Břidlice je označení pro usazené částečně metamorfované horniny s jemnou zrnitostí, které vznikly z jílovců a prachovců. Obsahuje především minerály biotit, muskovit a andalusit. Pokud jsou břidlice dále vystaveny vyššímu tlaku a teplotě, vznikají z nich přeměněné horniny označované jako krystalické břidlice. Břidlice mívají černou až šedou barvu a vyznačují se dobrou rovinnou štěpností, takže z nich lze snadno vytvářet tenké desky.
Díky dobrým izolačním vlastnostem včetně izolace vůči elektřině se břidlice používala i jako součást různých elektrických rozvaděčů a relé pro elektrické motory. Někteří lidé dodnes používají břidlice pro ostření nožů. Břidlice obsahují metan, který je možno těžit jako tzv. břidlicový plyn. V Česku se hojně vyskytují například v Nízkém Jeseníku a Barrandienu. V protikladu k břidlicím stojí skaliny.
Těžba kyzové břidlice na Domažlicku
Asi 0,5 km vsv. od Staré Huti u Pasečnice a 200 m jz. v zatopené úpadní dobývce (tzv. jeskyni na Salce) se těžily jednak limonitizované, jednak primární partie křemenem bohaté kyzové břidlice s vložkami vápenato-silikátového rohovce, amfibolitu a ojediněle i krystalického vápence. Pyrit-pyrhotinová kyzová břidlice je tmavě zelenošedá a kromě převládajícího křemene a částečně rozloženého plagioklasu obsahuje malý podíl bezbarvého amfibolu (tremolitu) a chloritu (penninu). (J. Babůrek 1994).
Podklad území PP budují břidlice svrchnoproterozoického stáří s polohami grafitických a kyzových břidlic, které byly dobývány. Kyzové břidlice, jejichž hlavní součástí jsou sulfidy, je pyrit a pyrhotin, vytvářejí čočkovitá tělesa o mocnosti až 5 m a délce 100 m. Při zvětrávání uvolňují kyselinu sírovou - vznikající sírany (melanterit, kamenec) byly na místě zpracovávány loužením. (Zahradnický J., Mackovčin P. Salka. Kód AOPK ČR: 1322. Jedinečný příklad rudního kutání v pyrit-pyrhotinové kyzové břidlici na Domažlicku. Vyhlášení ZCHÚ: ONV Domažlice, 25. 9. Vejnar Z. Zahradnický J., Mackovčin P. a kol.(2005): Plzeňsko a Karlovarsko. In: Mackovčin P. a Sedláček M.(eds.): Chráněná území ČR, svazek XI. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a EkoCentrum Brno, str. Databáze významných geologických lokalit: 436 [online]. Praha: Česká geologická služba, 1998 [ cit. 2026-05-13]).
Fosiliferní pasecké břidlice
Na vrcholové plošině hory Kočka (788,7) SV. od Padrtě, 500 m SZ. se vyskytují fosiliferní pasecké břidlice uvnitř holšinsko-hořického souvrství (spodní kambrium příbramsko-jinecké pánve) ověřené kopanými rýhami a obnažené v povrchových sutích. Jde o naleziště nejstarší české makrofauny, které leží v hlubokém podloží marinního jineckého souvrství. Pasecké břidlice jsou ve svém podloží i nadloží obklopeny hrubozrnnými holšinskými slepenci. Mocnost paseckých břidlic, které jsou mírně ukloněny k JV, je 8 až 10 m. Lokalita byla objevena roku 1963, prvý popis fauny byl zveřejněn Chlupáčem a Havlíčkem (1965), stratigrafická pozice paseckých břidlic objasněna Havlíčkem (1968). Nové výkopy byly provedeny roku 1992.
Čtěte také: Vlastnosti a využití betonového obkladu
Jedná se o naleziště nejstarší české makrofauny ve vrstvách spodnokambrického stáří. Areál je součástí bývalého vojenského prostoru Brdy, kde dosud neproběhla asanace munice. (Chlupáč, I. - Havlíček, V. (1965): Kodymirus n.g., a new aglaspid merostome of the Cambrian of Bohemia. - Sbor. geol. Věd, Paleont., 6, 7-20. Havlíček, V. (1968): Nejstarší makrofaunistický obzor v ČSSR. - Čas. Mineral. Geol., 13, 2, 211-212. Gray, J. (1988): Evolution of the freshwater ecosystem: The fossil record. - Palaeogeography, Palaeoclimatology, Palaeoecology, 62, 1-214. Journal of Czech Geol. Sci. (1995), vol. 40 , č. Databáze významných geologických lokalit: 1018 [online]. Praha: Česká geologická služba, 1998 [ cit. 2026-05-13]).
Pokrývačská břidlice v Rabštejně nad Střelou
Největší tři lomy na pokrývačskou břidlici se nacházejí přímo pod Rabštejnským zámkem v Rabštejně nad Střelou, na jižním svahu skalnatého ostrohu. Nejrychlejší přístup k lomům je po naučné stezce (proti směru značení) od východiště cest u malého parkoviště u kláštera, po cestě kolem starého židovského hřbitova. Opuštěné lomy na pokrývačskou břidlici.
Největší je asi 50 × 50 m velký stěnově-jámový lom s výškou stěny alespoň 20 m. Větší část stěny je ohraničená výraznými puklinami a je převislá, dole jsou spadlé bloky až 4 m velké. Z lomu vede zbytek odvodňovacího kanálu, který odvodňoval lom o cca 5 m níž pod dolní hranou. Asi o 70 m dál na západ, oddělen malým předělem, se nachází další, zřejmě starší lom o velikosti cca 50 × 20 × 15 m. Pod oběma lomy jsou zarůstající odvaly odpadní břidlice; halda s menším lomem je i na protějším břehu Střely.
Petrograficky je pokrývačská břidlice chlorit-sericitický fylit s podřízeným až akcesorickým biotitem. Příhodné vlastnosti pokrývačské břidlice mu dává hlavně nepřítomnost křemenných sekrecí a rovnoplochá foliace, podle které se dá hornina štípat na tenké desky. Foliace je rovná a strmá a udržuje směr SSV-JJZ, lineace je subhorizontální nebo mírně zapadá k SSV. Podle výsledků terénní gamaspektrometrie fylit obsahuje 3.05 % K, 2,3 ppm U a 10,9 ppm Th, magnetická susceptibilita se pohybuje v rozmezí 0,25-0,36 (10-3 SI). Rentgenografickou práškovou analýzou byl identifikován křemen, albit, chlorit a muskovit, což dobře koresponduje s mikroskopií, kde ještě přistupují biotit a ilmenit.
První zmínky o lámání břidlice pocházejí z počátku 16. století. Kromě běžného místního použití jako střešní krytina byla použita i na větších stavbách - zámek v Chyši a Manětíně, kostel v Jáchymově, na Karlštejně. Východně od obce se nachází v několika pruzích s proměnlivou délkou i mocností (x - 100 m) pruhů. Jižně od Rabštejna probíhají dvě největší polohy pokrývačských břidlic o mocnosti 80 - 100 m. Jsou odděleny drobami a břidlicemi se špatnou štípatelností. (Střela. Kód AOPK ČR: 627. Historické lomy, těžba pokrývačských břidlic. Lokalita je součístí PR Střela. Vyhlášení ZCHÚ: MK ČSR, 28. 4. 1976, č. Žáček et al. (2015) : Vysvětlivky ke geologické mapě 11-244 list Žlutice. Fediuk F. Databáze významných geologických lokalit: 3816 [online]. Praha: Česká geologická služba, 1998 [ cit. 2026-05-13]).
Čtěte také: Vše, co potřebujete vědět o betonových plotech s imitací břidlice
Národní geopark Krajina břidlice
Rada národních geoparků České republiky na svém jarním zasedání v dubnu letošního roku v Broumově plným počtem hlasů doporučila ministryni životního prostředí udělení statutu „národní geopark“ oblasti zvané Krajina břidlice. Získání certifikátu národní geopark Krajina břidlice je završením mnohaletých aktivit obcí, neziskových organizací i fyzických osob na části území pohoří Nízký Jeseník.
Jedinečnost Krajiny břidlice spočívá v pohornické krajině, která vznikala těžbou břidlice po dobu několika staletí. V místech břidlicového hornictví lidé zanechali jedinečný otisk v krajině - třpytivé odvaly břidlic, ruiny hornických staveb v okolí jámových a stěnových lomů. Nejpřitažlivějším tajemstvím Krajiny břidlice jsou desítky starých dolů na břidlici, ohromujících dokladů lidské práce. Podzemí ukrývá dlouhé klenuté chodby vyskládané z břidlic, malé i nepředstavitelně velké dobývací komory, kilometry vyražených štol.
Slavnostní předání certifikátu Národní geopark Krajina břidlice zástupcům spolku Krajina břidlice ministryní životního prostředí ČR Ing. Bc. Annou Hubáčkovou se koná 20. června 2022 v 16 h v zasedací místnosti MŽP ČR č. 432. V současné době je statut národního geoparku přidělen 10 územím a 1 geopark je kandidátem. Certifikát má platnost čtyři roky, poté musí být národní geopark revalidován.
Čtěte také: Moderní dekory Fatra Thermofix
tags: #bridlice #geologie #Prášany