Chodník z velkých dlaždic: Komplexní průvodce výběrem a pokládkou

Dříve nebo později budete muset při stavbě domu nebo rekonstrukci vyřešit přístupovou cestu k domu, popřípadě do garáže. Zahradní chodník je nejen praktickým prvkem každé zahrady, ale také výrazným estetickým doplňkem. Správná volba odolných materiálů, vhodné pokládky a údržby může výrazně prodloužit životnost venkovní dlažby a zamezit častým opravám. Základem funkční, pevné, stabilní a trvanlivé zahradní cesty je vždy důkladně upravený podklad. Životnost a estetičnost jakéhokoli povrchu cest a pěšin na našem pozemku je závislá na správné přípravě podkladu a v případě dlažeb jejich správném položení.

Význam kvalitního zahradního chodníku

Zahradní chodník plní několik důležitých funkcí. Kromě toho, že usnadňuje pohyb po zahradě, chrání trávník a záhony před poškozením a znečištěním, zároveň přispívá k celkovému vzhledu venkovních úprav. Dobře navržený a provedený chodník může zvýšit estetickou i tržní hodnotu nemovitosti.

Typy zahradních chodníků a jejich design

Kde a jaký chodníček na zahradě umístíme, musíme velmi dobře promyslet! Můžeme zvolit nejkratší cestu z místa A do místa B, což je praktická volba. Nebo klikatou, procházkovou pěšinku estetického charakteru s případnými zákrutami, třeba kolem stromů a okrasných prvků v zahradě. Díky tomu bude zahrada působit rozlehlejším dojmem. Chodníčky, které propojují dům a zahradu, by měly být co nejúčelnější. Ve velkých zahradách se mohou chodníčky volně vinout ve tvaru oblouku, pro malé pozemky jsou vhodné zahradní chodníčky, které jsou přímé a osově umístěné, nebo zvolte jen zatravněnou nášlapnou dlažbu.

Chodník musí být ve správné úrovni s terénem, aby nebyl zanořený nebo vyvýšený. Vyvýšený chodník komplikuje sekání trávy a zanořený trávník způsobí zadržování vody v korytu. Základním kritériem pro šířku chodníku je velikost zahrady. Zde by měla platit uměřenost a proporcionalita. Například na malém pozemku by příliš široká cesta působila jako pěst na oko, kdežto na velké zahradě si můžete dovolit i šířku nadstandardní. V případě chodníků pro jednoho člověka se obvykle počítá s šířkou 40 až 60 cm, pro dvě osoby 120 cm a pro tři osoby 180 cm.

Výběr odolných materiálů pro venkovní dlažbu

Při výběru materiálu pro zahradní chodník je klíčové zohlednit nejen vzhled, ale především odolnost vůči povětrnostním vlivům, zatížení a opotřebení. K základním kritériím proto patří mrazuvzdornost, nenáročnost na údržbu, odolnost proti zimnímu solení a další zátěži.

Čtěte také: Chodník z betonu svépomocí

1. Zámková dlažba

Zámková dlažba je jedním z nejoblíbenějších řešení pro venkovní úpravy díky své vysoké odolnosti, snadné pokládce a široké škále tvarů a barev. Je ideální pro zatěžované plochy, jako jsou příjezdové cesty, ale i pro chodníky v zahradě. Jedním z nejoblíbenějších typů je tzv. zámková dlažba. Kostky, obdélníky, vlnky či kosočtverce z betonu se spojují tak, aby do sebe vzájemně zapadaly a po usazení vytvořily celistvou zpevněnou plochu. Předností zámkové dlažby je především vysoká odolnost a mrazuvzdornost, což jsou vlastnosti nezbytné u větších, hodně namáhaných ploch - u přístupových cest, chodníků, dvorů. Zámková dlažba se zpravidla pokládá na sucho na zpevněnou vrstvu štěrku.

• Výhody: vysoká nosnost, snadná výměna poškozených kusů, protiskluzový povrch
• Nevýhody: náročnější příprava podkladu, možnost prorůstání plevele ve spárách

Výběr zámkové dlažby nesmí vycházet pouze z designu, ale především z vlastností, které po ní požadujeme. Důležitá je odolnost a nosnost konkrétní dlažby, která vynikne především na větších a namáhaných plochách. Nosnost dlažby nezajišťuje pouze její tloušťka, ale také tvar jednotlivých částí, které při lepším zapadnutí do sebe zajistí větší odolnost zpevněné plochy. Další důležitou vlastností je mrazuvzdornost. Dnešní zámková dlažba je ve většině případů vyráběna technikou vibrolisování, díky které se z ní dostane veškerá voda a spáry se dokonale uzavřou. Právě díky tomuto výrobnímu postupu je zámková dlažba mrazuvzdorná a velice odolná.

Při výběru bychom neměli zapomenout ani na povrch dlažby. Budeme-li ji denně využívat k chození, měli bychom myslet na protiskluzový povrch. Ten zajistí bezpečnou chůzi i v zimních měsících. Dlažbu s hladkých povrchem pak využijeme tam, kde nám jde především o její vzhled. Současná nabídka zámkové dlažby je barevně velmi rozmanitá. Moderní barvy jsou chemicky nezávadné, založené na oxidech železa, které vytvoří základní přírodní odstíny (černou, hnědou, červenou, žlutou). I ostatní barvy vycházejí z oxidů železa a jejich mísení. Tyto barvy jsou časově stálé a neblednou. Oblíbené je mísení dvoubarevných tvarovek, je však možné skládat i nejrůznější geometrické vzory a optické pásy, které rozdělují nebo ohraničují záhony v zahradě. Je však třeba vybírat střídmě a vkusně a brát ohled i na dům, jeho fasádu či obložení a řešení plotu.

2. Betonové dlaždice

Betonové dlaždice jsou cenově dostupné a velmi variabilní. Moderní technologie umožňují výrobu dlaždic s povrchem imitujícím kámen, dřevo nebo keramiku.

• Výhody: široká nabídka designů, dobrá odolnost proti mrazu
• Nevýhody: mohou být křehčí než zámková dlažba, vyžadují pravidelnou údržbu

Betonová dlažba se vyrábí lisováním z betonu za vysokého tlaku. Původně vznikla jako levnější náhrada za žulové kostky. V posledních letech však prošla tak velkým vývojem, že se stala zajímavým a vyhledávaným materiálem pro zpevnění cest kolem domu a v zahradě. V současné době se betonové dlažby vyrábějí ve velmi širokém sortimentu. Vedle již klasických šedivých čtvercových či obdélníkových tvarovek se objevují dlaždice rozmanitých pravidelných i nepravidelných tvarů v mnoha barvách a odstínech a také v mnoha povrchových úpravách. Některé typy připomínají štípané či řezané kamenné desky, kostky či dokonce šlapáky z mnoha druhů kamene. Jiné napodobují nové i letité cihly, další říční valouny, ale třeba i prkna nebo špalíky. Mají i naprosto originální tvary, které v přírodě nenajdete - například vlnky nebo kytičky.

Čtěte také: Tipy a triky pro betonovou formu na chodník

Spolu s dlažbou se vyrábí i řada doplňků (obrubníky, palisády, žlábky pro odvod vody, zdicí prvky pro stavbu schodišť i plotů nebo na obklady, bloky pro zpevnění svahů, bazénové lemy apod.). Společně tvoří ucelený systém. Díky této široké nabídce se betonové prvky dají použít na zpevnění příjezdových cest, parkovacích ploch, nájezdů ke garážím, na chodníčky, terasy, dvorky, do okolí bazénů, na stavbu zahradních cest i schodišť, zahradních zídek, podpěrných stěn a odpočinkových ploch.

Skládaná dlažba

Vibrolisované tvarovky, často ve tvaru čtvercové dlaždice s hladkými hranami, se na plochu skládají podobně jako například keramická dlažba nebo cihly. Vyrábějí se v mnoha typech a liší se především povrchovou úpravou: mohou být broušené, tryskané, broušeno-tryskané, vymývané, hladké, s reliéfem a řezané. Řezané formáty mívají po okrajích fazetu. Skládaná dlažba se pokládá na sucho na vymezovací terče, do maltového lože nebo na kamennou drť. Podle typu zatížení se liší počet podkladních vrstev.

Zatravňovací dlažba

Zatravňovací dlažba je ideální pro zpevnění příjezdových cest a míst pro stání automobilů, protože nepokrývá plochu zcela a jejími otvory prorůstá trávník. Navíc má výborné odvodňovací vlastnosti. Nehodí se však pro chodníky, protože se po ní špatně chodí - obzvlášť velkým oříškem může být pro ženy v lodičkách na podpatcích a lidi používající hůl. Vegetační dlažba (zatravňovací) umožňuje citlivě propojit venkovní vozovku se zahradou či příjezdem do garáže. Lze ji ale použít i ke zpevnění mírného svahu. Její předností je jednoduchá manipulace, snadný odvod vody a zejména výsledný přírodní vzhled zpevněné zatravněné plochy, kde až 40 % tvoří zeleň. Při správné pokládce i zatravnění může zatravňovací dlažba zarůst tak, že bude betonová mříž dokonce téměř nepostřehnutelná. Zároveň je cena takového materiálu nižší, než třeba přírodního kamene.

3. Přírodní kámen

Přírodní kámen, jako je žula, pískovec nebo břidlice, je velmi odolný a esteticky působivý materiál. Je vhodný pro reprezentativní části zahrady.

• Výhody: vysoká trvanlivost, unikátní vzhled, odolnost proti UV záření
• Nevýhody: vyšší pořizovací cena, náročnější pokládka

Různorodost kamenných materiálů je velkou výzvou i pro jejich mnohostranné využití na cestách a pěšinách našich pozemků, ale třeba i terasách. Kámen je oblíbený pro svůj atraktivní přírodní vzhled a dlouhověkost. Každý kámen je neopakovatelný originál, má mnoho struktur, tvarů a barev. Pokládat můžeme kamennou dlažbu, která má přesné rozměry a leštěný povrch, ovšem i nepravidelné tvary desek s přirozeně hrubým a štípaným povrchem a nakonec i nerovnoměrné kamenné dlažební kostky. Pokládka i údržba kamene jsou snadné a jednoduché.

Čtěte také: Tipy a triky pro práci s betonovými formami na chodník

Tradičním kamenem je žula, která je velmi odolná, snadno se udržuje a má dlouhou životnost. Pokládat ale můžeme i neleštěný mramor, křemenec (je extrémně tvrdý a velmi odolný proti mechanickému poškození) a další materiály. V nabídce je mnoho hornin, odstínů a formátů. Nejprodávanějšími štípanými horninami jsou dnes porfyr, andezit, pískovec a vápenec. Kromě již zmíněné žuly, mramoru a křemence pak můžeme použít i čediče, ruly a břidlice. Nejvíc prodávané jsou nepravidelné tvary, ze kterých se skládají mozaiky. V poslední době se však zvyšuje zájem i o pravidelné tvary kamenné dlažby a obkladů, obrubníky, kostky, parapety a schody.

4. Cihlová dlažba (Klinker)

Pokud v německém slově klinker slyšíte zvonění, tak jste na správné adrese. Jedná se totiž o mrazuvzdorné cihelné dlaždice vypalované za vysokých teplot na hranici tavení (1 100 °C) a naši předkové jim ostatně říkali zvonivky, protože díky své tvrdosti vydávají zvonivý zvuk. Klinkerové cihly jsou v zahradách a terasách velmi elegantní a jsou vhodné i pro venkovní schody (cihla s lomenými hranami). Položení takové dlažby není technicky nijak náročné. Klinker zvládne vyskládat každý šikovnější kutil, ale pověřit lze pochopitelně i odborníka. Dlažba se pokládá do pískového nebo maltového lože, u venkovních ploch se upřednostňuje spíše pískový podklad.

Cihlová dlažba nepodléhá času, stejně jako u ostatních povrchů cest na našich pozemcích je však důležitá její důsledná pokládka. Základ musí být pokládán vrstvovitě. Jednotlivé vrstvy musí být co nejvíce rovné a co možná nejsilněji zhutněné. Udržet přitom musíme pokud možno suché lože. Využít můžeme i odvodňovací základy.

5. Dřevěné prvky a WPC

Dřevo a kompozitní materiály (WPC - Wood Plastic Composite) nabízejí přírodní vzhled a jsou vhodné pro méně zatěžované cesty. WPC je odolnější vůči vlhkosti a hnilobě než klasické dřevo.

• Výhody: přírodní vzhled, příjemný povrch na dotek
• Nevýhody: kratší životnost u dřeva, vyšší cena u WPC

Chodník kolem domu můžeme směle vytvořit z dřevěné kulatiny, smrkové či borové. Vybíráme ale jen malý průměr kulatiny (10 až 20 centimetrů). Odkopejte 10 cm zeminy a vysypeme pískem. Na obě strany cesty upevníme lištu a vrstvu písku zhutníme. Poté zatloukáme jednotlivé díly nařezané z kulatiny, která je na jednom konci vždy zašpičatělá. Pokládka takového povrchu je velmi pracná a fyzicky namáhavá, efekt však stojí za to. Zato chodník z drcené kůry je hotový bez velké námahy. Nejlepší je borová drcená kůra, kterou uložíme na základ. Základ si připravíme tak, že odkryjeme 20 cm zeminy. U nepropustné půdy však musíme vytvořit drenážní vrstvu (5 cm silnou vrstvu štěrku). Stěny výkopu zpevníme a následně zasypeme kůrou. Nevýhodou je nezbytné zpevňování takové cestičky.

Proces realizace zahradního chodníku

Správná příprava a realizace zahradního chodníku je zásadní pro jeho funkčnost a životnost. Proces se skládá z několika kroků.

1. Plánování a návrh

Než začnete s výstavbou, je důležité si ujasnit trasu chodníku, jeho šířku, tvar a typ materiálu. Zvažte, jak bude chodník využíván - pro pěší, kola nebo i automobily. Přístupové cesty k domu a vjezd do garáže patří na první místo. Ujasněte si, pro jaký účel bude chodník sloužit. Bude se po něm chodit, bude po něm jezdit osobní auto nebo jste majitel autodopravy a někde potřebujete odstavit autobus. Podle zatížení si vyberte požadovanou tloušťku dlažby, nosnost vám sdělí výrobce. Dalším neméně důležitým parametrem je barva. Ideální je sladit příjezdovou cestu a chodník s barvou fasády. Betonové výrobky dnes koupíte v mnoha barvách a designech, není výjimkou ani beton imitující dřevo. Podle celkové velikosti dlážděné plochy si vyberte i velikost jednotlivých dlaždic. Na malé plochy vybírejte dlaždice menších formátů, na vydláždění velké plochy nebo dlouhých chodníků se nebojte velkoformátových dlaždic, které krásně vyniknou.

Než potěší vaše oči (a peněženku), celý projekt řádně naplánujte. Jak se na domácího inženýra sluší, vypracujte nejprve předběžný plán svého projektu. Poté na základě plánu přesně vytyčte staveniště: pomocí tyčí a provázků vyznačte, kudy povede chodník a jak bude široký. To vám umožní posoudit, zda máte k dispozici dostatek materiálu. - Dobrým a osvědčeným nápadem je použít k tomu laserový dálkoměr, který vám to umožní nejpřesněji. Při výpočtu množství potřebného materiálu berte v úvahu, že cihly je nejlepší pokládat spíše na užší než na rovnou stranu (tj. na širší stranu). A ještě jedna věc: předem myslete na to, aby byl chodník správně skloněný. Proč je to důležité? Představte si přívalové deště: voda, která dlouho stojí na cihlové dlažbě, ji poškodí. A když se k tomu přidá mráz, je zaděláno na problém.

Pokud nepřipravuje návrh „přestavby“ specializovaný architekt, je dobré počkat s rozvržením zákoutí a cestiček na zimu, kdy jsou stromy a keře bez listí a nebrání výhledu. Než začnete s realizací cesty, musíte si její trasu řádně vyznačit. Šířka chodníku na soukromém pozemku by měla být alespoň 60 centimetrů. Z cesty ale musíme nejprve odstranit všechny rostliny, plevel a zeminu (s ohledem na výšku dlažby).

2. Příprava podloží

Podklad musí být stabilní a dobře odvodněný. Obvykle se skládá z několika vrstev: odstranění ornice (cca 20-30 cm), štěrková vrstva (frakce 16/32, cca 10-15 cm), vrstva jemného štěrku nebo písku (cca 3-5 cm). Každá vrstva se důkladně hutní vibrační deskou. Pro pokládku betonové (vč. zámkové) dlažby, velkoplošných betonových dlaždic i kamenů „na sucho“ do pískového lože existuje shodný obecný postup, který je vhodné dodržovat při standardní pokládce jakéhokoli skládaného pochozího povrchu bez použití betonu.

1. Prvním krokem při stavbě chodníku je položení obrubníků. Vykopejte díru hloubkou odpovídající všem vrstvám kameniva i dlažby, následně si celou plochu budoucího chodníku zhutněte. Ve stavebninách nebo půjčovnách nářadí si bez problémů půjčíte například vibrační plošinu. Do 8-10 cm vysokého betonového lože položte obrubníky. Dobře je svisle i vodorovně vyrovnejte, nejlépe vám poslouží obyčejný provázek. Spáry mezi jednotlivými obrubníky ponechejte 3-5 mm, protože beton je materiál s výrazným pnutím. Obrubníky ukotvěte betonem do ⅓ celkové výšky obrubníku. Po zatuhnutí betonu můžete dále pokračovat. Chodník kolem domu je samozřejmě možné zpevnit obrubníkem, který se pokládá jako první, a to většinou napevno do betonového lože. Rovinu změřte vodováhou. Usazené obrubníky z boku obsypte betonem a lžící ho zahlaďte. Beton dávejte do maximálně poloviny výšky obrubníků.
2. Podkladní vrstva je alfou a omegou úspěchu. Pro pochozí chodník vám bude stačit 15 cm podkladní vrstvy. Z toho bude 10 cm frakce 0-63 a 5 cm frakce 8-16. Každá vrstva zvlášť se musí opravdu důkladně zhutnit. Po navršení první frakce zhutněte povrch a další vrstvě věnujte úplně stejnou péči. Podkladní vrstvu pro pochozí dlažbu lze provést dvěma způsoby. Na zhutněnou pláň se může položit vrstva hrubé štěrkodrtě frakce 0 - 63 mm o tloušťce cca 100 mm, která se zhutní vibrační deskou. Na tuto vrstvu se dále položí 50 mm štěrku frakce 8 - 16 mm, která se taktéž zhutní a jako poslední se položí štěrk frakce 4 - 8 mm (příp. 2 - 5 mm) o tloušťce 30 mm. Tato poslední vrstva se již nehutní, pouze se urovná do požadované roviny pomocí srovnávací latě a vodováhy. Druhou variantou je položení vrstvy štěrku frakce 8 - 16 mm o tloušťce 100 - 150 mm, na kterou po zhutnění položíme štěrk frakce 4 - 8 mm (popř. 2 - 5 mm) o tloušťce 30 mm. Tuto vrstvu již nehutníme a opět se pouze srovná do požadované roviny.

Následně na zhutněnou plochu položte kladecí vrstvu, která se již nezhutňuje. Podle šířky dlaždic počítejte na kladecí vrstvu alespoň 3 cm. Dlažba si ještě o něco sesedne, takže si nezapomeňte započítat rezervu 0,5-1 cm. Pro vyrovnání kladecí vrstvy použijte lať nebo vodováhu a nijak povrch neudusávejte. Postupujte v rovnání povrchu v požadovaném spádu, chodník se logicky spáduje směrem od domu, aby k domu netekla voda. Minimální spád v podélném směru je 0,5 %.

Nejdřív udělejte chodník. Prvním krokem při stavbě chodníku je položení obrubníků. Vykopejte díru hloubkou odpovídající všem vrstvám kameniva i dlažby, následně si celou plochu budoucího chodníku zhutněte. Ve stavebninách nebo půjčovnách nářadí si bez problémů půjčíte například vibrační plošinu. Do 8-10 cm vysokého betonového lože položte obrubníky. Dobře je svisle i vodorovně vyrovnejte, nejlépe vám poslouží obyčejný provázek. Spáry mezi jednotlivými obrubníky ponechejte 3-5 mm, protože beton je materiál s výrazným pnutím. Obrubníky ukotvěte betonem do ⅓ celkové výšky obrubníku. Po zatuhnutí betonu můžete dále pokračovat.

Důležitým kritériem pro výběr materiálu je i jeho tvar. Nejsnadnější variantou je rovný chodník, se kterým si poradí dřevo, kámen i beton. S betonem si ale můžete vyhrát nejlépe. Existují speciální formy, které vám z vylitého betonu vytvoří falešnou dlažbu, klasikou je pak jednolitý beton. Betonovou dlažbu z formy si může vytvořit kolem domu či na zahradě téměř každý, není to nic náročného. Tyto velice nápomocné formy jsou skvělou pomůckou při výrobě vlastního chodníku imitující kamenný povrch či samotný povrch betonu. Forma na chodník je vyráběna v různých tvarech i velikostech, díky čemuž je samotný betonový chodník o to zajímavější. Materiál forem je nejčastěji polypropylen (odolný plast). Díky snadné manipulaci a nízké hmotnosti (0,5-1 kg) zvládne pokládku téměř každý.

3. Pokládka dlažby

Jakmile je podkladní vrstva připravená a pečlivě urovnaná, začneme klást vybranou venkovní dlažbu. Začínáme vždy směrem proti spádu chodníku. Spáry mezi dlaždicemi by měly být 3 - 5 milimetrů. Dlaždice upevníme na místě jemným poklepem gumovou palicí. Během pokládky je vhodné kontrolovat rovinu kladené dlažby. Pomocí hliníkové latě či hoblované dřevěné desky kontrolujeme rovinu ve všech směrech, zda místy nedochází k propadlinám či vyvýšeninám v ploše. Vždy je velice důležité myslet na to, aby povrch cesty nebyl zcela vodorovný, ale měl mírný, okem nepatrný sklon směrem od stavby.

Samotná pokládka dlažby je jednoduchá. Pozor si musíte dát u colormixových odstínů, kdy je dlažba tvořena dlaždicemi v různých barevných odstínech. Dlaždice berte z několika palet naprosto nahodile, aby se vytvořil požadovaný efekt. Zámkovou dlažbu nesmíme pokládat do betonového lože. Tím ztrácíme její hlavní výhodu - opakovatelnou rozebíratelnost. Zároveň by dlažba ze svého povrchu neodváděla vodu. Zámkovou dlažbu je též vhodné pokládat za příhodného počasí (za sucha, tepla a nevětrna), jednotlivé vrstvy se pak nelepí a snadno při finálním zásypu pracujeme s křemičitým pískem. Bezvětří je zase zárukou minimálního náletu semen do podloží. Zámkovou dlažbu můžeme podle potřeby snadno upravit na požadovaný rozměr. K jednotlivým tvarům dlaždic se navíc většinou vyrábějí půlené segmenty. Pokud to však potřebujeme, upravíme segmenty pomocí úhlové brusky s řezacím kotoučem na beton. Není-li prostor pro dláždění ohraničen pevnými okraji, doporučuje se osadit obrubníky pouze na jedné straně. Vyhneme se tak zbytečnému řezání či broušení.

Následně se dlažba zapískuje křemičitým pískem, který se zamete do spár. Doporučujeme dlažbu na závěr ještě zhutnit, aby se dlaždice dobře usadily v kladecí vrstvě. Nejspíše budete muset zopakovat zapískování, protože při vibracích se písek ve spárách sklepe dolů, ale je nutné mít vyplněnou celou výšku spáry. Na dlážděný povrch nasypte vrstvu písku, kterou je třeba pečlivě vmíchat do mezer mezi cihlami. Zalití všeho vodou může pomoci, ale pozor: nepřehánějte to, aby zátěž nezměkla! Písek zametejte do spár obyčejným koštětem. Vyberte si pro tuto činnost suchý den bez deště, kdy je písek dobře vyschlý a chodník je suchý. Jinak se vám bude špatně zametat a spáry mohou být nedokonale vyplněny. Při hutnění dlažby vyberte hmotnost plošiny podle maximální nosnosti dlažby. Pokud je vaše dlažba pochozí, tak hmotnost vibrační plošiny nesmí přesáhnout nosnost, hrozí popraskání dlažby. Když si takto sami postavíte cihlový chodník, zaručeně ušetříte spoustu peněz a získáte velké uspokojení a obdiv těch, kteří vaši práci uvidí.

4. Údržba

Pravidelná údržba prodlužuje životnost chodníku. Doporučuje se čištění spár od plevele, občasné doplnění písku do spár a kontrola stability a případná výměna poškozených prvků. O chodník je potřeba náležitě pečovat. Chodníčky lze ošetřit například přípravkem s nanotechnologií, je potřeba je pravidelně zametat. Jen čistý zahradní chodníček je skutečně krásný.

Pro zamezení prosakování kapalin a roztoků do povrchových vrstev betonu jsou nejvhodnější směsi na bázi silikonů. Tyto impregnace neucpou póry, ale vytvoří vodoodpudivý povrch. Impregnaci provádějte na očištěný povrch. Pravidelné čištění chodníku je důležité, aby se předešlo poškození. Při ošetřování se vyhněte agresivním chemickým prostředkům. Doporučuje se pouze občasné opláchnutí vodou. Zámková dlažba má tu výhodu, že ji můžeme kdykoli sejmout a položit znova. Je prostě možné, že budeme na svém pozemku v budoucnu potřebovat kopat.

Možná rizika a chyby při realizaci

Při nesprávném postupu může dojít k problémům, které zkracují životnost chodníku:

• Nedostatečné zhutnění podloží - vede k propadání a nerovnostem
• Chybný sklon - způsobuje hromadění vody a erozi
• Nevhodný materiál - může být kluzký, křehký nebo rychle degradovat
• Špatné spárování - umožňuje růst plevele a zadržování vlhkosti

Mějte na paměti, že chodník musí splňovat dva základní parametry - musí mít rovný povrch, abyste si na něm nevyvrtli kotník, a být pevný, abyste ho brzy nemuseli dělat znovu. Na položení dlažby ve velké ploše výrobci doporučují objednat si odbornou firmu, která se postará o zaměření, urovnání terénu, uložení podkladních vrstev i samotnou pokládku. Do vydláždění malé plochy se můžete pustit i svépomocí. Abyste dosáhli dobrého výsledku, je nutné nezanedbávat přípravu a nejprve si nakreslit přesný plánek. A nezapomeňte: základem úspěchu je dokonale zhutněný podklad a pečlivá práce.

tags: #chodnik #z #velkych #dlazdic #informace

Oblíbené příspěvky:

• Udržujte si pořádek na stole s průchodkami na kabely
• Jak namíchat beton na ztracené bednění?
• Více o rekonstrukci stanice metra Jinonice
• Dokonalý betonový povrch
• Jak získat střešní krytinu levně