Cihla patří mezi nejstarší stavební prvky, který se využívá v různých formách tisíce let. Cihly (tehdy hliněné) se na stavbu domů používají od roku 6300 př. n. l. První důkazy o jejich používání pocházejí z období kolem 7 500 př. n. l. v oblasti Blízkého východu, konkrétně z dnešního Turecka a Jericha. Ve středověku se cihly staly běžným stavebním materiálem, zejména v oblastech s nedostatkem kamene. Průmyslová revoluce v 19. století přinesla zásadní změny ve výrobě cihel. Dnes, stejně jako v minulosti, jsou cihly umělým kamenem vytvořeným z pálené keramiky.
Historie a základní typy cihel
Nejstarší formou cihel jsou tzv. vepřovice - sušené cihly s příměsí pilin nebo slámy. Vepřovice mají za sebou přes 10 tisíc let používání, u nás jejich zapojení do stavebního procesu probíhalo až do 20. století.
Cihla plná pálená (CPP)
Pálená cihla se vyrábí z cihlářské hlíny, která se po nařezání vysouší 2-3 dny v sušárně na vlhkost do 2 %. Následně se cihla dostává do vypalovací pece, kde stráví v teplotě mezi 700 a 1000 °C jeden až dva dny. Po vypálení jsou cihly roztříděny, v některých případech se ještě povrchově upravují (impregnace, glazura). Standardní rozměr plné pálené cihly je 290 × 140 × 65 mm, což odpovídá tradičnímu formátu používanému ve stavebnictví po generace. Cihla má rozměr 290 x 140 x 56 mm, skladebný rozměr (s omítkou a maltou) je 300 x 150 x 75 mm. Cihly se skládají na vazbu, která zajišťuje stabilitu konstrukce.
Z plných cihel se nejčastěji staví nosné stěny (300 nebo 450 mm) a příčky (75 nebo 150 mm). U starších staveb bývají ve spodní části budovy stěny mnohdy výrazně silnější. V současnosti se plné cihly využívají ve specifických případech, například pro zhotovení příček, komínů, cihelných plotů nebo menších zděných konstrukcí. Ke stavbě obvodového zdiva rodinných domů se dnes plné cihly nevyužívají, a to zejména kvůli vyšší hmotnosti.
Vlastnosti pálených cihel
Pálená cihla v současném stavebnictví nedosahuje tak dobrých vlastností jako u moderních materiálů, i přesto má stále své využití - na chatách, chalupách, při rekonstrukcích apod. Mezi její vlastnosti patří:
Čtěte také: Typy cihel pro stavbu krbu
- modulový formát
- estetický vzhled
- dobře akumuluje teplo
- dobrá pevnost
- ekologické řešení - přírodní materiál
- dobře izoluje zvuk
- vysoká požární odolnost
Další formy klasické cihly
Kromě celých cihel se používají také v různých odvozených rozměrech. Jsou to:
- „devítka“ - 3/4 cihly = 9″ - také „tříčtvrtka“
- „půlka “ - 1/2 cihly
- „kvantlík“ - 1/4 cihly - také „čtvrtka“
- „pásek“ - 1/2 cihly rozpůlené po délce
Moderní druhy cihel a jejich využití
Moderní děrované a broušené cihly jsou výsledkem evoluce ve stavebnictví. I když se k jejich výrobě využívají přírodní suroviny, splňují řadu přísných požadavků od izolačních vlastností po nízkou hmotnost. Díky dutinám jsou lehké, a tak nepřetěžují podklad a usnadňují manipulaci s materiálem. Požadavky na tepelně izolační vlastnosti staveb jsou stále přísnější. To znamená, že obvodové zdi budete muset opatřit i tepelnou izolací, ať už z polystyrenu, nebo minerální vaty.
Normalformat (NF) a Waalformat (WF)
Normalformat (NF) je mezinárodně standardizovaná jednotka pro děrované cihly, které se využívají ve střední a východní Evropě. Rozměr NF je 250 x 120 x 65 mm. Cihla normálního formátu má rozměry 24 x 11,5 x 7,1 cm.Waalformat (WF) je mezinárodně standardizovaná jednotka pro lícové cihly. Tento typ cihel se používá nejčastěji v západní a severní Evropě, ale je oblíbený také v České republice. Rozměry WF jsou 210 x 100 x 50 mm.
Následující tabulka porovnává některé běžné formáty cihel:
| Formát | Popis | Rozměry (mm) | Použití |
|---|---|---|---|
| Cihla plná pálená (CPP) | Tradiční plná cihla | 290 x 140 x 56 (skladebný: 300 x 150 x 75) | Nosné stěny, příčky, komíny, ploty, menší konstrukce |
| Normalformat (NF) | Mezinárodní standard pro děrované cihly | 250 x 120 x 65 (někdy 240 x 102 x 71) | Střední a východní Evropa |
| Waalformat (WF) | Mezinárodní standard pro lícové cihly | 210 x 100 x 50 | Západní a severní Evropa, Česká republika |
| WDF | Rozměr lícových cihel | 215 x 100 x 65 | Česká republika (pro lícové cihly) |
Lícové cihly
Lícové cihly, též označovány jako „lícovky“, se vyrábí z cihlářské hlíny a je vypalována v peci při vysokém žáru okolo 1200 stupňů Celsia a díky tomu získává různé odstíny. Lícové cihly se používají na fasády a zídky, kde je žádoucí dosažení rustikálního vzhledu. Jsou charakteristické svou velkou pevností, proto je možné je použít také na chodníky a cestičky v zahradě, sokly, ploty, do interiéru, krby, fasády nebo sendvičové zdivo. Lícové cihly se velmi snadno udržují, jsou mrazuvzdorné, trvanlivé, odolné, mají výborné akustické vlastnosti, jsou odolné vůči požáru a především ekologicky nezávadné. Lícové cihly mají hladký povrch a nasákavost je 6-20%. Nasákavost a pevnost v tlaku jsou dány konkrétním způsobem výroby. Lícové cihly tažené mají díky zhutnění suroviny v lisu nasákavost do 14 % a pevnost v tlaku okolo 25 MPa.
Čtěte také: Trendy v cihlových obkladech do kuchyně
Lícové cihly ražené
Ražené cihly se vyrábí oproti klasické CPP ražením hlíny do speciálních forem. Díky tomu má lícová cihla ražená rustikální charakter a často bývá označována jako ostařelá cihla nebo lícovka. Všechny čtyři strany cihly jsou pohledové. Z lícovek nejčastěji realizujeme oplocení, komíny, krby, ale také interiérové zídky. Nasákavost ražené lícovky je do 18 %. Lícové cihly ražené je možné použít v interiéru i exteriéru, k řešení fasády rodinného domu či velkých objektů i jako povrchovou úpravu při zateplení fasády. Ražené lícové cihly se vyrábějí ražením hlíny do formy. Ta se předem vysype pískem. Ten zamezí přilepení hlíny na stěnu formy a vytvoří na cihle její typickou zvrásněnou strukturu. Takto vznikají originální a jedinečné kusy, které nikdy nejsou totožné a svým vzhledem a texturou připomínají ručně dělané cihly. U těchto cihel bývají větší odchylky v rozměrech než u tažených cihel, což ale určitě není na závadu. Ocení to zákazníci, kteří požadují cihly s rustikálním vzhledem. Cihly se po vyjmutí z forem suší a následně vypalují ve speciálních pecích při teplotě cca 1 100 °C. Teplota, stejně jako speciální písky na povrchu hlíny, pak mají vliv na konečnou barvu produktu. Lícové cihly ražené mají čtyři pohledové strany a jsou vždy plné. Některé mohou mít žlábek od razidla, který se při pokládce dává nahoru. Nasákavost těchto cihel je cca 18% a pevnost v tlaku cca 20 MPa. Zároveň ale mají vysokou mrazuvzdornost, což je dáno tím, že při výrobě není v cihle velké vnitřní pnutí a tím jsou odolné vůči teplotním výkyvům.
Kabřincové cihly (Klinker)
Klinkery mají nasákavost do 6 % a jsou vyráběny strojově. Tři strany jsou pohledové, 1 je pak hladká. Pálená cihla Klinker bývá díky zvuku, který vydává při poklepu, označována někdy také jako zvonivka. Jedná se o lícovou cihlu vysoké kvality s nasákavostí do 6 %. Cihla je vyráběna strojově metodou tažení. Tím je dáno, že má tři strany pohledové a jednu technologickou na rozdíl od lícové cihly ražené, která má všechny čtyři strany pohledové. Pálená cihla Klinker je přírodní materiál vynikajících funkčních i technických vlastností. Klinkery se vypalují při 1 200 °C a mají vysoký obsah silikátů. Póry se při vysokých teplotách uzavírají. Tomuto procesu se říká „slinování“. Kabřinec později absorbuje méně vody. Díky tomu je odolnější. Tepelná izolace kabřince však není dobrá. Obvykle se používá jako obklad hotové fasády. Klasické zvonivky mají nasákavost do 7 % a pevnost v tlaku minimálně 35 MPa, vyrábí se tažením buď plné, nebo děrované. Jejich podskupinou je tzv. keramický klinker, vyráběný ze speciálních druhů hlín. Nasákavost tohoto typu je nejvýše 1,5 % a pevnost v tlaku také excelentní - až 75 MPa. Díky mnoha různým barvám, ve kterých je kabřinec nebo jinak klinkerové cihly k dispozici, lze vnější stěnu domu navrhnout individuálně - z bílých, červených, šedých nebo dokonce černých klinkerových cihel. K vylepšení vnitřních stěn se obvykle používá pohledové zdivo, které vypadá jako kabřinec, ale je velmi tenké a lehké.
Použití lícových cihel ve stavebnictví
Lícové cihly lze použít při stavbě různých typů zdiva, nejvyššího zhodnocení však dosáhneme, jestliže je využijeme v takzvaném vícevrstevném zdivu. Jeho složení může být různé, lícovky se používají buď v dvouvrstvém zdivu v kombinaci s cihelnými bloky, oddělenými vzduchovou mezerou, častěji však ve skladbě nosná konstrukce - tepelná izolace - odvětrávaná mezera a plášť z lícového zdiva. Vzduchová mezera má odvětrávací i termoregulační funkci. Kromě lícových cihel na trhu existují i tzv. obkladové pásky. Vyrábí se řezáním lícovek, ponechávají si tedy jejich skvělý vzhled i trvanlivost, jejich aplikace je však snazší než stavba zdiva z lícových cihel. Provětrávaná fasáda z lícových cihel je tzv. přizdívka, kdy se lícové cihly zdí jako samonosně stojící zeď na předem připravený betonový odizolovaný základ, který je společný s nosným zdivem nebo na nerezové úhelníky. Mezi těmito dvěma vrstvami vznikne vzduchová mezera, která zajišťuje cirkulaci vzduchu a odvádí tak vlhkost. Ploty z lícových cihel patří mezi další velmi časté použití lícových cihel. Na betonový a odizolovaný základ můžeme vyzdít sloupy a podezdívku, a to buď plnou nebo s prostorem pro kovové či dřevěné výplně.
Broušené cihly
Broušené cihly jsou moderní keramické bloky, které vznikají z pálené hlíny a po vypálení se jejich ložné plochy velmi přesně zbrousí. Právě tato přesnost je odlišuje od běžných cihel a dává jim jejich hlavní výhodu. Na první pohled mohou broušené cihly působit jako další varianta klasické cihly, ve skutečnosti ale představují výrazný posun ve způsobu zdění. Tradiční zdění pracovalo s vyšší vrstvou malty, která musela vyrovnávat nepřesnosti jednotlivých kusů. U broušených cihel tato potřeba téměř odpadá. Broušené cihly se používají jak pro obvodové zdivo, tak pro vnitřní nosné stěny a v některých případech i pro dělicí konstrukce. Na trhu existují varianty pro různé tloušťky stěn, různé nároky na pevnost, akustiku i tepelnou ochranu. Základním materiálem je přírodní hlína, která se upraví, vytvaruje a vypálí při vysoké teplotě. Tím vznikne pevný keramický výrobek s dlouhou životností a dobrou odolností vůči vlhkosti, ohni i běžnému mechanickému namáhání. Tento detail má zásadní význam. Právě díky němu do sebe jednotlivé cihly při zdění přesně navazují a umožňují použití technologie tenké spáry. Jinak řečeno, broušená cihla není jen obyčejná cihla s trochu hladším povrchem, ale výrobek navržený pro přesný stavební systém. Moderní stavební materiál tohoto typu bývá doplněn systémem pero-drážka na styčných plochách. Díky tomu se svislé spáry často nepromaltovávají v celé ploše, což zjednodušuje práci a pomáhá omezovat úniky tepla. Hlavní rozdíl je v přesnosti. Klasické pálené cihly mohou mít větší rozměrové odchylky, a proto se zdí do silnější vrstvy malty. U broušených cihel je přesnost výroby natolik vysoká, že je možné použít tenkovrstvou maltu nebo zdicí pěnu. Broušené pálené cihly vynikají přesnými rozměry, což usnadňuje proces zdění a umožňuje využití tenké vrstvy lepidla či pěny. Díky minimálním spárám nedochází k výraznějším únikům tepla. Zvláštností broušených cihel je, že se po vypálení brousí do hladka. Jedná se o děrované cihly. Do jejich komor se plní izolační materiál. Jsou proto vhodné i pro jednoplášťové stěnové konstrukce, které nevyžadují další izolační vrstvu. Další výhodou broušených cihel je, že je pokládáte pouze s tenkou maltovou spárou. Tím se sníží tepelná vodivost zdi. Pokud použijete tenkovrstvou maltu nebo polymerové lepidlo, je pokládka cihel rychlejší. Povrch broušených cihel také lépe absorbuje omítku. Nákup tohoto materiálu je však o něco dražší než u běžných cihel.
Výhody broušených cihel
Mezi největší přednosti broušených cihel patří:
Čtěte také: Šamot pro vytápění
- Přesnost: Přesný rozměr pomáhá vytvořit rovné stěny a omezuje zbytečné korekce při práci. To se může projevit nejen na rychlosti výstavby, ale i na celkové kvalitě hrubé stavby.
- Rychlost zdění: Broušené cihly se také často spojují s představou rychlejší a technicky čistší stavby. To není jen reklamní fráze. Přesné zdění usnadňuje další navazující práce, například osazení překladů, stropních prvků nebo provádění omítek.
- Dobré tepelně technické vlastnosti: Další rozdíl spočívá v tepelných vlastnostech. Silná maltová spára je slabším místem konstrukce, protože malta zpravidla vede teplo jinak než samotná cihla. Když je spára velmi tenká, tento vliv se omezuje. U moderních typů pro obvodové stěny se řeší nejen pevnost, ale právě i co nejlepší tepelný odpor. Díky tomu lze navrhovat stěny, které splní požadavky na energeticky úsporné bydlení, a to i bez složitého vrstvení různých materiálů.
- Akumulace tepla: Velkou výhodou je i akumulace tepla. Keramické zdivo umí přijímat a postupně uvolňovat teplo, což pomáhá stabilizovat vnitřní prostředí domu. V praxi to znamená, že interiér nereaguje tak prudce na venkovní výkyvy teplot. V zimě se dům neochlazuje tak rychle a v létě se pomaleji přehřívá.
- Akustika: Vedle tepla je důležitá i akustika. Masivní cihelné zdivo obecně pomáhá tlumit hluk, což ocení lidé jak v rodinných domech, tak v bytových stavbách. U vnitřních stěn a mezibytových příček může být dobrá zvuková neprůzvučnost jedním z hlavních důvodů, proč investoři po cihle sahají.
- Pevnost a dlouhá životnost: Pálené cihly patří mezi osvědčené materiály, které mají v evropském stavebnictví dlouhou tradici. Moderní broušené varianty na tuto tradici navazují, ale přidávají vyšší technologickou přesnost.
Zdění z broušených cihel
Zásadní je první vrstva. Ta musí být založena velmi pečlivě a přesně, protože právě na ní stojí kvalita celé stěny. I když jsou cihly samy o sobě velmi přesné, chybný začátek může výhody celého systému pokazit. Další vrstvy se pak zdí pomocí tenkovrstvé malty nebo pomocí zdicí pěny, podle typu systému. Tenká spára snižuje spotřebu materiálu a pomáhá držet přesnost celé konstrukce. Zdicí pěna zase přináší rychlost a menší nároky na organizaci práce na staveništi. Při zdění je důležité také správné napojování rohů, ostění a dalších detailů. Broušené cihly jsou součástí systému, takže nejlépe fungují ve spojení s odpovídajícími doplňky, například s překlady, koncovými cihlami nebo doplňkovými prvky pro založení a napojení konstrukcí. Velmi často se uplatňují při výstavbě rodinných domů. Důvod je jednoduchý. Stavebníci chtějí materiál, který bude pevný, trvanlivý, rozumně rychlý na výstavbu a současně bude dobře fungovat z hlediska tepla i vnitřního klimatu. Používají se ale i u větších staveb. Některé typy mají dostatečnou únosnost i pro vícepodlažní objekty, jiné se hodí spíše pro výplňové nebo doplňkové konstrukce. Vždy záleží na konkrétním statickém návrhu a na tom, jaké vlastnosti má splňovat daná stěna.
Cihly s izolací pro jednovrstvé zdi
Dobré tepelné izolace můžete dosáhnout pomocí tepelněizolačních cihel. Jejich vzduchové komory jsou vyplněny izolačním materiálem. K tomuto účelu se často používá minerální vata. Cihly s izolací lze dobře použít pro jednovrstvé zdivo. Kromě dodatečné tepelné izolace cihly podporují přirozené vyrovnávání vlhkosti. Tepelněizolační cihly postupně uvolňují absorbovanou vlhkost. Mají kromě toho zvukově izolační vlastnosti. Jsou proto o něco dražší než běžné cihly. Na oplátku ušetříte za dvouvrstvou vnější stěnu. Cihly s izolací jsou vhodné zejména pro energeticky úsporný cihlový dům.
Výroba cihel
Pálené cihly se vyrábějí z přírodního jílu, který se tvaruje do cihelných formátů a následně se vypaluje v pecích při teplotách 800-1100 °C. Tento tradiční způsob výroby je po staletí zdokonalený a dnes už přináší i moderní formáty cihel. Hlína je těžena pomocí korečkových bagrů a rypadel v tzv. hliništích. Po těžbě je hlína přepravena na odležovací haldu, kde dochází k jejímu promíchání a homogenizaci. Následně je materiál dopravován do přípravny, kde se upravuje přidáním lehčiv (např. pilin nebo papírových hoblin). Ty shoří a zanechávají jemnou strukturu pórů. Homogenizovaná směs je tvarována ve vakuových šnekových lisech, které z těsta odvádějí vzduch. Měkké cihly se musí vysušit a vypálit. Po sušení jsou cihly vypalovány v tunelových pecích při teplotách 800-1100 °C po dobu 24-35 hodin. Vzhledem k tomu, že během sušení a vypalování dochází ke smrštění materiálu, jsou cihly po vypálení broušeny na požadovaný rozměr pomocí diamantových brusných kotoučů. Po vypálení se cihly rozřežou a obrousí. Pálenou střešní tašku na střechu nemusíte nutně kupovat. V dnešní době je preferována řada alternativ. Trapézové a střešní plechy, které napodobují vzhled tašek, se stále častěji používají jako alternativa ke klasickým hliněným taškám, protože mají obrovské materiálové výhody.
Výhody a nevýhody cihel
Výhody
- Pevnost a nosnost: Pálené cihly jsou robustní a odolné, což je jeden z hlavních důvodů, proč je tento materiál stále oblíbený.
- Akumulace tepla: Cihly dokážou akumulovat teplo. V zimě ho udrží v interiéru, v létě naopak zabraňují přehřívání.
- Akustické vlastnosti: Díky své hustotě a hmotnosti mají pálené cihly výborné akustické vlastnosti.
- Ekologické řešení: Jíl - základní surovina pro výrobu cihel - je přírodní a ekologický materiál. Během výroby se nepřidávají žádné zdraví škodlivé látky.
- Vysoká požární odolnost: Cihly jsou nehořlavé (třída reakce na oheň A1), což zvyšuje bezpečnost stavby. Moderní varianta nabízí také bezpečnou protipožární ochranu.
- Dlouhá životnost a odolnost: Cihly jsou robustní a odolné. Dobře odolávají vlivům prostředí. Bez jakéhokoliv zásahu si udrží cihly svou hodnotu po mnoho desetiletí, aniž by došlo ke ztrátě jejích fyzických stavebních vlastností.
- Zdravé vnitřní klima: Zajišťují dobré vnitřní klima a brání vzniku plísní. Vlhkost je absorbována, protože jsou cihly difúzně otevřené.
- Udržitelnost: Některé cihly lze dokonce použít opakovaně.
- Energetická úspornost: Moderní varianty obvykle splňují požadavky zákonných předpisů na tepelnou izolaci, čímž mohou být splněny podmínky pro získání státní dotace při stavbě domu.
Nevýhody
- U klasických cihel je často potřeba dodatečná izolace pro splnění moderních energetických standardů.
- Nákup broušených cihel je o něco dražší než u běžných cihel.
Udržitelnost a ekologie cihlových materiálů
Výroba lícových cihel a cihlových pásků je s přírodou neodmyslitelně spjata. Cihelny pro svou výrobu a provoz využívají stále více zelené energie z obnovitelných zdrojů. Nejčastěji se jedná o solární energii z FVE panelů umístěných na střechách výrobních hal a skladovacích ploch, které navíc chrání uskladněný materiál před povětrnostními vlivy. K největší spotřebě energie dochází při výpalu cihel, který trvá několik dní. V tunelových pecích dosahuje teplota kolem 1100 °C, což sice znamená velký odběr energie a značné množství uvolněného tepla, to je ale kogeneračními jednotkami přeměněno znovu na energii nebo využito na sušení. S využitím solární energie výrazně klesají také emise CO₂. K tomu přispívají i modernizace technologií, díky kterým jsou pece a další stroje účinnější a efektivnější. Cílem je vyrábět cihly CO₂ neutrálním způsobem.
Na základě posledních studií je hlína používaná pro výrobu cihel obnovitelnou surovinou. Hlína se vždy používá v maximální míře lokální, takže do cihelny putuje jen krátké vzdálenosti - v Nizozemí zejména lodní dopravou. Těží se v oblastech velkých řek, kde dochází k neustálé sedimentaci nových jílových částic. Díky tomu lze mluvit o hlíně jako o samoobnovující se surovině.
Lícové cihly i cihlové obklady se vyznačují dlouhou životností. Jejich životnost je jedním z nejdůležitějších aspektů ve vztahu ke skutečnému dopadu na životní prostředí. 100letá životnost není pro kvalitní cihlu z pálené hlíny dlouhá doba a není ani nutné cihlovou fasádu nijak obnovovat nebo složitě udržovat. Bez jakéhokoliv zásahu si udrží cihly svou hodnotu po mnoho desetiletí, aniž by došlo ke ztrátě jejích fyzických stavebních vlastností. Cihla je spolehlivá a trvanlivá - a tak udržitelná po generace.
Každý výrobek, který nesplňuje požadavky na kvalitu, je ve výrobním procesu znovu zpracován. Rozbité cihly, deformované cihly nebo jiné kousky keramiky jsou namlety na malé části a vráceny do výrobního cyklu jako druhotné suroviny. Z tohoto hlediska můžeme říci, že se jedná o tzv. zero waste výrobu. I ostatní zbytky z výrobního procesu jsou v maximální míře znovu využity. Patří k nim i voda, která se po přefiltrování vrací do výrobního cyklu. Odpadní teplo z procesu vypalování se používá k sušení keramiky v předcházejícím výrobním procesu. Cihla je také udržitelná, pokud jde o likvidaci. Při demontáži a tříděném rozebrání cihlového zdiva lze staré cihly znovu použít a recyklovat. Tento způsob přispívá ke snižování plýtvání a šetření zdrojů. V oblastech již nevyužívaných hlinišť nacházejí původní živočichové a rostliny rozmanité prostředí, které jim dříve praktikované zemědělství nemohlo nabídnout. Mohutné rákosové pásy, hustý podrost i původní divoké rostliny a stromy, které kolonizují oblasti ve velmi krátké době, poskytují úkryt a potravu velkému množství tvorů. Sdružení na ochranu životního prostředí pravidelně dokumentují zvyšující se biodiverzitu a různé populace stěhovavých ptáků, kteří na své cestě na jih využívají k odpočinku bývalou jílovnu. Všechny materiály mají ekologické prohlášení o produktu EPD a splňují nejvyšší požadavky evropských norem kvality.
Alternativní stavební materiály
Pórobeton
Pórobeton se často používá jako moderní alternativa k cihlám. Ve srovnání s běžným betonem je obzvláště lehký, má velmi dobré tepelně izolační vlastnosti a snadno se zpracovává. Pórobeton však musí být skladován v naprostém suchu. V opačném případě absorbuje velké množství vlhkosti. Kromě toho je nutná omítková vrstva. Tyto lehké betony koupíte v různých pevnostech, a tak s nimi snadno a rychle postavíte i několikapatrové domy. Snadná manipulace patří mezi další výhody porobetonových cihel. Materiál nařežete i ruční pilou a při pokládce spotřebujete méně malty než u běžných tvárnic. Porobetonové cihly ve formě tvárnic, tvarovek či desek využijete především pro stavbu stěn, příček a stropů.
Vápenopískové cihly a pemza
Vápenopískové cihly a lehčené cihly jsou dalšími materiály pro stavbu domů. Lehčeným stavebním prvkem je například pemza. Tento stavební materiál má dobré tepelně izolační hodnoty, ale pemza neakumuluje teplo tak dobře jako cihly. Lehčený stavební blok také schne pomaleji než cihla a je méně odolný. Vápenopísková cihla je velmi šetrná k životnímu prostředí. Má také dobrou zvukovou izolaci. Materiál je velmi zatížitelný a má dobré protipožární vlastnosti. Tepelná izolace je nižší než u cihel.
Betonové cihly
Pro nezateplené stavby, jako jsou základy, dozdívky a zděné konstrukce jsou vhodné betonové cihly. I když tvarem a rozměry připomínají pálené cihly, jsou oproti nim pevnější a téměř nenasákavé, tudíž trvanlivější. Navíc odolají mrazu, chemickým rozmrazovacím látkám i žáru. Jsou proto vhodné tam, kde běžné cihly nevyužijete - pro stavbu sklepů, šachet a jiných technických prostor pod úrovní země.
Šamotové cihly
Při stavbě krbů využijte žáruvzdorné šamotové cihly. Šamot odolá teplotě až 1 650 °C. Má typickou šedobílou až béžovou barvu a z více než poloviny ho tvoří oxid křemičitý. Druhou polovinu pak tvoří oxid hlinitý a různé příměsi, ať už jde o hořčík, železo nebo vápník. Při výběru šamotových cihel se zaměřte na složení materiálu. Některé cihly se jako šamotové jen tváří svým zbarvením a tvarem, obsahují však jiné suroviny, kvůli kterým nejsou tak tepelně odolné.
tags: #cihly #co #to #je #druhy #výroba