Nejlepší postupy pro čištění a opravu cihlové klenby: Kompletní průvodce krok za krokem

Cihlová klenba má svoje kouzlo. Pokud je poškozená a potřebuje opravit, nabízí se několik řešení.

Článek popisuje rekonstrukci povrchových defektů klenby. Jedno z nich si popíšeme v následujícím textu. Půjde o dozdění chybějících cihel. Ty nakonec přijdou omítnout. V případě, že byste chtěli nechat klenbu neomítnutou, postup by se lišil.

Uvedený postup popisuje rekonstrukci povrchových defektů klenby.

Zhodnocení stavu a příprava

Nejprve je potřeba zhodnotit stav samotné klenby. V našem případě se jedná o klenbu nahrazující překlad nad dveřmi.

Jde-li pouze o povrchové vady klenby (několik uvolněných cihel), můžeme se pustit do její opravy. Část uvolněné cihly vyndáme, místo začistíme od prachu a případně navlhčíme vodou. Cihla musí být před nanesením lepidla čistá.

Čtěte také: Postupy čištění betonové podlahy

Postup opravy

Očistěnou cihlu vlepíme zpátky, a to pomocí montážní pěny nebo malty.
Uvedeným postupem můžete vlepit a zafixovat všechny uvolněné úlomky cihel.
Na tvarově složitější místa jde použít také polystyren - stačí obyčejný fasádní.
Polystyren na místo vlepíte montážní pěnou a necháte zaschnout.
Poté, co pěna vytvrdne, můžete ostrým nožem seříznout polystyren do požadovaného tvaru. Takto dokážete snadno napodobit zakřivení klenby.
Zdivo je nutné fixovat, než lepidlo zatvrdne. K podepření můžete použít například desku.
Pěnu aplikujte také do mezer mezi cihlami.

Dokončovací práce

Uvedený postup předpokládá, že zdivo klenby nakonec omítnete jádrovou omítkou a nanesete štuk.

V případě, že chcete nechat klenbu z cihel neomítnutou, pak se musíte samozřejmě vyhnout jak polystyrenu, tak i montážní pěně. V takovém případě se zdí na zdicí a spárovací maltu - cihly se na místě fixují klínky.

Práce je to zdlouhavější, ale výsledek stojí zato. Cihly se dají na potřebný rozměr řezat úhlovou bruskou s nasazeným diamantovým kotoučem. Poté, co malta vytvrdne, musíte mezery mezi cihlami vyplnit spárovací maltou a zahladit.

Sanace kleneb

Sanace kleneb nabetonováním, která se s oblibou používala dříve, přináší neblahé výsledky. Tento způsob opravy je dnes již považován nejen za překonaný, ale přímo za škodlivý - a navíc drahý.

Vyklenout klenbu tradičním způsobem zvládne dobrý zedník velmi rychle (když říká, že „už se to nedělá“, najděte si lepšího). Stojí za to třeba i obnovit klenbu v místnosti, kde zanikla - paradoxně je to levnější způsob zastropení než např. hurdisky.

Čtěte také: Údržba betonové dlažby

Zatímco na barokní českou plackovou klenbu už musí být řemeslník v tradičním řemesle velmi zběhlý, valené klenbičky opřené do I-profilů, jaké se dělaly na přelomu 19. a 20. století, zvládne i běžný zedník s dobrou vůlí. Totéž v menším měřítku platí o okenních a dveřních záklencích.

Že nevysekáváme drážky pro elektrické vedení ve vrcholu klenby a v jiných choulostivých místech, je doufejme samozřejmé.

Sanace trhliny v klenbě

Jako u každého odstraňování poruch se musí najít příčina a následně ji odstranit. zda se jedná o trhliny aktivní nebo pasivní. přistupuje k vlastní sanační práci. rozestoupení, drcení, ustřižení klenby a porušení klenby degradačními procesy. uvolněných klenbových kleštin, lokální uvolnění zdících prvků a opravy narušené popř. v závislosti na druhu zdiva opěry.

Zajištění stability klenby

První varianta osazení táhel je napříč prostorem v patách klenby.
umístit táhla nad klenbu do podlahové konstrukce.
táhla kotvit šikmo do opěrných zdí těsně pod patou klenby.

hlediska statiky. ne vždy pod táhly zůstane dostatečná podchodná výška. nebudou vidět, avšak musíme rozebrat podlahovou konstrukci ve vyšším podlaží.

Opěrné pilíře přenáší tlaky vznikající od klenby do nového rozšířeného základu. odpovídal směru působení výsledných sil a esteticky zapadal do architektury budovy. se provádí zpravidla z plných cihel vyšší pevnosti nebo z železobetonu. zazubením tak, aby bylo zajištěno spolupůsobení konstrukcí.

Čtěte také: Postup renovace parket krok za krokem

Metody sanace kleneb

Metoda má využití při přetížení klenby nebo pro uvažované zvýšení zatížení působící na klenbu. konstrukce přenáší zatížení místo klenby.
vyvrtaných otvorů, které se zalijí cementovou maltou. klenbou je ponechána vzduchová dutina. Tento prostor je nutné napojit na provětrávací systém. konstrukci i na zatížení od vlastní hmotnosti narušené klenby.
Metoda má využití při přetížení klenby nebo pro uvažované zvýšení zatížení působící na klenbu. konstrukce přispívá k přenášení původního zatížení na klenbu.
klenby. Staticky se jedná o prosté nosníky, na které se zavěšuje klenba pomocí ocelových táhel. (polystyren apod.). dutinu, kterou je nutné napojit na provětrávací systém. stávajícího zděného klenebního pásu. cementové malty.
tepelně objemovými změnami. která na obvodu přechází do ztužujícího věnce. maltový potěr a malta ve spárách klenby do hloubky cca 10 mm. tmelem. Takto připravená výztuž se torkretuje. a její skrytá konstrukce v podlaze, a tím zachování podhledu. par. malty.
Na lícní straně klenby může dojít k porušení např. vzácných maleb, grafik, apod. Využívá se při přetížení klenby a pro zvýšení únosnosti klenby. lze aplikovat v případech, kdy nelze odkrýt stropy nad rubem klenby (např. Konstrukce je betonová případně železobetonová. Provádí se v tloušťce 20 - 60 mm. obdobný jako u vytvoření rubové klenby. obvodové zdi místnosti. jejich spolupůsobení, postačuje proniknutí torkretované směsi do vyškrabaných spár. rozpadá. stavby. Nevýhodou je ztráta původního podhledu, který je skryt nově vytvořenou konstrukcí. podhledu.
vytvořením vertikálních nadezdívek, jako tomu bylo např. tkanině). Využití předpínacích lan je pro sepnutí klenby (nahrazení ocelových táhel).
výztuží můžeme nahradit častěji používanou ocelovou výztuž. vypadáváním kusového staviva. prvku do pryskyřice a nanesení uzavíracího epoxidového nátěru. uskutečnění prací v krátké době, malá spotřeba materiálu a práce, suchý proces.

Volba sanační metody

Výběr sanace je ovlivněn mnoha aspekty. četné a velmi rozmanité. kombinacích. a v dlouhém časovém období s kladnými výsledky.

Sanace vlhkého zdiva

Každé sanaci předchází podrobný průzkum objektu a jeho závad. základě řádně provedených průzkumů. sanačních metod. návrh sanace včetně řádného zpracování projektové dokumentace. často za následek vynaložení značného objemu finančních prostředků. nevyhovující nebo neproveditelný. sanace.

Volba sanační metody, resp. průzkumu. zohlednit míru památkové ochrany jednotlivých konstrukcí. hlavní příčiny vlhnutí zdiva. Ty obvykle souvisejí se zanedbanou údržbou. kondenzaci vodní páry a hygroskopický příjem vlhkosti. rozpuštěné soli, které na povrchu zdiva vytvářejí výkvěty nebo hygroskopické mapy. zavlhčení nemusejí být vždy jednoznačné, mohou se překrývat. (zejm. s distribucí pórů a nasákavostí zdicích prvků).

Vizuální průzkum upřesňujeme měřením obsahu vlhkosti a salinity z odebraných vzorků. vody ve vzorku k hmotnosti sušiny. vodném extraktu. staveb - Sanace vlhkého zdiva. týká, cihelného zdiva s nasákavostí cca 20 % hm. použít některou z nedestruktivních metod. levné, ale mají dosah jen do hloubky cca 5 cm. který měří útlum elektromagnetických vln. procházejícího záření je proporcionální k vlhkosti materiálu a jeho tloušťce. cm) a výsledky měření posléze porovnávat mezi sebou. odlišnou nasákavostí.

Průzkum v terénu je nutné doplnit dalšími informacemi, jež se váží ke stavbě i okolí. informace vždy podá původní plánová dokumentace a stavebně historický průzkum. údaje poskytnou související průzkumy (např. napadení). řadů, ústředního vytápění). spodní vody a její kolísání v čase (souvislosti s množstvím srážek). průzkumem shromáždíme. v předstihu projednány s pracovníky památkové péče.

Požadavek sanace vlhkého zdiva vyplývá explicitně ze stavebního zákona, resp. MMR č. 268/2009 Sb. o technických požadavcích na stavby:“ (§ 10 odst. konstrukcí uvnitř staveb a odst. vlhkosti. zde hygienicky nezávadné prostředí. splnit jen „přiměřeně“, což může mít ovšem dopady na využití prostor. lépe využívali argumentace současné legislativy, bylo by např.

Základní podmínkou všech sanačních zásahů je odstranit zatékání vody do objektu. štěrkové zásypy nebo jiná podobná opatření. budovy nebo povrchovými úpravami interiéru lze omezit i kondenzaci vzdušné vlhkosti. všech případech je důležité eliminovat působení hygroskopických solí. nelze odstranit či alespoň snížit na přijatelnou míru (např. drenáží), bývá většinou nutné vytvořit bariéru proti vodě injektáží. prostor nebo konstrukcí, jež mají být před vlhkostí chráněny. sloužit i vzájemný poměr vlhkého zdiva a kubatury místností. prostor snese vlhčí zdivo. Z tohoto pohledu je např. vlhkostní poměry umělými úpravami využívající jednoduchých „přírodních“ postupů. ostře pálené cihly. vodorovných předsazených prvků říms a soklů. spolehlivou ochranu proti hnanému dešti. Důmyslně býval řešen i odvod dešťových a spodních vod. drenáže nebo štoly jímající podzemní vodu. řešena obvodovými vzduchovými kanály nebo otevřenými dvorky.

používány i pro izolaci podlah, např. sýpek. v období s výskytem srážek nebo při tání sněhu. Od 19. stol. vlhkostní režim, a odhadnout jejich vzájemný podíl. navazujících opatření mohou zavlhčení zdiva ještě zhoršit. stavba nebyla vůbec izolována. Dodržení konkrétní technologie sanace je věcí prováděcí firmy. především ve správném návrhu souvisejících detailů. úroveň vodorovné izolace, kde dochází k její kumulaci. řešených detailů fasád nebo ve styku s terénem. Měly by zde být zdůvodněny zvolené metody s ohledem na využití prostor.

Metody sanace vlhkého zdiva dle ČSN P 73 0610

vkládání izolací do prořízlé spáry (tzv.
injektážní metody (tzv.

charakteru zdiva, případně statickému narušení. poměr spolehlivosti metody vůči její ceně. povrchové úpravy zasoleného zdiva. Důležité je i využití prostor, tj. písemností.

Historické souvislosti památkové péče

V českých zemích byl vztah společnosti ke starým stavbám a uměleckým dílům až do přelomu 18. století pouze užitný, když nebereme v úvahu pietní uchovávání např. galerii). V roce 1818 pak bylo založeno Národní muzeum. péče jako v současnosti. Ve druhé polovině 19. vzdělání a vědeckého výzkumu. památky daného slohu vypadaly. rekonstrukce. Památka se přizpůsobovala ideální představě a ne představa reálné památce. stavba se prezentovala ve slohově čisté podobě. Východiskem nového pojetí památkové péče se stalo dílo již výše zmíněného Aloise Riegla. znamenalo odklonění od purismu ke konzervační metodě. součástí Rakouska-Uherska) památkové péče, a to pod vedením profesora Maxe Dvořáka, žáka A. Je nutné zmínit i dalšího významného českého historika umění, Dr. V českých zemích se Rieglovy myšlenky a Dvořákovy zásady setkaly s kladnou odezvou.

Už v roce 1900 byl založen Klub za starou Prahu. Ten funguje dodnes. Ústředním orgánem památkové péče se stalo Ministerstvo školství a národní osvěty. dobrovolných konzervátorů a zpravodajů. archeologický a Státní fotoměřický ústav (vznik v roce 1919 - 1920). nacistické okupace a prakticky i po celou dobu protektorátu. extrémů konzervační metoda a stala se z ní metoda analytická. stala se spíše formou dokumentace vývoje dané stavby. Na přelomu 30. a 40. Václav Wagner pokusil o novou architektonickou a výtvarnou syntézu. je oprávněn užít i volné nápodoby zaniklého historického tvaru. k purismu, jde o co nejúplnější poznání a respektování památky v jejím vývoji. není chápáno jako samoúčelný cíl. jen minimálně.

Už od roku 1946 dochází ke konfiskacím majetku. komunistickém převratu v roce 1948. církevních a šlechtických. památek. V roce 1958 byl u nás vydán vůbec první zákon týkající se památkové péče, a to zákon č. o kulturních památkách. oficiálně registrovány. péče a ochrany přírody. Na přelomu 50. a 60. měst. Tento neúspěch vedl k nechuti vůči památkám na straně komunistické mocenské elity. je tak přiznána role trpěného přívěsku. kvalifikovaný přístup k památkám. (v letech 1962 - 1963), který tvořilo cca 30.000 nemovitých a 50.000 movitých památek. V sedmdesátých letech definitivně nastal odliv zájmu státu o památky. orientovat na výstavbu nových panelových sídlišť. jejího plošného boření a nahrazování sídlišti. péče z roku 1973, která stanovila 3 kategorie památek. V osmdesátých letech se připravoval nový zákon o státní památkové péči. platí po různých novelizacích dodnes. jen na věci, které takto prohlásí Ministerstvo kultury.

Nástup liberalismu po revoluci v roce 1989 znamenal obrovské změny. individuální vlastnická práva a odpovědnost, výrazně posílila osobní iniciativu. občanská sdružení, která usilují o zachování různých ohrožených památek. místa. K 1. lednu 1991 se od památkové péče oddělila ochrana přírody. kultury ČR. diskriminovaných památek, především kostelů, a vypustilo se množství reprezentantů dějin KSČ. památkových zón a 17 krajinných památkových zón. která má potřebnou kvalifikací, je nutný živnostenský list (dříve toto prováděl SÚRPMO).

Průzkum objektu a jeho závad

památek, který je vlastním předmětem této metodiky. zkoumaného objektu. dlouhodobou odbornou přípravu. památky. charakter. potřebných navazujících průzkumů, prohlubujících dosavadní poznání. restaurátorů, archeologů a podobně.

Napojení stavby na okolní objekty

Napojení stavby na okolní objekty, vč. objektu, nebo např. pro zjištění stavu objektu při jeho zakoupení.
Závěrečné hodnocení s doporučením pro příp.

Stávající objekt má své opotřebení a zůstatkovou hodnotu. nového objektu. životnost stavby. příčiny poruch.

Závěrem

U starých domů je vždy z hlediska konstrukčního i vzhledového lepší použít spíše tradičního řemesla a materiálu než novodobé technologie. Obnažené smíšené zdivo štítu napovídá mnoho o stavebně historickém vývoji domu. Staré domy jsou stavěny jednak ze dřeva, jednak z plných pálených i nepálených cihel, z kamene a zdiva různě smíšeného; materiál se liší podle regionu.

tags: #čištění #cihlové #klenby #postup

Čištění a oprava cihlové klenby: Podrobný postup