozteč v kolmém směru na montážní profily byla max. 500 mm. Montážní R-CD profily tak od sebe budou vzdáleny max. 500 mm. Vzdálenost krajního R-CD profilu od stěny musí být max. 500 mm a vzdálenost krajního závěsu od stěny v opačném (kolmém) směru je max. 1 000 mm. Na strop místnosti si naznačte polohy závěsů a pomocí hmoždinek nebo trnů do stropu ukotvěte nosné dráty (nebo stavěcí třmeny), na které poté navlečete dvoubodový, nebo čtyřbodový závěs podhledu. Stavěcí třmeny kotvěte v rastru 0,5 x 1,0 m, přičemž 100 cm je rozestup ve směru montáž profilů (tedy těch, které jsou vkládány do UD profilů) a 50 cm v kolmém směru na tyto profily.
- Přímý závěs k nosnému stropu připevníme buď jednou ocelovou hmoždinkou DN6 do betonového stropu, nebo dvěma vruty s plochou hlavou typu FN do dřevěných nosných prvků stropu. Pro nosné kotvení podhledů k nosnému stropu není možné používat plastové natloukací hmoždinky. V případě jiných typů stropů je třeba zajistit kotvení závěsů jinými vhodnými upevňovacími prostředky. Přímé závěsy se dodávají v rozloženém (plochém) stavu, před montáží je třeba jeho bočnice ohnout tak, aby závěs připomínal tvar písmene U. Základna přímého závěsu se k nosnému dřevěnému stropu připevňuje dvěma vruty s půlkulatou hlavou typu FN (do betonového stropu stačí jedna ocelová hmoždinka DN6).
- R-CD profily nasuneme do R-UD profilů a přišroubujeme je přímým závěsům pomocí dvojice samovrtných šroubů do plechu typu LB. Délku R-CD profilů můžeme nastavit pomocí spojovacích kusů pro tyto profily. Do přikotvených stěnových profilů UD položte nosné profily CD. Poté ohněte namontovaný stavěcí třmen a profil CD ke třmenu zafixujte pomocí speciálních vrutů. Během montáže nosného rastru sádrokartonového podhledu nezapomínejte na průběžné kontrolování rovinatosti podhledu.
- Sádrokartonové desky montujte na nosný rastr speciálními rychlošrouby. Desky se začínají montovat vždy v rohu místnosti, a to delší hranou kolmo na nosný rastr. Mezi deskami podhledu a svislými stěnami se nechá spára široká cca 5 mm, která se posléze zatmelí vhodným tmelem. Příčný spoj desek je potřeba situovat na ocelovém profilu. Taktéž je nutné dbát na to, aby nevznikaly křížové spoje desek, tedy aby nevznikl průběžný příčný spoj. Na montáž sádrokartonového podhledu musí být minimálně 2 pracovníci, z nichž jeden desku bude přidržovat a druhý ji bude kotvit do nosného roštu. Příp. Občas budete potřebovat desku seříznout či zkrátit. K tomu vám poslouží speciální nůž na sádrokarton, kterým se deska z jedné strany nařízne a deska se poté přes hranu odlomí.
- Sádrokartonový podhled poté zatmelte. Na spoje desek naneste tmel určený výrobcem, který namícháte dle předepsaného návodu s vodou. Tmel naneste pomocí špachtle v jedné vrstvě, do které po mírném zavadnutí tmelu vtlačte sklovláknitou výztužnou pásku, ihned jemně přetáhněte špachtlí a následně další tenkou vrstvou tmelu přetmelte. Spáru mezi podhledem a stěnami vyplňte výrobcem doporučenou páskou a poté zatmelte do roviny obdobným postupem, jako při tmelení podélných spojů desek. Po zaschnutí tmelu můžete provést finální povrchovou úpravu. Jakost tmelení se dělí do 4 skupin Q1 - Q4. V mnoha případech postačí tmelení sádrokartonu jakosti Q2 (na zatmelenou spáru se aplikuje finální tmel na šířku hladítka) nebo jakosti Q3 (tmel na šířku hladítka se jemně přebrousí a poté se celoplošně nanese pastový tmel). Povrch se opět jemně přebrousí brusnou mřížkou a povrch je připravený na malování.
Rozteč roštu pod sádrokarton
Rozteč roštu pro montáž sádrokartonu se může lišit v závislosti na konkrétním projektu a požadavcích na konstrukci, ale obecně platí následující pravidla:
- Pro stěny a příčky se obvykle používá rozteč 60 cm. To znamená, že stojiny (vertikální profily) jsou umístěny v rozestupech 60 cm.
- Pro stropy a podhledy se často používá menší rozteč, obvykle 40 cm. To je z důvodu vyšších požadavků na nosnost v těchto konstrukcích.
Vždy je ale důležité dodržovat technické pokyny výrobce sádrokartonu a konstrukčních prvků, protože ty mohou určovat specifické požadavky na rozteč roštu.
Montáž sádrokartonu na trámy
Montáž sádrokartonu na dřevěné trámy nebo rošty probíhá v několika krocích. Zde je základní postup:
- Příprava trámů: Před začátkem montáže je důležité se ujistit, že trámy jsou rovné a stabilní. Pokud jsou trámy nerovné, může být nutné je vyrovnat pomocí dřevěných lišt nebo podložek.
- Měření a značení: Před montáží sádrokartonu je důležité správně změřit a označit místa, kde budou desky připevněny. To zahrnuje měření a značení polohy trámů na sádrokartonových deskách.
- Řezání sádrokartonu: Sádrokartonové desky je třeba přizpůsobit rozměrům stěny nebo stropu. Desky se řežou pomocí nože pro sádrokarton - na jedné straně se nařízne papír, deska se zlomí a poté se nařízne papír na druhé straně.
- Připevnění sádrokartonu: Sádrokartonové desky se připevňují k trámům pomocí šroubů. Šrouby by měly být zapuštěny tak, aby hlava šroubu byla mírně pod povrchem sádrokartonu, ale neprořízla papír.
- Tmelení a broušení: Po připevnění desek je třeba zatmelit švy mezi deskami a místa, kde jsou šrouby. K tmelení se používá sádrokartonový tmel a pásky.
Prvky sádrokartonových systémů
| Kategorie | Příklady prvků |
|---|---|
| Sortiment desek | Stavební, protipožární, impregnované, protipožární impregnované, tepelně izolační aj. |
| Podkonstrukce | Dřevěné hranoly, latě nebo systémové kovové profily včetně příslušenství |
| Izolační výplně | |
| Parozábrana | |
| Připevňovací a spojovací prostředky | |
| Tmely, lepidla, stěrky | |
| Těsnění, výztužné pásky, lišty do tmelu | |
| Nátěry | |
| Kazetové a lamelové podhledy | |
| Sádrové omítky a malířské stěrky |
tags: #cviceni #sadrokartonove #konstrukce