Tato studie se zaměřuje na břidlice, fylity a křemenné vložky, které tvoří významnou součást geologické struktury České brány a dalších lokalit.
Fylity a břidlice: Vznik a charakteristika
Fylitické břidlice vznikly slabou metamorfózou jílových břidlic a obdobných sedimentů. O tom svědčí postupné přechody mezi jílovými břidlicemi a fylity, přičemž hranice mezi těmito horninami není jednoznačně stanovena. Přechodné horniny se často označují jako fylitické břidlice. Minerálním složením se blíží fylitům, není však u nich vyvinuta zřetelná foliace, plochy foliace nejsou detailně zvrásněny (jako u fylitů) a nejsou na nich dislokovány slídy (sericit aj.).
Typy fylitických břidlic
- Fylitické fykodové břidlice (phycodové skupiny): Tyto břidlice vypadají různě, obecně jsou nepravidelně páskované a štěpí se s miskovitým nebo rovným lomem. Obsahují různé polohy velmi tvrdých křemitých hornin (tzv. "fylitický kvarcit"?) a vzhledem i složením odpovídají typickým horninám "phycodové skupiny Vogtlandu a Durynska". V horninách byly nalezeny zkameněliny popsané jako Phycodes circinati RICHT., ordovického stáří.
- Chlorit-sericitické fylity frauenbašské skupiny: Tyto fylity s předpokládaným stářím svrchní kambrium - spodní ordovik se nacházejí v podloží fylitických fykodových břidlic. Jsou rovnoploše břidličnaté a místy slabě grafitické (zřejmě vzniklé z velmi jemnozrnných, tence laminovaných pelitů a prachovců s kolísavým podílem křemene). Z jemnozrnných laminovaných prachovců vznikly dnešní pokrývačské břidlice.
- Šedočerné fylitické břidlice gräfenthalské skupiny: Tyto břidlice, známé ze sousedního Bavorska a Vogtlandu, jsou mladšího ordovického stáří a nacházejí se v nadloží fylitických fykodových břidlic.
Hranice mezi fylitickými fykodovými břidlicemi a podložními chlorit-sericitickými fylity je petrografická, přičemž diskordance je sporná. Ve fylitických fykodových břidlicích se nachází různě velké vložky "metabazitů" (délkový rozměr cca 2 - 50 m) a různě mocné polohy "metapelitů / metalutitů" (zřejmě "fylitický kvarcit"?).
Kvarcit a kvarcitické vložky
Kvarcity vznikají regionální metamorfózou pískovců nebo křemenců. Jsou to horniny obsahující více než 70 obj.% křemene. Světle šedé horniny, někdy zbarvené pigmentem do červena, zelena nebo tmavě šedé barvy. Textura je masivní, struktura homeoblastická - granoblastická. Charakter dalších složek kvarcitů závisí na složení výchozího sedimentu (především na charakteru tmelu) a na stupni metamorfózy.
Typy kvarcitů dle metamorfózy
Matakvarcit je téměř monominerální křemenná hornina s malým podílem ostatních minerálů, které se používají pro zpřesnění názvu.
Čtěte také: Vlastnosti a využití betonového obkladu
| Metamorfní facie | Příklady kvarcitů | Charakteristické minerály |
|---|---|---|
| Fácie zelených břidlic | Sericitový nebo chlorit-sericitový kvarcit | Jemné šupinky muskovitu (sericitu), chloritu |
| Nižší amfibolitová facie | Muskovitový nebo biotitový kvarcit | Lupínkovitý muskovit, biotit |
| Vyšší amfibolitová facie | Sillimanit-biotitový kvarcit | Živce (plagioklasy, draselný živec), muskovit, biotit, granát, sillimanit, cordierit, amfibol, diopsid |
Původními horninami jsou převážně psamity (pískovce, arkózy), jejichž složení matrix ovlivňuje vznik vedlejších minerálů. Kvarcity jsou zpravidla jemnozrnné až středně zrnité. Kvarcity s relativně vyšším podílem fylosilikátů mívají makroskopicky výraznou plošně paralelní texturu, která se projevuje zejména u sericitických kvarcitů, jejichž foliační plochy bývají stříbřitě lesklé. Struktura kvarcitů je granoblastická. Kvarcity jsou nejčastěji šedobílé nebo světle šedé, ale mohou být i nažloutlé, načervenalé, nahnědlé i černě zbarvené grafitickou příměsí.
Ubýváním křemene kvarcity plynule přecházejí do jiných regionálně metamorfovaných hornin - fylitů, svorů a rul (pararul), s nimiž se obvykle vyskytují.
Výskyt a geologický kontext
Česká brána, skalnatý ostroh se třemi dřevěnými kříži na vrcholu, tvoří výraznou dominantu a z geologického hlediska představuje nesmírně zajímavou lokalitu. Je celá tvořena mocným tělesem amfibolitů vybíhajícím směrem k severu, které se spolu s fylity nachází na jihovýchodním okraji sasko-duryňské oblasti při kontaktu s tepelsko-barrandienskou oblastí (bohemikum).
Na povrchu se tyto amfibolity a fylity, náležející do sasko-duryňské oblasti, objevují jen v ojedinělých erozních oknech v okolí Doupovských hor a v České bráně. Jsou zde zastoupeny vcelku jednotvárné albit-epidotické amfibolity, na západě lemované výše metamorfovanými biotitickými amfibolity, které místy obsahují i granát.
Relativně tenké vložky petrograficky odchylných hornin jsou tvořeny granát-muskovitickými, muskovitickými a amfibolickými svory. Na západním okraji, na kontaktu s rulovým komplexem krušnohorského krystalinika, jsou v amfibolitech ložní žíly červenavě zbarvených leukokrátních křemenoživcových ortorul.
Čtěte také: Vše, co potřebujete vědět o betonových plotech s imitací břidlice
Východně od Kalvárie vystupují slabě metamorfované horniny fylitového komplexu - sericitické, kvarcitické a vápnité fylity, obsahující tenké vložky zelených břidlic a metamorfovaných karbonátů s ankeritem. Spolu s amfibolity jsou nově řazeny k horninám spodnopaleozoického stáří jihovýchodního saxothuringika.
V ploše výskytu horniny se nachází řada malých lomů, jež jsou aktuálně zasuty a pohlceny vegetací. Přirozených výchozů je velmi málo. Nezalesněné plochy nejsou orány a na povrchu terénu lze nalézt větší kameny jen ojediněle. Nejlepším místem pro seznámení s horninou je na levém břehu v mělkém údolí potoka Bystřina, kde je rozsáhlejší starý lom a břidlice zde "vychází na den".
Krasová a pseudokrasová území Západních Sudet
Krasová a pseudokrasová území Západních Sudet náleží do karsologické soustavy Českomoravská krasová a pseudokrasová území a karsologického celku Krasová a pseudokrasová území Sudet. Geologicky jednotku tvoří masivy severozápadní části lugické oblasti a k nim přiléhající raně platformní svrchnopaleozoické sedimenty podkrkonošské a dolnoslezské pánve s nasedajícím souvrstvím spodního triasu.
Z jednotek lugické oblasti zde vystupují pestrá souvrství metamorfovaných hornin krkonošsko-jizerského krystalinika s dílčími úseky jizerského, krkonošského, ještědského, železnobrodského, rýchorského a leszczynieckého krystalinika, metamorfované horniny části novoměstského a orlicko-kladského krystalinika a granity hlubinného magmatického tělesa krkonošsko-jizerského plutonu. V komplexech krystalinika vystupují ruly, svory, fylity, kvarcity, amfibolity, břidlice a karbonáty - krystalické vápence, dolomitické vápence a dolomity.
Pseudokrasové jeskyně se ojediněle vyskytují v magmatických horninách krkonošsko-jizerského plutonu, v ortorulách a břidlicích krystalinika a permokarbonských sedimentech. Jedná se převážně o nevelké puklinové, rozsedlinové, vrstevní a kombinované jeskyně, podmíněné exogenními procesy ve vazbě na lokální poměry, zejména selektivní zvětrávání a gravitační pohyby.
Čtěte také: Moderní dekory Fatra Thermofix
Hybridní kameny: Křemenec, břidlice a břidlicový kvarcit
Mineralogové označují metamorfované horniny s obsahem křemene nejméně 90 % jako kvarcit. Existují však i druhy přírodního kamene, které se pohybují na pomezí břidlice a kvarcitu. Tyto kameny mají vyšší obsah slídy než kvarcit, a tedy nižší obsah křemene - což znamená, že již nejsou čistým kvarcitem. Matka příroda jim nadělila dobré štěpné vlastnosti, které připomínají přírodní břidlici. Tyto hybridní kameny tedy kombinují přírodní vlastnosti a zvláštní rysy jak kvarcitu, tak břidlice. Nezřídka dochází k záměně pojmů přírodní kámen. Kouzlo, které přírodní kámen obklopuje jako aura, spočívá v jeho jedinečnosti.
tags: #bridlice #fylity #vlozky #kvarcitu #informace