Cihlové zdivo patří mezi nejčastěji používané konstrukční prvky u rodinných domů, bytových domů i historických budov. Pálená cihla má velmi dobré izolační a mechanické vlastnosti, ale i přesto podléhá degradaci, zejména v případech, kdy dojde k porušení nebo chybějící hydroizolaci. V takové situaci může vlhkost ze země vzlínat do konstrukce a narušovat její stabilitu i vzhled. Každý nějak podvědomě cítíme, že vlhkost do stavební konstrukce nepatří. S vlhkostí se setkáte jak ve starých domech, tak i v novostavbách.
Důvody a důsledky vlhkosti ve zdivu
Důvody průniku vlhkosti do stavebních konstrukcí jsou několika druhů. Vlhkost ve stavebních konstrukcích může mít více původů. Mezi nejčastější příčiny patří:
- Vzlínající vlhkost: Nejčastějším původcem nadměrné vlhkosti ve zdech je podpovrchová voda, která při nedostatečném zaizolování základů a spodní stavby domu postupně vzlíná zdivem. Tímto typem vlhkosti bývají postiženy hlavně starší zděné domy, které ve většině případů nemají vyřešenou hydroizolaci anebo je provedena špatně. Poškozenou hydroizolací základů vzlíná voda do zdiva, kde vlivem mrazu způsobuje narušení soudržnosti omítky a její následné opadávání.
- Zatékání: Další z obvyklých příčin je prosté zatékání v důsledku poruchy na střeše nebo špatně provedené dešťové svody. Tím dochází ke stékání dešťové vody po fasádě domu. Případně porušená hydroizolace střechy, špatná střešní krytina a špatné spády konstrukcí.
- Kondenzace: Pachatelem může být atmosférická voda neboli voda, která v důsledku ochlazení stavební konstrukce začne kvůli nedostatečné izolaci kondenzovat na zdech (hlavně rohy místností, místa překladů atd.). V suterénních prostorách může docházet na zdivu ke kondenzaci vodních par obsažených ve vzduchu.
- Havárie: Nárazovým činitelem, který způsobí zvlhnutí zdí, může být také provozní porucha. Typickým příkladem může být prasklé vnitřní vodovodní potrubí nebo porucha na pračce, sušičce či myčce.
Proč je vlhkost škodlivá?
Ale proč vlastně? Jaké to má fyzikální opodstatnění? Důvodů je více. Například voda v tepelné izolaci ochrání dům před zimou stejně dobře jako mokrý svetr. Vlhkost v dlouhodobém působení ale ohrožuje i statiku stavby, jelikož vyplavuje pojivo z malty a soli migrující díky vodě do zdiva rozkládají stavební materiály. Voda v kombinaci s mrazem se rozpíná a způsobuje trhliny a opadávání omítky. Vlhké zdivo může být důsledkem zatékání, špatných dešťových svodů, ale nejčastěji špatně provedené nebo úplně chybějící hydroizolace. V takovém případě se na zdech objevují tmavé flíčky. Ty postupem času spolu s šířící se vlhkostí vytvoří obrovské nevzhledné mapy. V další fázi dochází k odlupování omítky a tvoření plísní, pro které tvoří navlhlé zdivo ideální podmínky pro život. Cihla jako materiál je přirozeně nasákavá. Pokud není dostatečně chráněna proti vlhkosti, dochází k jejímu postupnému poškozování. Vznikají mokré mapy, výkvěty solí, odpadávající omítky a zdivo začíná ztrácet své původní vlastnosti.
Diagnostika a plánování sanace
Sanace je obecně pojem pro vylepšení stávajícího nepříznivého stavu jakékoli stavební konstrukce. Jestliže je ale řeč o sanaci zdiva, pak se s největší pravděpodobností bavíme o zdivu postiženému nadměrnou vlhkostí. Pro správný sanační zásah je nutné dobře určit příčinu vlhkosti, což nebývá vždy jednoduché a v mnoha případech budeme potřebovat radu znalce. Úplně nejdůležitějším kritériem pro výběr správného způsobu sanace zdiva a dosažení nápravy stávajícího stavu zdiva je určení typu vlhkosti. To vlastně znamená určení její příčiny. Před samotným návrhem vhodné metody vždy provádíme důkladné měření vlhkosti, sondážní vrty a případně laboratorní rozbory. Na základě výsledků stanovíme nejúčinnější řešení. Pokud se vlhkost objevila náhle u staré stavby, je dobré se ptát co se v okolí stavby nebo na stavbě samotné změnilo. Neodborný zásah do podlah, vykácení stromů v okolí, zřízení jezírka apod.
Návrh sanace musí být zpracován odborně na základě výsledku provedených průzkumných prací. Přitom mají být zohledněny faktory technické, ale i hledisko ekonomické a požadavky památkové péče. Opatření se navrhují vždy na míru konkrétnímu domu a obvykle se kombinuje několik sanačních metod. Klasické podřezání se nehodí všude, a i to lze zhotovit několika způsoby. Izolace se musí provést odborně, aby nedocházelo k migraci vlhkosti jinými cestami. I další kroky musí být navrženy správně. Nelze totiž zdivo, které roky vlhlo ihned po odizolování zavřít pod vrstvu polystyrenu nebo neprodyšné omítky. Sanační opatření spočívají i v několikaročním odvětrání vlhkosti ze zdiva, navrhují se speciální sanační omítky, které vlhkosti dovolí odvětrat, navíc pomohou odstranit ze zdiva nežádoucí soli apod.
Čtěte také: Cihlové pásky – vlastnosti
Sanační metody
Sanace zdiva může být provedená nepřímou či přímou metodou. Co s vlhkostí? Možností, jak izolovat zeď je více, vždy by měl odborný projektant nebo stavební firma posoudit, jaká sanační metoda bude v tom, kterém případě nejvhodnější. Pokud si nejste jisti, o jaký typ vlhkosti se ve vašem případě jedná, a co je její příčinou, tak se do sanace zdiva bez konzultace se specialistou určitě nepouštějte. Může se stát, že nesprávnou volbou sanační metody celý stav ještě zhoršíte.
Nepřímé sanační metody
V případě nepřímých metod nedochází k přímému zásahu do stavební konstrukce. Celý problém se řeší úpravou vnitřního prostředí či vnějších hydrogeologických a terénních podmínek. Mezi nepřímé sanační metody tedy řadíme především uložení drenážního systému, který odvede nadbytečnou spodní vodu do objektu, uložení hydroizolace nebo také pouhé větrání a vysoušení interiéru. Tyto nepřímé sanační metody jsou považovány také za preventivní zásahy. Drenáže jsou součástí ochrany stavby podél vnějšího izolačního systému a vytvářejí se v případě působení vody (nebo možného výskytu) v málo propustných nebo nepropustných zeminách. Dostačující hloubka uložení drenáže je minimálně 300 mm. Štěrkový obsyp drenáže fr. 8-32 mm musí být provedený do výšky nad úroveň podlah suterénu min. 300 mm.
Přímé sanační metody
V tomto článku se ale zaměříme spíše na sanační metody přímé, které řeší problém přímým zásahem nebo úpravou postižené části zděné konstrukce. Přímé sanační metody můžeme podle způsobu zásahu rozdělit na mechanické, chemické a elektro-fyzikální. Pro sanaci cihlového zdiva se používá několik metod, z nichž každá má své výhody a specifické použití.
Mechanické metody
1. Podřezání zdiva
Jedná se o nejběžnější z mechanických metod, která obnáší podřezání postižené části zdiva speciální řetězovou pilou. Metoda se dá použít u všech zdících materiálů. Jen pro beton či kamenné zdivo se na řezání používají diamantová lana namísto řetězové pily. Prořezávání zdiva se provádí nasucho pomocí vidiařetězové pily nebo pomocí diamantové lanové pily, kotoučové pily s chlazením vodou. Vidiařetězovou pilou se zpravidla prořezává spára v cihelném zdivu. Diamantovou pilou lze prořezávat jakékoliv zdivo (cihelné, smíšené). Dalším krokem je zaplnění spáry cementovou zálivkou, které se provádí pod tlakem, aby se směs dostala opravdu všude. Po řezání se do pročištěné řezné spáry vkládá izolace, tj. plastová izolační folie tl. 2 mm nebo izolační sklolaminátová deska. Z hlediska efektivnosti se jedná o velice účinnou sanační metodu, která je ale poměrně náročná na provádění. Přináší s sebou rovněž spoustu hluku a prachu z řezání.
Jiným postupem je oddělení zdiva izolační deskou, kde se vlnité desky o šířce cca 300 mm z nerezové oceli zarážejí do maltových spár zdiva s překrytím nebo spojované zámkem. Možnost provádění je závislá na tloušťce a druhu zdiva, pevnosti a šířce průběžné ložné spáry.
Čtěte také: Vlastnosti fasádních cihlových pásků
2. Dodatečná svislá izolace
V případě, že vytvoření svislé izolace obvodového zdiva z vnější strany je z technického a ekonomického hlediska obtížné, či nemožné (např. sousedící zástavba, inženýrské sítě, hluboké založení stavby, trvalé působení tlakové vody), vytvoří se izolační systém z vnitřní strany. Obvodové zdivo s vnitřní svislou izolací zůstává vlhké. Provedení dodatečné vodorovné izolace ve zdivu je základní podmínkou pro účinnost celého hydroizolačního systému. Na povrchové svislé izolace se musí provést ochranná vrstva.
Svislá izolace zdiva nad terénem se provede do výšky min. 300 mm.
Chemické metody (Injektáž zdiva)
Tento způsob již patří mezi sanační metody chemické. Injektáže jsou relativně oblíbené díky své logice působení, snadné dostupnosti injektážních prostředků, a zejména z důvodů nenáročnosti strojního vybavení pro jejich realizaci. Tento způsob vytváření dodatečných izolací ve stávajících svislých konstrukcích je oproti ostatním mechanickým metodám (podřezávání, vrážení plechů, podbourávání zdiva) v podstatě nejšetrnějším zásahem do stavebních konstrukcí. Chemická injektáž je moderní, šetrná a velmi účinná metoda, při níž se do zdiva aplikuje hydrofobní gel nebo krém.
Princip a provedení injektáže
Principem je plnění předem vyvrtaných otvorů ve zdivu speciální injektážní směsí. Pro injektáž zdiva se používají jedno nebo více složkové směsi, s komponenty upravujícími smáčivost nebo vytvrzení prostředku, případně s přídavkem fungicidu. Pro utěsnění kapilár se používají prostředky na bázi parafinu, epoxidových a polyuretanových pryskyřic. Nejuniverzálnějším druhem injektáže je nejspíše krémová injektáž zdiva. Pokud ale není krémová injektáž vhodná pro daný typ vlhkosti nebo zdiva, tak lze využít také injektáž akrylátovými gely nebo polyuretanem. Musíte ale počítat s tím, že v tomto případě dojde k navýšení nákladů. Všechny druhy injektážních směsí fungují na stejném principu, kdy po aplikaci do konstrukce zaplní kapiláry, kterými vzlíná nebo proudí voda. Oblast zdiva dodatečně prosycená utěsňovacím nebo hydrofobním prostředkem brání vzlínání vlhkosti a plní funkci dodatečné hydroizolace. Injektáže zdiva lze provádět u vnějších i vnitřních stěn staveb v celé jejich tloušťce. Injektáž je technický prostředek působící pouze proti vzlínající zemní vlhkosti, její použití není možné v oblastech tlakové vody.
Typy injektážních prostředků:
- Utěsňující kapiláry: Aplikovaná látka má za úkol penetrovat do pórů zdiva, ucpat je a chemickou reakcí ztuhnout do nepropustné formy.
- Zužuící kapiláry: Injektážní látka zužuje průřez pórů, čímž se snižuje kapilární nasákavost.
- Odpuzující vodu (hydrofobizační): Mechanismus metod založených na hydrofobizaci stěn pórů spočívá v hydrofobní úpravě stěn pórů, což v podstatě zamezí kapilární vzlínavosti. Struktura a průřez hydrofobizovaných pórů zůstávají prakticky nezměněny. Výhodou je, že po uplynutí životnosti se dá opakovaně aplikovat obdobný preparát. Injektážní látka u těchto metod je obvykle na bázi silikonových roztoků nebo mikroemulzí. Jelikož se jedná o pravé roztoky nebo mikroemulze, dostanou se do podstatně menších kapilár než v případě roztoků těsnících, které mají vyšší viskozitu.
Injektážní vrty se provádějí v osové vzdálenosti 100-125 mm o průměru 10-20 mm, dle použitého pakrového systému, který utěsňuje ústí vrtu pro tlakovou aplikaci. Poměrně malá rozteč vrtů umožňuje jejich menší průměr např. 20 mm. Vrty v obvodových a vnitřních stěnách stavby mohou být prováděny jednostranně nebo oboustranně, v jedné i více řadách nad sebou či vedle sebe. Všeobecně platí, že čím je menší osová vzdálenost vrtaných otvorů, tím je větší jistota účinnosti injektáže. Průměry vrtů bývají voleny v rozmezí 10 až 40 mm, jejich odklon od vodorovné roviny 15 až 45°. Zvláštní pozornost je třeba věnovat napojení na vodorovné izolace podlah, a to zejména s ohledem na profil sklonu vrtů v izolovaném zdivu a výškové ukončení vrtu u protilehlého líce zdiva. Účinnosti jednotlivých injektážních metod se při laboratorních zkouškách a měřeních pohybují od cca 50 % do 95 % v závislosti na druhu preparátů, a zejména kvalitě provedení. Injektážní metody se obtížně používají v případech velkých dutin ve zdivu, jaké se mohou vyskytovat u historických typů zděných konstrukcí. Velmi účinná je například metoda termicky aktivované injektáže za použití rozehřátých parafinů. V rámci sanace vlhkých konstrukcí prováděné injektážní technikou je například možné při použití vhodného materiálu zajistit i zpevnění stávajících zděných konstrukcí. Použije se injektážní prostředek, který obsahuje účinné složky proti vzlínání vlhkosti a zároveň do narušeného zdiva doplní pojivo (zejména do malty v ložných spárách).
Čtěte také: Návod na ošetření cihlové zdi
Tabulka 1: Typy injektážních pryskyřic a jejich vlastnosti pro zpevnění zdiva
| Typ pryskyřice | Vlastnosti a použití |
|---|---|
| Epoxidové pryskyřice | Zpevnění poškozených cihelných konstrukcí zhutněním struktury materiálu, efektivním odstraněním suchých a vlhkých trhlin a štěrbin. |
| Polyuretanové pryskyřice | Při kontaktu s vodou se mnohonásobně zvětší, protože silně pění. Vhodné pro utěsnění proti proudící vodě. |
| Metylakrylátové gely | Jejich charakteristickou vlastností je nízká viskozita, díky které co nejrychleji pronikají i do těžko přístupných míst cihelného zdiva. |
| Silikátové pryskyřice | Používají se pro zpevnění a hydroizolaci zdiva, vytvářejí nepropustnou bariéru. |
Elektro-fyzikální metody (Elektroosmóza)
Jde o elektro-fyzikální metodu, která se už dlouhé desítky let vyvíjí a postupně si získává lepší a lepší pozici mezi sanačními metodami. Fungování je založeno na přirozeném osmotickém jevu, kdy voda v kapilárách, v případě vytvoření elektrického pole, proudí od kladného náboje k zápornému. Opět je na výběr z více možností, které se liší v závislosti na původu vlhkosti a materiálu konstrukce. Oproti ostatním sanačním metodám je tento způsob jistě časově náročnější, protože k vysoušení dochází postupně a úplné vysušení zdiva může nastat klidně až po několika letech. Je ale třeba zmínit, že na rozdíl od chemické injektáže zdiva a podřezávání, je elektroosmóza naprosto nedestruktivní a není třeba dělat jakékoli stavební zásahy.
Sanační omítky a povrchové úpravy
Po stabilizaci vlhkosti je důležité obnovit vnější vrstvy zdiva. Sanační omítky by se měly používat spíše jako dodatečné opatření spolu s jinou metodou sanace zdiva. Samy o sobě totiž nijak neřeší příčinu vlhnutí zdí. Jedná se pouze o povrchovou úpravu speciální omítkovou směsí, která má vysokou pórovitost a paropropustnost, tudíž je zajištěno odvádění vlhkosti ze zdí. Díky jejich složení jimi nevzlíná voda a tím pádem nedochází k výkvětům, které jsou způsobeny srážením solí vyskytujících se ve vodě. Jejich příprava je velmi snadná. Hydrofobní (sanační) omítka obsahuje některé materiály a chemikálie, kterými jsou portlandský cement, hašené vápno, uhličitan vápenatý (kalcit), polymer, celulóza, stearát zinečnatý a stearát vápenatý, éter škrobu, kameny a plniva. Při výrobě hydrofobní dekorativní omítky lze použít všechny výše uvedené chemikálie nebo některé z nich. Výroba hydrofobní sanační omítky na cementové bázi není náročná a je dokonce snadná. Je potřeba míchací nádrž a požadované ingredience, pak je to jednoduchý proces míchání. Při výrobě hydrofobní sanační omítky na bázi cementu není potřeba teplo. Při zvažování výroby hydrofobní sanační omítky na bázi cementu je potřeba dobrého a použitelného složení, které bude vodítkem při každém kroku výroby. U zdiva s obsahem výkvětotvorných solí, v závislosti na stupni zasolení, se provede opatření dle směrnice WTA 2 - 9 - 04/D Sanační omítkové systémy.
Zpevnění zdiva
Statické poruchy patří mezi nejzávažnější vady, protože ohrožují bezpečné užívání stavby. Opravy jsou často technicky složité a ekonomicky nákladné. Pokud chcete pochopit, jak posílit zdivo, musíte zjistit, co způsobilo jeho zničení. Samostatnou kategorii je třeba věnovat chybám při zakládání zdí, které také vedou ke zničení. Postup pro zpevnění zdiva pomůže vyhnout se problémům, které vznikají při zničení nebo deformaci cihlové zdi. Již poměrně dlouho se spirálové kotvy úspěšně používají k obnově a zpevnění stěn a dalších částí zděných konstrukcí. Pro zpevnění cihlových zdí se používají kotvy o průměru 6 mm, 8 mm nebo 10 mm. Technologie výroby spirálových kotev se skládá z řady důležitých etap. Spirálová kotva se instaluje do spár ve zdivu nebo kolmo na trhlinu v cihlovém základu nebo zdi. Další možností je instalace do tělesa zdiva pomocí plastové kompozice, která vytváří vynikající přilnavost k cihle. Pro lepší uchycení a přilnavost vodorovných ploch, pro zabránění většímu tření se používají upínací zední kleštiny. Při sešívání zdiva poškozeného trhlinami se výztuže provádí ve svislé vzdálenosti 450mm od sebe. Přesah výztuže za trhlinu je min. 500mm. Pokud se sešívá více trhlin za sebou, je přesah výztuže min. 500mm za poslední trhlinu. Jednou z nejúčinnějších a nejmodernějších metod zpevnění cihlové zdi je injektáž. Zpevnění zdiva injektáží umožňuje prodloužit životnost budovy na desítky let.
Při průzkumu geologického podloží můžeme někdy narazit na posouvání, nebo stlačování spodních vrstev pod starými zdivy. Zdiva se dají zpevnit, dají se řešit hydrogeologická odvodnění a dá se zdivo i podepřít. Pokud, ale dochází k pravidelnému tlaku i přes veškeré snahy, je na programu dne svazování zdiva ocelovými táhly. Tato táhla se mohou regulovat a upevňovat dle potřeby v různých ročních obdobích podle dané roztažnosti. Na chalupách, chatách, kamenných zdích a míšených často najdeme zpevňovaní zdiva kramlema. Způsob je to prastarý a doporučuje se v případě, že trhlina není fatální, jedná se většinou o rychlé uchycení, kdy jdou dvě cihly mírně od sebe. I v dnešní době je možno jako rychlý zásah zdivo vysponkovat kramlemi.
Závěr a doporučení
Kvalitně provedená sanace cihlového zdiva přináší hned několik výhod. Zvyšuje životnost konstrukce, zlepšuje mikroklima v interiéru, snižuje náklady na vytápění, a předchází vzniku plísní a dalších škodlivých jevů. Každý objekt je jedinečný, a proto vyžaduje individuální přístup. Sanace cihlového zdiva není pouze technický zásah, ale komplexní proces, který začíná diagnostikou a končí precizním provedením všech navržených kroků. Kontrolu sanačních prací je potřeba provádět v průběhu jejich realizace. Důležitou roli sehrává vhodný materiál a dodržování předepsané technologie. Zapomínat se nesmí ani na odstřikující vodu a kondenzační vlhkost. Na vysoce odborném provedení detailů je závislá úspěšnost sanace.
tags: #cihlove #zaklady #domu #sanace #informace