Cihlové bytové domy postavené v 60. letech 20. století tvoří významnou část bytového fondu v České republice a představují zajímavou kapitolu v historii bydlení. Toto období bylo poznamenáno snahou o rychlou a efektivní výstavbu, která reagovala na poválečnou bytovou krizi a potřebu zajistit bydlení pro rostoucí počet obyvatel.
Historický kontext a vývoj výstavby
Hned po válce a dál v 50. letech panovala velká bytová krize a bylo potřeba stavět co nejvíc bytů. Aby se nové byty daly stavět co nejrychleji a co nejlevněji, začaly růst první paneláky. Ještě v 50. letech polovina pražských bytů neměla koupelnu ani WC, natož třeba pořádné topení. Panelová konstrukce umožňovala stavět jen malé místnosti, dispozice bytů nebyly vůbec variabilní, nemluvě o neosobní architektuře.
Mimořádně úspěšné bruselské Expo 1958 zahájilo pro Československo desetiletí plné svobody, kultury a optimismu, dokud ho bohužel neukončila okupace v roce 1968. Protože bylo načase začít hledat cesty, jak ze sídlišť a paneláků udělat příjemná místa pro život, rozběhla se naplno tzv. experimentální výstavba. Architekti v čele s Josefem Polákem a Vojtěchem Šaldou dostali příležitost vytvořit moderní zástavbu a v duchu 60. let se mohli po dlouhé době inspirovat na západě. Důraz se kladl na rozmanité dispozice bytů a konečně také na estetiku výstavby a „tvorbu životního prostředí”.
Typické rysy a dispozice bytů
Typickým představitelem portfolia je zděný bytový dům vybudovaný v padesátých a šedesátých letech minulého století, s 8 až 9 byty. Paneláky tvoří zhruba třetinu majetkového portfolia. Typická budova tohoto typu byla postavena v 70.-80. letech minulého století a v jednom domě je zhruba 18 bytů.
Ze znaleckého posudku z roku 2016 vyplývá, že nejčastěji jsou zastoupeny byty o rozloze 40-60m², obvykle řešeny jako 2+kk, nebo 2+1. Druhou nejpočetnější skupinou jsou pak byty o rozloze 60-75m² s dispozicemi 3+kk a 3+1. Nebytové prostory tvoří pouze 4,5% portfolia.
Čtěte také: Jak na instalaci cihlového obkladu?
Příklady experimentální výstavby v Praze
A tak vznikl „experimentální okrsek“ Invalidovna. Pro výjimečné sídliště se vybralo také výjimečné místo, ne v polích za městem, ale v těsné návaznosti na historický Karlín. První domy se na Invalidovně dokončily v roce 1961. Na vstupní bránu navázalo veřejné prostranství, kterému dominuje hotelový dům Expo. Architekti navázali na funkcionalismus 30. let a domy dostaly elegantní pásová okna, která v kontrastu s bílou fasádou svou lehkostí připomenou skoro styl vily Tugendhat. K deskovým domům se přidaly věžové s pro změnu mimořádně zajímavými pergolami na střeše. Vše doplnila umělecká díla v prostoru mezi domy, který byl vyhrazen pouze pěším, auta zůstala v ulicích vně sídliště.
Sídliště Prosek, které je skoro desetkrát větší než Invalidovna, také vzniklo jako příjemné prostředí. Znovu se objevila rozmanitá skladba domů, věžových, běžných deskových i atypických deskových. Domy opět dostaly pásová okna, případně prostor mezi okny vyplnily skleněné tabule, takže funkcionalistický dojem přetrval. I na Proseku s okny kontrastovala bílá fasáda, žádné holé panely.
Ještě originálnější než Prosek je ale sídliště Krč. Vedle klasických deskových a věžových domů (i tady se skvělými pergolami na střechách), se v Krči postavily tři opravdu ojedinělé paneláky. Jde o tzv. švéďáky, mohutné domy s mezonetovými byty. V každém z nich se na jediné adrese nachází 209 bytů, s cca 500 obyvateli by tak každý švéďák mohl být klidně samostatnou obcí s vlastním úřadem. Domy zaujmou samy o sobě, celé sídliště k tomu velmi oživily a daly mu specifickou tvář. Promyšlený urbanismus a jedinečné domy doplnily i krásné objekty občanské vybavenosti.
Stáří a materiály domovního fondu
Průměrné stáří trvale obydlených domů v Praze je 50,9 let. Nejvíce domů - dvě pětiny - bylo v Praze postaveno v období od začátku minulého stolení do konce druhé světové války. Pokud chceme upřesnit období vzniku velkého množství pražských domů, pak se zdá, že obdobím živého stavebního ruchu byla zřejmě éra od 1. republiky až do konce 2. světové války, protože z tohoto období pochází téměř třetina domů v Praze.
Se stářím domovního fondu souvisí i materiál, ze kterého jsou domy postaveny. Více než dvě třetiny domů v Praze (68,8%) jsou postaveny z cihel, tvárnic nebo cihlových bloků. Domy postavené z kamene a cihel nebo ze stěnových panelů jsou zastoupeny téměř stejně - po jedné osmině.
Čtěte také: Pokládka cihlového obkladu
Velmi důležitým indikátorem kvality domů je jejich technická vybavenost. V hlavním městě je 85,5% domů připojeno na kanalizační síť, 99,3% může brát vodu z veřejného vodovodu, 80,6% domů má napojení na plyn a 71,7% domů je vytápěno ústředním topením.
Rekonstrukce a modernizace cihlových bytů z 60. let
Mnoho bytů v cihlových domech z 60. let prochází rekonstrukcemi, aby odpovídaly moderním požadavkům. Původní dispozice často neodpovídá požadavkům majitelů, proto je nutné dispozici změnit, aby byl pohyb v nové domácnosti harmonický. Často se zvětšují malé koupelny a kuchyně, které dříve měly rozměry například 2,5 m² nebo 5,6 m². Také je poptávka po adekvátním úložném prostoru v zádveří na svršky a boty.
Při rekonstrukci je často kladen důraz na moderní interiér s čistými liniemi a navození pocitu útulnosti. Klienti mají zájem o velký sprchový kout s možností odkladné plochy a dostatek úložných prostor. Volí se vinylové podlahy, kvalitní bezpečnostní dveře, jídelní stůl pro 4 osoby a pracovní koutek pro malý notebook a tiskárnu. Dále velký a pohodlný gauč, často s úložným prostorem a možností rozkládání každého lůžka zvlášť. Konceptem a propojujícím prvkem celého prostoru může být například motiv moře - vlny, který se objevuje ve svítidlech nebo doplňcích.
Rekonstrukce cihlových domů z 60. let někdy nepodléhají stavebnímu řízení, pokud se nezasahuje do nosných konstrukcí. To zjednodušuje proces a eliminuje dlouhý schvalovací proces.
Výzvy při rekonstrukcích
Cihlový bytový dům v Kouřimské ulici na Vinohradech, postavený v roce 1936, kdysi býval ozdobou, ale postupně zešedivěl, omšel a začala mu opadávat omítka. Revitalizace takového domu je výzvou. Nejen pro nedobrý stav domu, ale také pro nezbytnost vyhovět požadavkům Magistrátu hlavního města Prahy. Klíčové je vytvoření podmínek pro vlastní stavbu a její hladký průběh, včetně pronájmů veřejného prostranství, instalace dopravního značení a postavení lešení na frekventovaných místech.
Čtěte také: Magicrete: Vše, co potřebujete vědět
Další častou výzvou je vlhkost a plíseň, zejména v bytech pod nezateplenou půdou a na štítových stranách starých cihlových domů. Zdivo z plných cihel má velmi malé tepelně izolační vlastnosti a štítové stěny byly zpravidla vyzdívány tenčí, někdy i jen 30 cm. Vnitřní povrchová teplota těchto stěn je v mrazech velmi nízká a blíží se teplotě rosného bodu vodní páry obsažené v teplém vnitřním vzduchu. Obdobně to funguje u dvojitých oken, kdy vlhčí vzduch, který pronikne netěsnostmi mezi křídla, okamžitě na chladné vnější tabuli kondenzuje.
Příčinou zvýšené vlhkosti může být změna vnitřního klimatu bytu, například po rekonstrukci koupelny s mokrými procesy, jako jsou nové omítky, zdivo nebo betony. Voda se bude ještě i rok nebo déle postupně uvolňovat do okolí a to může ovlivnit vlhkost v bytě. Konečným řešením by bylo správně navržené a provedené zateplení obvodových konstrukcí. Důležité je také odsadit nábytek od stěn, aby podél stěn mohl proudit vzduch. Odstraňování plísní postřikem je dočasné; je lepší napadené omítky odstranit a nové provést tepelně izolační se sanační přísadou a chemií proti plísním. Malby by měly být pouze vápenné.
Přehled typických bytových dispozic
Níže uvedená tabulka shrnuje nejčastější dispozice a velikosti bytů v bývalých hornických domech, které jsou typické pro výstavbu v 50. a 60. letech 20. století.
| Rozloha bytu (m²) | Typická dispozice |
|---|---|
| 40-60 | 2+kk, 2+1 |
| 60-75 | 3+kk, 3+1 |
Bývalé hornické byty OKD
Téměř 44 tisíc hornických bytů bylo bez veřejné soutěže odprodáno v rámci privatizace OKD, přičemž byty byly následně vyvedeny do samostatné soukromé realitní firmy RPG Byty. Ta dnes nese název Residomo a její koncový vlastník je skryt za dvěma společnostmi sídlícími na Kajmanských ostrovech. Většinou jde o bytové domy vybudované v druhé polovině minulého století jako bydlení pro horníky, přičemž nejvíce se jich nachází v Ostravě, Karviné a Havířově.
Původní hornické byty OKD byly při privatizaci oceněny na cenu 40 tisíc korun za jeden byt. Nyní má celé portfolio hodnotu přes 26 miliard korun a koncový vlastník je skryt za spletí zahraničních firem. Bez ohledu na verdikt soudů je zřejmé, že hodnota nemovitostí je v současné době násobně vyšší, než na jakou byly oceněny v době privatizace.
tags: #cihlový #bytový #dům #60. #léta #charakteristika