Pojem „pověst“ má v českém jazyce několik významů. Na jedné straně se jedná o epický útvar lidové slovesnosti, na straně druhé o právně chráněnou nehmotnou hodnotu, ať už fyzické, či právnické osoby. Dále se setkáváme s pojmem „stavební spoření“, který sice v názvu obsahuje slovo „stavební“, ale s pověstí v jejím tradičním či právním smyslu nesouvisí. Cílem tohoto článku je objasnit rozdíly mezi těmito pojmy a zaměřit se především na ochranu pověsti právnické osoby v českém právním řádu.
Pověst jako epický útvar lidové slovesnosti
Pověst je definována jakožto epický útvar lidové slovesnosti. Obvykle se jedná o krátké, fantasticky zabarvené vyprávění s reálnou motivací, které se odehrává v historickém čase. Váže se tedy ke konkrétnímu místu i události. Obvyklými náměty pověstí se stávaly osobní vzpomínky účastníků, zápisy pocházející ze starých kronik i místní tradice, které uchovávaly povědomí o různých událostech dávno minulých. Někdy z pověsti poměrně jasně plyne snaha vysvětlit vznik například konkrétní pamětihodnosti. O pravdivosti sdělení jsou přesvědčeni jak posluchači, tak samotný vypravěč. Reálně však pověst zachycuje dění pravdivě jen částečně. Dáno je to jednak postupným zkreslením vlivem ústního tradování napříč několika generacemi, ale také prostou potřebou příběh zatraktivnit.
Druhy pověstí
V základu se pověsti dělí na prozaické nebo poetické. Dále je lze rozčlenit do některých specifických oblastí. Světová folkloristika tradičně užívá rozdělení pověstí na tři základní okruhy, a to:
- pověsti démonologické
- pověsti historické
- pověsti etiologické
Česká a slovenská folkloristika však uplatňuje členění odlišné, a to konkrétně na:
- pověsti místní
- pověsti historické
- takzvané pověrečné povídky (odpovídající pověstem démonologickým)
Podle motivu však můžeme pověsti členit i mnohem detailněji, a to na:
Čtěte také: Vyplatí se vyšší frekvence RAM?
- místní - například o hradu, zámku, domu, hoře, studánce
- historické - o minulosti určitého národa
- legendární - o významných světcích
- o lidech - o výjimečných lidech
- démonické - o nadpřirozených bytostech (čert, čarodějnice, vodník)
- heraldické - o erbech a znacích
- o původu - o mýtickém stvoření světa
- současné - městské, moderní
Rozdíl mezi pověstí, pohádkou a legendou
Pohádka je obvykle krátký epický fiktivní příběh. Z hlediska námětu se pověst liší od pohádky hlavně tím, že pohádka naopak pravdivé události nezachycuje. Nicméně společný rys tyto dva útvary mají, a to sice fakt, že i v pověstech mohou vystupovat nadpřirozené bytosti. Rozdílné je však jejich uchopení. V pohádkách povětšinou reprezentují tyto entity skryté duševní síly, zatímco v pověstech jsou svázány s místem. Zároveň jde o místo, kde se v minulosti stalo zlo. A toto zlo musí být smířeno. Pohádky i pověsti staví svou existenci na boji dobra se zlem. Zatímco v pohádkách je však tato dualita vyjádřena velmi přímočaře, v pověstech naproti tomu je přítomné mravní poselství vyjádřeno složitěji.
Legenda se rovněž řadí mezi žánry epické. Legendy vypráví o životě, smrti, mučení a zázracích určitého světce či mučedníka, případně ostatků nebo svatého předmětu. I u legend lze pozorovat snahu vyprávět skutečně o životě dané postavy. Nicméně postupné vytváření motivů rázu spíše obecného nakonec ve velké míře v legendách původní vyprávění zastřelo.
Význam pověstí
Vzhledem k tomu, že jsou pověsti svázány s místem, reflektují důležitý vztah k určitému podstatnému aspektu lidského života a existenciality. Vztah vůči místo je vždy emocionálně naplněn a je aktivní. Lze říci, že lidská bytost vždy formuje místo, které obývá, ale sama je jím zároveň vždy také formována. Klíčovým atributem této vazby je především skutečnost, že člověk jejím prostřednictvím hledá vlastní místo ve světe, ve společnosti, v historii. Smysl mají pověsti i z hlediska studia historie. Důležité jsou pro celý národ, napomáhají uchopit jeho kořeny. Zachycují vždy nejstarší dějiny. Podobně je tomu i u nás, kdy nejstarší pověsti vyprávějí například o praotci Čechovi nebo o Přemyslovi. Tyto příběhy se pak objevují i v Kosmově a Dalimilově kronice. Kroniky jednoznačně patří k nejdůležitějším pramenům historiografie.
Ochrana pověsti právnické osoby
Pověst je velmi významná hodnota podnikatele, která souvisí s jeho podnikatelskou činností, je dlouhou dobu podnikatelem tvořena, a proto by měla být i garantována její ochrana. Pro poctivé podnikatele bývá často primárním zájmem, aby obchodní korporace, jejímž prostřednictvím podnikají, měla dobrou pověst. Jedná se o hodnotu, která by měla být dlouhodobě utvářena a chráněna. Proto také z ekonomického hlediska bývá často pověst nejcennějším majetkem dané obchodní korporace. V českém právním řádu se nikde nevyskytuje definice pojmu pověst, tedy ani výklad k pojmu pověst u právnických osob. Co je vlastně pověst právnické osoby, musíme tedy převážně odvozovat z judikatury soudů. Pověst je pak vytvářena na základě zkušeností, které s ní jednotlivé subjekty mají, přičemž důležité je odlišné vnímání jednotlivých osob. Při jeho posuzování však nesmíme zapomenout, že tyto informace mohou být přirozeně výrazně zkreslené. Je třeba mít na paměti, že předmětem posuzování musí být stále pověst právnické osoby, kterou nelze ztotožňovat s pověstí jejích členů, členů jejích orgánů či jiných osob vystupujících v rámci její činnosti.
Úvodem je třeba zmínit, že legislativa ochranu pověsti právnické osoby upravuje pouze sporadicky, je proto třeba vypomáhat si poměrně bohatou judikaturou českých soudů. Ochrana pověsti jako název právnické osoby má povahu osobního práva právnické osoby, jež působí erga omnes, a které jsou právnickým osobám přiznávány zákonem. Ustanovení § 135 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen "občanský zákoník“), upravuje jednak neoprávněný zásah do práva k názvu právnické osoby, zpochybněním tohoto práva a v neposlední řadě též ochranu proti zásahu do pověsti právnické osoby. Mezi žalobní nároky právnické osoby, které lze uplatnit, patří nárok odstraňovací, spočívající v odstranění následku závadného stavu, druhým nárokem je zdržovací žaloba, jež má za následek upuštění od neoprávněného zásahu, přičemž oba nároky lze uplatňovat současně. Vzhledem k rozhodnutí Ústavního soudu (sp. zn. Pl. ÚS 26/24 ze dne 15.1.2025) právnické osoby mohou požadovat i nemajetkovou újmu v penězích. To znamená, že lze požadovat jak nemajetkovou újmu, tak majetkovou škodu (např. vynaložené náklady na nápravu zásahu, ušlý zisk apod.).
Čtěte také: Vše o objednávce a zpracování betonu
Pověst právnické osoby, resp. její soukromí vzniká okamžikem jejího vzniku a má povahu jistého osobního práva. Jaká pověst právnické osoby si zaslouží ochranu, musí plynout z konkrétních okolností případu a z logického obsahu zákona. Pověst právnické osoby se posuzuje individuálně; přitom je třeba přihlížet také k povaze a rozsahu působení právnické osoby. V případech podnikajících právnických osob judikatura opakovaně zdůraznila obecné hledisko jejich chování v obchodních vztazích. Z konkrétních hledisek uplatňuje judikatura například schopnost plnit své závazky.
Současná právní úprava již neupravuje zásah do dobré pověsti (jak tomu bylo podle občanského zákoníku účinného do konce roku 2013), nýbrž "pouze" do pověsti právnických osob. Je tomu tak proto, že dobrá pověst se předpokládá. Občanský zákoník nyní opouští původní koncepci dobré pověsti právnické osoby z toho důvodu, že tato koncepce způsobovala výkladové potíže z hlediska posouzení, která pověst vlastně může být dobrá. Například se historicky řešilo, zda právnická osoba zabývající se výrobou pornografického materiálu může mít "dobrou" pověst. Stejné výkladové problémy mohly například vznikat u posuzování dobré pověsti právnické osoby vydávající bulvární nebo erotický deník. V podmínkách nového občanského zákoníku se může tedy dovolávat ochrany pověsti každá právnická osoba, která uskutečňuje právem aprobovanou (resp. nezakázanou) činnost.
Pověst právnické osoby je komplexní souhrn, který musí být pro všechny ostatní subjekty shodný. Obecně pověst právnické osoby může být vnímána jako jakási garance, že daná právnická osoba opravdu splní vše, co slíbí, a je na ni spolehnutí. Je zcela jisté, že každý se raději obrátí na podnikatele s dobrou pověstí, než na toho, kdo tuto pověst má nevalnou. I z tohoto důvodu panuje v rámci konkurenčního prostředí boj o to, kdo bude mít dobrou pověst a kdo nikoli. Pod pojem pověst lze zahrnout nehmotné a samostatně nevyčíslitelné hodnoty spojované s právnickou osobou. Jedná se tedy o společenský respekt projevující se zejména přízní veřejnosti, příznivým míněním spotřebitelů o zboží nebo službách pocházejících z jednoho zdroje. Pověst právnické osoby se skládá z řady dílčích hodnot včetně osobních vlastností fyzických osob reprezentujících právnickou osobu (nejenom vedení, ale i zaměstnanců) a jejich profesionality, důvěryhodnosti právnické osoby jako celku, kvality výrobků, práce, poskytovaných služeb, dodržování obchodních závazků apod. Dále mezi její atributy náleží i obchodní tajemství a know-how a zejména schopnost jejich výkonu.
Goodwill
K pojmu pověst právnické osoby můžeme zařadit také (obchodní) renomé - tzv. goodwill, obsahující především určité morální i kvalitativní vlastnosti charakterizující právnickou osobu, podle nichž je hodnocena a přijímána společností. Goodwill je nehmotným statkem a je tvořen různými skutečnostmi tvořícími jméno a pověst právnické osoby. Obsah pojmu goodwill je poměrně široký, neboť pod tento pojem patří veškeré významné skutečnosti a informace, které právnická osoba vytváří a má zájem na tom, aby byly respektovány. Tento nehmotný statek je těžce získatelný, avšak snadno se dá ztratit, je-li zasažen jednáním třetí osoby. Zejména může jít o poctivost, důvěryhodnost a spolehlivost, platební morálku, kvalitu a profesionalitu, vztah k obchodním partnerům, společnosti obecně, jakož i vztah k životnímu prostředí. Do pojmu goodwill patří také povědomí o určité značce, jak jej vnímají příjemci a které je vytvářeno sponzoringem. Lze uzavřít, že goodwill můžeme vymezit jako hodnotu právnické osoby při jejím potenciálním prodeji po odečtení hmotných statků a duševního vlastnictví.
Presumpce poctivosti
Právnická osoba má právo na ochranu nikoliv jen před zásahem do její pověsti, ale též před zásahem do jejího soukromí. Právnické osobě coby uměle vytvořené entitě občanský zákoník přiznává právní osobnost, případně ji zákon právnické osobě uzná, a současně může nabývat práv a povinností, jež se slučují s její právní povahou. Pověst obsahuje nejen morální, ale i kvalitativní rysy charakterizující právnickou osobu, a to z ekonomického hlediska, jež přispívá k upevňování své pozice na trhu, avšak toto právo ze své povahy není možno jednoznačně ocenit penězi, je tedy nezcizitelné a nepřevoditelné. Na základě těchto vlastností je právnická osoba hodnocena a přijímána společností, přičemž se uplatní presumpce poctivosti, tzn. že právnická osoba má dobrou pověst do té doby, dokud není proveden úspěšně důkaz opaku. Podle tohoto hlediska se hodnotí i neoprávněnost zásahu do dobré pověsti právnické osoby. Počátek ochrany dobré pověsti právnické osoby je spojen s okamžikem vzniku právnické osoby a trvá po celou dobu její existence. Současně je třeba přihlížet k tomu, že dobrou pověst právnické osoby je nezbytné v konkrétním případě hodnotit podle jejího chování v obchodních vztazích, přičemž dobrá pověst je vytvářena na základě zkušeností, které s tímto subjektem mají její obchodní partneři, zákazníci, kteří s ní přicházejí do kontaktu.
Čtěte také: Přečtěte si článek o PU tmelu
V souladu s presumpcí poctivosti má právnická osoba dobrou pověst od svého vzniku, a to po celou dobu své existence, z čehož lze usuzovat, že obdobně je hodnocena i neoprávněnost zásahu do dobré pověsti právnické osoby. Ve srovnání s dřívější právní úpravou, tj. zákonem č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění platném do 31. 12. 2013, již občanským zákoníkem bylo upuštěno od pojmosloví dobrá pověst, neboť tato vžitá terminologie způsobovala řadu interpretačních problémů s ohledem na možnost výkladu pojmu co to dobrá pověst vlastně je, a zda dobrou pověst může být vybavena kterákoliv právnická osoba ve vztahu k předmětu podnikání. Lze konstatovat, že dobrou pověstí je vybavena každá právnická entita, přičemž se jedná o nehmotnou hodnotu, jež ze své povahy nemůže být předmětem právních vztahů, je nezcizitelná a nelze s ní nikterak nakládat. V současném pojetí občanského zákoníku se práva na ochranu pověsti může domáhat každá právnická osoba, jež nevykonává žádnou zákonem nezákonnou činnost, neboť za takových podmínek právnická osoba nepožívá žádné právní ochrany, z čehož vyplývá, že nelze hovořit o její dobré pověsti, přesto i zde platí vyvratitelná domněnka poctivosti a dobré víry, jež zákon přiznává každému právnímu jednání, není-li proveden důkaz opaku; jinými slovy dle stávající právní úpravy postačí zásah do pověsti právnické osoby. Pro posouzení úrovně (dobré) pověsti právnické osoby je zapotřebí zhodnotit její chování a postavení ve společnosti a i to, jak je veřejností vnímána, tzn. v rámci obchodních vztahů, ať už půjde o obchodní partnery či její zákazníky, neboť jsou to právě oni, kteří s tímto subjektem vstupují do různých obchodních vztahů. Mezi hodnotícími vlastnostmi, jež odráží hodnocení široké veřejnosti, lze zahrnout solventnost, spolehlivost, či důvěryhodnost právnické osoby.
Důkazní břemeno
Výše bylo uvedeno, že platí presumpce poctivosti, proto v případě soudního sporu se uplatní obrácené důkazní břemeno, tj. strana žalovaná, coby původce tvrzení, bude zatížena důkazním břemenem a bude tak na ní prokázat pravdivost svých tvrzení. Avšak bude-li strana žalující požadovat i přiměřené zadostiučinění jako následek zásahu do její pověsti, bude to právě ona, kdo bude zatížena povinností tvrzení a důkazní ve vztahu k příčinné souvislosti, a to s ohledem na skutečnost, že žalobce dovolávající se nemateriální újmy musí postavit najisto, že právě v důsledku onoho zásahu do jeho pověsti vznikla imateriální újma, byť se v uvedeném případě aplikuje i presumpce poctivosti žalobce, kde bude důkazním břemenem zatížena strana žalovaná.
Neoprávněný zásah do pověsti
Neoprávněný zásah do pověsti právnické osoby je takový, jemuž nesvědčí žádná zákonná licence nebo jenž některou z těchto licencí využívá v rozporu s požadavkem přiměřenosti. Právnická osoba je proti takovému zásahu chráněna logicky jen tehdy, pokud je tento zásah svou intenzitou způsobilý dotknout se práva na ochranu pověsti. Ochrana však není podmíněna újmou, ať majetkovou nebo nemajetkovou. Je třeba pamatovat, že neoprávněným zásahem je zpravidla každé nepravdivé tvrzení nebo obvinění, které se dotýká pověsti právnické osoby, avšak toto neplatí beze zbytku. I zde lze nalézt výjimky z tohoto pravidla a je vždy nezbytné poměřovat jednotlivé zájmy, které stojí proti sobě. Nejčastěji dochází k rozporu se zájmem na informovanosti, tedy s jedním z projevů svobody projevu. Až v případě, že zásah nebude možné v demokratické společnosti tolerovat, se bude jednat o zásah neoprávněný. Neoprávněný zásah bude zpravidla představovat závadné sdělení, které je prezentováno veřejně a které zasahuje do pověsti, a to nejčastěji uveřejněné v médiích, kde je přístupné širokému počtu příjemců. Odpovědnost za zásah je dána, pokud je dán existující zásah, který je neoprávněný, a mezi tímto zásahem a poškozením pověsti je dána příčinná souvislost. Jako v každé oblasti práva, kde se vyvozují sankce za porušení právem chráněného zájmu, i v případě neoprávněného zásahu do pověsti existují okolnosti, které způsobí, že daná osoba nebude za zásah odpovídat.
Zásahem je myšleno jednání směřující k určité změně ve stávajícím stavu, čímž se má na mysli změna stávajícího stavu k horšímu, v důsledku čehož dochází ke zhoršení pověsti právnické osoby. Neoprávněným zásahem je takový, jenž je v rozporu s objektivním právem, tj. s právním řádem. Neoprávněným (protiprávním) zásahem do práva na ochranu dobré pověsti právnické osoby je zásadně každé nepravdivé tvrzení nebo obvinění, které zasahuje její dobrou pověst, přičemž takový zásah je třeba považovat za neoprávněný tehdy, jestliže přesáhl určitou přípustnou intenzitu takovou měrou, kterou již v demokratické společnosti nelze tolerovat. Hovoříme-li v rovině právní o zásahu do pověsti právnické osoby, je tím myšlena intervence objektivně způsobilá zasáhnout do této pověsti, tzn. že ne každý takový zásah je neoprávněný (protiprávní) a případně způsobilý vzniku škodlivého následku (vzniku újmy); k tomu je zapotřebí uvést, že dnešní koncepce občanského zákoníku nevyžaduje vznik újmy, postačí, hrozí-li takový škodlivý následek. Zákonem jsou aprobované tzv. zákonné licence, jež nemají za následek zásah do pověsti, soukromí právnické osoby. Záměrem těchto výjimek je garantování základních práv jako jsou svoboda projevu, tisku, vědeckého bádání, které hrají též důležitou roli v demokratické společnosti, avšak za předpokladu, že takovým způsobem nedochází k ohrožení oprávněných zájmů právnické osoby. Vzhledem k tomu, že se jedná o takovou kategorii práv, která se v praxi dostávají do kolize s jinými zákonem chráněnými právy, bude zapotřebí posoudit individuální případ a poměřovat např. svobodu projevu.
Z uvedeného vyplývá, že je nezbytné zhodnotit konkrétní případ, přesto platí, že samotné uveřejnění nepravdivého údaje, dotýkající se dobré pověsti právnické osoby, nemusí automaticky znamenat takovýto zásah. Takovýto zásah je dán pouze tehdy, jestliže přesáhl určitou přípustnou intenzitu takovou měrou, kterou již tolerovat nelze. Přitom je nutno respektovat zřejmá specifika periodického tisku, určeného pro informování nejširší veřejnosti, na rozdíl např. od publikací odborných. S uvedeným souvisí i fakt, že je třeba v případě hodnocení např. reportáže či novinového článku posoudit, zda se jedná o (ne)pravdivé tvrzení či hodnotový soud. Hodnotící soud je subjektivní postoj autora, který není ověřitelný, přesto i takovýto názor musí být založen na pravdivých podkladech, a proto nelze provést důkaz pravdy. Skutkové tvrzení je založeno na zjistitelné skutečnosti, a proto lze prokázat jeho pravdivost, přičemž pravdivá informace zpravidla nezasahuje do pověsti právnické osoby, za předpokladu, že není podána zkreslujícím způsobem a difamujícím způsobem. O pravdivou informaci jde tehdy, pokud tento údaj není podán takovým způsobem, že by byl způsobilý zkreslit skutečnost, či není natolik intimní, že by odporoval právu na ochranu soukromí a lidské důstojnosti, tudíž pravdivá informace nezasahuje do práva na ochranu osobnosti. Za předpokladu, že autor vyjadřuje svůj subjektivní názor ve věci, pak se jedná o hodnotící soud, k němuž autor zaujímá nějaký postoj tak, že jej hodnotí z hlediska správnosti a přijatelnosti, a to vše na podkladě vlastních, tedy subjektivních, kritérií. Vzhledem k tomu, že se jedná o subjektivní názor autora, nelze ho jakkoliv dokazovat, avšak je nutné zkoumat, zda se jeho subjektivní názor zakládá na pravdivé informaci, zda forma jeho prezentace je přiměřená a zda zásah do osobních práv je nevyhnutelným průvodním jevem kritiky, tzn. zda primárním cílem není hanobení a zneuctění dané osoby, přesto i pravdivá informace může zasáhnout do pověsti právnické osoby, a to tehdy přesahuje-li míru věcné kritiky a vybočuje-li z obecně uznávaných pravidel slušnosti, proto je zapotřebí i konkrétní článek či reportáž posuzovat jako celek nikoliv jen dotčené pasáže; vytržením byť jedné věty z článku/reportáže může mít za následek zcela odlišný význam, než jaký byl zamýšlen původcem článku/reportáže. Články a různé reportáže musí být vyvážené a vycházet z pravdivých informací. Pro posouzení je zcela irelevantní, jakým způsobem je článek (příp. reportáž) koncipován, tzn. zda je podán kriticky či emocionálně. Podstatou je, že autor nevybočí z mezí ústavně zaručené svobody projevu ani z obecně uznávaných pravidel slušnosti za splnění další premisy spočívající v pravdivosti tvrzení, pak v takovém případě nikterak nedochází do zásahu pověsti právnické osoby.
Česká republika jakožto demokratická společnost je založena na úctě k právům a svobodám, která ústavním zákonem č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů, přiznává všem bez rozdílu a jež se zaručila taktéž chránit. Ochrana pověsti právnické osoby je jedním z institutů, kterých se právnická osoba může domáhat, je-li zasahováno do jejích osobních práv. Nejčastěji dochází k neoprávněnému zásahu na základě (ne)pravdivého tvrzení, jež se dotýká pověsti právnické osoby, zpravidla v rámci uplatňování jiného práva, typicky svobody projevu, s nímž může souviset i zájem na informovanosti veřejnosti. V dnešní době hrají bezesporu jednu z nejvýznamnějších rolí tisk, média, ať už jde o sociální sítě nebo televizní kanály, přičemž si kladou za cíl otevřít celospolečenské diskuze pro svobodné vytváření názorů a přispívat k všestrannému vědomí obyvatel, přesto všeobecně platí, že má-li být svoboda projevu omezena na základě rozhodnutí soudu, musí být před soudem prokázáno, že nešlo o tzv. "fair“ kritiku a jednalo se o nepravdivá tvrzení, jež mají za následek zásah do pověsti právnické osoby, jež demokratická společnost již nemůže tolerovat a jsou tedy nepřípustná.
Stavební spoření
Stavební spoření zdaleka neslouží jen dospělým. Rodiče ho často zakládají svým dětem, aby je dobře připravili na dobu, kdy se začnou osamostatňovat. Založení stavebního spoření není omezeno věkem. Rodiče ho mohou pořídit i čerstvě narozenému potomkovi. Stavební spořitelny nabízejí nezletilcům řadu akčních nabídek a zvýhodnění. „Akce určené pro nezletilé obvykle spočívají v tom, že jim spořitelny poskytují lepší úročení, díky němuž se stavebko vyplácí ještě víc. Stavebko dítěti usnadňuje vstup do dospělého života. Jednou totiž přijde chvíle, kdy se osamostatní a bude si hledat bydlení. „Díky stavebku, které mu rodiče založili v dětství, bude mít potomek dostatečnou finanční rezervu do začátku. Když dosáhne plnoletosti a spořil alespoň šest let, může se poté sám rozhodnout, jak s penězi naloží. V životě nejen dítěte se nabízí řada příležitostí, kdy stavební spoření založit. Může sloužit například jako dárek k prvním narozeninám, křtinám či jiným významným životním událostem. Děti své první peníze dostávají například v podobě kapesného nebo jako dar od prarodičů, později i z brigád. Mnohdy je poté v dobré vůli ukládají doma, „do prasátka“. Tam ale postupně kvůli inflaci ztrácejí hodnotu. Rodiče se mnohdy domnívají, že se stavebním spořením svých dětí mohou libovolně disponovat. To je ale nepřesné. „Bez ohledu na věk dítěte patří stavebko a finanční prostředky na něm uložené podle zákona vždy výhradně jemu,“ vysvětluje Jiří Šedivý. Na ukončení stavebka se proto musejí shodnout všichni zákonní zástupci nezletilce, jinak o tomto kroku musí rozhodnout opatrovnický soud.
Asociace českých stavebních spořitelen (AČSS) si klade za cíl společně se svými členy vytvářet spolehlivý, funkční a stabilní systém stavebního spoření a také upevňovat důvěru v tento produkt. Důraz klade na vytváření příznivých podmínek pro řešení bytových potřeb lidí žijících v České republice. Asociace českých stavebních spořitelen vznikla v roce 2000 a v současnosti sdružuje všech pět stavebních spořitelen (Českomoravská stavební spořitelna, a. s., Stavební spořitelna České spořitelny, a. s., Modrá pyramida stavební spořitelna, a.s., Raiffeisen stavební spořitelna a.s. a Wüstenrot - stavební spořitelna a.s.). AČSS udržuje kontakty s partnerskými organizacemi v Evropě a podílí se stejně jako všichni její členové na činnosti Evropského sdružení stavebních spořitelen.
tags: #rozdíl #mezi #osobní #a #stavební #pověstí