Betonové patky jsou základy bodového charakteru, které přenášejí zatížení z konstrukce do podloží. Hodí se zejména pro lehčí stavby a jsou efektivním řešením na rovinatých, ale i svažitých terénech. Zabezpečují stabilitu a pevnost celé stavby, čímž předcházejí nerovnoměrnému sedání a dalším problémům, které by mohly ovlivnit bezpečnost a životnost objektu.
Význam a výhody betonových patek
Realizace betonových patek je obvykle méně časově náročná v porovnání s tradičními základy. Patky lze realizovat za relativně krátkou dobu, což v konečném důsledku urychluje celý proces výstavby. Díky nižší spotřebě materiálu a menšímu množství zemních prací jsou patky často levnějším řešením například ve srovnání s plnými základovými pásy nebo základovou deskou. Betonové patky lze také přizpůsobit různým typům terénu a jsou vhodnou volbou pro základy i na svažitých pozemcích, což zvyšuje jejich univerzálnost.
Dimenze a typy reklamních zařízení
Dimenze a vzdálenost patek je odvislá od mohutnosti nesené konstrukce. Rozměry základu musí posoudit statik, záleží na velikosti a materiálu stavby a na základových podmínkách (zemina, hladina spodní vody apod.).
Příklady reklamních zařízení, pro které se patky dimenzují:
- Reklamní zařízení se skládá ze 2 reklamních ploch rozměru 6 x 3 m, které svírají vzájemně úhel cca 30°. Sloup tvoří ocelová trubka Ø 406 mm.
- Reklamní zařízení se skládá ze 4 reklamních ploch rozměru 5,1 x 2,4 m, které svírají vzájemně úhel cca 30°. Sloup tvoří ocelová trubka Ø 406 mm (v závislosti na statickém výpočtu).
- Reklamní zařízení se skládá ze dvojice reklamních ploch rozměru 9,6 x 3,6 m, které svírají vzájemně úhel cca 30°.
- Reklamní zařízení se skládá ze čtveřice reklamních ploch rozměru 9,6 x 3,6 m, které svírají vzájemně úhel cca 30°. 1016 mm.
- Reklamní zařízení se skládá ze 2 reklamních ploch rozměru 16 x 4 m. Reklamní plochy jsou umístěny na nosných obloucích (půlkruh s Ø 24,5 m). Hlavní nosné oblouky svírají vzájemně úhel cca 30°.
Postup realizace betonových patek
1. Příprava staveniště
Nejprve je nutné vybrat vhodné místo, které bude dostatečně pevné a stabilní, aby uneslo hmotnost celé stavby. Důležité je také zajistit, aby místo bylo dobře odvodněné, aby se minimalizovalo riziko sesuvu půdy nebo zatopení základů. Po výběru místa je třeba odstranit veškerou vegetaci, kameny a jiné překážky, které by mohly bránit stavbě. Následně se vyrovná povrch a vytvoří se rovná plocha, na které budou patky umístěny. Tento krok zahrnuje použití nástrojů, jako jsou lopaty, hrábě a nivelační přístroje, k dosažení požadované úrovně terénu.
Čtěte také: Chodníky z betonu: tipy a triky
2. Vyměření základů a výkop jednotlivých děr
Před zahájením samotného výkopu je nezbytné důkladně rozměřit základy a přesně určit umístění jednotlivých betonových patek. K tomu můžete použít kolíky, provázek a nivelační přístroje. Začněte tím, že určíme rohy a obvod konstrukce, a poté pomocí kolíků a provázku vyznačíme osy základů. Jakmile máme rozměřeno, můžeme přistoupit k výkopu jednotlivých děr.
Každou díru vykopeme v místě označeném kolíkem a provázkem, přičemž dbáme na to, aby díry byly rovnoměrně hluboké a široké. Hloubka patky je důležitým aspektem, aby se předešlo problémům se zamrznutím půdy, což by mohlo způsobit poškození patek a jejich nerovnoměrné sedání. Minimální hloubka patek by měla být alespoň 60 cm, avšak ideál je alespoň 80 cm. V oblastech s hlubším zamrzáním půdy může být potřebná hloubka i 100 - 120 cm. Šířka by měla odpovídat plánovanému průměru patek, přibližně 30 cm. Po vykopání děr zkontrolujeme jejich rozměry a případně provedeme úpravy, aby byly všechny díry správně a rovnoměrně připravené.
Hloubka základů je důležitá pro dosažení tzv. nezámrzné hloubky. Tedy hloubky, ve které již daná zemina v dané lokalitě nezamrzá. V našich klimatických podmínkách se jedná běžně o hloubky 90 - 120 cm. Musíme se se základy dostat pod tuto hranici, jen tak zajistíme, že nám skupenské změny vody v zemině a s tím spojené rozměrové změny nebudou se stavbou „cvičit“.
Tento rozsah rozměrů je orientační a je vždy důležité provést přesné výpočty založené na konkrétních podmínkách stavby. Doporučuje se spolupracovat s odborným statikem nebo inženýrem, který provede přesné statické výpočty a zohlední specifika dané stavby.
3. Příprava bednění
Po vykopání jámy přichází na řadu příprava bednících tvárnic, které budou sloužit pro nadzemní část patky. Můžete využít bednící tvárnice, jako jsou například betonové šalovací dílce, nebo si můžete vyrobit vlastní bednění například s pomocí dřevěných desek. Z prken si stlučeme bednění, které bude mít vnitřní rozměry podle rozměrů budoucích základů. Následně bednění instalujeme na místo a můžeme si připravit betonovou směs, kterou nalijeme do vzniklého otvoru. Před nalitím betonové směsi je vhodné se ujistit, zda bednění pevně drží na svém místě.
Čtěte také: Vlastnosti betonových podlah
4. Příprava betonu
Beton se dá připravit buď z cementu, písku, štěrku a vody, nebo existují sypké směsi prodávané po 25 a 40 kg pytlích. Pro správné vlastnosti betonu volíme poměr písku s cementem 4/1 nebo 3/1. Sypká směs se následně smísí s vodou a vznikne tekutá betonová směs. Konzistenci průběžně hlídáme a nesmí být ani moc tekutá ani tuhá. Spodek patek můžete před vylitím vyskládat plochými kameny. Ještě před nalitím betonu do vykopané jámy se v mnoha případech na spodek jámy sype vrstva štěrku, která slouží jako drenáž. Někdy se ještě před nasypáním štěrku a nalitím betonu půda v jámě zhutňuje pomocí zhutňovače.
5. Lití patek a zhutnění betonu
Každou patku je nutné lít postupně a vše důkladně hutnit. Beton by se při vylévání měl hutnit, aby se předešlo vzniku vzduchových bublin a zajistila se tak pevnost a kompaktnost patek. Do základu navíc přidáváme postupně kameny, železo v podobě plotů a dalších dílů. Kameny nám eliminují potřebné množství betonu a železo nám zajistí potřebnou pevnost a ochranu proti popraskání. Díky nataženým provázkům znáte potřebnou výšku patek a je dobré počítat s drobnou redukcí materiálu při vysychání. Betonové patky se musí následně při schnutí polévat vodou. Vytvrzení základových patek trvá v průměru dva až tři dny a po dalších dvou až třech týdnech lze patky plně zatížit.
6. Instalace kotvících prvků
Po vylití betonu se instalují kotvící prvky. Ty můžete instalovat ještě přímo do mokrého betonu nebo nechat beton vytvrdnout a poté následně kotevní prvek instalovat s použitím chemické kotvy. Do zrajícího betonu instalujeme truhlářské kování a jeho výšku a polohu vybalancujeme tak, aby bylo připraveno na přišroubování příslušného nosníku.
Kotevní patky se rozlišují podle toho, do jakého povrchu bude konstrukce upevněna. Můžete koupit patky do betonu nebo patky, které se zapouští přímo do země (zemní vruty, kotevní hroty). U patek do betonu se rozhodujeme také podle toho, zda budeme patky kotvit současně s procesem tvorby základů. V prvním případě je nutné nejprve vykopat do země otvor a vyplnit ho betonem. Do betonu se začerstva vtlačí patka, vyrovná se a nechá zatuhnout. Roxor musí být zalitý betonem do 3/4 délky. Po zatuhnutí můžeme do patek zasadit hranoly. Povrchovou úpravu a impregnaci hranolů je vhodné provést před ukotvením konstrukce.
Druhou možností je kotvení patky do již hotového betonového základu. Do betonu se vyvrtá díra, do které je roxor ukotven pomocí chemické malty.
Čtěte také: Betonové květináče pro dům i zahradu
Kotevní pilíře s deskou jsou vhodné pro připevnění k již hotovým betonovým podkladům. Pilíře se šroubovicí jsou výškově nastavitelné, tudíž je možné dodatečně vyrovnat výškové rozdíly mezi jednotlivými patkami. Při montáži je nejprve nutné vyvrtat zespoda do středu sloupku otvor pro patku pilíře. Poté se vyvrtají otvory pro vruty a sloupek se začistí. V betonovém podkladu se vyvrtají díry pro hmoždinky, které se natlučou do připravených děr. Kotevní pilíř se přichytí na sloupek pomocí vrutů a vruty se nechají povolené, utáhnou se až po usazení a ukotvení sloupku. Sloupek s kotevním pilířem se usadí na betonový podklad s předvrtanými otvory a ukotví se pomocí vrutů. Všechny vruty se dotáhnou pomocí ráčny.
Do jednotlivých patek se v první variantě zalijí ocelové kotvy, do kterých se usadí rošt pro stavbu. Druhá varianta spočívá v usazení mobilních staveb, kdy se objekt usadí rovnou na holé betonové patky po vyrovnání. Mezi beton a ocelový rám se často vkládá také ipa nebo jiná izolační páska.
Zajištění proti vlhkosti
Podstatnou nevýhodou založení dřevostavby na betonových patkách je častější tvorba plísní a hniloba dřeva. Nezbytnou nutností je zajištění spádování terénu. V zahraničí se zemní vlhkost zcela běžně zajišťuje parozábranou na terénu. Parozábranu je nezbytné vytáhnout až na prostupující základové konstrukce a instalace. Budou-li záměrně uzavřeny či ucpány větrací otvory, spodní stavba domu nebude dostatečně větrána, což povede k vytvoření příznivých podmínek pro růst plísní na povrchu konstrukcí, následnou hnilobu organického materiálu a korozi kovů.
tags: #postup #výroby #a #dimenzování #betonové #patky