Stavba zahradního grilu svépomocí nemusí být komplikovaná a příliš náročná, jak by se mohlo na první pohled zdát. Zvládnou to i dokonce i amatéři. Před jeho výstavbou je však zapotřebí znát pár zákonitostí a všechno si dobře promyslet. Rádi trávíte volný čas na zahradě a říkáte si, že by vaší pergole nebo přístřešku slušel velkorysý zahradní krb? Pusťte se do svépomocné stavby. Krb s udírnou se stane dominantou venkovního prostoru a své využití najde při grilování, uzení, rožnění i opékání.
Plánování a výběr umístění
Není nic úžasnějšího, než se posadit na terase do oblíbeného křesla, nechat si nalít skleničku koňaku a s nataženýma nohama absorbovat teplo z venkovního krbu. Jakže, vy ještě nemáte venkovní krb? Teď je ideální doba na to, abyste se pustili do práce a postavili si ho.
Čím začít?
Především výběrem místa. Ne každý má zahradu jako širé lány a také ne ideálně situovanou. Proto nejprve popřemýšlejte, kam by se váš venkovní krb hodil. Není vybrané místo pod stromy? Nepůjde kouř do oken sousedům nebo do jejich zahrady? Vůbec nejlepší je venkovní krb postavit přímo pod pergolou nebo na terase. Umístění zahradního grilu co nejblíže k terase má své opodstatnění, protože většinou slouží jako letní obývák, kde rádi jíme. Jsme také blízko kuchyně pro potřebné produkty, koření a pokrmy. Takové umístění si však vyžádá více práce, protože kromě grilu (nejlépe rozšířeného o pracovní desku a odkládací přihrádky) budete potřebovat i místo na stůl, stříšku a alespoň malý kousek zpevněné plochy.
Při výběru místa pro krb zohledněte i další faktory. Protože odcházející kouř může znečistit okolní povrchy, vyhněte se stavbě v okolí světlé fasády. Pokud máte zahradu ve svahu, vnímejte kopcovitý terén jako výhodu. Zpevněný svah využijte jako oporu a celou konstrukci do něj zasaďte. Nebudete pak muset udírně stavět zadní stěnu. Venkovní grily jsou vhodným doplňkem každé zahrady a nezbytnou součástí každé dokonalé party. Díky své robustnosti dlouhodobě odolávají povětrnostním vlivům.
Dále si také ujasněte, kam chcete gril umístit, zda to bude jednoduchý gril nebo kombinovaný gril s krbem a udírnou. Gril ve své zahradě umístěte s ohledem na to, jak fouká vítr. Optimálně by jeho zadní část měla směřovat na sever nebo na západ. Udírna by měla být umístěná v závětří a v dostatečné vzdálenosti od hořlavých předmětů. Obecně se doporučuje postavit ji tak, aby zadní část směřovala na západ nebo sever. Pokud je to možné, najděte pro krb s udírnou stinné stanoviště.
Čtěte také: Jak vybudovat betonový základ pro bránu
Plánek nebo nákres
Druhý krok je plánek nebo nákres. Bez tohoto kroku se vám bude stavět jen opravdu velmi špatně. Je nutné nejen vědět, jak bude váš venkovní krb vypadat, ale také jaký materiál a kolik budete potřebovat, jaké doplňující zařízení chcete instalovat, kde budete skladovat dřevo a jak budete krb čistit. Vybraný krb bude rohový. Tím ušetříme prostor a můžeme zároveň využít zastíněné místo, které bychom jiným způsobem nevyužili.
Materiály pro stavbu zahradního grilu
Záleží na tom, jak moc chcete do stavby investovat či jakou máte o venkovním krbu představu. V dalším kroku se rozhodněte pro ten správný materiál, který odolá vysokým teplotám. Betonové tvarovky jako konstrukční prvek grilu je samozřejmě možné použít. Vzhledem k nabídce na trhu, variabilnosti a výhodné ceně těchto dílů jsou tyto tvarovky také často užívány.
Rozhodně není dobré použít kameny, které jsme našli v okolí. Některé kameny vystavené vyššímu žáru mohou praskat, potit se nebo tzv. střílet, což může být ve finále nebezpečné. Při stavbě krbu z kamenů se poraďte s odborníky.
Výběr cihel
Ke zdění venkovních krbů a grilů obvykle nepoužíváme obyčejné pálené cihly (protože mají póry, do nichž se může dostat voda, která je roztrhá, když zmrzne), nýbrž hladké, nenasákavé, mrazuvzdorné tzv. lícové cihly. Vhodné jsou i vápenopískové cihly. Stěny jsou obvykle vyrobeny z klinkerových cihel, kamenných bloků, břidlice nebo kamenů. Pro tento účel jsou nejvhodnější žuly, syenity, porfyry a další tvrdé horniny. Někdy se používají i pískovce, které však mají porézní strukturu, snáze se špiní, absorbují vodu a rychleji degradují. Tomu lze čelit jejich impregnací vhodným přípravkem.
Pokud na stavbu použijeme bílé vápenopískové cihly (aby to vypadalo pěkně), musíme části, které přijdou do styku s vysokou teplotou, vyzdít šamotovými cihlami; bílé cihly by se žárem rozpadly. Dobrým řešením také je všechny cihly rozpůlit a dovnitř použít šamotové půlky a z vnější strany bílé. Obecně to platí i pro lícové cihly. Šamotovými cihlami zakryjeme i betonové části stavby, které by mohly přijít do styku s žárem; obyčejný beton obvykle vysoké teploty nesnese.
Čtěte také: Montáž betonových plotových panelů
Vnitřek krbu by měl být každopádně vyzděný šamotovými cihlami a pláty s použitím šamotového lepidla nebo šamotové vyzdívací malty. Přidávejte do malty šamot v poměru 1:1, aby i malta společně s cihlami odolala ohni. Při teplotách nad 500 st. C, kterou v ohništi dosáhnete snadno, začne beton praskat a rozpadat se, dílo zkázy dovrší mráz a na jaře máte z krásného grilu hromádku písku.
Malta
Na spojování šamotových cihel zpravidla nepoužíváme běžnou maltu, ale speciální šamotovou směs, která se prodává jako sypká hmota a ředíme ji vodou. Ke spárování použijeme spárovací maltu, která po vyhlazení vytvoří hladký jednolitý povrch; dbáme, aby spárování bylo precizní, do stavby se nesmí dostat voda.
Pro pokládku betonových bloků a kamenů stačí obyčejná malta. Pro klinkerové cihly bychom však měli použít maltu obsahující tras, který mj. omezuje výskyt výkvětů. Betonový zahradní gril je nejlépe spojit rychleschnoucí maltou.
K sestavení jednoduchého, ale pěkného a plně funkčního grilu budeme potřebovat tradiční plné cihly (klidně i staré z bouračky, ovšem „zvonivky,“ musí něco vydržet), šamotové cihly (lze stavět jen z nich, ale použitím klasických cihel ušetříme), šamotovou maltu, cement, písek, hašené vápno či vápenný hydrát (případně maltovou a betonovou směs, nebo dovezený beton z betonárky), armaturu a zednické náčiní.
Stavba základů
Stavba zahradního grilu - jak na to. Jak bylo řečeno výše, ještě dříve, než se pustíte do výstavby zahradního grilu, měli byste si nejprve zjistit o jeho stavbě vše potřebné. Bez těchto znalostí by se totiž mohlo stát, že by se na jeho vzhledu i funkčnosti mohly podepsat klimatické podmínky. Jeho životnost by se pak výrazně zkrátila.
Čtěte také: Jak správně vybrat a instalovat betonové obrubníky?
Příprava terénu a výkop základů
Nejprve je potřeba srovnat terén. Potom se budou hloubit základy. Základová jáma by měla být hluboká 80-100 cm. Pro bytelný zahradní gril či krb je vhodné vykopat jámu do nezamrzající hloubky (podle oblasti asi 60-80 cm), vysypat ji štěrkem (jako drenáží) a na něm vybetonovat základovou desku nebo základový rám. Důležité je, aby v místě nezůstávala voda. Pokud to podceníme, může mráz s celou stavbou pohybovat a tím ji poškodit. Odebereme tedy asi 20 cm zeminy a nasypeme 15 cm vrstvu betonu. Pro zajištění optimálních vlastností směsi ji doplňujeme plastifikátorem betonu.
Místo ručně připraveného betonu můžeme použít hotovou cementovou podlahu, položenou ve dvou vrstvách (jedna může mít tloušťku až 8 cm). Zahradní grily, krby i udírny musí stát na pevném a stabilním podloží. Umístíte-li krb pod pergolu či přístřešek s betonovou podlahou, usnadníte si práci. V případě, že se rozhodnete postavit zahradní krb volně v zahradě, či pod přístřeškem bez zpevněného podloží, musíte základy vybetonovat.
Bednění a lití betonu
V této fázi je už nutné přesně znát tvar a rozměry krbu. Pro přesné betonování si vyrobte dřevěné bednění, nebo použijte ztracené bednění, které vám ušetří čas i práci. Beton zpevněte ocelovými výztužemi. Druhá možnost je, že na betonový základ vytvoříme bednění, které dá celé stavbě požadovaný tvar. Toto bednění můžeme stavět za dřeva a vyléváme je betonem. Je už pak jen na nás, jak velkou plochu se rozhodneme vybetonovat, minimálně však musí mít půdorysný rozměr grilu. Ještě před betonováním základu připravíme bednění, které zvýší základ až o několik desítek cm nad zení (20 až 30 cm úplně stačí). Beton musí přesahovat přes terén, aby se časem nerozmáčelo zdivo. Použít samozřejmě lze i bednění ztracené (duté betonové tvárnice), kdy vybetonujeme spáru až do roviny terénu a necháme beton vytvrdnout.
Doba zrání betonu
Než se pustíte do dalších prací, počkejte alespoň týden, než beton vytvrdne. Beton bude "provozuschopný" již druhý nebo třetí den, celou stavbičku bychom ale měli nechat alespoň týden (ideálně měsíc) odpočinout. Teprve pak přikročíme k finálním úpravám.
Zdění korpusu a topeniště
Zdění probíhá na betonovou desku či rám buď přímo, nebo položíme izolaci podobně jako při stavbě domu. Druhá varianta je vhodná zejména u krbů a grilů umístěných pod střechou, aby vyzděné části nepřijímaly vlhkost ze základů. Dostačující vnitřní rozměry běžného pevného zahradního krbu jsou 70x50x50 cm (šířka, hloubka, výška).
Pro výrobu hlavní zděné konstrukce zahradního krbu se nejčastěji používají pálené cihly. Využít však lze i jiné stavební materiály, například přírodní kámen. Pálené cihly odolají vyšším teplotám a mají dobré akumulační schopnosti. Proto jsou pro výrobu krbu s udírnou či grilem ideální. Pro výstavbu zděné konstrukce se používají klasické plné cihly, a to buď obyčejné, nebo lícové. Díky poutavé struktuře nevyžadují další povrchovou úpravu (např. omítání) a jsou vhodné pro přiznání typického rustikálního vzhledu cihly. Skvělou volbou jsou také lícové Klinker cihly, které mají na rozdíl od ražených přesnější rozměry a musí splňovat parametr nasákavosti do 6 %.
Na podstavci z vysokoteplotních šamotových cihel postavíme pečicí komoru. Čím tlustší cihla, tím lépe, protože bude akumulovat více tepla. Ke zdění používáme šamotovou maltu. Komora je nejčastěji kopulovitého tvaru, stavíme ji tedy do kruhového tvaru. Je důležité pečlivě položit první řadu cihel, protože to dá tvar kopule. Při pokládání následujících řad (pokud je to možné střídavě) se cihly sbíhají směrem ke středu kopule. Pak se budou hodit tyče s délkou poloměru kopule. Na jedné straně spočívají na zemi a na druhé na cihlách a drží je ve správné poloze, dokud malta neztuhne.
Na ocelovou konstrukci položte šamotovou desku. Ohniště je třeba zevnitř vyzdít ze šamotových cihel a místo běžné malty je vymazávat maltou šamotovou. Šamotové cihly a malta vydrží silný žár. A zvnějšku pak můžeme ohniště obezdít ze dvou až tří stran cihlami obyčejnými. Na korpus krbu můžeme dozdít další prostory, které mohou sloužit jako pícka na chleba nebo na pizzu, lze zde sušit ovoce a další potraviny, nebo bude mít jen dekorační charakter.
Komín a kouřovod
Kouřový kanál musí ústit přímo do spodní části krbu. Vnitřek kouřovodu můžeme vyzdít nebo použít šamotovou vložku. Komín by měl být dostatečně vysoký, ideálně mezi 2-3 m, a osazený koncovou stříškou, aby do komína nepršelo. Na komín použijte speciální komínové tvárnice, které jsou užší a zachováte s nimi doporučenou velikost prostoru uvnitř komínu o rozměrech 30×30 cm, aniž byste komínem zabírali nadměrný prostor. V zadní straně komína vyřízněte ve výši očí úhlovou bruskou a kotoučem na beton otvor pro revizní dvířka.
I zahradní krb potřebuje mít tah, aby spaliny neodcházely jeho otevřenou částí. Při běžné velikosti ohniště je optimální výška komína asi 2,5 m nad úroveň země, čím objemnější ohniště krbu, tím vyšší komín. Komín pevného zahradního grilu vždy zakončíme stříškou, aby déšť nesplachoval nečistoty přímo na grilovací mřížku. O konstrukci komína a o tom, zda jej postavíme zděný, nebo namontujeme hotový ocelový, bychom se měli rozhodnout již ve fázi návrhu.
Pro kvalitní uzení musí mít kouř z topeniště co nejsnazší cestu směrem do udicí komory. Proto doporučujeme vsadit na zhotovení kouřovodu z trubky, a to plechové, nebo kvalitní šamotové. Vedení kouře vyzděnou konstrukcí bez trubky není vhodné, protože kouř může unikat spárami a do komory se nedostane v potřebném množství. Udírny s dostatečně dlouhým kouřovodem a topeništěm mimo úroveň udicí komory vynikají lepší regulací tepla, navíc umožňují i uzení studeným kouřem.
Krb i udírna mohou mít společný topicí rošt (oddělením však dosáhnete lepších výsledků). Při návrhu udírny se musíte rozhodnout pro požadovaný typ konstrukce. Pokud vás omezuje prostor, postavte komoru s ohništěm umístěným pod udicí komorou. Vhodnějším řešením je stavba topeniště ve větší vzdálenosti, vždy však musí být pod úrovní prostoru pro uzení (kouř stoupá vzhůru).
Doplňky a finální úpravy
Zahradní krb s udírnou bývá doplněn o řadu kovových, respektive plechových prvků.
Rošt a odkládací plocha
Doporučujeme rošt litinový nebo železný, který vydrží vysokou teplotu ohně. Nezapomeneme na vodicí profily pro vložení roštu nebo lávového kamene. Na drážky pro umístění roštu nebo mřížek myslíme už při vyzdívání, protože jejich dodatečné zabudování by bylo velmi pracné, zejména pokud bychom museli uvnitř krbu nebo grilu vrtat otvory. Drážky nejsnáze vytvoříme vystupujícími cihlami. Stejně tak musíme počítat se závěsy a háky. U grilu neumisťujeme rošt topeniště a hlavně mřížky určené pro grilování příliš nízko, abychom se při práci nemuseli nepřirozeně ohýbat.
Při stavbě grilu nezapomínáme na dostatečně velkou odkládací plochu. Při stavbě také počítejte s vedlejší podpěrnou zídkou pro desku, kde budete připravovat pokrmy a odkládat náčiní pro grilování. Stejně tak sem můžeme vyčlenit prostor pro ukládání dřeva na topení.
Je lepší, když mají krb i gril jako topeniště rošt, kterým může popel propadávat do popelníku. Na našem e-shopu máme v nabídce kompletní set popelníkové vestavby s rámečkem a roštem. Přispívá to k lepšímu hoření a čistější obsluze.
Zpevnění okolí
Před krbem potom nakonec připravte prostor, který nejlépe opět vyplníte betonem nebo vydláždíte kameny či venkovní dlažbou. Tento prostor je nutné stavět z nehořlavého materiálu a musíme počítat s tím, že z krbu mohou vyletovat jiskry nebo vypadávat hořící kusy dřeva či horký popel. V bezprostřední blízkosti pevného zahradního krbu, ale zejména grilu je potřeba položit dlažbu nebo jinak zpevnit podlahu. Trávník či písek nestačí - při užívání totiž hodně našlapeme a z trávníku se stane bahnitý terén a v písku by vznikaly nerovnosti.
Zprovoznění a údržba
Ať už se pustíte do stavby jakéhokoliv typu zahradního krbu s udírnou, na jeho zprovoznění nespěchejte. Po dokončení zednických prací musí všechny stavební hmoty vyzrát, aby odolaly vysokým teplotám i působení vlhkosti. Následně vás čeká zkušební provoz, který spočívá v prvním zakouření a otestování funkčnosti. Máte-li dvě samostatná topeniště, zkontrolujte zvlášť funkčnost krbové části a udírny.
Při prvním uzení pravděpodobně dojde ke kondenzaci spalin, které si hledají vhodnou cestu ven. Nelekněte se - kondenzace je běžná a není na závadu. Při uzení kontrolujte teplotu a sledujte, dokážete-li ji udržet na požadovaných hodnotách. Pokud se topeniště nachází pod prostorem udicí komory, může teplota dosahovat i přes 100 °C.
Po grilování zůstává v krbu množství popela a často i přepálené zbytky tuku. Spalovací prostor stačí nahrubo vymést a vyprázdnit popelník (je-li jím krb vybaven). Často je před grilovacím prostorem nakapaný tuk. Ten lze částečně odstranit kartáčem a saponátem. Na mytí kvalitního zahradního krbu lze použít i tlakovou vodní myčku. Odolnost povrchu při tomto způsobu mytí a čištění, je však vhodné ověřit u dodavatele.
Grilovací rošt by měl být čištěn po každém grilování drátěným kartáčem, speciální škrabkou či s použitím chemických přípravků určených pro tento účel. Některé povrchy lze před prvním použitím „naimpregnovat“ přípravky na ochranu kamene či betonu. Tím se zvýší odolnost proti vnikání tekutin a usnadní čištění.
Typy dřeva pro topení
Pro spalování v krbu se hodí například dřevo jabloně, třešně a švestky či olše, protože hoří pomaleji než třeba dřevo jehličnanů. Dřevo spalované v krbu nesmí čoudit a vystřelovat žhavé uhlíky. Proto musí být optimálně vyschlé. Při posezení u zahradního krbu působí stylově, když přikládáme dřevo vyschlé přirozeným způsobem, obvykle venku pod přístřeškem. Měkké dřevo schne přirozeným způsobem asi rok, tvrdé dřevo až tři roky. Ze zkušeností chalupářů je ale zřejmé, že na to, aby tvrdé dřevo mělo skutečně „krbové“ vlastnosti, je potřeba až pět let. Jestliže ze syrového naštípaného dřeva vytváříme kvůli sušení rázky nebo kupky, nikdy je nepřikrýváme igelitem celé. Odpařovaná vody se na igelitu sráží a zatéká zpátky do dřeva. Rázkem nebo kupkou musí po celou dobu sušení vzduch volně profukovat.
K uzení se tradičně používá tvrdé dřevo. Jehličnany se naopak nehodí, protože obsahují vysoké množství pryskyřice, která dává pokrmům nahořklou chuť a nepříjemnou vůni. Navíc při hoření vytvářejí velké množství sazí. Při výběru dřeva je důležité používat zdravé, čisté dřevo bez plísní a ztrouchnivělých částí. Nejčastěji lidé udí pomocí třešňového, jablečného, olšového, javorového, bukového, dubového, jasanu, akácie, lípy, břízy nebo dřeva z vinné révy.
| Druh dřeva | Doba schnutí (přibližně) | Vhodnost pro uzení | Vhodnost pro grilování |
|---|---|---|---|
| Jabloň, třešeň, švestka, olše | 1-3 roky | Ano (ovocné dřevo) | Ideální (pomalejší hoření, aroma) |
| Jehličnany | 1 rok | Ne (pryskyřice, saze) | Nedoporučeno (kouř, střílení jisker) |
| Buk, dub, jasan, akácie, lípa, bříza, vinná réva | 3-5 let | Ano (tvrdé dřevo) | Velmi dobré |
tags: #betonovy #gril #palena #tvarnice #stavba