V historickém vývoji krytin v Čechách a na Moravě se z pohledu dějin zaměřujeme na střešní krytiny tvrdé pro šikmé střechy. Mezi stálice patří břidlice, pálená krytina, betonová krytina a eternitové šablony.
Počátky betonové tašky
Vznik betonové tašky se nijak neliší od vzniku ostatních střešních krytin. To znamená, že vzniká v oblasti s výskytem základního materiálu a v době, kdy lidstvo dospělo k myšlence využití místního surovinového zdroje. Betonová směs pro stavební účely je známa již z doby antického Říma. Pro stavbu rozsáhlé kopule dodnes dochovaného světoznámého Pantheonu byl použit římský litý beton „Opus caementium“. Ten se pak s úspěchem používal v mnoha evropských zemích.
Vůbec první betonová taška byla vyrobena roku 1844 v cementárně ve Staudachu podle patentu továrníka Krohera. Prvním výrobcem a vynálezcem betonové tašky byl Adolph Kroher. První tašku z cementu vyrobil v roce 1844 ve své cementárně ve Staudachu cca 10 km od Chiemsee. Měla zkosený tvar a vážila 3,2 kg. Na pokrytí metru čtverečního jich bylo potřeba 15 ks, tzn. že plošná hmotnost krytiny byla 48 kg/m2.
Betonová směs pro výrobu prvních tašek se připravovala z cementu, ostrého říčního písku a vody, a na každou tašku se míchala samostatně. To je dokladem úsilí pana Krohera vytvořit tašku vysoké kvality. K prosazení se na trhu měla napomoci právě kvalita tašek a také propagace. V Kroherových manufakturách se kvalita tašek kontrolovala každý den. Schopný pracovník (i při této náročné kontrole) zvládl za směnu vyrobit 120 kusů tašek (tj. 8 m2).
V dílně tašky schly na podložkách 10 až 14 dní, v závislosti na počasí. Poté byly uskladňovány na volném prostranství. Po 50 dnech skladování bylo možné tašky odvézt a položit na střechu. Požadavek na betonové tašky byl v té době takový, aby odolávala povětrnostním vlivům bez jakýchkoliv změn povrchu 30 let. Dnes víme, že betonové tašky vydrží mnohem déle.
Čtěte také: Vlastnosti cementového lepidla na polystyren
Průmyslová výroba betonových tašek nastartovala v Anglii v roce 1895. Od roku 1930 už můžeme právě v Anglii hovořit o automatizaci výroby betonových tašek. Na tašky byly už tehdy poskytovány dlouholeté záruky, což pomohlo jejich rozšíření.
Problémy v počátcích výroby
Soutěžení ve vlastních řadách při výrobě střešních tašek této krytině nikterak neprospělo. Naopak, vlastní branže si zasadila rány. Začaly se projevovat nekvalitní výrobky. Tašky z méně hodnotných cementů a s úsporným záměrem prosakovaly a jejich kvalita neskýtala Adolphem Kroherem deklarované kvality. Přibývalo těch, kterým kromě pečlivosti při výrobě chyběla i odborná znalost.
Betonové tašky v České republice
Historie tuzemské betonové tašky není přesně zmapována. Jasné ale je, že stroje na výrobu betonových tašek se sem dostaly z Německa asi v roce 1860. Betonové tašky se vyráběly převážně na venkově a kryly se jimi hospodářské objekty. Byly mezi lidmi oblíbené pro svoji trvanlivost, nízkou cenu a zejména proto, že si je mohl na jednoduchém zařízení vyrobit každý sám.
V roce 1912 vznikla první továrna na výrobu betonových tašek u nás, a to v Bzenci. Po roce 1945 začíná s výrobou betonových tašek Rudolf H. Braas v závodě v Hausenstammu u Frankfurtu. V roce 1954 se v Heusenstammu začala vyrábět „Frankfurtská vlnovka“, obdoba v současné době nejpoužívanější betonové střešní tašky na evropském trhu. V roce 1967 zakládá firma Braas společně s rakouským stavebním koncernem Hoffman Maculan společnost Bramac. Společnost přebírá výrobu Frankfurtské tašky, ale nově ji nazývá Alpská.
V roce 1991 založila rakouská firma Bramac Dachsysteme International GmbH společný podnik s akciovou společností Later Chrudim a v dubnu 1992 zahajuje v Chrudimi výrobu betonových střešních tašek ve čtyřech základních barvách. V roce 1993 otevírá další výrobní závod v Olbramovicích na Moravě a v roce 1998 byl otevřen třetí výrobní závod v Protivíně u Písku. Výrobců střešních betonových tašek je ale v ČR více. Patří k nim KM Beta, Betonpres, Besk a samozřejmě Bramac střešní systémy. Kromě toho se na český trh dovážejí betonové tašky z celé Evropy, takže nabídka je široká a záleží pouze na zákazníkovi pro jakou betonovou tašku, s jakou povrchovou a barevnou úpravou, se rozhodne.
Čtěte také: Použití cementového lepidla na zuby
Vývoj v 90. letech
Začátek 90. let byl ještě poznamenán dědictvím z 80. let. V této době se kvalitě tašek nevěnovala dostatečná pozornost. Tašky nebyly mrazuvzdorné. Po několika zimách tak došlo k jejich rozpadu. Spolu s velkou investicí do výroby se zlepšila kvalita základní střešní tašky (ta se například začala vyrábět na sádrových formách, což znamenalo hladší povrch a lepší přípravu na nános dalších vrstev, jako je engoba či glazura), a začaly se ve velkém vyrábět i střešní doplňky, tedy krajové tašky, větrací, protisněhové, prostupové tašky a další doplňkový sortiment.
Srovnání s ostatními krytinami
Mezi čistě přírodní materiály, používanými na šiklé střechy, byly: přírodní kámen a to nejen břidlice, ale i ostatní štípatelné kameny, šindel, sláma a rákos-došky. Tyto materiály se objevují na šikmých střechách mezi prvními. Dalším materiálem pak byly pálené střešní tašky a olověný plech. V raném věku šikmých střech se voda z těchto střech odváděla rychle pomocí sklonu střechy s jednoduchým tvarem - úhlová střecha - v podstatě sedlová střecha se sklonem 45° a v dnešním pojetí „vodotěsnost střech“ byla zajištěna pouze jejich překladem. Tak tomu bylo po mnohá staletí.
Pálená taška
Střešní krytinou, která vycházela ze zásad pokrývání přírodními materiály je pálená taška. První doložené zmínky o pálené tašce jsou z Řecka, asi okolo roku 500 před naším letopočtem a jednalo se o plochou desku s délkou od 660 mm do 1250 mm, šířkou 470 až 850 mm a tloušťkou od 30 až 50 mm (i když první zmínky o pálených taškách jsou ještě staršího data). Z pohledu dneška se tak jednalo skutečně o velkoplošnou krytinu. Historicky byly tašky objeveny v domě výrobce tašek v Miloy u Argosu a jejich vznik se datuje na 2300 let před naším letopočtem. Na naše území byla taška importována cca 1 stol. n.l. a sice s příchodem římských legií a výstavbou jejich opevněných sídel. Rozvoj výroby u nás nastává v 10. a 11. stol. n.l. - kdy cihlami krycími byla roku 1133 pokryta střecha Sázavského kláštera.
Břidlice
Dalším materiálem na krytinu šikmých střech je břidlice a další druhy kamenů se štípatelnými schopnostmi. Krytina z břidlice se stala dominantní hlavně na šlechtických stavbách, mimo Francie kde se stala dominantní i na stavbách církevních - tedy vždy u majetnějších vrstev a teprve s rozvojem těžby se stala rozšířenou ve všech oblastech. Břidlice se stala skládanou krytinou doslova, neboť v rámci vývoje technologie pokládky je velké množství tradičních způsobů krytí, které se většinou odvíjejí od místa vzniku - moravské krytí, německé krytí, divoké krytí apod.
Eternit
Na konci 19. století se podařilo po sedmi létech výzkumu ukončit Ludviku Hatschekovi, zakladateli továrny Eternit, vývoj zcela nového materiálu, který pak měl změnit střechy tohoto světa. Azbestocementová krytina byla 15.7.1901 uznána jako rakouský patent pod číslem 5970. Svůj patent ohlásil v roce 1900 jako „Postup pro výrobu desek z umělého kamene vyráběných z vláknitých látek a hydraulických pojiv“. Licence pro tento postup prodával Hatschek do celého světa.
Čtěte také: Použití polystyrenu
Bobrovka
Stále oblíbená bobrovka je jednou z nejstarších střešních krytin. V dnešní době ji můžeme spatřit nejen na řadě historických domů, ale i na rodinných domcích. Bobrovka dostala svůj název díky podobě s bobřím ocasem. Nejstarší pozůstatky bobrovky najdeme již ve starověkém Římě. Její podoba svádí k tomu si myslet, že bobrovka je následnicí antické ploché desky „Teguly“. Ta měla ale jinou technologii kladení i jiné proporce.
Porovnání betonové a pálené tašky
Rozhodování mezi pálenou a betonovou krytinou není snadné. Obě mají své klady a z hlediska tvaru jsou si některé typy velmi podobné. Jsou, dá se říct, „na stejné lodi” i pokud jde o zatížení krovů. Betonová krytina je sice o něco těžší než pálená, ale vzhledem k její pevnosti, dosahované silným zhutněním, lze vyrábět tašky o něco větších rozměrů a snížit jejich počet na metr. A tedy i cenu. Vzhledem k nižším nákladům na výrobu (betonky není třeba vypalovat) je právě cena jedním z významných argumentů pro volbu krytiny betonové.
Některé typy betonových tašek jsou v porovnání s keramickými na první pohled skutečně k nerozeznání. A mají i některé přednosti. Je to například vysoká mrazuvzdornost, protipožární odolnost a dlouhá životnost; pevnost betonek se totiž časem dokonce zvyšuje (uvádí se 100 i více let). Jsou barevně i tvarově rozmanitější než pálené tašky. I když jsou jednotlivé dílce o něco těžší, pokládka je snadná, neboť jsou díky větší pevnosti materiálu perfektně tvarované a přesně do sebe zapadnou.
Betonové tašky jsou pórovitější než hladší pálené. Levnější typy bez povrchové úpravy proto mohou v místech, kde je nebezpečí náletu nečistot nebo tvorby mechů více trpět. Tam se vyplatí volit varianty s akrylátovým nástřikem. Povrch betonek může být upraven dvojitým nástřikem bez lesku či s leskem nebo i nástřikem silikátů. Třetím akrylátovým nástřikem lze vytvořit barevný efekt kombinací barev (nejčastěji hnědé a cihlové). Povrchová úprava zvýší životnost tašek, které jsou probarvené v celé ploše, i jejich barevnou stálost.
Materiál: Hlína vs. Beton
Pálená taška se vyrábí ze směsi cihlářské hlíny a jílu, která se tvaruje, vysuší a vypaluje v peci při teplotách přes 1000 °C. Tím vzniká tvrdý, barevně stálý materiál, který dokáže odolat i extrémnímu počasí. Betonová taška je modernější typ střešní krytiny, který se vyrábí ze směsi cementu, písku, vody a dalších přísad - například pigmentů oxidu železa pro typickou cihlovou barvu. Výhodou je nižší cena a vysoká pevnost, nevýhodou postupná ztráta barvy vlivem UV záření.
Betonové tašky se nakonec ošetří několika vrstvami barevného nátěru, a to v různých odstínech. Pro vzhled i životnost je rozhodující také povrchová úprava. Režná taška - čistě vypálená hlína bez povrchové úpravy. Engobovaná taška - směs barevných jílů se nastříká na tašku před jejím vypálením a vytvoří matnou povrchovou úpravu. Glazovaná taška - směs jílů se sklovitými příměsemi vytvoří tvrdý, lesklý a minimálně porézní povrch.
Bobrovka je tradiční tvar pálené tašky. Svým tvarem připomíná ocas bobra. Betonové tašky se bez povrchové úpravy prakticky neobejdou. Většinou se na ně aplikuje vrstva jemnozrnného betonu pro hladší povrch. Ten beton nejen obarví na požadovaný odstín, ale navíc snižuje poréznost krytiny a zvyšuje odolnost proti usazování nečistot a růstu mechů. Zajímavostí je obliba alpské betonové tašky v ČR - původně určené do horských oblastí. Na tašce s posypem se vytvářejí vhodné podmínky pro růst mechů a lišejníků.
Mráz je pro střešní krytinu zatěžkávací zkouškou. Pálené tašky bez povrchové úpravy snadno nasakují vodu. Pokud následně zmrzne, mohou popraskat. Beton je na mráz také náchylný, jestliže není opatřen vhodným nátěrem. Jako ochrana proti praskání obou typů tašek perfektně funguje impregnace - uzavírá póry, tím brání vsakování vody a následnému poškození mrazem.
Betonové střešní tašky Bramac jsou vyráběny z vysoce kvalitních surovin: písku, vody, portlandského cementu a pigmentů oxidu železa. Povrchová úprava betonových tašek zahrnuje širokou nabídku od přírodního povrchu, přes standardní dvojitou povrchovou úpravu, povrch s ochrannou vrstvou Protectoru až po STAR, který představuje novou technologii výroby střešních tašek. Je tedy možné volit povrch od hrubé struktury (model Montero) až po ideálně hladký povrch (model Classic STAR). Široká škála barev a rozmanitost profilů tašek uspokojí i ty nejnáročnější požadavky.
Sklon a zatížení střechy
Skládané krytiny se obecně používají na sedlové střechy se sklonem od 22 stupňů. U pálených bobrovek kladených dvojitě se doporučuje hranice 30 stupňů. Při nižším sklonu by bylo nutné zmenšit vzdálenost laťování a ještě více tak zatížit střechu. Průměrná hmotnost keramické krytiny je 38 až 50 kg/m2, u bobrovek 64 až 73 kg/m2. Průměrná hmotnost betonek je 43 až 48 kg/m2 a klasické bobrovky zatíží 1 m2 krovu 77 kg.
Přitom je možné pokládat betonovou krytinu při použití hydroizolační fólie i na střechy se sklonem 17 stupňů a speciální krytinu z velkoformátových tašek Bramac MAX dokonce už od 7 stupňů. Rozdíly v hmotnosti obou druhů skládané krytiny tedy nejsou velké. Samozřejmě je neumístíme na starý nepříliš pevný krov. Pokud je v dobrém stavu, je o tom možné uvažovat. Podmínkou položení skládaných střešních krytin je pevné a dobře ukotvené trámoví.
Tabulka porovnání pálených a betonových tašek:
| Vlastnost | Pálená taška | Betonová taška |
|---|---|---|
| Materiál | Cihlářská hlína a jíl | Cement, písek, voda, pigmenty oxidu železa |
| Výroba | Tvarování, sušení, vypalování (nad 1000 °C) | Míchání, lisování (bez vypalování) |
| Cena | Vyšší | Nižší (až o 30 %) |
| Pevnost | Vysoká, stálá | Vysoká, časem se zvyšuje |
| Životnost | Desítky let, bez zásadních zásahů | 100 i více let |
| Barevná stálost | Vysoká | Postupná ztráta barvy vlivem UV záření (bez úpravy) |
| Mrazuvzdornost | Náchylná bez úpravy (nasakuje vodu) | Vysoká (s vhodným nátěrem/impregnací) |
| Nasákavost | Cca 10 % | Cca 6 % |
| Hmotnost (kg/m²) | 38-50 (bobrovky 64-73) | 43-48 (klasické bobrovky 77) |
| Minimální sklon střechy | 22° (bobrovky 30°) | 22° (s fólií 17°, Bramac MAX 7°) |
| Pokládka | Složitější, vyžaduje odbornost | Snadná, perfektně tvarované |
| Údržba | Minimální | Náročnější (čištění, obnova nátěru) |
| Křehkost | Vyšší (nedá se po nich chodit) | Nižší |
| Pohlcování zvuku | Dobré | Nejlepší ze všech materiálů |
| Uhlíková stopa (200 m²) | 3 tuny CO2 | 1,8 tuny CO2 |
Moderní přístup k výběru střešní krytiny
Češi nejčastěji volí střešní tašky, nicméně tím výběr nekončí. Otvírá se naopak otázka, které střešní tašky jsou ty pravé. Tradiční vs. moderní. Mezi nejčastěji pořizované střešní tašky patří jednak klasické pálené a jednak modernější betonové tašky. Mezi lidmi panuje přesvědčení, že betonové tašky jsou těžší než ty keramické. To je však mýtus. Pokud mají obě tašky podobné rozměry, jejich váha je srovnatelná. Betonové tašky k tomu nicméně disponují i mimořádnou pevností. Po 28 dnech dosáhnou požadovaných hodnot, které se navíc v průběhu let stále zlepšují. Střešní taška se tak stává s časem ještě pevnější. V kontrastu s tím stojí ostatní typy střešních tašek, které naopak časem degradují. Další výhodou betonu je, že ze všech dostupných materiálů nejlépe pohlcuje zvuky.
Kapitola sama o sobě je pokládka střešní krytiny. U keramických pálených tašek je bezesporu o něco složitější, a vyžaduje tak větší odbornost, zkušenost a zručnost. Je zde tedy větší prostor pro to udělat chybu a tašku znehodnotit. Kvůli tomu mohou být náklady na práci vyšší, stejně jako doba pokrývky střechy. Betonové tašky naproti tomu postrádají příčné vodní zámky a ani svislé vodní zámky nejsou příliš velké. Proto se velmi snadno pokládají a také vyměňují.
Základní rozdíl mezi keramickou a betonovou taškou spočívá v jejich výrobě, respektive složení. Zatímco beton je konstantní homogenní materiál, keramické tašky jsou vyrobeny z přírodních jílů a hlíny, kde není tak velká homogennost zaručena. To souvisí také s nasákavostí střešní krytiny neboli absorpcí vody. Zatímco betonová taška má nasákavost okolo 6 %, u keramické tašky je tato hodnota okolo 10 %. Tedy téměř dvakrát vyšší. To může být problém zejména v zimě, kdy absorbovaná voda zmrzne. V neposlední řadě je třeba zohlednit také cenu, přičemž není důležité pouze to, kolik stojí samotné tašky, ale také řada nutných doplňků a souvisejících produktů, které jsou potřeba pro instalaci. Těmi jsou například okrajové, odvětrávací a protisněhové tašky či hřebenáče.
Výroba betonových střešních tašek má velmi malou uhlíkovou stopu. Při výrobě tašek na střechu o rozloze 200 metrů čtverečních se vyprodukuje zhruba 1,8 tuny CO2. Jen pro srovnání, při výrobě pálených tašek jsou to 3 tuny.
Využití starých střešních tašek na zahradě
Obyčejná stará střešní taška může být zlatým pokladem každé zahrady. Zkušení zahrádkáři na to už dávno přišli. Z tašek se totiž dá vytvořit krásné lemování záhonu, chytrá bariéra proti slimákům, nebo třeba podložka pod květináče. Dřív chránily střechy domů, dnes nacházejí nový život jako praktický a estetický prvek na našich zahradách.
Taška jako obruba záhonu i rezervoár vody
První, co vás možná napadne, je využít tašky k lemování záhonů. A to právem. Tašky se snadno zasadí do země asi do poloviny délky, čímž vytvoří pevnou obrubu, která udrží tvar záhonu a zabrání splavování zeminy při dešti. Pokud například tašky rozložíte do mírného oblouku, vznikne nejen praktický, ale i elegantní tvar, který zahradě dodá harmonickou strukturu. Kouzlo tohoto řešení spočívá i v hospodaření s vodou. Když se cestičky kolem záhonů mírně zahloubí, vytvoří se tak přirozené zásobníky dešťové vody, která se postupně vsakuje a udržuje půdu vlhkou. Tím se zvyšuje šance na bohatou úrodu i v suchých měsících. Navíc je tento způsob využití extrémně levný, neboť staré nevyužité tašky, které by jinak skončily na skládce, nestojí opravdu nic. Místo odpadu se z nich tak stává užitečný pomocník.
Bariéra proti slimákům a podložka pod květináče
Staré tašky mohou posloužit i jako účinná ochrana proti slimákům. Tito nezvaní hosté neradi přelézají suchý a tvrdý povrch, takže pás z tašek kolem záhonů často stačí k jejich odrazení. Kdo chce účinek zvýšit, může během suchých dní mezi tašky nasypat jemný písek nebo popel, kterému se slimáci obloukem vyhýbají. Další skvělý trik je využít tašky jako podložky pod květináče. Chrání tak dno nádob před vlhkostí, brání prorůstání plevele a zároveň pomáhají udržet stabilitu na nerovném terénu. Zahrádkáři jistě ocení i to, že se tašky snadno přemisťují a vydrží roky bez údržby. Lze tedy říci, že staré střešní tašky jsou tou pravou ukázkou chytrého přemýšlení o zahradě. Když se jim dá druhá šance, odvděčí se dlouhou službou a ušetří nejen peníze, ale i práci.
tags: #cementove #tasky #stare #druhy