V dnešní době je k dostání velké množství různých hmoždinek a tmelů od různých výrobců. Potřebujete připevnit poličku, skříňku, obraz či držák na televizi? Nebo potřebujete opravit prasklinu ve zdi, vyplnit spáry či zatmelit mezery kolem okenních rámů? Nevíte si rady, jaké hmoždinky nebo tmely použít právě pro váš projekt? Potřebné informace se dozvíte v tomto článku.
Hmoždinky: Základ úspěšného kotvení
Základem úspěšného a bezpečného upevňování předmětů do podlahy, stěny nebo stropu je výběr vhodného spojovacího materiálu. Na výběr máte z mnoha typů hmoždinek určených do nejrůznějších materiálů, které zajistí mechanické kotvení. Hmoždinka je spojovací prvek (většinou plastový nebo kovový), který umožňuje pevné uchycení šroubu do zdi. Hmoždinky jsou vyráběny z plastu nebo kovu, záleží na typu hmoždinky a k jakému účelu jsou určeny.
Materiály a provedení hmoždinek
Dnes už se většina plastových hmoždinek vyrábí z kvalitního polyamidu PA6 (nylon), který je vysoce odolný, pevný a tvrdý. Většina klasických hmoždinek je k dostání v provedení s límcem nebo bez límce.
- Hmoždinky s límcem se používají zejména u dutinových a děrovaných materiálů. Díky límečku hmoždinka nezapadne do vyvrtaného otvoru. Čím delší límeček zvolíte, tím lepší bude pevnost při následném kotvení.
- Hmoždinky bez límce se používají pro průvlečnou montáž, kde je potřeba vytvořit rovnou dosedací plochu.
Typy hmoždinek a jejich použití
Existuje mnoho základních druhů hmoždinek - kotev, které se liší svou konstrukcí a určením.
1. "Klasické" rozpínací hmoždinky
Pro uchycení a kotvení různých materiálů a konstrukcí do zdi si většinou vystačíte s těmito klasickými hmoždinkami. K dostání jsou v různých velikostech a lze je používat zejména pro kotvení do betonu, plné i duté cihly nebo pórobetonu. Geometrie hmoždinek umožňuje jejich snadné vložení do vyvrtaného otvoru a křidélka zabraňují protáčení hmoždinek. Hmoždinky se vyrábějí z velice houževnatého polyamidu (nylonu) nebo polypropylenu o průměru 4 až 12 mm. Nejčastěji se používá jednoduchá konstrukce: silnostěnná trubička z odolného plastu je na jednom konci rozdělena do dvou nebo čtyř ramen. Po zasunutí (spíš zaklepnutí) do otvoru, který do stavebního materiálu vyvrtáme vidiovým vrtákem, začneme do dutiny v hmoždince šroubovat vrut vhodné délky a průměru. To způsobí, že hmoždinky se po celé délce rozvírají a pevně se přitlačí silou ke stěnám otvoru. Do těchto hmoždinek lze šroubovat jak klasické vruty, tak vruty samořezné s křížovou hlavou, popřípadě i očka a háčky. Základní podmínkou správné funkce hmoždinky je, že vrut prochází její celou délkou a přeběhne její konec o délku, která je rovna průměru vrutu. Hmoždinky tohoto typu zaručují dostatečné upevnění do téměř všech stavebních materiálů, nehodí se jen pro montáž do dutých cihel a tvárnic ani do sádrokartonových desek.
Čtěte také: Jak vybudovat betonový základ pro bránu
2. Natloukací hmoždinky
Používají se pro snadné a rychlé kotvení do běžných stavebních materiálů - beton, kámen, plná cihla. Nejsou však vhodné do deskových materiálů, pórobetonu či duté cihly. Součástí těchto hmoždinek je vrut nebo hřebík, který se po umístění hmoždinky do vyvrtaného otvoru zatluče kladivem (nešroubuje se). Hmoždinka se roztáhne a zaklíní v otvoru. Výhodou je rychlá montáž.
3. Uzlovací hmoždinky
Uzlovací hmoždinky jsou vhodné do mnoha různých materiálů. Univerzální princip funkce umožňuje použití v plných, dutých a deskových stavebních materiálech. Proto jsou tyto hmoždinky správnou volbou u neznámých kotevních podkladů. V plném materiálu se rozepřou a v dutém zauzlují. Jsou využívány pro běžné zatížení do materiálů jako je například Ytong. Optimální vedení vrutu zajišťují šikmá žebra uvnitř hmoždinky a díky pojistce ve tvaru pilových zubů se hmoždinka neprotáčí. Jiný mechanismus se uplatňuje u tzv. hmoždinek tvarovacích, které jsou určeny zejména do dutých cihel, tvárnic a deskových materiálů, ale drží univerzálně dobře ve všech stavebních materiálech. Při dotahování vrutu se hmoždinka deformuje a případně se její ramena doslova zauzlují, čímž hmoždinku velmi pevně přitisknou ke stěně duté cihly, tvárnice či desky sádrokartonu. Tento druh hmoždinek je možné použít i do plných cihel a jiných stavebních materiálů, zvláště vhodné jsou do porézních tvárnic.
4. Rámové hmoždinky
Rámové hmoždinky mají odlišnou konstrukci, jsou znatelně delší a díky pojistkám se neprotáčí a zároveň se předčasně nerozpínají. Mají schopnost se přizpůsobit vyvrtanému otvoru, tlakem vrutu dojde k vysunutí lamel, které se pevně zapřou o stěny dutiny a je vytvořen pevný spoj. V plném materiálu a pórobetonu fungují rámové hmoždinky na principu třecího spoje. V děrovaném materiálu se první část rozpěrné zóny zakotví v obvodové stěně cihly a zbytek se buď mírně rozepře nebo vytvoří tvarový zámek v dutině. Stejný princip se používá i u hmoždinek rámových, které se dodávají v páru plast a vrut. Rámové hmoždinky slouží pro průvlečnou montáž kovových rámů dveří, oken a při upevňování dřevěných a dřevotřískových desek na zeď, strop a podlahu z betonu, cihel, porothermu či plynosilikátu.
5. Hmoždinky do sádrokartonu
Do sádrokartonu se používají šroubovací hmoždinky nebo kotvy s tzv. tvarovým stykem. Hmoždinky mají kónický tvar s ostrým závitem a jsou plastové (polyamid) nebo kovové. K dostání je také několik různých typů kotev do sádrokartonu. V dutině za sádrokartonovou stěnou se buď sklopí jako kotva, zauzlují nebo rozevřou jako deštník. Proti vytažení hmoždinky působí odpor v závislosti na tom, jak je stěna tlustá a také v závislosti na velikosti plochy o kterou se hmoždinka opírá. Pro hmoždinku, která se bude kotvit do desky je buď důležité maximalizovat plochu, díky které bude v desce držet (hmoždinky s hrubým závitem, například Duoblade), nebo se za deskou zauzlují, případně velmi dobře fungují sklopné hmoždinky, které se po provlečení dírou zapřou za deskou. Jejich montáž je velmi jednoduchá.
6. Hmoždinky do pórobetonu (Ytong)
Ytong (pórobeton) je v dnešní době velmi oblíbený stavební materiál. Do Ytongu se používají hmoždinky plastové i kovové. Kovové zatloukací hmoždinky lze použít bez předvrtání například pro upevnění potrubí. Plastové hmoždinky pro pórobeton mají speciální konstrukci a jsou vhodné k upevnění střešních a fasádních konstrukcí, zábradlí a podobných prvků. Do vyvrtaného otvoru se natlučou kladivem. U tvárnic z pórobetonu a jiných méně soudržných hmot však musíme respektovat zkušenost stavebníků: čím měkčí materiál, tím menší otvor musíme vyvrtat, aby hmoždinka spolehlivě držela.
Čtěte také: Montáž betonových plotových panelů
7. Hmoždinky do děrovaných cihel (Porotherm)
Nylonové hmoždinky od výrobce Mungo jsou vhodné pro většinu aplikací v děrovaných cihlách a lehčených materiálech. Cihly Porotherm jsou tvořeny z mnoha malých dutinek, kde vnitřní stěny jsou tenké a venkovní plášť má silnější stěnu. Pro dosažení maximální pevnosti je vhodné zvolit takovou délku hmoždinky, aby se zauzlovala za nejsilnější nosnou stěnu. Konstrukce hmoždinek zajistí to, že se nebudou protáčet ve vyvrtaném otvoru, hmoždinka disponuje křidélky, které zamezí jejímu protáčení ve vyvrtaném otvoru. V dutých cihlách může dobře fungovat jak hmoždinka uzlovací, tak roztahovací.
8. Talířové hmoždinky
Talířové hmoždinky jsou plastové fasádní hmoždinky s trnem, které se používají při montáži izolačních desek ke konstrukci zateplovaného objektu. Běžně se vyrábí celoplastové hmoždinky s plastovým trnem a hmoždinky s kovovým natloukacím nebo šroubovacím trnem. Slouží ke kotvení polystyrenu nebo minerální vaty. Správný typ hmoždinky a počet se volí podle typu izolantu a podkladní konstrukce. Talířové hmoždinky je vhodné používat v kombinaci s izolační zátkou, která zakryje talířek hmoždinky a tím je zabráněno prokreslování kotev na fasádě. Pro rychlé upevňování tepelných izolací (rohoží z minerální vlny) na fasády jsou určeny talířové hmoždinky (houževnaté výlisky z kopolymeru polypropylenu), které se upevňují zatloukáním do předvrtaných otvorů ve zdivu.
9. Lešenářské hmoždinky
Lešenářské hmoždinky se spolu s lešenářskými oky používají pro připevnění stojících i pojízdných lešení, připevnění reklamních bannerů na fasády domu, napínacích lan, řetězů, bezpečnostních clon, pergol a podobně. Jsou určeny pro montáž do betonu, přírodního kamene, plné cihly, omezeně pro děrované cihly, duté tvárnice a plynosilikáty. Maximální únosnosti systému lze dosáhnout, pokud je vyvrtaný otvor vyčištěn a zbaven prachu a rozměry vyvrtaného otvoru odpovídají údajům výrobce. Křidélka po stranách zabraňují protočení hmoždinky a usnadňují montáž.
10. Kovové hmoždinky a kotvy
Další druh hmoždinek je určen pro montáž předmětů do skořepinových, sádrokartonových, dřevotřískových a dřevěných deskových stropů. Častěji než plastové hmoždinky se pro tyto účely používají kovové hmoždinky, jejichž součástí je výklopný ocelový segment, který se při dotahování svorníku či “lustrháku” opírá o vnitřní stěnu desky. U jiných typů se z hmoždinky vyklopí jakási plechová křidélka, která hmoždinku v otvoru pevně zafixují proti vytažení. Kovové sklopné kotvy jsou vhodné pro vyšší zatížení. Hmoždinky s větší pevností jsou ocelové kotvy. Mají nejen vyšší odolnost vůči vytažení a střihu (usmyknutí), ale jsou zejména odolné tepelně. Při dotahování šroubu se střední nebo koncová část kotvy rozevře a vyvine vysoký tlak do otvoru v betonu a nebo kameni. Nesmí se použít do cihel a křehkých materiálů! Výhodou těchto kotev nového typu je, že průměr vrtání je stejný jako průměr závitu M. Řemeslníci pro rychlé upevňování konstrukcí na beton (například elektrikářských kabelových lávek) používají kotvy s rozpínacím kuželem, u nichž se dotahováním šroubu přitahuje kovová kónická matice, která rozstřižená ramena pouzdra kotvy přitlačuje ke stěnám otvoru.
Příprava pro kotvení hmoždinek
Hmoždinky zajišťují pevnost a stabilitu uchycených předmětů do zdiva. Důležitým krokem před samotným kotvením je vyvrtání správného průměru a hloubky otvoru v závislosti na použité hmoždince. Obecně platí, že průměr otvoru se rovná vnějšímu průměru hmoždinky, hloubka otvoru musí být delší, než délka hmoždinky, aby šla celá zarazit do otvoru. Otvory vrtáme stavebními vrtáky, do plných materiálů vrtáme s příklepem, do dutých materiálů bez příklepu. Pro správnou funkčnost, pevnost a nosnost ukotvení pomocí hmoždinky je důležitá správná volba rozměru vrutu nebo metrického šroubu. Délku vrutu volíme delší o cca 5 mm, než je délka hmoždinky a dále musíme k délce přičíst tloušťku připevňovaného materiálu.
Čtěte také: Jak správně vybrat a instalovat betonové obrubníky?
Při vrtání otvorů pro hmoždinky používáme kvalitní a ostrý vrták; tupý vytvoří díru o větším průměru, v němž hmoždinka nebude držet. Do betonu vrtáme elektropneumatickým vrtacím kladivem s upnutím vrtáku SDS Plus. Do plných cihel vrtáme příklepovou vrtačkou s vrtákem s válcovou stopkou. Otvory v méně soudržných anebo křehkých materiálech (pórobeton) musíme vrtat bez příklepu. Vrták je označen Uni-Plus (je speciálně broušen). Jestliže hmoždinka v otvoru dobře nedrží, převrtáme díru na větší a použijeme hmoždinku většího průměru. Anebo zalepíme chemickou maltou. Hmoždinku, která má zdeformované “zpětné háčky”, už pro namáhané spoje nemůžeme použít. Pro hmoždinky jsou určeny vruty s křížovou hlavou, které umožňují šroubování vrtačkou s regulací otáček a pokud možno s omezovačem točivého momentu.
Následující tabulka uvádí doporučené hodnoty pro správnou funkci hmoždinek:
| Průměr hmoždinky (mm) | Průměr vrtáku (mm) | Délka hmoždinky (mm) | Min. hloubka otvoru (mm) | Průměr vrutu (mm) | Průměr vrtáku v pórobetonu (mm) |
|---|---|---|---|---|---|
| 4 | 4 | 20 | 25 | 2 - 3 | - |
| 5 | 5 | 25 | 35 | 2,6 - 4 | - |
| 6 | 6 | 30 | 40 | 3,5 - 5 | 5 |
| 8 | 8 | 40 | 55 | 4,5 - 6 | 7 |
| 10 | 10 | 50 | 70 | 6 - 8 | 8 |
| 12 | 12 | 60 | 80 | 8 - 10 | 10 |
Výběr hmoždinek podle materiálu a zatížení
Špatná volba hmoždinky může vést k nestabilnímu uchycení, poškození materiálu nebo dokonce k pádu předmětu, což může mít závažné důsledky, zvláště u těžkých konstrukcí.
- Kotvení lehkých předmětů: Pro kotvení lehkých předmětů jako jsou například obrázky, světla a elektrické vypínače, které nebudou nijak zatěžovány si vystačíme s obyčejnými univerzálními hmoždinkami, do kterých kotvíme předmět pomocí univerzálních vrutů. Pro plné materiály jako první volbu doporučujeme hmoždinky Mungo MN, kterou lze použít pro kotvení s vruty i metrickými šrouby.
- Kotvení do dutých materiálů: Kotvení do dutých materiálů je obtížnější a má svá specifika a doporučení v závislosti na použitém typu hmoždinky. Pokud budeme kotvit těžší předměty, nebo předměty, které budou dále zatěžovány a namáhány, například konzoly, skříňky, police, garnýže a ocelové profily pro konstrukci sádrokartonu, doporučujeme použít uzlovací hmoždinku Mungo MU, u které při dotahování dojde k zauzlování v dutině cihly a je bezpečně zajištěna proti vytažení z otvoru.
- Kotvení do lehčených materiálů: Pro kotvení do lehčených materiálů se běžné hmoždinky využívají pro nízké až střední zatížení. Pro kotvení lehčích předmětů pomocí vrutů jako jsou například obrázky, světla a elektrické vypínače doporučujeme univerzální hmoždinky Mungo MQ, které fungují výborně i v lehčených materiálech.
- Kotvení do sádrokartonu: Kotvení předmětů do sádrokartonu může být náročnější než do pevných materiálů, protože sádrokarton je relativně měkký a má omezenou nosnost. Pro kotvení těžších předmětů, jako jsou konzoly, garnýže, skříňky nebo police se pro kotvení do sádrokartonu používají rozvírací plastové nebo ocelové hmoždinky, které se v dutině za sádrokartonovou deskou po dotažení roztáhnou. U těžkých předmětů, jako jsou velké police, televizory nebo těžké kuchyňské skříňky, je potřeba pevnější kotvení.
- Kotvení konstrukčních prvků: Pro kotvení konstrukčních prvků, jako jsou různé konzoly, fasádní systémy a profily je nutné použít dlouhé konstrukční hmoždinky se speciálním vrutem, které poskytují možnost vyšších hodnot zatížení.
Chemické kotvy: Pro vysoké zatížení a spolehlivost
Používání chemické kotvy na police, věšáky, obrazy nebo malé skříňky je zbytečné. Pokud vyberete vhodný typ hmoždinky, spolehlivě do zdi nebo stropu připevníte i předměty o hmotnosti desítek kilogramů. Kotvení chemickou cestou je vhodné v místech s nadměrnou zátěží nebo silným pnutím. Chemické kotvy se používají jak v interiérových, tak exteriérových prostorách. V domácnosti jsou vhodné například pro upevnění umyvadel, závěsných toalet, těžkých knihoven, lavic nebo houpaček. V některých případech lze pracovat jak s běžnými hmoždinkami, tak chemickými kotvami. Příkladem je upevňování těžší obývací stěny nebo robustního držáku na velký televizor. Správně zvolená hmoždinka zatížení i pnutí unese. Chcete-li však mít stoprocentní jistotu pevného spoje, který vydrží mnoho let, upřednostněte chemickou kotvu.
Výhody chemických kotev
Spoj vytvořený chemickou kotvou je vodotěsný. Proto je chemické kotvení vhodné i do míst s vysokou vlhkostí a přímým kontaktem s vodou. Chemická kotva je také odolná vůči vibracím, korozi nebo chemikáliím. Na rozdíl od hmoždinek u chemického kotvení nedochází k přenosu rozpínacích sil v podkladu. Tekuté hmoždinky je neocenitelným produktem ve stavebnictví, ať už jste profesionál nebo český kutil. Lidé používají pro chemickou kotvu různé názvy - chemická malta, tekutá hmoždinka, tekuté hřebíky nebo chemická hmoždinka. Chemická kotva je rychletvrdnoucí polyesterová nebo vinylesterová pryskyřice obsahující cement. Je ideálním řešením pro kotvení roxorů, svorníků, závitových tyčí do dutého i plného materiálu. Vzniklý spoj je statický, takže zejména při domácích projektech nejsou na konstrukční beton kladeny tak vysoké nároky z hlediska pevnosti (u plášťových nebo svorníkových kotev je nutno dodržovat minimální vzdálenosti a požadavky na pevnost). Využívá se pro kotvení do betonu, dutých cihel, porothermu, ytongu, plných cihel, plynobetonu, pemzy (hornina), pískovce, přírodního kamene, sádry. Chemická kotva se používá pro kotvení do celé řady tvrdých materiálů s výjimkou dřeva.
Typy chemických kotev
Podle složení se chemické kotvy rozdělují na polyesterové a vinylesterové.
- Polyesterové chemické kotvy: První zmíněný typ představuje cenově dostupnou variantu, která je vhodná pro základní kotvení. Polyesterové chemické kotvy se dále rozdělují na typy s obsahem styrenu a bez styrenu. Tato látka silně zapáchá, a tak jsou kotvy s obsahem styrenu vhodné jen pro venkovní použití.
- Vinylesterové chemické kotvy: Vinylesterové chemické kotvy odolají extrémnímu zatížení, jsou odolné vůči tlaku i ohybu. Jsou odolné také vůči chemikáliím a dají se aplikovat i do vodou vyplněných děr. Hodí se pro kotvení do betonu, kamene i cihel.
Aplikace chemické kotvy
Postup použití chemické kotvy závisí na typu podkladového materiálu. Nejjednodušší je montáž do plných a tvrdých materiálů (betonu, plných cihel). V případě kotvení do dutých cihel je postup odlišný. Aby se hmota neroztekla, je třeba do vyvrtaného otvoru vložit plastové nebo kovové sítko. Chemickou kotvu lze používat i při upevňování předmětů do sádrokartonu nebo pórobetonu. V případě kotvení do sádrokartonu je potřeba použít k tomu určené sítko. Při vrtání do pórobetonových tvárnic je potřeba vrtačkou kroužit, aby se vytvořil otvor kónického tvaru s širší částí uvnitř. Základem úspěšného chemického kotvení je důkladné vyčištění vyvrtaného otvoru. Zbytky stavebního materiálu, prach a další nečistoty by totiž mohly vést k nedokonalému přilnutí hmoty.
Chemické kotvy jsou dvousložkové. Při vytlačování přes směšovač se obě složky spojí a dochází k chemickým reakcím. K vytvrzování (gelovatění) materiálu začne docházet přibližně po 6 minutách od aplikace. Do té doby můžete vložené šrouby nebo závitové tyče lehce vycentrovat. K samotnému vytvrzení obvykle dochází po 45 minutách, poté lze spoj již zatížit. Výše uvedené hodnoty odpovídají teplotě pokojové. Pokud byste například chemickou kotvu aplikovali v exteriéru při venkovní teplotě kolem nuly, začne materiál tuhnout až po 45 minutách a vytvrdne asi po 7 hodinách. Obecně se dá říci, že čím větší je teplo, tím rychleji kotva tvrdne. V případě, kdy kotvíte v zimě a teploty s pohybují okolo 1°C a méně, doporučujeme použít chemickou kotvu pro zimu, nejčastěji s příznakem "cool". Roli při tvrdnutí hraje samozřejmě i to, co kotvíte a do čeho. Díky chemické kotvě spolehlivě připevníte i velmi těžká břemena a konstrukce, a to ve vnitřních i venkovních prostorách.
Běžná kartuše obsahuje 300 ml chemické malty. Prodávají se i kartuše 400 ml, které jsou určeny spíše profesionálům. Pro větší balení si navíc nevystačíte s klasickou vytlačovací pistolí.
Stavební tmely: Vyplňování a utěsňování
Ať už potřebujete opravit prasklinu ve zdi, vyplnit spáry, nebo zatmelit mezery kolem okenních rámů, bez kvalitního tmele se neobejdete. Na trhu narazíte na velké množství tmelů dodávaných v kartuších, které na první pohled vypadají podobně. Do kategorie tmelů patří všechny stavební hmoty, které slouží k vyrovnání podkladu a vyplňování prázdných prostorů - spár, dutin nebo prasklin. Velkou skupinu tvoří např. Na rozdíl od běžných stavebních tmelů, kterým se budeme věnovat, jsou silikony po vytvrzení elastické a lépe odolávají vodě. Proto se tzv. sanitární silikony využívají zpravidla v koupelnách či kuchyních. Obsah chemických složek v jednotlivých typech tmelů určuje, jaké vlastnosti konkrétní stavební hmota má a k jakému účelu je vhodná.
Typy stavebních tmelů
- Akrylátové (akrylové) tmely: Jsou na bázi vodní disperze. Po odpaření vody dochází k jejich vytvrzení. Spoj je pak natrvalo plasticko-elastický. Výhodou je jejich přetíratelnost, a to jak disperzními, tak akrylátovými barvami. Akrylový tmel je vhodný pro vnitřní i venkovní použití. Protože však není mrazuvzdorný, je jeho životnost a těsnicí funkce v exteriéru omezená. Vzhledem k cenové dostupnosti a snadnému používání jsou akrylátové tmely nejpoužívanější.
- Polyuretanové tmely: Jsou ve srovnání s akrylátovými odolnější, navíc si poradí i s povětrnostními vlivy, mrazem a UV zářením. Skvěle přilnou k téměř jakémukoliv podkladu a mají také vysoké dilatační schopnosti. Jejich používání doporučujeme pro tmelení betonových konstrukcí, zátěžových podlah, namáhaných spojů i venkovních parapetů. Dělí se do několika tříd tvrdosti - 50 až 20 stupňů.
- Tmely na bázi MS polymerů (MS=modifikovaný silan): Kombinují vlastnosti silikonů (například pružnost a odolnost vůči povětrnostním vlivům) s výhodami polyuretanů (silná adheze a odolnost vůči mechanickému poškození). Ve stavebnictví se používají od 70. let minulého století. Vyvinula je společnost Kaneka Corporation jako tmel s vysokou ochranou proti vniknutí vody do stavby. Dříve používané tmely totiž tento požadavek nesplňovaly. V současnosti mají MS polymery využití v širokém spektru aplikací jak ve stavebnictví, tak průmyslu.
- Asfaltové tmely: Z hlediska chemického složení jsou na bázi asfaltu. Vyznačují se dobrou přilnavostí na vlhkých podkladech a vysokou odolností vůči UV záření i povětrnostním vlivům.
- Latexové tmely: Jsou vhodné pro úpravu interiérových stěn. Dobře vyrovnávají drobné nerovnosti na omítce, panelu i sádrokartonu.
- Cementové tmely: Využijete při vyplňování spár, švů a trhlin v betonových a zděných konstrukcích. Tyto tmely jsou založené na cementové bázi. Cementové tmely jsou ideální pro aplikace, ve kterých požadujete vysokou pevnost a odolnost.
- Epoxidové tmely: Jsou dvousložkové a založené na epoxidové pryskyřici a tvrdidlu. Po smíchání reagují a vytvářejí tvrdý a trvanlivý materiál. Epoxidové tmely jsou vhodné na opravy trhlin a děr v betonu, lepení kovů, skla, keramiky a dalších pevných materiálů.
Komerční názvy a speciální vlastnosti tmelů
Výrobci stavebních tmelů opatřují výrobky různými komerčními názvy, podle kterých na první pohled poznáte, k čemu jsou vhodné. Často mají i různé vylepšené vlastnosti, které odpovídají funkci a účelu využití.
- Opravný a omítkový tmel: Obecně používaný pro různé opravné práce, jako je vyplňování trhlin, děr a nerovností v různých stavebních materiálech.
- Těsnicí tmel: Vhodný na opravy a trvalé utěsnění.
- Parketový tmel: Určený k opravám a vyplňování spár a trhlin v dřevěných podlahách.
Doporučený postup tmelení
Než se pustíte do tmelení, pročtěte si informace uvedené na kartuši nebo v technickém listu.
- Dodržujte doporučený teplotní rozsah: Většina akrylátových tmelů je vhodná pro použití od 5 °C. Potřebujete-li tmelit při nižších teplotách, pořiďte si speciální typ hmoty.
- Připravte podklad: Ujistěte se, že je podklad čistý, suchý a bez prachu nebo mastnoty.
- Připravte tmel: Nasaďte kartuši do výtlačné pistole a zařízněte špičku na požadovanou šířku.
- Aplikujte tmel do spáry: Tmel nanášejte rovnoměrně plynulým pohybem. Dbejte na dostatečnou vrstvu pro zakrytí spár a trhlin.
- Nechte tmel vytvrdnout: Před jakoukoliv další manipulací nebo malováním nechejte tmel vytvrdnout.
Spotřeba tmelu
Pokud potřebujete vyplnit spáry na velké ploše (u všech oken, stavebních příček, dveří apod.), s jednou kartuší tmelu si nevystačíte. Např. na zatmelení 5 m spáry o šířce 0,5 cm a hloubce 1 cm budete potřebovat přibližně 250 ml tmelu. Můžete si spočítat oba objemy válců (vrtané díry a kotevního prvku) a následně od objemu válce díry odečíst objem válce kotevního prvku. Tím si spočítáte spotřebu chemické malty do jedné díry. Potom už stačí násobit a získáte celkový objem.
tags: #betonovy #tmel #hmozdinka #informace