Štukování je klíčovou metodou pro dosažení krásných, hladkých a čistých stěn v interiéru. Používá se jak při renovaci starých zdí, tak i při úpravě zcela nových stěn. I když se často volá odborník, štukování hravě zvládne každý kutil s trochou cviku a správným materiálem i nářadím.
Výběr štukové omítky a příprava materiálu
Dnes se už nemusíte trápit s poměry písku a vápna či cementu - omítky a maltové směsi se již prodávají připravené k nanášení. Štuk můžete pořídit jako suchou směs, do které se přilije potřebné množství vody a štuk se namíchá. Nebo můžete využít vymožeností dnešní doby a koupit si již namíchanou směs v kyblíku. Pro přípravu štuku tak nepotřebujete vůbec nic a můžete okamžitě po zakoupení materiálu začít se štukováním.
Typy štuků
- Sypké směsi: Jsou cenově dostupnější a při dodržení postupu uvedeného na obalu vytvoří dokonalou konzistenci.
- Hotové omítky: Jsou připravené k okamžitému použití. Oblíbená je například omítková směs Keraštuk v pastovité konzistenci, která má po zaschnutí šedobílou barvu. Hotová omítka je ideálním řešením pro ty, které čeká štukování při rekonstrukci a nechtějí si znečistit vnitřní prostory nebo složitě připravovat omítku ze sypké směsi.
Konkrétní typ štuku volte i podle velikosti zrna. Štuky se dělí podle hrubosti pískových zrn, které obsahují, a to od 0,3 do cca 1 mm, přičemž hrubší štuky se zpravidla používají na venkovní stěny. Jemné omítky s hrubostí zrna kolem 0,4 mm jsou standardem. Já osobně používám štuk Cemix 033, který má zrnitost 0,7 a mě nejvíce vyhovuje (na rozdíl od jemných, vyloženě vnitřních štuků se zrnitostí 0,3 a 0,5 mm). Svou zrnitostí se Cemix 033 blíží k venkovním štukům, ale je to tzv. štuková.
Penetrace a vyrovnávání stěn
Před štukováním je třeba upravit podkladovou vrstvu. Ze stěn nejdříve odstraňte původní tapety a nátěry, následně je očistěte vodou s přípravkem na mytí nádobí (musí být bez mastnoty a špíny). Stěny i stropy připravené pro štukování musí být odmaštěné a zbavené prachu či jakýchkoliv nečistot. Nově omítnuté stěny je vhodné stáhnout zednickou lžící nebo kovovým hladítkem, aby se odrolily případné hrboly a uvolnily vystupující kamínky.
Zapravit musíte i případné nerovnosti pomocí vyrovnávací stěrky nebo sádry či tmele. Pro vyrovnávání stěny míchám většinou štukovou s lepidlem 1:1, předejdu prasklinám po vytvrdnutí. Poté na stěny udělejte několik zářezů špachtlí, aby se na ni štuk lépe přichytil.
Čtěte také: Návod, jak správně uhladit akrylátový tmel
Při štukování nepodceňujte význam hloubkové penetrace, která má za úkol zpevnit podklad a sjednotit jeho savost. Na podklad ji nanášejte pomocí válečku nebo štětky. Penetrace je důležitá před štukováním starých i nových stěn s jádrovou omítkou. Pokud se chystáte štukovat i stropy, začněte s jejich penetrací. Nechat uschnout a napenetrovat!!!
Technika nanášení a uhlazování štuku
Štukování celých místností doporučujeme začínat od stropu. Připravenou směs štukové omítky naneste na plastové hladítko a co nejmenším počtem tahů ji natahujte v pruzích na stropu i stěnách ve směru odspodu nahoru. Štukové omítky se zpravidla nanášejí v tenkých vrstvách kolem 1 mm. Dejte si pozor, abyste při případném vyrovnávání nepřekročili maximální tloušťku uvedenou na obalu. Finální omítka by nebyla soudržná, mohla by po čase začít praskat a opadávat. Snažte se natahovat štuk v co nejtenčí vrstvě. Díky plastovému hladítku snadno nanesete připravenou směs štukové omítky.
Postup nanášení
- Štuk nanášejte od rohů a okrajů doprostřed pomocí ocelového nebo plastového hladítka (natahováku) v pruzích a s co nejmenším počtem tahů.
- Nabírejte a nanášejte vždy jen slabší vrstvu, aby štuk tíhou neopadával.
- Štuk nejdříve do plochy vtlačujte a až následně uhlazujte.
- Nechte první vrstvu trochu zaschnout a až omítka přestane lepit, naneste vrstvu druhou a dejte si pozor na všechny nerovnosti.
Uhlazování štuku
Do vyhlazování štukové omítky se pusťte až ve chvíli, kdy trochu zaschne, přestane lepit a zesvětlá. Pak je ideální chvíle pustit se do vymývání pomocí filcového nebo molitanového hladítka. Molitanový filc na hladítku namočte ve vodě a hlaďte s ním povrch stěny ve velkých kruzích. Filc/molitan se podle potřeby máčí ve vodě, aby uhlazování šlo lépe. Tlačte méně na měkký a trochu více na tvrdší štuk, ale opatrně, ať si některá místa nevymyjete příliš. Pokud někde vznikla prohlubeň, naneste do ní novou vrstvu štuku a postup opakujte. Pokud vám hladítko při pohybu po povrchu drhne, otřete z něj zbytky štuku o hranu kbelíku.
Přílišné proschnutí štuku vám znemožní jeho vyhlazování. Na omítku příliš netlačte, abyste ji nevymyli až moc a nebyla v některých místech tenčí. Po vyhlazení zkontrolujte kvalitu omítky. Po kompletním dokončení štukování necháme celý prostor zhruba jeden den zaschnout. Pak jej napenetrujeme a můžeme se pustit do finální úpravy - malování stěny.
Začištění rohů
Vždy je nutné štukovat tak, aby vznikl krásný ostrý roh. Nejprve si tedy začistíme stěnu sousedící s oknem a pak přejdeme do výklenku. Houbu vždy točíme od rohu - buď směrem k oknu, nebo od rohu podél stěny. Tímto postupem se roh okna krásně vykreslí. Ve chvíli, kdy máme štukovaná místa zatočená a začištěná, připravíme si molitanové hladítko, které pouze malinko namočíme. Lehkými pohyby strhneme ze zdi veškeré přebytečné kamínky.
Čtěte také: Štuk vs. stěrka: Kompletní srovnání
Výběr správného hladítka
Základem štuku, který vydrží řadu let bez prasklin, je pečlivá příprava podkladu a nanesení hloubkové penetrace. Pro vytvoření rovnoměrné a vyhlazené omítky je pak zásadní nanášení v tenké vrstvě a správná technika vymývání, která vyžaduje trochu cviku. Rozhodně nepodceňte přípravu a vybavte se správným materiálem i nářadím. Bez hladítek různých typů se neobejdete zejména při nanášení a úpravě finálních vrstev omítek, štuků a stěrek.
Materiál hladítka v regálu by měl být uveden na nálepce, případně nakupujte přes e-shop. Dokoupit lze i samostatné houby, pěny či pásy z jiných materiálů, které se na plastový základ přilepí.
Měkká hladítka
- Plstěná (filcová) hladítka: K tradičním univerzálním a mezi zkušenými řemeslníky oblíbeným patří plstěná (filcová) hladítka. Srovnávají se jimi jemné vrstvy omítky (štuku). Především hladítka z černé či hnědé plsti jsou ideální pro jemné omítky s hrubším zrnem. Hladítka s bílou plstí pak doporučují výrobci pro fasádní omítky s jemnější strukturou a vnitřní štuky s jemnějším zrnem. Filc (plsť) je ideální díky tomu, že drží vlhkost, ale nevymývá zasychající vrstvu štuku při hlazení. Má optimální měkkost k účinnému vyhlazení i větších nerovností nebo příliš zaschlé vrstvy jemné omítky. Zednická praxe radí chlupy z filcového hladítka opálit menším příručním plynovým hořákem nebo zapálenými novinami. Opálenou vrstvu plsti očistěte smirkovým papírem.
- Molitanová hladítka: Mezi další měkké povrchy hladítek patří jemný, hrubý či rastrovaný molitan. Hodí se na úpravu povrchu jemných vnitřních i fasádních omítek včetně odstranění uvolněných zrnek písku ze štuku a také na hlazení hotových omítkových směsí (např. Keraštuk), které lze nanést ve velmi jemné vrstvě a jež se vyznačují delším zasycháním. Molitanové jsem sehnal jen velké.
- Houbová a pěnová hladítka: Pro úpravu jemných omítek jsou vhodná i hladítka s povrchem z mořské houby či hydrohouby, které lze s patřičnou praxí úspěšně použít rovněž pro úpravu jemných omítek a hlazení jemné cementové malty (lepidla).
- Mirelon a Duren: Potřebujete-li zapucovat hrubší jádrovou omítku či beton, vyzkoušejte hladítko s mirelonem, což je tuhá pěna z polyetylenu. Na srovnání a dohlazení některých speciálních štukových omítek se používá také hladítko s povrchem z durenu, což je polyuretanová pěna.
Tvrdá hladítka
- Dřevěná hladítka: Tradiční dřevěné je vhodné pro srovnání jádrové omítky a na dohlazení hrubého či potěrového betonu.
- Polyuretanová a polystyrenová hladítka: Mají podobné určení jako dřevěná. Polystyrenové hladítko lze použít i pro úpravu jemných vnitřních či fasádních omítek.
- ABS plastová hladítka: Na jemné vnitřní či fasádní omítky se doporučuje i hladítko z materiálu ABS, což je houževnatý plast. Toto hladítko se dá použít i pro natahování vrstvy lepidla, stěrek či tmelů.
Plechová a nerezová hladítka
- Plechová a nerezová hladítka: Slouží zejména k rychlému a pohodlnému nanášení (natažení) stavebních hmot na podklad, ale můžete je využít i k úpravě a dohlazení dosud nezaschnutých omítek a stěrek. Hladká nerezová hladítka jsou snadno omyvatelná a nekorodují. Lze s nimi snadno nanést jemné omítky, neobejdete se bez nich při natahování fasádního lepidla na izolace a mohou posloužit i k hlazení či gletování betonu.
- Zubatá hladítka: Plechová hladítka se „zubatými“ hranami slouží k vytvoření drážek ve vrstvě lepidla nutných pro dokonalé přilnutí obkládaček, dlaždic či jiných plošných obkladů.
Nezapomeňte, že úspěšná práce s hladítkem vyžaduje praxi spočívající nejen v získání cviku v síle přítlaku krouživých pohybů, ale i v přípravě omítaného povrchu, ve správném natažení omítky a také v odhadu správného okamžiku, kdy je možné pustit se do hlazení, aby vrstva štuku nebyla ještě příliš vlhká nebo naopak moc suchá. Jestliže si příliš nevěříte, vyzkoušejte si štukování na místě, kde bude stát později nábytek. Další metry už odvedete jako odborník.
Čtěte také: Hladké stěny a stropy