Malování na štuk je častý úkol při rekonstrukcích i v novostavbách. Aby byl výsledek hladký, rovný a trvanlivý, je důležité dodržet správný postup a vybrat vhodné materiály. Často se objevuje otázka, zda je nutná penetrace, jakou barvu zvolit a jak předejít chybám. V tomto článku se podíváme na všechny důležité aspekty.
Příprava podkladu před štukováním
Než se pustíte do samotného štukování, čeká vás výběr správného typu omítky. Výrobci nabízejí kromě sypkých směsí také hotové omítky, které jsou připravené k okamžitému použití. Oblíbená je například omítková směs Keraštuk v pastovité konzistenci, která má po zaschnutí šedobílou barvu. Hotová omítka je ideálním řešením pro ty, které čeká štukování při rekonstrukci a nechtějí si znečistit vnitřní prostory nebo složitě připravovat omítku ze sypké směsi. Na druhé straně jsou sypké směsi cenově dostupnější a při dodržení postupu uvedeného na obalu vytvoří dokonalou konzistenci. Konkrétní typ štuku volte i podle velikosti zrna. Jemné omítky s hrubostí zrna kolem 0,4 mm jsou standardem.
Před štukováním je třeba upravit podkladovou vrstvu. Budete-li nanášet štukovou omítku na staré stěny, očistěte z povrchu původní nátěry nebo zbytky barev. Zapravit musíte i případné nerovnosti pomocí vyrovnávací stěrky. Stěny i stropy připravené pro štukování musí být odmaštěné a zbavené prachu či jakýchkoliv nečistot. Při štukování nepodceňujte význam hloubkové penetrace, která má za úkol zpevnit podklad a sjednotit jeho savost. Na podklad ji nanášejte pomocí válečku nebo štětky. Penetrace je důležitá před štukováním starých i nových stěn s jádrovou omítkou. Pokud se chystáte štukovat i stropy, začněte s jejich penetrací. Při štukování celých místností doporučujeme začínat od stropu.
Nanášení štukové omítky
Připravenou směs štukové omítky naneste na plastové hladítko a co nejmenším počtem tahů ji natahujte v pruzích na stropu i stěnách ve směru odspodu nahoru. Štukové omítky se zpravidla nanášejí v tenkých vrstvách kolem 1 mm. Dejte si pozor, abyste při případném vyrovnávání nepřekročili maximální tloušťku uvedenou na obalu. Finální omítka by nebyla soudržná, mohla by po čase začít praskat a opadávat. Snažte se natahovat štuk v co nejtenčí vrstvě. Díky plastovému hladítku snadno nanesete připravenou směs štukové omítky.
Do vyhlazování štukové omítky se pusťte až ve chvíli, kdy trochu zaschne, přestane lepit a zesvětlá. Pak je ideální chvíle pustit se do vymývání pomocí filcového hladítka. Na omítku příliš netlačte, abyste ji nevymyli až moc a nebyla v některých místech tenčí. Po vyhlazení zkontrolujte kvalitu omítky. Na rozdíl od jádrové omítky štuk schne a zraje velmi rychle. Do výmalby stropů i stěn se tak můžete zpravidla pustit už po 24 hodinách od štukování. Základem štuku, který vydrží řadu let bez prasklin, je pečlivá příprava podkladu a nanesení hloubkové penetrace. Pro vytvoření rovnoměrné a vyhlazené omítky je pak zásadní nanášení v tenké vrstvě a správná technika vymývání, která vyžaduje trochu cviku.
Čtěte také: Materiály pro suchý pastel na sololitu
Penetrace před malováním na štuk
Po vyštukování stěn se často řeší otázka, zda je nutné použít penetraci před malbou. Pokud je to nový štuk, bude potřeba ho penetrovat - sjednotí to povrch a připraví podklad na nátěr. Doporučení malíře pokojů je správné. Penetrace neuzavře (nezamezí dýchání) štukové omítky, ale skutečně sjednotí povrch, nasákavost a částečně sníží i spotřebu malířské barvy. V obytných prostorách je malování důležité, protože skryje barevné rozdíly v ploše a dodá místnosti zářivě bílý vzhled. Ještě před nanesením samotné barvy zeď štětkou penetrujte, tedy napusťte savý podklad penetračním přípravkem. Ten ho zpevní, zvýší jeho savost a navíc umožní barvě lépe přilnout. Když zeď penetrovat nebudete, nejspíš zůstanou na zdi fleky nebo se bude barva loupat a odpadávat.
Výběr barvy a techniky malování
Zásadní je zvolit vhodnou barvu, která vytvoří v pokoji příjemnou atmosféru a díky níž se v něm budete cítit dobře. Na kousku zdi ji proto vyzkoušejte, zda vám bude vyhovovat. Její odstín se totiž vždy liší - v kbelíku, hned po nanesení i po zaschnutí. Pravděpodobně byste z většiny šli cestou obyčejné barvy, ale v některých místech určitě nějakou omyvatelnou. Dříve se jinak než vápnem nové štuky na povrchu neupravovaly a moudrost předků velí obzvláště ve starých chalupách ke stejným postupům, ale i v novostavbách. Na vápenný štuk patří vápno. A jako finální barvu si pak zvolte, co chcete, hlavně ať je ale prodyšná, ať povrch neuzavře. Vápno totiž báječně dýchá a než jeho povrch uzavřít, to je lepší nechat vápno vápnem a o jiné nátěry se již nepokoušet.
Vápenný nátěr - král mýtů
Vápno je hrozné už jen tím, že se musí nanášet štětkou a štětcem. Nesmíte použít váleček. Pačokem vyhlazujeme povrchy vápenných omítek a zároveň je jejich penetrací. Prostě se vápno musí v hodně řiďounkém roztoku dostat i do té nejmenší skulinky. Pačoku se také místně říká fajnová (fajná) omítka či finální štuk. Pačok vyhlazuje nerovnosti nového štuku a vylepšuje jeho soudržnost. Vápno se nanáší výhradně štětkou a štětcem, váleček zakázán! I další nátěry musí být jen o něco hustší než pačok, nikdy ne příliš husté. Příliš hustý nátěr poznáte tak, že začne na povrchu tvořit nerovnosti. Na nové štuky se vápno prostě nanáší nejméně čtyřikrát, ale i šestkrát. A ideální je po každém nátěru, kdy povrch vlhkostí ztmavne, nechat stěny a strop cca 24 hodin vysychat a až poté pokračovat s dalším nátěrem. Stěna již do druhého dne zbělá, ale ještě si v sobě nese nějakou tu vlhkost. A právě takový postup vede k ideálnímu nátěru, který nekřídovatí. Vápno pak na površích drží, a když po stěně přejedete prstem, není bílý. Pokud ale máte omítky třeba sádrové, na vápno samozřejmě zapomeňte. Vápno patří pouze k vápennému štuku.
Vápno je oblíbený hygienický nátěr všude, kde chceme zlepšit hygienické podmínky. Vápno je nepřítelem bakterií a plísní, eliminuje choroby. Dříve byly vápenky doslova na každém rohu a každé větší stavení mělo vlastní vápennou jámu. A vápno se prodávalo uleželé různě dlouhou dobu. Třeba jen rok, ale i 10 let. A tvrdilo se, že čím starší, tím lepší. Vy si prostě koupíte v prodejně malířský vápenný nátěr, který obsahuje hustě kašovitou vápennou hmotu ponořenou ve vodě. A to vám bude stačit. A pozor, v kyblíku není nikdy dostatek vody, ředit bude třeba mnohonásobně víc. Ve vodě je vápno prodávané proto, aby bylo pěkně vláčné a dalo se s vodou mísit.
Malování v zimě
Vysoké teploty jsou spolu se suchým vzduchem největším nepřítelem nátěrů. Natož když na schnoucí nátěr ještě praží slunce. V létě je dokonce ideální malovat za chladnějšího a deštivého počasí. A obzvláště pak výše zmíněným vápnem. V zimě pak pomáhají nižší venkovní teploty. Zkušení malíři pokojů zimní malování dokonce doporučují. Suchý vzduch v kombinaci s vytápěnými pokoji je totiž pro malování ideální. Nátěr schne rychleji, což naopak trochu zpomalujeme větráním. Navíc jsou díky vytápění stěny teplé a to zlepšuje vlastnosti nátěru. Prý to i prodlužuje jeho životnost. Pokud pak použijete nějaký modernější nátěr bez zápachu, není vůbec třeba tolik větrat a v uzavřenějším prostoru se bude vlhkost vzduchu snižovat postupně a materiál bude lépe zrát. Rychlé schnutí není nikdy dobré. Jelikož se však mnoho lidí domnívá, že malovat v zimě je špatné, bývají i ceny za práce malířů pokojů v zimním období nižší.
Čtěte také: Průvodce přípravou a malováním stěn
Příprava stěn před malováním
Pokud vás už přestala bavit barva na stěnách, jejíž původní odstín tušíte tak akorát za pověšenými fotkami z dovolené, je nejvyšší čas vnést do vašeho domova svěží vítr. Nábytek máte vystěhovaný nebo umístěný uprostřed pokoje a přikryli jste ho fólií, stejně jako podlahy. Papírovou páskou jste oblepili okna, dveře, zásuvky a vypínače. Zabalili jste i lustry, garnýže a topení. Ze stěn netrčí žádné hřebíky a skoby, zůstaly v nich jen díry s hmoždinkami. Dřív, než se pustíte do samotného malování, je nutné zdi připravit na nátěr. Omeťte je od prachu a pavučin. Jestli máte stěny znečištěné mastnotou nebo pokreslené dětmi, zkuste povrch setřít hadříkem namočeným do roztoku vody a octa (v poměru asi 1:1).
Určitě zkontrolujte stav omítky, ušetříte si tím spoustu nervů i času. Povrch musí být pevný a nesmí se drolit. Pokud výrazně měníte barvu, je vhodné zeď navlhčit a oškrábat špachtlí nebo škrabkou. Jestli zeď potřebuje oškrabat, zjistíte třeba tím, že na ni nalepíte malířskou pásku. Zvažte také, zda není potřeba vyspravit díry a trhliny. Spáry proškrabte špachtlí, vymeťte z nich štětcem prach a vyspravte je zvolenou vyrovnávací hmotou. Stěrka umožňuje pečlivou práci, protože déle schne. Vhodnější je vyrovnávat s ní celé plochy, aby na stěně nezůstaly skutečně žádné nerovnosti - malba je totiž neskryje. U sádry je zase zapotřebí trpělivě vyčkat na její ztvrdnutí, abyste ji válečkem neroznesli do malby. Vyspravená místa pak začistěte smirkovým papírem.
Odstranění plísní a prevence
Že biocidními prostředky odstraníme plísně napořád? Pokud si myslíte, že třeba Savem odstraníte plíseň navždy, žijete v hlubokém omylu. Savo vlastně stěny zasoluje a z dlouhodobého hlediska situaci ještě více zhorší. Plíseň se objevuje na vlhkých stěnách a když použijeme Savo či jiný biocidní prostředek, sice opticky na první pohled zabere, ovšem s odstupem času nám tento nátěr vytvoří živnou půdu pro další plíseň a bude jí ještě víc. Soli totiž na sebe váží více vlhkosti. A jádrem problému je vlhkost ve stěnách. Často se navíc mylně domníváme, že to, co vidíme, je plíseň, přitom jde o solné výkvěty, tedy minerály, které jsou z podmáčené stěny vytlačovány na povrch. A ano, opticky to může působit až jako plíseň.
U plesnivých stěn je třeba odstranit minimálně veškerou původní malbu až na původní omítku a často je nutné nahradit i omítku za novou vápennou, poté povrchy opatřit vápenným štukem a vybílit vápnem. Ano a zase jsme u vápna, jenže na plísně nic lepšího není. Když už se ale pustíte do takto náročného postupu, který řadíme do kategorie zednických prací, ty malířské přijdou až na závěr, je nejprve třeba se pokusit odstranit zdroj vlhkosti. A často nezbývá nic jiného než podřezání stěn bez hydroizolace či s poškozenou hydroizolací, případně chemické injektáže. Prostě a jednoduše, když máte na stěně plíseň, nestačí ani Savo a jiný biocid, ani nový nátěr. Při troše štěstí zjistíte, že zdroj vlhkosti je naopak nahoře, čili že do domu někudy zatéká. A taková závada se dá odstranit mnohem snáze. Stejně tak se snáze odstraní plísně vzniklé následkem tepelných mostů a kondenzované vlhkosti. To opravdu stačí původní nátěr oškrabat a znova vymalovat, přičemž se zamyslet nad větráním interiéru. V každém případě je nezbytné s plísněmi zatočit! Kromě toho, že plíseň vypadá nevzhledně, spory uvolňované do vzduchu působí negativně na naše zdraví. Počínaje alergiemi, astmatem, poškozováním sliznic dýchacích cest a drážděním očí a pokožky.
Alternativní řešení pro panelové zdi
Řešení, jak upravit betonové (resp. panelové) zdi v panelovém domě, je závislé na stavu (vzhledu) panelů a není proto možné jednoznačně doporučit postup. Asi nejvhodnějším řešením by byla aplikace štuku nebo stěrky jako jsou např. Remal na štukování nebo Remal vyrovnávací. Na hladkém, rovném podkladu lze dojem štukové omítky docílit např. malířskou barvou Remal struktura nebo fasádní barvou V 4014 Barlet Akrylát, která jsou plněny jemným pískem. Použitelná může být i strukturní barva Denas Struktura.
Čtěte také: Dokonalé rohy při malování sádrokartonu
| Typ povrchu | Doporučený postup | Poznámky |
|---|---|---|
| Čerstvě vyštukované stěny | Penetrace + malba (vápenná nebo prodyšná barva) | Penetrace sjednotí povrch a sníží savost. |
| Staré/nerovné stěny | Oškrábání, vyrovnání stěrkou, penetrace, štukování, penetrace, malba | Důkladná příprava je klíčová pro trvanlivost. |
| Plesnivé stěny | Odstranění plísně, zdroje vlhkosti, oškrábání, nová vápenná omítka, vápenný štuk, vápenný nátěr | Vápno je účinné proti plísním. |
| Panelové zdi (dojem štuku) | Aplikace Remal na štukování/vyrovnávací stěrky, nebo malba Remal struktura/Barlet Akrylát/Denas Struktura | Alternativa ke klasickému štukování. |