Břidlice, sedimentární hornina složená převážně z jílových minerálů, organických látek a minerálních zrn, vzniká geologickým procesem usazování v hlubokých vrstvách zemské kůry. Zde dochází k tlakovému stlačení a tepelnému zpracování usazenin, což vede k vytvoření jednotlivých vrstev břidlice. Barva břidlice v České republice je obvykle tmavě modrá, tmavě šedá až černá, s občasnými odstíny žluté až cihlové barvy na čelní straně. Tyto tmavé odstíny jsou způsobeny vyšším obsahem organických látek, převážně uhlíkatých sloučenin, které vznikly rozkladem zbytků organismů. Břidlice se dělí nejen podle chemického složení, ale i podle tlaku, který ji utvářel.
Historie a těžba břidlice v České republice
V České republice má těžba břidlice bohatou historii, která sahá hluboko do minulosti. Nejvýznamnější naleziště břidlice se nachází v Nízkém Jeseníku, na jižní Moravě a v oblasti mezi Prahou a Plzní, v tzv. Českém krasu. Vznik spodní vrstvy v této oblasti sahá až do mladších starohor. S břidlicí jsou často spojeny lokality nalezišť trilobitů a v tmavých kusech břidličného kamene lze občas najít otištěné ulity a schránky dávno vyhynulých tvorů.
Kamenec: Centrum historické těžby a chemické výroby
Kamenec, drobná sídelní osada v údolí pod soutokem Hlohovického a Mostišťského potoka, se stal významným centrem těžby břidlic a jejich zpracování již od konce 17. století. Zakladatelem Kamence byl baron Caspar von Ledebour, viceprezident úřadu královského mincmistra. K založení vesnice jej vedl provoz těžby kamenečných, správně pyritických břidlic a jejich následného zpracování. Od 18. století probíhala intenzivní těžba v okolí silnice Kamenec - Svinná, především v části obce s názvem Chaloupky, kde stála i olejna.
Prakticky celou geologickou stavbu Kamence tvoří horniny neoproterozoika (svrchního proterozoika) zbraslavsko-kralupské skupiny, převážně metasedimenty s výrazně břidličnou strukturou a bazaltové tufy. S vulkanismem je spojen i výskyt poloh grafitických břidlic, resp. pyritických černých jílovců, které byly označovány jako kamenečné či kyzové břidlice. Od konce 17. století se břidlice v Kamenci těžily jako důležitá surovina pro výrobu vitriolu, kamence a českého olea. Obsahují pyrit a markazit, z nichž se přírodním větráním uvolňuje kyselina sírová, jež reaguje s ostatními minerálními složkami horniny za vzniku sekundárních sulfátů, dříve označovaných jako kamence. Hlavním a kdysi žádaným produktem byl kamenec, německy označovaný jako „der Alaun”, a odtud i historický název kamencových dolů jako alaunových. Výrobním závodům se říkalo kamencárny, kamenečné či kamencové, nebo také alaunové hutě („Alaun Hütte”). Kromě kamence se z nich získávaly i další látky jako zelená skalice, síra, sádra, vitriolový louh, oleum, kolkotar a okr.
Ložisko kyzových břidlic v Kamenci je dosti nerovnoměrně vyvinuto, což vedlo k zavedení hlubinné těžby pomocí ražení vodorovných a úklonných štol. Těžba probíhala na čtyřech patrech a vytěžený materiál se schraňoval na rozsáhlých haldách. V polovině 19. století byl složitý proces výroby olea nahrazen efektivnějším způsobem tzv. anglické výroby kyseliny sírové. V roce 1906 byla výroba v Kamenci zastavena a objekty v roce 1907 zakoupila plzeňská firma Šimon Hofmann. Těžba sirnatého kyzu doznala krátkodobou renesanci ještě v roce 1915, avšak důlní práce byly definitivně zastaveny.
Čtěte také: Vlastnosti a využití betonového obkladu
Přestože kamenecké doly byly po opuštění ponechány svému osudu a zaplaveny na spodních patrech podzemní vodou, zůstala zde řada montánních památek. Horní dvě patra zůstala nezaplavena a doly jsou dodnes přístupné dochovanými portály a vyústěními štol na povrch. Velmi zajímavá je pseudokrasová výzdoba, zvláště na spodním patře dolu, sestávající z povlaků limonitu a sekundárních sulfátů. Památkou na zpracování břidlic jsou rozsáhlé haldy vyluhované břidlice na povrchu a zachovala se i část budov původního zpracovatelského závodu.
Další významné lokality těžby břidlice
Mezi další významné oblasti těžby břidlice v České republice patří Budišovsko, kde těžba probíhá v nádherné krajině pod Mlžným kopcem. Ložisko Jívová je jediným činným povrchovým lomem břidlice v České republice a nachází se na jižním okraji moravických vrstev moravskoslezského kulmu, přibližně 20 km od Olomouce. Lom je otevřen za příznivých klimatických podmínek od pondělí do pátku. Opuštěný jámový lom s rozlehlými odvaly ve Svobodných Heřmanicích, v němž se od poloviny 18. století těžily pokrývačské břidlice moravického souvrství, dosahoval mocnosti cca 25 m. Zdejší břidlice dosahuje tvrdosti 2-2,5 stupně, má černošedou barvu s matným leskem a hladkým povrchem na štěpných plochách. Vysoká kvalita heřmanické suroviny umožnila ve 2. polovině 19. století velký rozvoj těžby pokrývačské břidlice. Těžba zde byla ukončena v roce 1948.
V lokalitě Jakartovice byla ložiska břidlice odkryta povrchovými otvírkami na počátku 19. století. Těžba v hlubokých jámových lomech probíhala technologicky stejným způsobem jako ve Svobodných Heřmanicích. Později se v severní části ložiska přešlo na hlubinnou těžbu ražením šikmé jámy do hloubky 40 m. Z místní suroviny se vyráběla především pokrývačská šupina rozvážená po významných stavbách. Od roku 1883 v Jakartovicích existovala výrobna střešních tašek Eblum a Saulich, která ukončila svoji činnost v průběhu 2. světové války. V okolí Bohdanovic se břidlice dobývala v jámových a stěnových lomech. V přetěženém lomu na Strážném byla založena hlubinná otvírka svislou jámou cca 50 m hlubokou. Na západním konci katastru obce Úblo se nachází bývalé lomy na břidlici, z nichž jeden je zatopený. Jedná se o nejsevernější těžbu pokrývačské břidlice v Nízkém Jeseníku.
Praktické využití břidlice
Břidlice se historicky používá už tisíce let, nejčastěji jako stavební kámen při stavbě zdí, budov, jako krytina střech nebo jako obklad a dlažba. Její snadná dělitelnost a unikátní fyzikální vlastnosti, jako je vysoká voděodolnost a ohnivzdornost, ji činí populárním stavebním materiálem. V relativně nedávné historii sloužila břidlice také k výrobě tabulek, na které se psalo ve školách. Díky své výborné izolaci našla využití i jako součást elektrických rozvaděčů. Pro svou jemnou strukturu a zároveň velkou tvrdost ji dodnes používají truhláři, řezbáři a tesaři k finálnímu broušení nástrojů.
V současnosti je přírodní břidlice považována spíše za luxusnější stavební materiál a stále se používá v mnoha oblastech - nejčastěji jako obkladový kámen pro fasády a interiéry, jako dlažba, šlapáky, solitéry v zahradě nebo jako nábytek z kamene. Drcená břidlice neboli břidlicová drť má mnoho využití, například pro tzv. mlatové cesty nebo břidlicovou kamennou kůru. Břidlicový kámen zídkový je určen především pro suché stavby zídek. Břidlicová dlažba je nejčastěji vysoká 3-4 cm s průměrnými rozměry 25 × 30 cm. Břidlicová deskovina je zjednodušeně větší břidlicový šlapák.
Čtěte také: Vše, co potřebujete vědět o betonových plotech s imitací břidlice
Druhy břidlice a jejich dostupnost
Břidlice je k dispozici v mnoha velikostech, od nejmenších břidličných drtí až po velké plotny. Mezi dostupné frakce patří:
- Břidlice - Černá štěpka
- velikost 16/32 mm
- velikost 32/63 mm
- velikost 63/200 mm
- Břidlice - Solitér
- váha 0,3/1,3 t
- Břidlice - Zídkový kámen plochý
- velikost 20/70 mm
- Břidlice - Obklad
- velikost 100/250 mm
- Břidlice - Dlažba
- velikost 150/450 mm
- Břidlice - Šlapáky
- velikost 250/450 mm
- velikost 450/850 mm
- velikost 850/1300 mm
Břidlice je oblíbená pro svou trvanlivost, odolnost vůči povětrnostním vlivům a atraktivní tmavý povrch. Její neutrální, tmavě šedá až černá barva, z ní dělá ideální doplňkový kámen k ostatním druhům kamene a v zahradě se dá velmi dobře kombinovat.
Lichtenštejnské památníky u České Třebové
V České republice se zachovalo devadesát Lichtenštejnských pamětních kamenů, z nichž tři se nachází mezi Českou Třebovou a Lanškrounem, v lesích nad Třebovskými stěnami. Lesní zaměstnanci jimi vzdávali hold a dík svému knížeti pánovi Johannovi II. z Lichtenštejna. V roce 1898, u příležitosti 40. výročí jeho vlády, byly v jeho lesích vysazeny dubové háje, celkem 40 dubů. U nich lesníci usazovali kameny s nápisy připomínajícími výročí vlády v latinském, českém nebo německém jazyce. Po deseti letech, při dalším výročí, dostaly některé pomníky doplňkové desky, jiné byly přetesány a jiné jen mírně opraveny. Dubové háje měly kromě památečního charakteru také sloužit k testování růstu dubových porostů na různých stanovištích.
Jeden památeční kámen na Třebovských stěnách je jiný. Dnes je zrenovovaný a usazený u studánky nad Damníkovskou hájovnou. Jde o císařský pamětní kámen usazený v roce 1908. Kolem něj bylo vysazeno šest javorů, k šedesátiletému výročí vlády císaře. Tyto kameny a všechny podobné pomníky oslavující panování císaře musely být za První republiky odstraněny pod hrozbou vysoké pokuty nebo dokonce i vězení, proto se císařských pamětních kamenů dochovalo tak málo. Lichtenštejnské i císařský památeční kámen jsou v lesích u České Třebové usazeny podél cest, jsou snadno dostupné a staly se vyhledávanými cíli na turistických trasách. Zájemci se o jejich historii dozvědí z informačních tabulí, které jsou na stezkách instalovány.
Svahy Mlýnského potoka mezi Zadní Kopaninou a Zmrzlíkem představují významnou paleontologickou lokalitu. Nejstarší sedimenty, jílovité břidlice spodních poloh kopaninského souvrství (silur), vychází v nejjižnější části území nad boční roklí na pravém břehu Mlýnského potoka. Obsahují hojnou faunu, často v úplných exemplářích (trilobiti, graptoliti atd.). V břidlicích je rovněž těleso bazaltového mandlovce, doprovázeného tufy. V nadloží břidlic se vyskytují vápence. V těsném nadloží kopaninského souvrství se v horním Desdortově lomu vyskytují hlavonožcové vápence požárského souvrství (přídolí, silur). Tato lokalita je v ochranném pásmu mezi spodní a střední částí území v nárazovém břehu Mlýnského potoka. Jedná se o typickou lokalitu oblastní litostratigrafické jednotky - kopaninského souvrství, paleontologickou lokalitu a instruktivní geologické profily.
Čtěte také: Moderní dekory Fatra Thermofix
tags: #bridlice #kameny #ceska #trebova #informace