Na začátku každého z nás jsou dvě pohlavní buňky. Jedna od matky, druhá od otce a obě si nesou svoji genetickou výbavu. V ní je uloženo obrovské množství informací důležitých pro vytvoření nového organismu. Pokud je splněna celá řada podmínek a tyto buňky se spolu v pohlavním ústrojí ženy setkají, mohou se spojit a vznikne první buňka nového organismu, zygota. Propojení dvou částečně odlišných genetických kódů je velmi důležité, protože díky němu mohou být opraveny různé chyby v DNA. Rekombinací genů vzniká unikátní jedinec s novými vlastnostmi, nadáním, talenty a možnostmi.
Vzniklý organismus dlouho jako jednobuněčný nevydrží. Nová buňka se okamžitě začne „rýhovat“, opakovaně dělit, čímž vzniká blastocysta. Dochází také k první specializaci buněk. Tenká zevní vrstva buněk se přemění na trofoblasty. Ty mají za úkol přichytit se na stěnu dělohy, aby mohlo dojít k propojení s matčiným organismem a dodávce živin a látek potřebných pro růst. Tyto pomocné buňky působí zároveň jako hormonální žláza a začnou produkovat tzv. choriový gonadotropin (Human chorionic gonadotropin, česky hCG hormon).
Nově vzniklý zárodek začíná komunikovat s mateřským organismem. Prostřednictvím hCG hormonu dává mateřskému tělu vědět, že je tady, že roste a vyvíjí se. Díky němu můžeme dnes těhotenství zjistit velmi brzy - stačí si v lékárně koupit jakýkoliv těhotenský test detekovaný z moči. Hormon hCG působí na vaječníky, na prasklý folikul od uvolněného vajíčka. Z něj vyvinuté těhotenské žluté tělísko začne ve velkém produkovat estrogeny a progesteron, které připraví děložní sliznici na uhnízdění vajíčka. Hormon hCG také velmi výrazně ovlivňuje chování matky a nutí ji, aby na sebe byla opatrná, vyhnula se určitým potravinám nebo nevhodnému prostředí. Zlepší její čich, tím ji i zárodek ochrání před potenciálním nebezpečím a toxickými látkami ve vzduchu. Hormon hCG dále ovlivňuje produkci matčiných hormonů štítné žlázy, které jsou důležité pro vývoj nervové soustavy nového človíčka.
Komunikace mezi organismy se ale neomezuje jen na hormonální ovlivňování, plod matce dokonce předává svoje kmenové buňky. Ty se dostávají do kostní dřeně a dalších tkání a pomáhají regenerovat matčin organismus. Projevuje se to například rychlejším hojením ran. Embryo aktivně ovlivňuje matku, aby byla schopna zárodek donosit, porodit, kojit a vychovat. Tyto buňky pomáhají regeneraci nejen v těhotenství, ale i dlouho poté. Každé dítě na matku působí jako elixír mládí.
Zárodečné listy a vývoj orgánů
Přibližně po 20 dnech života zárodku se vyvinou tři zárodečné listy, z nichž postupným vývojem vznikají jednotlivé tkáně a orgány. Proces gastrulace mění dvouvrstevný zárodečný terčík na trojvrstevný, což je zásadní pro diferenciaci těchto listů.
Čtěte také: Jak namontovat ukončovací lišty
Ektoderm
Z ektodermu vznikne kůže a kožní produkty jako vlasy, chlupy, řasy a nehty, mazové a potní žlázy, mléčná žláza. Dále epitelová výstelka dutiny ústní, sklovina zubů, epitel zevního zvukovodu a řitního otvoru. Povrchový ektoderm se začíná ztlušťovat a vzniká neurální ploténka. Buňky se začnou proměňovat a vytváří neuroektoderm - mateřskou tkáň, ze které pak vznikne nervový systém. Neuroektoderm postupně vytvoří podélnou prohlubeň, která se zanoří a uzavře pod povrchový ektoderm. Vzniká tak základ páteře, mozku, periferní nervové soustavy, ale i smyslových orgánů jako očí, vnitřního ucha a čichové sliznice. Z neuroektodermu také vznikají gliové buňky nervového systému, některé neuroendokrinní buňky, například dřeň nadledvin nebo C-buňky štítné žlázy.
Mohlo by se zdát překvapivé, že kůže a nervový systém vznikly z jedné mateřské tkáně. Lidské embryo ale zrychleně prochází evolučním vývojem a nervový systém se opravdu vyvinul z okrajových buněk. Úkolem nervového systému je sbírat informace hlavně z okolí, zpracovávat je a reagovat na změny prostředí. Tím, jak se zvyšuje složitost organismů a jejich schopnost učit se nebo reagovat, tak se závratně zvětšuje počet nervových buněk, které informace zpracovávají. Už nestačí buňky na povrchu organismu, další musí být uloženy uvnitř. Postupně tak roste složitost nervového systému.
Kůže, cutis, největší orgán těla, má dvojí původ. Povrchová vrstva, epidermis, vzniká z ektodermu. Součástí kůže jsou také deriváty epidermis vznikající během prenatálního vývoje, kožní adnexa. Nejprve je vyvíjející se zárodek pokrytý jednou vrstvou oploštělých buněk. Později kůže prochází stádii, která vedou k zesílení epidermis. Začátkem druhého měsíce se tento epitel rozdělí na vnější vrstvu oploštělých buněk, které tvoří periderm a germinativní bazální vrstvu. Buňky bazální vrstvy proliferují a na konci 4. měsíce se diferencují do definitivní epidermis. Stratum basale je zodpovědné za tvorbu nových buněk, zatímco stratum corneum se skládá z odumírajících keratinizovaných buněk, které tvoří odolný povrch epidermis.
V pozdějším embryonálním období je epidermis osidlovaná buňkami pocházejícími z neurální lišty. Diferencují se v melanocyty, které ještě před narozením začínají produkovat melanin a distribuují ho do epidermálních buněk v epidermis a ve vlasovém folikulu. Tímto způsobem jsou kůže a rohová adnexa pigmentované.
Entoderm
Druhým zárodečným listem je entoderm, vnitřní zárodečný list, který tvoří strop žloutkového váčku. Vznikl vycestováním epiblastových buněk a vytlačením hyboblastových buněk. Embryo se začíná ohýbat a postupně se část žloutkového váčku lemovaná entodermem vtahuje dovnitř do těla zárodku. Vzniká tak střevo, trávicí trubice a celý gastrointestinální (trávicí) trakt. Nejprve entoderm tvoří primitivní epitel trávicí trubice a postupně z něj vzniká parenchym jater, slinivky, tedy vlastní specifické funkční buňky, například hepatocyty. Z entodermu vzniká také žlučník, žaludek, tenké, tlusté střevo, slinné žlázy, mandle, štítná žláza s příštítnými tělísky a thymus (brzlík). Během dalšího vývoje se z entodermu vyvine epitel dýchacího ústrojí, průdušek, průdušnic a plicních sklípků, středoušní dutiny a Eustachovy trubice, močového měchýře a močové trubice. Zjednodušeně řečeno z entodermu se vytvořily orgány, které jsou důležité pro metabolismus a jsou také ve styku s vnějším prostředím.
Čtěte také: Nezbytný nástroj pro beton
Mezoderm
Třetím, středním zárodečným listem je mezoderm. Nejprve je tvořen tenkou vrstvou řídce uspořádané tkáně mezi ektodermem a entodermem, postupně však dochází k množení mezodermových buněk. Důležitou vývojovou roli hraje primitivní uzel, kde začíná vznikat hlavový výběžek. Ten se postupně prodlužuje a vytvoří se z něj notochord - hřbetní struna, základ páteře. Během embryonálního vývoje zárodek prochází evolučními stádii a vývoj páteře nese společné znaky pro všechny obratlovce. Notochord je důležitá vývojová struktura, vytyčuje osu zárodku, vyznačuje příští polohu obratle. Kolem ní se časem vytvoří páteř, která postupně degeneruje a její zbytky se zachovají jako nukleus pulposus v meziobratlové ploténce. Notochord je velmi důležitý pro vývoj nervové soustavy.
Mezoderm se rozšíří mezi zárodečné listy ektoderm a entoderm, kromě malého prostoru v oblasti budoucích úst a konečníku. Rozděluje se do částí podle toho, kde se nachází a vytvářejí se z něj různé tělní struktury. Obecně z mezodermu vznikají pojivové tkáně, jako je vazivo, chrupavky, kosti, tukové buňky nebo míšní obaly. Také všechny svalové tkáně: kosterní svalstvo a hladké svalstvo vnitřních orgánů a kardiovaskulární systém včetně srdce, cév a krve. Mezoderm vytváří objemově největší část těla. Většinou jsou to pomocné struktury, které dávají tvar a umožňují změnu polohy. Nejen chůzi a pohyby těla, ale i pohyb vnitřních orgánů. Například trávicí trubice je tvořena entodermem, celá je ale obalena tkáněmi mezodermálního původu jako jsou vazivové struktury a hladké svaly. Ty umožňují samotné mechanické trávení a posun potravy.
Klíčové embryonální procesy
Gastrulace
Gastrulace je proces, kdy se dvouvrstevný terčík mění na trojvrstevný. Začíná formováním primitivního proužku na povrchu epiblastu. Na počátku třetího týdne se kaudálně ve střední rovině dorzální plochy objeví zřetelná opacita tvořená zesíleným pruhem epiblastu. Vzniká proliferací a migrací buněk epiblastu směrem k mediální rovině terčíku. Současně pozorujeme, že se v ose proužku vytváří podélná primitivní brázdička, která vpředu navazuje na prohlubeninu v uzlu - na primitivní jamku. Primitivní proužek vytváří intenzivně mezoderm až do začátku čtvrtého týdne, kdy tvorba ustává. Proužek se relativně i absolutně zmenšuje a stává se bezvýznamnou strukturou v kostrční krajině. Koncem čtvrtého týdne podléhá degenerativním změnám a mizí.
Z primitivního uzlu se směrem dopředu vytváří ve tvořícím se mezenchymu solidní buněčný provazec - hlavový výběžek. V jeho ose se vytváří lumen - notochordový kanálek. Některé buňky migrují až k okrajům terčíku, vycestovávají ven a podílejí se na tvorbě extraembryonálního mezenchymu. Další buňky obcházejí oblast prechordální ploténky a dostávají se před ní (v těchto místech jsou základy kardiogenní oblasti). Hlavový výběžek se prodlužuje a prohlubováním primitivní jamky vzniká uvnitř notochordový kanálek. Spodina hlavového výběžku splývá s přilehlým entodermem, splynulé buňky postupně degenerují a vznikají otvory komunikující se žloutkovým váčkem. Otvory splývají a spodina hlavového výběžku mizí. Horní část výběžku pak vytváří plochou, dorzálně konvexní notochordovou ploténku. Buňky ploténky proliferují, ploténka se stáčí ventrálně a přemění se v solidní notochord (proces začíná kraniálně). V místě primitivního uzlu přetrvává určitou dobu canalis neurentericus (přechodné spojení amnia a žloutkového váčku), po dokončení vývoje notochordu obliteruje. Notochord je důležitá struktura, kolem níž se vytváří páteř, postupně degeneruje a zbytky se zachovávají jako nucleus pulposus v meziobratlové ploténce. Tvorba notochordu je hlavním hybatelem série signálních dějů vývoje embrya.
Neurulace
Neurulace je proces vytváření neurální ploténky a neurálních valů a jejich uzavírání. Je ukončena koncem 4. týdne. Povrchový ektoderm nad notochordem se ztlušťuje a vytvoří podélně orientovaný útvar z vysokých epitelových buněk - neurální ploténku. Zprvu odpovídá rozsah neurální ploténky hlavovému výběžku, později jeho rozsah přesahuje. Okolo 18. dne neurální ploténka invaginuje podél dlouhé osy a mění se v neurální brázdičku vybíhající v neurální valy (zřetelné hlavně v kraniální oblasti - počátek vývoje mozku). Koncem 3. týdne valy splývají a mění se na neurální trubici - základ CNS. Neurální trubice se záhy odpojuje od povrchového ektodermu, který se nad ní uzavírá - to se dokončuje v průběhu 4. týdne.
Čtěte také: Dilatační spáry v betonu
Při splývání neurálních valů se některé buňky ektodermu na vrcholu valů uvolňují od spojení s ostatními buňkami. Oddělují se jak od neurální trubice, tak od ektodermu, cestují dorzolaterálně od trubice a vytvářejí neurální lištu. Záhy se lišta rozdělí na levou a pravou a obě části dále cestují po obvodu trubice a dávají vznik senzorickým gangliím hlavových a míšních nervů, částečně i gangliím n. Vagus.
Vývoj oběhového systému
Na počátku třetího týdne vzniká také angiogeneze, která se odehrává v extraembryonálním mezodermu žloutkového váčku, zárodečného stvolu a choria. Cévy zárodku se začínají tvořit o dva dny později. Důvod, proč vzniká cévní soustava tak časně je ten, že ve žloutkovém váčku je málo žloutku a je naléhavá potřeba dopravy živin do narůstajícího zárodku. Koncem druhého týdne je výživa zajištěna mateřskou krví prostřednictvím difuze cestou embryonálního celomu a žloutkového vaku.
Mezenchymové buňky - angioblasty se shlukují a vytvářejí izolované skupiny - krevní ostrůvky. Uvnitř ostrůvků se objevují malé dutinky, které vznikají splýváním mezibuněčných štěrbin. Angioblasty se oplošťují a přeměňují na endotelové buňky obkružující dutinky. Krvinky vznikají koncem 3. týdne z endotelových elementů (hemocytoblastů) v extraembryonálních tkáních. V samotném zárodku vzniká krvetvorba až od pátého týdne (především v játrech a ve slezině, kostní dřeni a v lymf. uzlinách). Srdce a velké cévy vznikají z mezenchymových buněk v kardiogenní zóně. Během třetího týdne se vyvíjejí párové endokardiální srdeční trubice, které posléze splývají v primitivní srdeční trubici. Primární srdce se spojuje s cévami zárodku, stvolu, choria a žloutkového váčku a vzniká primordiální oběhová soustava. Koncem 3. týdne již krev cirkuluje, srdce začíná tepat mezi 21. a 22. dnem.
Brzy po svém vzniku se primární choriové klky začnou větvit. Začátkem třetího týdne do nich začíná vrůstat mezenchym, který začne tvořit jejich vnitřní část - vytváří se tím sekundární choriové klky. Klky pokrývají celý povrch choriového vaku. V mezenchymu se začínají vyvíjet cévy a mění tím klk na klk terciální. Buňky cytotrofoblastu proliferují a pronikají syntitiotrofoblastem a vytvářejí cytotrofoblastický plášť, který obklopí choriový vak a připevní ho k endometriu.
Mléčná lišta a vývoj prsu
V embryonální fázi se u žen i mužů zakládá tzv. mléčná lišta probíhající od podpaží k tříslům. První náznak tvorby mléčné žlázy se objevuje ve formě pruhu ztluštělé epidermis, mléčná lišta. Sedmitýdennímu embryu probíhá tato lišta od axily až na vnitřní stranu stehna. Větší část mléčné žlázy brzy po jejím vzniku opět mizí a její malý úsek na hrudníku přetrvává a dále proliferuje do hloubky, do mezenchymu. Vytváří se 16 až 24 epitelových čepů, ze kterých vznikají malé, solidní pupeny. Ke konci prenatálního vývoje epitelové čepy luminizují a vytváří mlékovody, ducti lactiferi a z pupenů vznikají žlázové lalůčky. Ze začátku se mlékovody otevírají do malé epitelové jamky, ale brzy po porodu se tato jamka vyklenuje do bradavky.
U žen se pak prs (lat. mamma) postupně vyvíjí, přičemž prs dospělé ženy se vyskytuje v několika antropologických tvarových typech, které se v průběhu života střídají. Na vrcholu prsu se nachází bradavka obklopená prsním dvorcem. Ženské prsy obsahují mléčné žlázy a tukovou tkáň. Mléčná žláza se skládá z 15 až 20 laloků, které se větví v lalůčky, z nichž vycházejí mlékovody. Fyziologicky funkční mléčnou žlázu mají i muži, ovšem zakrslou.
Anomálie a patologie prsu
Do tzv. anomálií prsu spadají různé odchylky od normálu, které mohou mít řadu příčin - od hormonálních a jiných změn, po poruchy a onemocnění odlišného charakteru i závažnosti. Existují též anomálie vrozené, které bývají pouhým estetickým problémem.
Vrozené anomálie
- Vpáčené bradavky od narození
- Nevyvinutí prsu (amastie)
- Stranová asymetrie prsů - určitou asymetrii prsů týkající se velikosti či umístění lze zjistit zhruba u 90 % žen.
Gynekomastie
Gynekomastie je jednostranné nebo oboustranné zvětšení prsní žlázy u muže. Klinicky se projevuje jako zvětšení bradavky, dvorce a tělesa mléčné žlázy, což se může i nemusí vázat s lokální bolestí a tuhostí. Pokud dojde jen k nahromadění tuku, jedná se o pseudogynekomastii. Možnou hlavní příčinou gynekomastie je zvýšená hladina estrogenů působící na růst tkáně prsu. Ne každou gynekomastii je nutné léčit - některé typy vymizí samovolně. Léčba gynekomastie je tedy nezbytná pouze v případě bolestivosti či psychických potíží z estetických důvodů. Ve zvětšené žláze se často objevují cysty, které není radno podceňovat - karcinom prsní žlázy není pouze ženskou záležitostí.
Bolest prsou
Bolest prsou patří mezi nejběžnější příznaky spojené se změnami v prsu. Bolesti prsou nejčastěji souvisí s menstruačním cyklem, nezhoubnými změnami v prsní žláze ženy, případně s těhotenstvím a kojením.
- Bolest prsou před menstruací: často se připojuje zvýšená citlivost bradavek či nateklá prsa.
- Bolest prsou v těhotenství: zde jsou opět příčinou bouřlivé hormonální změny vzniklé produkcí hormonů při uhnízdění embrya.
- Bolest prsou při kojení: kromě hormonů jsou zde na vině komplikace, které se u žen po porodu vyskytují.
Pokud bolest prsu či prsou není závislá na hormonálních změnách atp., může mít širokou škálu příčin - od zánětu prsu přes cystické nemoci až po karcinom prsu. U karcinomu je však bolest spojena až s pokročilejšími nádory, případně s agresivnější, tzv. zánětlivou formou. Ostrá a bodavá bolest hrudníku mezi prsy sílící při nádechu nesouvisí s prsy, nýbrž se zánětem chrupavek či blokádou žeber. Bolest se často propaguje do podpaždí.
Nález bulky v prsu
Nález bulky, uzlíku či zatvrdliny v prsu různé konzistence i velikosti je relativně častým jevem, v drtivé většině případů u žen. Bulky mohou být velmi drobné a nebolestivé, ale též velké až několik centimetrů, bolestivé a pojit se s dalšími příznaky. Mohou se nacházet pod kůží nebo v mléčné žláze, a to na ňadru i v podpažní jamce. Někdy jsou nalezené bulky chybně považovány za zduřelé uzliny v prsu - uzliny se však většinově nacházejí v podpaží, a jen ojediněle v prsu. Bulka v prsu značí změnu struktury tkáně, ke které dochází např. při mastopatii (cysty), zánětlivém onemocnění prsu (absces) i při nádoru. Je však třeba upozornit na fakt, že se často jedná o nezhoubné útvary, jichž existuje nespočet druhů.
Typy nezhoubných útvarů:
- Mastitida: zánět prsu či mléčných žláz je typický pro laktaci i mimo ni, výjimečně se objevuje též u mužů. Většinou jsou přítomny příznaky zánětu prsu jako zarudnutí, bolest, otok, horečka, lokální horkost, případně hnisavý výtok z bradavky. Léčba spočívá v podávání antibiotik. Tyto záněty způsobuje poranění bradavky a postup bakterií (převážně stafylokoků) do žlázy.
- Mastopatie: vazivově cystické onemocnění prsu (fibrocystická mastopatie) postihuje 30 až 60 % žen. Jde o nezhoubné změny ve tkáni prsu se zmnožením vaziva a tvorbou výdutí neboli cyst v prsní žláze, někdy doprovázené zvýšenou bolestivostí prsu. Cysty jsou dutinky vyplněné tekutinou a jejich vznik souvisí hlavně s hormonálními změnami během menstruačního cyklu, těhotenství nebo menopauzy. Tekutina z cysty se může časem vstřebat a bulky zmizí.
- Dysplazie: poruchy vývoje prsu způsobené hl. nadbytkem estrogenů a nedostatkem gestagenů. Některé typy dysplazií mohou být předstupněm karcinomu prsu. Dysplazie se mohou vyskytovat i u mužů.
- Fibroadenomy: nejčastější nezhoubné nádory prsu u žen ve věku 20 až 40 let. Vznikají zmnožením pojivové a žlázové tkáně a obecně lze předpokládat, že jejich výskyt není spojen se zvýšeným rizikem vzniku karcinomu prsu.
- Papilomy: nezhoubné květákovité výrůstky na vnitřním povrchu mlékovodu, které se vyskytují hl. v období menopauzy. Obvykle se nachází ve velkých mlékovodech v blízkosti bradavky.
- Lipomy a adenomy: lipom vzniká nahromaděním tukových buněk, vyskytuje se většinou jednotlivě, je polotuhý, ohraničený a nebývá nebezpečný. Adenomy jsou benigní nádory žlázové tkáně.
Karcinom prsu
Karcinom prsu je maligní nádor prsu, který vzniká nejčastěji z buněk vystýlajících vývody mléčné žlázy (duktální) nebo z buněk lalůčků mléčné žlázy (lobulární). Jedná se o nejčastější nádorové onemocnění u žen - u nás je ročně zjištěno 6 až 7 tisíc nových případů. Prvním klinickým příznakem je zde zduření v prsu, které může být zjistitelné pohmatem, ale i viditelné jako vyklenutí. Je-li vznikající nádor malý, nemusí být hmatatelný, což řeší ultrazvukové vyšetření, případně mamografie.
Jak již bylo řečeno, bolest v prsu je u karcinomu spojena až s pokročilejšími nádory či agresivnější zánětlivou formou. Pokročilé formy se také projevují kožními změnami jako ďolíčky na kůži, otok, případně zarudnutí kůže jako důsledek šíření nádoru. S pokročilým nádorem prsu často souvisí i vpáčení původně normální bradavky provázené změnami v oblasti prsního dvorce. Objevit se může též výtok z bradavky, často s příměsí krve. Načervenalý výtok, který je zbarven příměsí krve, bývá známkou nádorových změn ve vývodech mléčné žlázy.
- Pagetova nemoc / Pagetův karcinom bradavky: vzácné nádorové onemocnění v oblasti bradavky a dvorce, které je na hranici mezi nezhoubným a zhoubným onemocněním prsu.
Veškeré nevrozené anomálie, tedy změny vzniklé během života, a to ve struktuře prsní tkáně, kůže i oblasti dvorce a bradavky, vyžadují odborné vyšetření. Nejobávanější možnou příčinou těchto změn jsou pak zhoubné nádory prsu. Zde je nejúčinnější prevencí pravidelné samovyšetření prsu, u žen ve věku 45+ je pak doporučováno pravidelné preventivní mamografické vyšetření, které je zaměřeno právě na včasné odhalení nádorových změn.
| Fáze vývoje | Popis | Klíčové události |
|---|---|---|
| Oplodnění | Spojení pohlavních buněk | Vznik zygoty, rekombinace genů |
| Rýhování | Rychlé buněčné dělení zygoty | Vznik blastocysty, první specializace buněk |
| Uhnízdění | Přichycení blastocysty na stěnu dělohy | Produkce hCG hormonu, komunikace s mateřským organismem |
| Gastrulace | Vznik tří zárodečných listů (3. týden) | Ektoderm, entoderm, mezoderm |
| Neurulace | Vznik neurální ploténky a trubice (3.-4. týden) | Základ nervového systému, neurální lišta |
| Organogeneze | Vývoj orgánů ze zárodečných listů | Srdce, cévy, trávicí trakt, kůže, mléčná lišta (od 7. týdne) |
tags: #embryonalni #mlecna #lista #informace