Mezi nejvýraznější trendy interiérového designu v posledních sezónách stále častěji patří nejen používání starých a osvědčených metod povrchové úpravy stěn, ale také důraz na ekologická a udržitelná řešení. Díky tomu se stále větší oblibě těší aranžmá využívající recyklované materiály. A co třeba cihlová zeď ze starých cihel? Rozhodně ano!
Obkladové pásky ze starých cihel jsou stále populárnější především díky své textuře a nadčasové estetice. Lícová cihla však není snadno dostupná - pokud narazíte na problém s jejím pořízením, můžete sáhnout po kvalitní imitaci.
Proč zvolit cihlovou zeď?
Cihla je stavební materiál s bohatou historií, jejíž kořeny sahají až do starověku. Během staletí se její výroba neustále vyvíjela a přizpůsobovala aktuálním potřebám a technologiím. I dnes zůstává cihla nedílnou součástí stavebnictví - nejen jako konstrukční prvek, ale i jako oblíbený materiál pro dokončovací práce a dekorace.
Stará cihla pochází z demolice starších budov, kde se cihla pečlivě vybírá a poté se řeže na obkladové pásky, které lze použít k dokončení stěn. Dekorativní obklady ze starých cihel pocházejí z demolic a nesou znaky své minulosti - různé nedokonalosti jako trhliny, škrábance či zbytky malty jim dodávají neopakovatelný vzhled.
Originální stará cihla má bezpochyby své kouzlo - a nejde jen o estetiku. Její klasický, syrový a přitom poutavý vzhled skvěle ladí s celou řadou interiérových stylů. V loftových interiérech, které se často nesou v duchu strohosti a minimalismu, se stará cihla stává doslova srdcem prostoru. Rustikální aranžmá naopak těží z tepla a přirozenosti, kterou stará cihla přináší. Ať už v tradiční červené, nebo v jiných odstínech a dekorech, dokáže vnést do prostoru venkovský šarm a autentickou atmosféru.
Čtěte také: Postup čištění a opravy
Stará cihla je však nejen stylová, ale i mimořádně odolná. Pochází z demolic historických budov, které často stály desítky či stovky let - je tedy prověřená časem i nepříznivým počasím. Pokud toužíte po jiné než tradiční červené, lze starou cihlu také natřít.
Správné použití cihlového obkladu
Obklad ze staré cihly je odolný a univerzální materiál, ale v interiéru působí velmi výrazně - proto ho používejte s rozmyslem. Jedna obložená stěna vytvoří silný akcent, takže není potřeba obkládat celý prostor, stejně jako se to nedoporučuje u fasádního kamene. Cihlový obklad se nejčastěji používá jen na jednu stěnu nebo její vybranou část - typicky například za pohovkou, televizí nebo postelí.
Ať už zvolíte cihlu nebo kámen, v kuchyni i koupelně nezapomeňte na správnou impregnaci. Při správné péči si obkladová cihla uchová svůj krásný vzhled po mnoho let. Je však potřeba počítat s tím, že její porézní struktura snadno zachytává prach a nečistoty - proto je důležité cihlový povrch pravidelně oprašovat. Pokud se obklad ušpiní, obvykle postačí jemné čištění vodou s trochou saponátu a měkkým hadříkem.
Poškození cihelných fasád a jejich oprava
Je však nutné dodržet technologické postupy, nevhodná oprava lícové fasády ji ještě více poškodí. Poškození je možno rozdělit do několika skupin:
- Estetické poškození líce černáním
- Poškození cihel - mechanické a mrazové
- Poškození spár
- Poškození spojení mezi podkladem obložením
Poškození spár
Spáry cihelného zdiva jsou zpravidla méně odolné povětrnosti, než cihly. Spárová malta na vápenné bázi se snadno vyplavuje, stéká-li po líci fasády měkká (hladová) dešťová voda. Jakmile je líc maltové spáry vyplaven, rozpad malty se výrazně urychlí. Spárovačkou utažený povrch malty totiž odolává vodě lépe, než otevřené póry pod povrchem.
Čtěte také: Postupy čištění betonové podlahy
Poškození cihelného líce
Také cihelný líc je místem, kde dochází k poškození. Cihly s utaženým lícem, stejně jako ty, které byly po léta uzavřeny síranovým povlakem nebo nátěry, mají menší schopnost vydávat vlhkost a za náhlého mrazu tato vlhkost vymrzá. Zdivo potom ztrácí přirozenou ochranu lícem, po kterém voda stéká, a otevírá se velmi nasákavý a hrubý lom cihly, kudy voda snadno vstupuje do zdiva.
Odpojení obkladu (přizdívky)
K poškození spojení mezi obkladem a podkladním zdivem dochází ze dvou důvodů. Prvním je působení vody, která je schopna vyplavit pojivo, případně v maltě vymrznout a rozrušit její strukturu. Druhým problémem bývá použití velmi tvrdé a pevné spárovací malty, nejčastěji při obnově líce. Příliš vysoká pevnost spárovací malty způsobuje na osluněných plochách její roztahování, které obklad nekompenzuje, vznik pnutí, vedoucí k deformaci vrstvy obkladu a vyboulení příliš soudržné plochy obkladu.
Nevhodná oprava lícové fasády
Povrch je vyspraven cementovou či vápenocementovou maltou, spárování na vysprávkách pouze naznačeno, a celý líc opatřen sjednocujícím fasádním nátěrem v barvě cihel. Spárování je někdy naznačeno bílými linkami, většinou je přetřen celý líc včetně spár. Spárořez se projevuje jen ve stínech při plošším osvětlení.
Nátěr fasády, jakkoli prodyšný, vždy zhoršuje difúzi povrchu pro vodní páru. Nátěr sice často chrání i proti zatékání vody, ale zhorší se schopnost fasády vlhkost vydat, odpařit. Vlhkost, soustředěná v povrchové vrstvičce za nátěrem může, a zpravidla i bývá příčinou mrazových poškození.
Čím dotmelit líc?
Pravidlem pro doplnění líce je vždy:
Čtěte také: Údržba betonové dlažby
- Pevnost doplňku nižší, než originálu (50-100%)
- Prodyšnost i nasákavost doplňku srovnatelná s originálem (!)
- Tepelná roztažnost, bobtnavost, deformace - vše podobné doplňovanému originálu
- Přídržnost na podkladu je výrazně nižší, než soudržnost podkladu (40-80%)
Nikdy tedy nedoplňujeme líc materiálem tvrdším, než je cihla, a rovněž nepoužijeme nenasákavou hmotu.
Jak správně spárovat?
Pro spárovou maltu platí rovněž několik pravidel:
- Má být výrazně měkčí, než spárovaná cihla (20 až 60% pevnosti cihly)
- Musí být nasákavá, srovnatelně jako cihla
- Má být pružnější, než cihla
- Musí být prodyšná, srovnatelně k cihle
Při provádění doplňků poškozených cihelných ploch je třeba doplnit zvlášť cihly a zvlášť spárovou maltu. Spáru doplníme vždy maltou s nižší pevností, aby se zde mohla odehrát deformace.
Pro spárování používáme malty na bázi vápna (Fugenmörtel ZF), vápna s hydraulickými přísadami (Fugenmörtel TK) a jen pro velmi pevné cihly a pásky lze použít tvrdší malty na bázi románského cementu (Fugen und Ergänzungsmörtel RZ) nebo bílého portlandského cementu (Fugenmörtel). Naopak pro velmi křehké a rozpadající se historicky cenné nálezy byla ve spolupráci se Zemským památkovým úřadem Durynska vyvinuta malta s čistě akrylátovým pojivem Fugenmörtel AC. Tato malta je maximálně pružná za minimální pevnosti, takže nepoškodí ani velmi rozpadavé cihly nebo sprašující opuku.
Jak ochránit fasádu proti vodě?
Prvotní ochranou proti vodě je samozřejmě dostatečný přesah střechy a dalších vodorovných prvků. Většinou starší fasády tímto jsou vybaveny. Vodorovné plochy parapetů a šikmé plochy atik je vhodné chránit hloubkovou hydrofobizací včetně související svislé plochy až po okapnici, kde by se po povrchu stékající kapka měla odtrhnout a nezatéci na svislou plochu fasády.
Pro hydrofobizaci můžeme použít jak kapalné, tak krémové prostředky. Kapalné prostředky (Funcosil SNL, Funcosil WS) nanášíme poléváním, tedy postřikem hrubým proudem kapaliny. Proto je mnohem výhodnější použít krémový hydrofobizátor Funcosil FC. Rovněž dlouhá doba styku viskózního krému, který nestéká, s povrchem fasády umožňuje větší hloubku průniku hydrofobizátoru do podkladu. Tak provedeme hloubkovou ochranu fasády, kterou bychom kapalným prostředkem provedli po trojnásobné aplikaci! Hloubková ochrana je zvláště potřebná proti tlaku větrem hnaného deště. Pro solitérní stavby je zpravidla vyžadována hloubka hydrofobizace 15 mm.
Na závěr upozornění: hydrofobizace, provedená hloubkově, sice ochrání fasádu na dlouhé desítky let před vnikáním srážkové vody a jí nesených rozpuštěných látek. Na druhou stranu nenasákavost podkladu na stejnou dobu znemožňuje použití opravných malt, nátěrů a tmelů na čistě vodné bázi. Pro hydrofobní podklad je třeba vždy používat silně lepivé nátěry a malty (tedy ty s vysokým obsahem polymerů, nejčastěji disperzí).
Osekávání omítky a čištění cihel
S nutností osekat nebo vybourat starou zeď se čas od času setká téměř každý chalupář. Chcete-li zachovat odkryté cihly, bude nutné i jemné závěrečné čištění kartáčem.
Odstraňování poškozené omítky
Údery tupé strany kladiva postupně narušujete kusy omítky, které pak snadno samy odpadávají. A to, co neodpadne, odseknete nebo seškrábnete plochou, sekací stranou kladiva. Dolů by mělo jít vše, co se samo uvolňuje i drolí, případné zbytky „připečené“ vrstvy nebudou při nahazování nové omítky nijak vadit.
Pokud jdou dolů jen odlupující se kusy svrchní vrstvy omítky a spodní vrstva zůstává doslova připečená k podkladu, pak ať už použijete plochý sekáč, kartáč nebo vrtací kladivo s nástavcem pro sekání, nevyhnete se dřině.
Čištění cihel po osekání omítky
Po odstranění omítky bude třeba cihly dočistit. K tomu je možné využít ocelový kartáč, ať už ruční nebo na vrtačce, a pro finální úpravu i klasický „rejžák,“ tvrdé koště, ale také proud vody z vysokotlakého čističe. Očištěná zeď se pak ošetřuje penetrací.
Osekávání omítky z pískovce
Chcete-li zpod omítky dostat na světlo původní kameny a nechat je zazářit v celé jejich kráse, vyplatí se osekávat omítku ručně, opatrně a zvláště v případě křehkého pískovce do zdi příliš nebušit. U pískovce je třeba postupovat obezřetně i při čištění ocelovým kartáčem, který může při příliš intenzivním nasazení rovněž poškodit povrch kamenů.
Osekávání hliněných cihel
Omítka na těchto cihlách zpravidla drží na drátěném pletivu či „pavoukovi“ z drátů a hřebíků, a i když to tak na první pohled nemusí vypadat, drží velmi dobře. Je třeba postupovat nanejvýš opatrně, nevytrhávat pletivo silou po velkých kusech, raději ho postupně odstřihávat a také příliš vekou silou nepáčit hřebíky a skoby, na nichž je pletivo přichyceno. A používat ostré sekáče a ploché části kladiva s citem, abyste neuváženým úderem nevybourali kus zdi.
Oprava chátrajících venkovních cihelných konstrukcí
Je nutné začít očištěním a odstraněním veškerých zvětralých a nesoudržných částí omítky, vyškrábat znehodnocenou drolící se maltu ve spárách mezi cihlami a odstranit části cihel, které praskají nebo které se doslova sypou v důsledku zvlhnutí a promrzání. K tomu si vystačíte s kladívkem, sekáčky s různou šířkou čepele, ocelovým kartáčem a koštětem, ale dobře poslouží i menší sekací kladivo, tedy ne zrovna bourací „kango,“ které by mohlo napáchat víc škody než užitku.
Dozdívání a vyrovnání
Důkladně očištěnou zeď začněte opravovat tam, kde jsou škody největší. V případě nutnosti lze dozdít i celé cihly, většinou bude potřeba dozdívat na maltu jednotlivé úlomky cihel potřebné velikosti, zhruba vyspárovat vydrolené spáry a k vyrovnání podkladu v místech, kde zkáza nezasáhla až tak hluboko, použít maltu nebo i stavební lepidlo.
Po provedení těchto oprav je nutné počkat, až malta či lepidlo dostatečně vyzrají, a poté standardním způsobem omítnout místa, která to vyžadují. Postupovat můžete tradičním způsobem, tedy posílit soudržnost podkladu pomocí „špricu“ z naředěné malty nebo nanést na omítaná místa penetraci (adhezní můstek), s níž se samozřejmě pracuje snadněji.
Oprava komínů
Krásně vystavěné cihlové komíny jsou ozdobou a viditelnou dominantou mnoha venkovských domů. Má-li zejména z estetických důvodů smysl vrátit chátrajícím cihlám tradiční ruční omítku, je postup podobný jako u opravy zdiva, jen to bude na střeše výrazně náročnější.
Lze také použít postup, který obvykle provádějí pokrývačské firmy při výměně střechy: vnější část komínového tělesa se zbaví veškerých zvětralých částic a zbytků zdiva a omítky, udělá se hrubé vyspárování a poté se komín natáhne vrstvou lepidla. Do ní se v průběhu zavadání vloží armovací tkanina (perlinka) a poté se natáhne další vrstva perlinky podobně jako při montáži fasádní tepelné izolace. Nakonec se na komín natáhne vrstva fasádní omítky, pokud možno co nejkvalitnější a nejodolnější.
Problémy s vlhkostí a sanační omítky
Vlhké stěny jsou poměrně častou chorobou starých domů. Prvořadé je tedy najít a odstranit příčinu vlhnutí, jinak se problémy s tím spojené objeví znovu. I po této nápravě je optimální povrchovou úpravou stěn sanační omítka, resp. sanační omítkový systém. Sanační omítkový systém pomáhá rychlejšímu odpařování vody a umožňuje ukládání solí do omítky, která je na to uzpůsobená. Její povrch přitom zůstává suchý. Samotný sanační omítkový systém neřeší příčiny vlhnutí a zasolování zdiva a jejich důsledky odstraňuje jen částečně.
Aplikace sanační omítky
Starou, vlhkou a zasolenou omítku je nutné odstranit do výšky min. 80 - 100 cm nad viditelnou hranici vlhkosti. Pro správnou funkci sanačních opatření, jak aktivních tak pasivních, je nutná konzultace s odborníky zabývající se touto problematikou.
Vyrovnání nerovností se provádí již podkladní nebo přímo sanační omítkou, do které vkládáme úlomky propustného materiálu jako jsou úlomky cihlových tašek a cihel. Nesmíme používat úlomky betonu a betonových tašek. Podklad lze také vyrovnat dozděním na vápenocementovou maltu.
Vzhledem k nutnosti zajištění stejnoměrné konzistence a zejména pórovitosti je nejúčinnější použití kontinuální míchačky s míchací zónou pro sanační omítky. Vlastní sanační omítka se provádí minim. po 1 dni. Sanační omítka se nanáší ve vrstvě nejméně 20 mm, při vrstvách silnějších se provádí nanášení vícevrstvě a závěrem se stáhne a zarovná latí nebo uhladí.
Nemá-li být účinek sanační omítky negativně ovlivňován, smějí být na plochy sanačních omítek k vytváření struktur a barevného provedení použity pouze minerální a silikátové, případně silikonové materiály bez penetrace, silikátové, silikonové nátěry nebo nátěr weberton silikát. V interiéru použijeme kerasil bez penetrace.
Odstranění plísní
Plíseň, které se ve vlhkém prostředí daří, je dalším z častých problémů starých domů. Samozřejmě, i zde platí, že nejdříve je třeba odstranit příčinu vlhnutí zdí, jinak se na nich plíseň objeví znovu. Ideální je tedy začít s likvidací plesnivých fleků až po této nápravě.
Nejprve je potřeba napadené stěny vydezinfikovat. Povrch stěn umyjte mokrým hadrem a po vyschnutí natřete biocidním roztokem, například přípravkem JUB Algicid plus, který pronikne hluboko do podkladu a ničí široké spektrum řas a plísní. Prostředek nechte působit podle návodu (asi 8 až 12 h), potom postup ještě jednou zopakujte.
Po vyschnutí naneste na stěnu interiérovou barvu s ochranou proti plísni (minimálně dvě vrstvy). Na stěny napadené plísní můžete po jejich ošetření biocidem použít některou z interiérových barev značky JUB, například JUPOL Citro nebo Jupol Bio vápenná, případně některou z malířských barev s přidáním přípravku Jubocid. V závislosti na větrání prostorů tak bude barva spolehlivě působit rok i více.
Odstranění skvrn
Zanechala historie domu na jeho stěnách stopy v podobě fleků a skvrn? Na překrytí fleků, které způsobila voda z prasklého potrubí, ale i stop po sazích nebo nikotinu, nestačí jen nanovo vymalovat. Staré skvrny totiž mohou pronikat skrz malbu.
V dalším kroku ošetřete stěnu hloubkovou penetrací, která kromě jiného zamezí prostupování skvrn z podkladu do nátěru. Nyní můžete nanést finální interiérovou barvu. Na úplné překrytí budou stačit dvě vrstvy nátěru. Speciální nátěr s izolačními vlastnostmi Primalex Izoprim se na stěnu aplikuje ve dvou vrstvách (každou vrstvu je třeba nechat pořádně vyschnout). Pokud budou i po druhé vrstvě viditelné náznaky skvrn, nemusí to znamenat chybu, protože Izoprim je zejména izolační, a ne krycí nátěr. Dokonalého překrytí dosáhnete nátěrem interiérovou barvou.
Pískování cihlového zdiva
Potřebujete renovovat cihlové zdivo bez námahy, rychle a efektivně? Zapomeňte na čištení nebo drhnutí ocelovým kartáčem, kterým se spíše umoříte. Vynechte také kotouč do vrtačky, nímž cihly spíše „spálíte“ a zničíte. Čištění cihlového zdiva pískováním je totiž oproti jiným postupům velice jednoduché, účinné a rychlé. Vzhledem k tomu, že při renovaci starého cihlového zdiva obvykle potřebuje pískovat rozsáhlejší plochy, sáhněte pro profesionální mobilní pískovačce.
Postup pískování
- Odležení cihlového zdiva: Pokud se jedná o „čerstvé“ zdivo, počkejte, až malta vytvrdne. Cihly by měly být před čištěním úplně suché a minimálně 7 dní „staré“.
- Odstranění velkých částic a nečistot: Snažte se pečlivě odstranit všechny velké kusy malty a další nečistoty před samotným čištěním cihel. Použijte zednické kladívko, nebo škrabku.
- Ochrana okolních předmětů: Zajistěte dostatečnou ochranu všech povrchů a předmětů kolem zdiva, které nechcete pískovat. Zakryjte okna a dveře, abyste je během tryskání cihel trvale nepoškodili.
- Zkušební čištění cihel: Když jsou všechny plochy připraveny k tryskání cihel, zahajte první zkušební pískování - čištění.
- „Ostré“ pískování cihel: Teď už máte všechny povrchy připravené a vyzkoušeli jste si, jak pískování cihel funguje.
Vrtání do staré cihlové zdi
Ačkoli je vrtání do zdi a připevňování poliček jednou z prvních kutilských dovedností a v domácnosti se jí nikdy nevyhnete, může vás tento zdánlivě jednoduchý úkon pořádně potrápit. I když se v minulosti možná dělaly věci poctivěji a více na fortel, po několika desetiletích ve zdi už cihla není jako dříve. Může se více drolit nebo popraskat a odlamovat se a vrtaný otvor může být nakonec větší, než by odpovídalo průměru vrtáku. První otvor proto předvrtejte menším vrtákem, kdybyste sáhli ihned po správné velikosti, může se stát, že bude hmoždinka vypadávat.
Ve zdi mohou být skryté kabely a staré, zapomenuté trubky. V horším případě dokonce navrtáte živý kabel nebo potrubí s vodou či plynem. Proto při práci nikam nespěchejte a opatrně naslouchejte zvukovým změnám během vrtání. Jakmile jde z vrtáku cihlový prach, máte vyhráno, protože instalace jsou jen pod omítkou. Když guma od izolace, je už většinou pozdě.
Tipy pro vrtání do staré zdi:
- I když máte plánky instalací, není zdaleka ještě vyhráno, neboť jsou mnohdy jen schématické. Existuje poměrně velká šance, že elektrikáři dodrželi instalační zóny.
- Pokud je vrstva omítky i několik centimetrů silná, musíte použít delší vrták a celou délku hmoždinky uchycovat až v pevné zdi. Šroub musí být dostatečně dlouhý, aby dosáhl až na konec hmoždinky a patřičně ji rozevřel a zafixoval ve zdivu.
- Stará omítka není zpevněná perlinkou a bude se drolit a opadávat, mnohdy i ve velkých kusech. Pokud jde omítka odlupovat prstem, pak nepomůže ani opatrné vrtání a musíte se smířit s tím, že bude padat. Škody můžete minimalizovat vrtáním bez příklepu. Někdy pomůže dočasné zpevnění omítky papírovou páskou, která sníží vibrace, přenášené z vrtačky a zdi.
- Když se z vrtaného otvoru sype červený cihlový prášek, vrtáte do cihly a s největší pravděpodobností nebudete muset vrtat jinde. Jakmile se ale trefíte do mezery mezi cihly, hrozí nebezpečí, že vrtaný otvor bude pro vaši hmoždinku příliš velký. Především ale malta ve spáře neposkytne hmoždince dostatečnou oporu pro roztažení a ta se nikdy nezafixuje pořádně.
- Podobně jako v případě drolivých cihel je třeba do vepřovic nejprve zavrtat menší průměr, do kterého hmoždinku naklepnete kladivem víc „na sílu“.
- Na zpevnění tlustých nebo různě silných omítek nerovných zdí se dříve místo perlinky ze skelné tkaniny používaly rákosové rohože nebo rabic, čili role drátěného pletiva. Tyto takzvané „palachy“ nejsou pro vrták překážkou, jen přetrhané drátky rabicového pletiva mohou popraskat omítku a nevzhledně z ní vylézat.
Alternativní metody upevnění
- Vrtejte jinde: Pokud je to možné, zkuste vyvrtat otvor jinde. Staré zdi nejsou jednolité a může se stát, že o pár centimetrů vedle už bude normální cihla.
- Sádra + dřevo: Starou a osvědčenou metodou, jak připevnit cokoli pevně ke zdi je použití dřevěného špalíku, který vložíte do vyvrtaného otvoru a zasádrujete. Po vytvrdnutí sádry už nepotřebujete hmoždinku, vrut přichytíte přímo do dřeva a vyspravíte případná poškození omítky.
- Sirky: Pokud hodně spěcháte nebo nemáte sádru, můžete kolem hmoždinky nastrkat zápalky.
- Chemická kotva: Pomocí chemie můžete do zdi velmi rychle upevnit v podstatě cokoli.
tags: #čištění #cihlové #zdi #postup