Připravujete stavbu rodinného domu a zvolili jste tradiční výstavbu s použitím cihelného zdiva? Cihly jako stavební materiál se vyznačují velmi dobrou tepelnou izolací, akumulací tepla a nekomplikovaným způsobem výstavby. Zamysleme se, na co je třeba během výstavby rodinného domu z cihel dát pozor, a to především s ohledem na správný výběr nových oken a řešení návazných stavebních detailů.
Výběr cihelného zdiva a jeho vliv na okna
Základním rozhodnutím při volbě cihelného obvodového pláště je výběr mezi použitím cihelných bloků s co nejlepší možnou tepelnou izolací (třeba i s dutinami vyplňovanými pěnovým nebo extrudovaným polystyrenem) nebo cihelného zdiva s dodatečným zateplením kontaktním nebo skládaným zateplovacím systémem. Cihelný střep samotný nedokáže v tomto místě vytvořit dostatečný stupeň tepelné izolace, a proto zde bez dalšího tepelnětechnického ošetření detailu často vzniká tepelný most.
Prevence tepelných mostů
Při použití zdiva z cihelných bloků bez dodatečného zateplení polystyrenem nebo minerální vatou je nejslabším článkem z hlediska tepelné izolace zpravidla oblast, kde se okenní rám dotýká cihelné tvarovky. V našem vlastním zájmu se tedy důrazně doporučuje volit cihelné tvarovky s „kapsou“ pro možné dodatečné zateplení tohoto rizikového detailu pruhem z extrudovaného polystyrenu. Stejného nebo ještě lepšího výsledku dosáhneme, pokud dodatečně zaizolujeme vnější špaletu okna deskami z extrudovaného polystyrenu o tloušťce aspoň 30-40 mm.
Samozřejmě, že nám nic nebrání v zájmu dokonalého výsledku oba postupy zkombinovat a extrudovaným polystyrenem zateplit jak připravenou „kapsu“, tak i vnější špaletu. U cihelných tvarovek s doteplovací „kapsou“ je však třeba dát pozor na to, aby okno nebylo ukládáno pouze na vložky z polystyrenu (ať už extrudovaného nebo ještě hůře expandovaného).
Vložka z polystyrenu se pod hmotností okna může částečně deformovat a stát se následně příčinou potřeby častějšího seřizování oken. Doporučuje se vyplnit prostor „kapsy“ pod oknem únosnějším materiálem nebo hmotnost okna spolehlivě (minimálně bodově) přenést až do únosného zdiva, např. přes impregnované špalíky z tvrdého dřeva.
Čtěte také: Jak na instalaci cihlového obkladu?
Montáž oken při dodatečném zateplení
Pokud se rozhodneme zdivo z cihelných tvarovek tepelně doizolovat ještě dostatečně dimenzovanou vrstvou pěnového nebo extrudovaného polystyrenu či minerální vaty, nejlepší volbou je vždy umístit okna na samotný vnější líc zdiva, či dokonce s úplným či částečným přesahem do tepelné izolace (předsazená nebo polopředsazená montáž). Montáž oken na líc zdiva umožní vytvoření velmi plynulého přesahu tepelné izolace přes okenní rám, a tím praktické vyloučení vzniku tepelného mostu v tomto rizikovém místě.
Důležité detaily u balkonových a vchodových dveří
Velkou pozornost je rovněž třeba věnovat detailu uložení balkonových a vchodových dveří u podlahy. Ve stavební praxi časté zanedbání řešení tohoto detailu bývá příčinou prochládání interiérové podlahy tepelným mostem pode dveřmi a následnému rosení podlahové krytiny v blízkosti otvorové výplně.
Izolační vlastnosti oken a zasklení
Obvodový plášť z cihelného zdiva umožňuje dosáhnout velmi dobrých hodnot tepelné izolace. Je proto velmi důležité, aby i instalovaná okna a dveře měla co nejlepší tepelnou izolaci. Do stavby z cihel je tedy třeba vždy volit okna s izolačním trojsklem a teplým nekovovým meziskelním rámečkem Swisspacer-V, případně TGI. Důležitá je rovněž dostatečná stavební hloubka profilu (či počet komor) a trojitý systém středového těsnění.
Vývoj izolačního zasklení
Dříve byla morálně zastaralá dřevěná okna opatřena dvojitým sklem. Nyní byl tento zastaralý způsob zasklení nahrazen mnohem účinnějšími izolačními dvojskly či v poslední době dokonce trojskly. Izolační dvojsklo je složeno ze dvou tabulí plaveného skla v tloušťkách odpovídajících funkčním a mechanickým nárokům. Jejich vzdálenost vymezuje různě široký dutý distanční hliníkový rám plněný vysoušecím prostředkem, který zabraňuje kondenzaci vodních par mezi skly.
Obvodové spojení tabulí skel a distančních rámů je provedeno adhezním, trvale plastickým tmelem, který tvoří bariéru proti pronikání vlhkosti do meziprostoru izolačního skla. Vnější obvod tabulí skel a distančních rámů je vyplněn trvale pružným tmelem s výbornými fyzikálně mechanickými vlastnostmi. Aby mohlo izolační sklo plnit rozmanité funkce, kombinují se různé druhy skel, čímž lze zajistit: zvýšenou tepelnou izolaci, funkci zvukově izolační, funkci bezpečnostní a funkci protisluneční.
Čtěte také: Pokládka cihlového obkladu
V posledních letech prodělal vývoj nových high-tech skel obrovský rozmach. Nová dokonalejší generace izolačních skel je dnes již běžnou součástí moderní výstavby. K nim patří například také izolační dvojskla nové generace, která splňují ty nejvyšší požadavky na tepelnou izolaci. Ty výrazně zlepšuje vrstva z ušlechtilého kovu na povrchu skla v meziprostoru. Ta odráží unikající teplo zpět do místnosti, a snižuje tak tepelné ztráty. Ke zlepšení tepelně-izolačních vlastností a hlavně pro vytvoření ochranné atmosféry pro pokovenou vrstvu se prostor mezi skly plní plynem s nízkou tepelnou vodivostí. Nejčastěji argonem, případně kryptonem.
Hodnota U a tepelné ztráty
Z vytápěné místnosti uniká vždy určité množství tepla obvodovými zdmi a okny. Mírou této tepelné propustnosti je tzv. „hodnota U“. Obecně platí, že čím menší je tato hodnota, tím lepší je tepelná izolace stavebního materiálu. Až donedávna byla skla nejvýraznější slabinou obvodového pláště. Starší izolační skla dosahovala v nejlepším případě hodnoty U = 3,0 W/m²K, při jednoduchém zasklení dokonce jenom U = 5,8 W/m²K.
Použitím skla s pokovenou vrstvou se tepelné ztráty významně snižují. Nový standard tepelné izolace se pohybuje v rozmezí hodnot U = 1,4 - 1,1 W/m²K. Je tedy více než o polovinu nižší ve srovnání s tradičními izolačními skly! Sklo tak přestává být materiálem, který je zodpovědný za největší tepelné ztráty. Hodnota tepelného odporu nových typů skel je nyní obdobná jako u cihelné zdi tloušťky 30 cm.
| Typ zasklení | Hodnota U (W/m²K) | Poznámka |
|---|---|---|
| Jednoduché zasklení | 5,8 | Nejhorší izolační vlastnosti |
| Starší izolační skla | 3,0 | Lepší než jednoduché zasklení |
| Izolační skla s pokovenou vrstvou | 1,4 - 1,1 | Nový standard, výrazně snížené tepelné ztráty |
| Pasivní domy (s Ug=0,5) | 0,72 | Ideální pro maximální energetickou efektivitu |
Typy oken pro cihlové domy
Ať už Vaše volba padne na kvalitní okna plastová, dřevěná nebo hliníková, neuděláte chybu. V zásadě můžete do cihlového domu použít jakákoliv okna včetně dřevěných. Suverénně nejoblíbenější jsou však kvalitní plastová okna, případně plastohliníková okna. Hliníková okna jsou pak už spíše luxusní variantou a designově se do některých cihlových staveb vyloženě hodí. Obecně se doporučuje kvůli lepším izolačním vlastnostem použít okna s trojsklem a kvalitním těsněním.
Plastová okna
Plastová okna jsou za rozumnou cenu, odolná, mají dlouhou životnost, díky různým barevným provedením a dekorům mohou vypadat jako dřevěná nebo i hliníková. Je to nejčastější volba. Rozhodně lze do domů z cihelného zdiva doporučit kvalitní poctivá plastová nebo plastohliníková okna s trojsklem a trojitým těsněním. Je však třeba se vyhnout plastovým oknům nejisté kvality nebo bez poctivého vyztužení ocelovými pozinkovanými profily. Plast je méně stabilní materiál než dřevo nebo hliník, proto jsou okenní profily vyztuženy ocelovými pozinkovanými výztuhami tak, aby se udržela jejich tvarová stálost.
Čtěte také: Magicrete: Vše, co potřebujete vědět
Plastová okna jsou vyráběna na moderních, výpočetní technikou řízených linkách. Vznikají zpracováním vícekomorových plastových okenních profilů. Při různé šířce okenního rámu (obvykle v rozmezí 70-92 mm) mohou tyto v sobě obsahovat 4-8 komor. Ty oddělují plastové přepážky rámu. Dříve byly u většiny instalovaných oken s úspěchem využívány „pouze“ tříkomorové systémy a je nutno říci, že tato okna slouží jejich majitelům velmi dobře již 15-25 let. Dnešní vícekomorové systémy mají sice o málo lepší tepelně-izolační vlastnosti, nicméně však platí, že čím více komor profil obsahuje, tím méně se jejich vliv do dalšího zlepšení izolačních vlastností rámu promítne. Tepelně-technické vlastnosti pětikomorového rámu ve srovnání s šestikomorovým tak budou téměř totožné, avšak vzhledem k větší spotřebě materiálu se mohou cenově lišit.
Dřevěná okna
U dřevěných oken je třeba velkou pozornost věnovat nebezpečí vlivů zvýšené vlhkosti a každému nebude zřejmě vyhovovat ani nezbytnost „dublování“ rámů při spojování otevíravých a neotevíravých oken.
Hliníková okna
Doporučit lze rovněž plastová okna s hliníkovým opláštěním, tzv. okna plastohliníková. Hliníková okna se hodí hlavně pro větší prosklené plochy, což je v současné době jasný trend právě i u rodinných domů. Velká okna, celé prosklené stěny apod.
Okna v pasivních domech
Pasivní domy představují špičku energeticky úsporného bydlení a kladou důraz na maximální využití obnovitelných zdrojů energie. K tomu, aby splnily své přísné energetické normy, musí mít okna, která hrají klíčovou roli v tepelné bilanci budovy, specifické vlastnosti.
Požadavky na okna pro pasivní domy
- Rámy oken: Pro pasivní domy se doporučuje používat okna s rámy, které mají nízkou tepelnou vodivost a přispívají tak k celkové energetické efektivitě budovy. Příkladem jsou plastová okna pro pasivní domy s profily, jako je GEALAN S9000. Tyto rámy mají výborné tepelně-izolační vlastnosti, 3 těsnění a koeficient prostupu tepla celého okna Uw až 0,72 W/m²K při zasklení s Ug=0,5 W/m²K.
- Zasklení: Okna do pasivního domu by měla mít Ug hodnotu pod 0,6 W/m²K. To znamená, že trojsklo s nízkoemisními vlastnostmi je ideální volbou. Takové sklo propouští sluneční světlo, ale zároveň minimalizuje tepelné ztráty.
- Funkce oken: Okna musí být navržena tak, aby umožnila efektivní příjem slunečního záření v zimě a zároveň chránila před přehříváním v létě. Toho lze dosáhnout správným umístěním a výběrem skel, které mají optimalizované sluneční zisky.
- Montáž oken: Správná instalace je klíčová. Okna musí být umístěna co nejblíže vnitřnímu povrchu zdi a měly by být použity těsnící pásky a izolační materiály k zajištění hermetičnosti.
- Správná orientace budovy: Orientace oken na jih může pomoci maximalizovat sluneční zisk v zimě, ale v létě je důležité mít možnost stínění, například pomocí efektivních venkovních žaluzií, rolet nebo moderních screenových textilních rolet.
Za nízkoenergetické domy jsou přitom považovány ty, jejichž roční spotřeba tepla nepřekročí 50 kWh/m².
Funkce oken: Více než jen pohled ven
Místnost bez oken je symbolem zlého vězení. Ztrácí se v ní blahodárný rytmus světla a tmy, dne a noci. Okna umožňují v interiéru vnímat, co se děje venku. Už tím, že díky nim odhadneme, je-li noc, svítání, zataženo, plné slunce… A ovšem tím, že skrze ně můžeme vidět vnější svět. A také slyšet, cítit, do značné míry podle toho, jak chceme.
Větrání
Z toho je zřejmá ta nejdůležitější funkce uzavíratelných oken: řídíme jimi větrání. Můžeme snadno docílit toho, že uvnitř je v průměru mnohem tepleji než venku. Okna lze totiž otevírat jen na dobu, kdy je odpoledne i venku tak teplo, že se interiér od venkovního vzduchu neochladí. Ale můžeme docílit i opaku, když větráme jen od pozdní noci do rána, pak lze v interiéru udržet i za letních veder, kdy venku bývá odpoledne přes 30 °C, příjemnou letní teplotu kolem 25 °C.
V dnešní době už existují okna i dveře, které se otevírají a zavírají i elektricky a jsou ovládány dálkově nebo počítačově, s využitím čidel větru a deště. Takový systém nemusí být levný, ale byl by určitě z dlouhodobého hlediska levnější než instalace a provozování soustavy umělého elektrického chlazení interiérového vzduchu, kterému se říká klimatizace. Kromě toho přináší vyšší komfort.
Během značné části roku leckde stačí, když se okna uzavírají jen zhruba, nemusejí doléhat úplně těsně. Stačí to tam, kde mají okna bránit jen silnému proudění vzduchu, nikoli i pronikání prachu a hluku. V období tak chladném, že už je v interiéru potřeba topit, mají být okna dokonale těsná. Jinak totiž větrají trvale, a to tím více, čím je venku chladněji - tedy přesně opačně, než by se to hodilo. I když jsou netěsnosti tak malé, že je interiér větrán i v mrazech „tak akorát“ (čili relativní vlhkost vzduchu v interiéru neklesá pod 40 %), bylo by lepší větrat více přes den, kdy je venku tepleji, než přes noc. A samozřejmě také více tehdy, když je v domě víc lidí, kteří se hodně pohybují - až přítomností lidí a jejich činností vzniká potřeba větrání. Škvíry v oknech nebo kolem nich jsou zkrátka nežádoucí, okna mají větrat jen tehdy a tak moc, jak si zvolíme.
Propustnost světla a sluneční zisky
Zásadním přínosem skleněných výplní oken bylo samozřejmě to, že i přes zavřená okna je vidět ven. I když nejstarší výplně, totiž hrbatá sklíčka spojovaná olovem, moc jasný pohled neposkytovala. Ale i ta dávala druhou výhodu, totiž mít ve dne uvnitř i při zavřených oknech hojnost světla, přičemž se dům také vyhřívá slunečním zářením, především právě světlem (druhá část slunečního tepla, infračervené záření, je většinou slabší).
Příkon slunečního tepla je veliký, na metr čtvereční plochy obrácené ke slunci dopadá až celý jeden kilowatt. Kolik je to při oblačném nebi, zhruba řekne i luxmetr - platí, že jednomu kilowattu na metr čtvereční slunečního záření odpovídá sto tisíc luxů, čili 1 W/m² odpovídá 100 lx. Udává-li luxmetr např. jen pět kiloluxů, lze čekat, že příkon na metr čtvereční činí kolem 50 W. V podstatě veškeré sluneční záření projde přes sklo dovnitř a ohřívá, na co dopadne. Vzduch ohřátý od osluněných povrchů je pak sklem uvězněn v interiéru.
Sálání a tepelný tok
Méně zřejmá je skutečnost, že sklo je bariérou nejen pro vzduch, ale i pro dlouhovlnné infračervené záření, které vydávají všechny povrchy. Vydávají ho tím více, čím jsou teplejší. Vyzařování vlivem teploty nazýváme sálání. Nápadné je od předmětů hodně teplých, jako je např. povrch kamen - a ovšem také viditelný povrch Slunce. Nápadný je ale také jeho nedostatek, když obrátíme tvář k povrchům velmi chladným, např. ke vnitřku mrazicího boxu.
Sluneční záření s vlnovými délkami pod tři mikrometry (budeme je nazývat krátkovlnné) přes sklo projde z devíti desetin, zato záření vydávané námi a vším kolem nás, o vlnových délkách vyšších, neprochází sklem vůbec. Sklo takové záření pohlcuje tak dobře jako temně šedý papír. Teplo se tím pádem dostává skrze okno ven jen takovým způsobem, že sklo samo sálá do okolí a je ovíváno vzduchem.
Pokud by šlo jen o jedinou vrstvu skla, jako bývala v továrních halách či jako dosud je v Anglii či Spojených státech, pak by sklo mělo za bezvětří teplotu v polovině mezi teplotou interiéru a exteriéru. Složka tepelného toku z jednoho předmětu na druhý, která je působena sáláním, je úměrná rozdílu teplot obou předmětů, běžně činí 4 W/(m²K).
To, že sklo se chová vůči krátkovlnnému a dlouhovlnnému záření zcela různě, že prvé propouští a druhé pohlcuje, není samozřejmostí. Tenká plastová fólie se tak nechová, propouští nejen sluneční sálání, ale i dlouhovlnné sálání pozemských předmětů. Skrze takovou fólii, pokud vyplňuje okenní otvor, sálá ven rovnou interiér, jehož teplota se v případě bezvětří od exteriéru liší dvakrát více než teplota fólie či skla v okně. V oknech se fóliové výplně místo skleněných používají jen nouzově, když se sklo rozbije, ale v zahradnictví jsou běžné - fóliovníky chladnou sáláním více než skleníky.
Okna se skleněnými výplněmi jsou v našich zeměpisných šířkách nesmírně významná jako náhrada umělého vytápění nebo alespoň jeho doplněk. Zajišťují, že v interiéru s nezanedbatelným podílem zasklených otvorů se udržuje mnohem vyšší teplota než venku. Zatímco počet dní s průměrnou venkovní teplotou nad 20 °C ve většině Česka býval menší než 30, doba, kdy v interiérech i bez vytápění teplota neklesá pod 20 °C, je běžně čtyři měsíce. Na tom se samozřejmě podílejí i příkony od lidí (desetina kilowattu na osobu) a různých spotřebičů, ale příkon ze slunečního záření, ať již přímého nebo rozptýleného, hraje většinou rozhodující roli. A to i tehdy, když se v budovách topí - okna hřejí dům účinněji, než to dokáží solární kolektory.
Zvuková izolace
Propustit světlo, ale ubrat hluku, to je další úkol zasklení. Hluk do interiéru či z něj proniká tím méně, čím je sklo tlustší. Dvě skla dostatečně daleko od sebe, tak jako jsou v tradičních dvojitých oknech, znamenají dvojitou redukci hluku. Dnešní rozsáhlé výměny oken „pro snížení průniku hluku do interiéru“, kdy se dvojitá okna nahrazují jednoduchými, ať už s jakýmkoliv dvojsklem, jsou, slušně řečeno, absurdní.
Montáž oken a údržba
Základem je pečlivý a odpovědný návrh konstrukčního řešení. Výběr oken je vaše záležitost, ale osazení samotných oken nechte určitě odborníkům. Tady je důležitá hlavně příprava. Musí být připraveno rovné ostění, přesný stavební otvor, detaily zateplení kolem oken i případně balkónových dveří apod. Aby montáž oken proběhla v pořádku, rozhodně se vyplatí nechat to na firmě, která vám okna dodává. S tím souvisí i možnosti případné reklamace a kvalitního servisu oken, který se určitě jednou za čas doporučuje (klidně i každý rok).
Těsnění oken
V minulých staletích se jen málo dbalo na to, aby okna byla vzduchotěsná. Přibližnou těsnost zajišťovaly jejich rozměry, kdy byly pohyblivé části o milimetry menší než pevné rámy. A pak ovšem také přitlačení křídel na rámy, dokud dobře fungovalo jejich kování. Jakési těsnění se instalovalo obvykle jen na vnější okenní křídla - tzv. kovotěs. Ten není spojitý v rozích křídel, ale u vnějších křídel to nevadí. Úplně těsná musejí být jen křídla vnitřní.
Důvod je prostý - pokud těsná nejsou a ta vnější jsou těsnější, pak je uvnitř okna víceméně interiérový vzduch, který v zimě obsahuje více vodní páry než vzduch vnější. A pára pak na skle vnějších křídel kondenzuje, skla se rosí, případně dokonce namrzají. Neudržovaná dvojitá okna jsou někdy až v takovém stavu, že kování, které má křídla oken přitlačit k rámům, už není natolik funkční, aby křídla při běžném užívání opravdu přitlačovalo. Může to být i tím, že jsou křídla zkřivená. Až na výjimečné případy to lze napravit, řešení takového mechanického problému prozradí pouhý pohled nebo podrobnější studium závady.
Základním vylepšením oken je pak opatřit vnitřní křídla nebo pevné rámy, na něž ona křídla dosedají, moderním těsněním. Nejrychleji se instaluje samolepicí proužek polyetylénové pěny (bývá bílá, hnědá, černá) tloušťky 3 mm. Patří všude tam, kde je mezi plochami, které na sebe mají dosedat, mezera větší než desetina milimetru. Jestli je mezera natolik tenká, že těsnění do ní není potřeba lepit, poznáme tak, že do ní před dotlačením křídla vložíme cigaretový papírek. Nejde-li vytáhnout, těsnění v tom místě není potřeba.
Pokud jsou mezery tenčí než jeden milimetr, je vhodné nalepit proužek zprvu jen na část obvodu křídla či pevného rámu a křídlo zavřít. Pěna se do druhého dne stlačí a nebude už klást odpor při zavírání křídla. Pak přidáme proužek i na zbytek obvodu. Takto provedené těsnění má trvanlivost i desítky let, nepoškodíme-li je mechanicky (poškozené úseky lze snadno nahradit) a nebývá-li vystavováno přímému slunci. Je-li těsnění ještě pevně přilepené, lze je tam ponechat i při natírání okna, tenká vrstva barvy na něm nevadí.
Pokud jsou vnější křídla zevnitř ráno orosená, je to doklad, že do dutiny dvojitého okna proniká interiérový vzduch. Na dolní desce okna je už stopa po vodě, která při velkém orosení stéká až tam. Těsnění chybělo na spodním okraji rámů poté, co byly znovu natřeny. Alternativou pěnového polyetylénu vhodnou pro tlustší spáry jsou samolepicí profily ze silikonové gumy. Řemeslně složitější varianta utěsnění pro spáry tlustší než 3 mm užívá profil ze silikonové gumy opatřený navíc „perem“. Pro vložení pera je nejprve potřeba vyřezat či vyfrézovat drážku. Jde-li o umístění do křídla, a ne do pevného rámu, stačí na to malá okružní pila s patřičnou šablonou, aby vznikla drážka rovnoměrně hluboká. Je-li profil pro danou mezeru dostatečně velký a měkký, nemusí klást při zavírání okna takový odpor, že by lidé na dovírání okna rezignovali. Instalaci takového těsnění je lépe přenechat řemeslníkovi, který to dobře ovládá. Jen je potřeba mu říci a také zkontrolovat, aby těsnění bylo nepřerušované a dobře navazovalo i v místě, kde se stýká jeho začátek a konec. Vnitřní polovina dvojitého okna nemá obsahovat žádné zbytkové netěsnosti.
Stará, ale i nová okna mohou skrývat ještě další vadu, totiž netěsnost mezi rámem a zdí. V dnešní době se nová okna správně napojují na zeď vždy tak, že se přechod přelepí speciální trvale lepicí páskou, kterou pak lze omítnout či natřít. Na sklonku 20. století takové pásky na trhu nebyly a přibližnou těsnost zajišťovala jen omítka dotažená až k rámu, přičemž přechod z omítky na rám byl přetřený malbou zdi či nátěrem okna. V dnešní době lze vzduchotěsnost oken, která takto osazena nejsou, zajistit tím, že kout mezi omítkou a rámem mírně zakulatíme proužkem akrylátového tmelu (ten lze, na rozdíl od silikonového tmelu, čímkoliv přetírat).
Rolety a žaluzie
Okna v některých domech nad sebou mají dutinu, v níž je dřevěná roleta, kterou lze na vnější straně okna spustit. Taková roleta je vynikající ochranou před přehříváním letním sluncem a poskytuje úplné soukromí v noci. Dům se zataženými roletami také nenarušuje noční venkovní prostředí světlem z interiéru. Ale roletová skříň ve zdi nad oknem je současně místem, kudy z domu uniká v zimě dost tepla. Částečnou obranou proti tomu může být, že skříň až do tloušťky, která je k dispozici, vyložíme či vylepíme pěnovým polystyrénem (prodyšné izolace nejsou vhodné, zafukuje do nich vítr).
Vnější dřevěné rolety jsou běžné u vil z předválečných let. V mnoha případech už přestaly fungovat, protože se utrhl popruh, kterým se ovládají. Z rolet kromě toho vypadávají staré kratičké vruty, které procházejí přes ocelové planžety propojující lamely rolet. Uvolněné vruty je vhodné dotáhnout a fixovat např. užitím kaučukového lepidla. Častým problémem těchto starých rolet je, že dolní mohutnější lať z tvrdého dřeva je zkřivená. Někdy ji lze narovnat přidáním velkého trojúhelníkového dřevěného profilu, který dokáže utěsnit škvíru roletové skříně, když je roleta vytažená (na profil lze nahoře nalepit pružné těsnění).
Jindy se dá dolní lať nahradit ocelovým pásem - jeho váha pomůže k tomu, aby se i srolovaná roleta dobře odvíjela směrem dolů. Ocelový pás je vhodné doplnit dřevěnými latěmi (např. tvaru půlválce) tak, aby při vytažení nahoru těsnil ve škvíře roletové skříně, a také novými pružnými dorazy, které pomohou prvnímu pohybu rolety směrem dolů.
Ohebná hřídel pro naklápění lamel prochází otvorem příliš velkého průměru. Šňůry pro spouštění a zvedání žaluzie jsou spolu v jedné průchodce, která nepatřičně propojuje interiér s dutinou mezi skly. Správně by do dutiny měly vést průchodky tři a těsně obepínat šňůry a hřídel. Mezi oknem a zdí je patrná spára, která asi propojuje interiér s exteriérem. Křídlo zdvojeného okna je tvořeno rámem se dvěma skly několik centimetrů od sebe vzdálenými, přičemž rám je sešroubován ze dvou vrstev, které lze oddělit. Je to nouzová náhrada oken dvojitých. Ve 2. polovině 20. století byla hojně využívána u velkých křídel v panelových domech i ve školních budovách. Slabinou takových oken bývá, že se dutina mezi skly časem zapráší. Do dutiny totiž nutně musí pronikat vzduch, když se dutina ochladí, a unikat, pakliže se ohřeje. Pronikání prachu lze zabránit tak, že vzduch proudí nikoliv škvírami mezi oběma vrstvami složeného rámu, ale filcem, který se mezi ony vrstvy vloží. Když rozebrané dvojité okno zevnitř umyjeme, tenký filc na jednu plochu nalepíme. Aby se zdvojené okno uvnitř nerosilo, platí totéž co u okna dvojitého - v prostoru mezi skly nesmí být v zimě interiérový, ale jen exteriérový vzduch. To nemusí jít tak snadno u okenních křídel, která se otáčejí kolem osy, jež prochází jejich středem. Dalším možným vstupem prachu i interiérového vzduchu do dutiny mezi skly dvojitého okna jsou průchodky ovládání žaluzií.
tags: #okna #do #cihloveho #domu