Koryta vodních toků, ať už přirozená nebo upravená, jsou nedílnou součástí krajiny a lidských sídel. Historicky se lidé snažili říční prostor co nejvíce stavebně využít, což vedlo k jeho zužování. Zároveň však chtěli mít své stavby chráněné před povodněmi, k čemuž je potřebná velká povodňová průtočná kapacita koryta. Tímto rozporem se v minulosti zabývaly technické úpravy intravilánových vodních toků, často vedoucí k výstavbě betonových koryt a žlabů. Tento článek se zabývá důvody vzniku těchto úprav, jejich nedostatky a moderními přístupy k revitalizaci vodních toků.
Historie a důvody technických úprav
Řada obcí se kolem drobných vodních toků vyvíjela urbanisticky po roce 1948 z hlediska vodního hospodářství a odtokových poměrů zcela nevhodně. Nemovitosti se postupně začaly budovat bezprostředně na břehových hranách koryt, často je ke každé nemovitosti veden mostek, převážně s nedostatečnou průtočnou kapacitou způsobující odtokovou závadu. V horších případech se koryto drobného vodního toku zatrubnilo, a v nejhorších případech se nad zatrubnění umístila zástavba. Zatrubnění mají často nedostatečnou kapacitu a neexistuje k nim alternativa při údržbě nebo jednoduchá možnost potřebného zkapacitnění.
Modernizace obcí za posledních 50 let znamenala vybudování inženýrských sítí, pro které občané neposkytli pozemky, a ty jsou pak vedeny bezprostředně podél koryt nebo i v nich, a často při křížení mají zcela nedostatečné krytí pode dnem. To prakticky znemožňuje provádět jakékoli výkopy při údržbě toku. S ohledem na často omezené přístupy ke korytům jsme nuceni většinou provádět kosení břehů ručně a pak náročným a zdlouhavým způsobem travní hmotu z koryt uklidit.
Průtočnou kapacitu, která je dána součinem plochy průtočného průřezu koryta a dosažitelných rychlostí proudění, získávaly technické úpravy jednak zahlubováním koryt, jednak vytvářením koryt tvarově jednoduchých a hydraulicky hladkých, umožňujících vznik velkých rychlostí proudění. Takto vznikala v řadě míst koryta vysloveně kanálového charakteru.
Nedostatky technických úprav
Mnohde se ani těmito přístupy nepodařilo vybudovat koryta opravdu spolehlivě kapacitní. V řadě obcí a měst existují vodní toky, které jsou sice technickou úpravou výrazně morfologicky a ekologicky degradovány, ale pro zajištění dostatečné ochrany zástavby před povodněmi stejně nejsou jejich koryta dost velká. Vytváření technických koryt s dispozicemi pro velmi rychlé povodňové proudění se také může projevovat jako dvojsečné z hlediska dynamických účinků povodní - pokud povodeň významněji přesáhne kapacitu takového koryta, bude z něj vybřežovat s velkými rychlostmi proudění, které mohou zvětšovat povodňové škody.
Čtěte také: Chodníky z betonu: tipy a triky
V dnešní době pociťujeme jako významné nedostatky technických úprav ekologickou degradaci intravilánových úseků potoků a řek a zmenšení pobytové a rekreační hodnoty říčních území pro obyvatele. Technicky řešená koryta, dimenzovaná na velké, povodňové průtoky, jsou často velmi špatně uzpůsobena pro ekologicky přijatelné fungování za malých a běžných průtoků, které v korytě panují po většinu času. S tím může souviset otázka funkční využitelnosti prostoru koryta - technická koryta často vytvářejí prostory a povrchy, třeba různé suché bermy, které v době mimo povodně neslouží ničemu a nikomu a nanejvýše vyvolávají problémy s údržbou.
Vrcholem morfologicko-ekologické degradace vodního toku v intravilánu (pomineme-li extrémní možnost zatrubnění) je hladké technické opevnění dna koryta. Mnoho technicky řešených koryt v obcích je velmi odpudivého vzhledu, nepřispívají ke vzniku hodnotného pobytového a rekreačního prostředí.
Příčné stavby a jejich problémy
Intravilánové úseky vodních toků jsou také často zatíženy příčnými stavbami - jezy a stupni. V řadě případů to jsou objekty, které neodmyslitelně patří k historické zástavbě a také určují dlouhodobě zavedené úrovně hladin povrchové i podzemní vody. Nutno však konstatovat také problémy:
- Jezy a stupně působí jako překážky v migraci vodních živočichů (malé vodní elektrárny navíc obvykle ničí vodní živočichy, kteří se dostanou do turbín).
- Vzdutí jezem nebo stupněm ruší přirozený podélný sklon vodního toku, zbavuje vodní tok přirozené proudnosti a tedy přirozené hydraulické členitosti.
- V řadě situací mohou příčné stavby v korytě vodního toku zhoršovat průběh povodní (nevhodně situovaný jez v horní části zástavby může podporovat povodňový rozliv do zástavby, nevhodně situovaný jez v dolní části sídla může působit nežádoucí zpětné povodňové vzdutí).
Moderní přístupy: Intravilánové revitalizace
V dnešní době se prosazuje nový přístup k intravilánovým úsekům vodních toků: Zajistit velkou povodňovou průtočnost, potřebnou k ochraně zástavby, ale nikoliv cestou kanalizace. Upravit vodní tok tak, aby si zachovával alespoň základní ekologické hodnoty a nevypadal a nefungoval jako kanál, ale jako potok nebo řeka. Tento směr se označuje v podstatě shodnými pojmy intravilánové revitalizace nebo přírodě blízké úpravy koryt v intravilánech.
Lze říci, že ve vodohospodářsky pokročilém zahraničí, například v sousedním Bavorsku, patří úpravy tohoto typu k opatřením, která obce a města nejčastěji požadují od státní správy vodních toků. Opatření typu přírodě blízkého „povodňového rozvolnění“ (Hochwasserfreilegung) jsou také často realizována a lze je vidět v řadě Bavorských obcí.
Čtěte také: Vlastnosti betonových podlah
Začínáme si uvědomovat, že veřejný prostor sídel je příliš cenný na to, aby byl znehodnocen nějakými druhořadnými technickými úpravami nebo obětován výdělkářským aktivitám, které se míjejí s veřejnými zájmy. Z toho vycházejí vodohospodářská řešení, která integrují protipovodňovou ochranu a obnovu ekologické, vzhledové a pobytové hodnoty vodních toků a jejich niv.
V zastavěných územích se ovšem revitalizace odehrávají v jiných podmínkách než ve volné krajině, mívají poněkud jiné cíle, používají specifická řešení a vyvolávají specifické objemy nákladů. Ve volné krajině je snahou obnovovat přirozeně malá, členitá a málo kapacitní koryta, pokud možno přírodně autentická, podporující tlumivé rozlivy povodní do okolních niv. V zástavbě obcí a měst jsou zpravidla podstatně omezenější prostorové podmínky a je nutné respektovat prioritní požadavek dostatečně velké průtočné kapacity a obvykle též stability koryta. Otvírá se tu prostor pro nápadité architektonické a výtvarné pojednání městské krajiny, které bere v potaz základní ekologické požadavky.
Nosné přístupy intravilánových revitalizací
- Hledat veškeré i dílčí příležitosti ke zvětšení prostoru vodního toku. Cílem je zvětšování povodňové průtočnosti a zpomalování povodňového proudění (dynamická retence v korytě).
- Pokud možno přírodě blízká rozšíření koryta provádět i za cenu těžení větších objemů zemin (vytváření druhotné, snížené úrovně nivy).
- Kde byly v minulosti těsně ke korytu přisazeny protipovodňové hráze, hledat příležitosti k rozšíření přírodě blízkého říčního prostoru odsazením těchto hrází.
- Povodňový prostor vodního toku řešit jako vícefunkční. To nejspíš znamená umožnit v tomto prostoru rozvoj přírodních prvků nebo jej otevřít pro pohyb a rekreaci lidí.
- Ve stísněných podmínkách se smířit s technickým řešením břehů (v nejhorším případě i břehové zdi), ale trvat na přírodě blízkém provedení dna, které je základem ekologických funkcí vodního toku.
- Zbytečně nezvětšovat rozsah suchých, jalových berem a jiných neužitečných ploch. Rozšiřování koryta co nejvíce využívat ke zvětšování rozsahu přírodě blízké kynety - té části vodního toku, která je vyplňována běžnými průtoky. Vodou zatopená kyneta je hlavním nositelem ekologických funkcí vodního toku.
- Dno koryta, respektive kynetu řešit jako přírodě blízké, tvarově členité. Nezapomínat na možnost hloubkového členění dna - vytváření soustav prohlubní, dnových tůní.
- Zajistit migrační prostupnost vodního toku. Nepotřebné migrační překážky a vzdouvací objekty odstranit, nezbytné výškové rozdíly stabilizovat migračně prostupnými rampami a skluzy. Jezy, které nelze odstranit, vybudovat rybí přechody, elektrárny opatřit funkčními ochranami proti vstupu ryb do turbín.
- Potoční nebo říční pás řešit jako součást parkových úprav v obci.
- Lidem poskytnout přístupy k vodě, hezké pohledy na vodu, možnost slyšet proudění vody, možnost příjemně odpočívat v blízkosti vodního toku.
Příkladem takové úpravy je přírodě blízká protipovodňová úprava Blanice ve Vlašimi, která je dosud největší intravilánovou revitalizací v České republice.
Typy opevnění koryta
Při ochraně koryt vodních toků je často potřeba jejich opevnění. I zde existují různé přístupy, od vegetačních až po tzv. tvrdé opevnění. Tvrdé opevnění koryta toku se s jeho revitalizací zásadně neslučuje. Přechodovým článkem mezi vegetačním a nevegetačním opevněním je tzv. kombinované, neboli polovegetační (polotvrdé) opevnění, které zahrnuje záhozy, rovnaniny, sruby a drátokamenné koše a matrace.
Gabiony a drátokamenné konstrukce
Drátokamenné koše a matrace, známé též jako gabiony, jsou prvky ve tvaru mohutných hranolů plněné kamenivem. Nacházejí čím dál větší uplatnění při stabilizaci některých štěrkonosných toků, opěrných zdí, jako protihlukové stěny a při výstavbě ochranných hrází. Největší předností drátokamenných košů a matrací je jejich pružnost. Jejich odolnost lety neklesá, naopak se zvyšuje. U drátokamenných konstrukcí se počítá s životností až 70 let, přičemž po rozpadu sítě už stabilitu zajišťuje vegetace, která se v mezerách usadí.
Čtěte také: Betonové květináče pro dům i zahradu
Gabionové konstrukce se vyrábějí buď z drátů, nebo z umělých hmot. Pro gabionové konstrukce lze použít dvojitě zatočené hexagonální pletivo, které se po poškození nerozplete a nerozpadává. Výplní gabionů je nejčastěji přírodní kámen, který lze kombinovat se zeminou. Umožňují tak prorůstání vegetace a zachovávají přírodní ráz krajiny.
Výhody gabionových konstrukcí:
- Pružnost a odolnost.
- Dlouhá životnost.
- Možnost zazelenění a začlenění do krajiny.
- Dobrá propustnost svahové vody.
- Možnost realizace i v náročných podmínkách.
Typy betonových žlabů a jejich využití
Betonová koryta a žlaby jsou praktickým a odolným řešením pro odvodnění a vedení vody v různých prostředích. Využívají se jak v soukromých zahradách, tak i v průmyslových a dopravních stavbách. Mezi nejběžnější patří:
- Lineární odvodňovací betonové žlaby: Navrženy pro efektivní odvodnění lineárních staveb a zpevněných ploch.
- Spádové betonové žlaby: Ideální pro oblasti, kde je potřeba zajistit plynulý odtok vody díky svému spádovému provedení.
- Štěrbinové betonové žlaby: Používají se především pro odvodnění silnic a dálnic.
- Betonové vpusti: Slouží jako sběrné body pro lineární žlaby a zajišťují efektivní odvodnění.
Důležitým parametrem při výběru betonového žlabu je jeho únosnost, která se udává v tunách. Dostupné jsou žlaby s různou únosností:
- A15: S únosností 1,5 tuny, vhodné pro odvodnění zpevněných povrchů u rodinných domů.
- B125: S únosností 12,5 tuny, ideální pro vjezdy do garáží a parkovací stání.
- C250: S únosností 25 tun, pro náročnější provozy.
- D400: S únosností 40 tun, určené pro odvodnění dopravních staveb, silnic a dálnic.
Betonové žlaby mají široké spektrum využití, včetně odvodnění podél vozovek a komunikací, odvedení srážkových vod ze zpevněných ploch, a odvodnění podél chodníků a dálnic.
Právní aspekty a povinnosti
Koryto vodního toku je vždy tvořeno pozemkem, i pokud je zastavěno stavbou. Hranice pozemku se v terénu zjišťuje za účasti správce vodního toku, vodoprávního úřadu a vlastníků sousedních pozemků. Přirozené koryto vodního toku je koryto nebo jeho část, které vzniklo přirozeným působením tekoucích povrchových vod a dalších přírodních faktorů. Upravené koryto vodní zákon nedefinuje, lze však mít za to, že se jedná o koryto upravené stavbou, zpravidla vodním dílem, popř. terénní úpravou.
Vlastníci pozemků s koryty vodních toků a pozemků sousedících mají povinnost přirozené koryto vodního toku strpět. V souvislosti s obnovou přirozených koryt vodních toků byla do vodního zákona zavedena také povinnost správců vodních toků navrhovat opatření k nápravě zásahů způsobených lidskou činností vedoucí k obnovení přirozených koryt vodních toků.
Podle vodního zákona jsou zakázány zásahy do přirozeného koryta toku, které by měnily směr, podélný sklon a příčný profil koryta, poškozovaly břehy a těžily z koryt zeminu, písek nebo nerosty. Obecné nakládání s vodami neznamená povolení k mechanickým zásahům do koryta. Vlastník pozemku, na němž se nachází koryto vodního toku, je povinen strpět obecné nakládání s vodami, ale tato povinnost nezahrnuje povolení k zásahům do toku, které mění jeho parametry.
Zlepšování stavu vodních toků
Navzdory složitosti situace na drobných vodních tocích se státní podnik Povodí Odry snaží stav postupně zlepšovat. Kupříkladu ve vhodných místech připravuje a realizuje vodní nádrže, které nad obcí utlumí velkou vodu a zároveň slouží i jako krajinotvorný prvek, který zmírňuje projevy sucha. Při plnění zákonných povinností připravuje a provádí státní podnik Povodí Odry údržbu břehových a doprovodných porostů.
Významnou preventivní činností je postupné pořizování studií odtokových poměrů, které jsou hlavním zdrojem informací pro rozhodovací činnost orgánů státní správy a samosprávy v dalším rozvoji nebo ochraně obce před povodněmi. Další preventivní činností je postupné posilování jarních povodňových prohlídek, které se provádí ve spolupráci s obcemi s následným ukládáním nápravných opatření k řešení odtokových závad. Vznikly také nové srážkoměrné a vodoměrné stanice, které umožňují varování občanů před přívalovou povodní a mají vazbu na povodňové plány obcí a integrovaný záchranný systém.
Zlepšování odtokových poměrů a celkového stavu potoků a bystřin v povodí Odry se neobejde bez vzájemné spolupráce a respektu.
Příklady úprav koryt
Jako příklad lze uvést úpravu koryta levostranného přítoku Jindřichovického potoka v Jindřichovicích pod Smrkem v Libereckém kraji, kterou provedly Lesy ČR. Původní zdi, které opevňovaly břeh, byly místy zcela vymleté či rozpadlé, staticky narušené. Břehy koryta tedy nově opevnila kamenná rovnanina s hmotností kamenů 300 až 500 kg. Stabilizovalo se také dno. Bylo vybudováno pět kamenných pasů na sucho a spádový stupeň v místě výškového rozdílu nivelety dna. Dřeviny, které napomáhaly rozpadu původního opevnění a bránily obnově koryta, se pokácely a na podzim je nahradí nové.
Staré kamenné koryto, jaké dříve sloužilo ke krmení nebo napájení užitkových zvířat, lze skvěle využít jako dekorativní nádobu pro květiny. Kamenné koryto se postupem času stalo vzácností, a tak jeho obliba vyvolala zájem použít jiný materiál, než je kámen, ale s podobnými vlastnostmi. Obdobným způsobem lze vyrábět různé tvary nádob z betonu, které se využívají jako květináče, pítka či nádoby na vodu.
| Typ žlabu | Únosnost | Vhodné použití | Poznámka |
|---|---|---|---|
| Lineární odvodňovací betonové žlaby | Různá | Odvodnění lineárních staveb a zpevněných ploch | Efektivní odvodnění |
| Spádové betonové žlaby | Různá | Oblasti s požadavkem na plynulý odtok vody | Zajišťují plynulý odtok |
| Štěrbinové betonové žlaby | D400 (40 tun) | Odvodnění silnic a dálnic | Vysoká únosnost |
| Betonové vpusti | Různá | Sběrné body pro lineární žlaby | Zajišťují efektivní odvodnění |
| Pískovcová koryta (stará) | N/A | Dekorace do zahrad | Rustikální vzhled, vysoká cena |
| Dřevěná koryta (smrk) | N/A | Dekorace, menší nádoby | Masivní dřevo |
| Kameninové žlaby | N/A | Různé účely | Tradiční materiál |
| Smaltovaná kovová koryta | N/A | Dekorace, bez děr a deformací | Původní vzhled |
tags: #proč #se #dělají #betonová #koryta #potoků