Dům číslo 25 v Pařížské ulici je nepřehlédnutelnou dominantou Starého Města v Praze. Spolu s hotelem InterContinental tvoří vstupní bránu do Starého Města. Jedná se o exkluzivní adresu v nejdražší ulici Česka, která dlouhodobě patří také mezi nejdražší lokality ve střední Evropě.
Charakteristika rekonstruované budovy
Polyfunkční budova má jedno podzemní a osm nadzemních podlaží o celkové užitné ploše 5 150 m². Pro účely rekonstrukce musela být téměř celá odstrojena - zůstala jen nosná ocelová konstrukce. Objekt celkově zachovává proporce a objemy původního domu, plně respektuje okolní zástavbu a stal se novou dominantou. Ve spojení s protější brutalistní budovou vytváří od Čechova mostu vstupní bránu do Starého Města.
Dispozice a vybavení
- Na třetím až osmém podlaží se nachází osmnáct luxusních bytových jednotek o celkové ploše 3 040 m².
- Byty ve vyšších patrech mají vlastní terasy, z té nejvyšší je ojedinělý výhled na Hradčany, Letnou, Petřín, Staré Město, ale i vzdálenější pražské dominanty.
- První a druhé podlaží tvoří obchodní jednotky.
- V podzemním podlaží je kromě technologického zázemí umístěn automatický zakladač s otočným modulem, který umožňuje pohodlné parkování dvaceti automobilů.
- Společným prvkem všech bytů jsou velká okna poskytující exkluzivní výhledy a dostatek světla i pro hlubší dispozice rozsáhlých obývacích pokojů.
V posledních dvou podlažích byl původně plánován velkorysý penthouse o ploše přes 1 000 m² s bazénem a umělecky pojatým vnitřním schodištěm. V průběhu výstavby však docházelo ke slučování jednotek a k rozdělení penthousu tak, že nakonec mají bytové jednotky plochu 60 až 320 m².
Fasáda a umělecké prvky
Jednotícím prvkem je fasáda z travertinového obkladu, která je zpracována s mimořádnou přesností a citem pro detail. Travertinové bloky pocházejí z vápencového lomu nedaleko Říma. V Česku byly rozřezány na jednotlivé desky, které na sebe po celé fasádě navazují. Vznikají tak nevšedně přirozené plochy, jimž dominují veliké okenní portály doplněné zlatavými břity. V budově najdeme také původní díla například bronzové reliéfy z fasády od umělců Jiřího Babíčka a Zdeňka Kolářského, která byla restaurována a opět vrácena.
Výběru kamene, konstrukci fasády, „zlatým“ břitům i okenním portálům byla věnována mimořádná péče, která se sice promítla do prodloužení harmonogramu, ale pozitivně ovlivnila výsledný vzhled fasády.
Čtěte také: Klus v Bohnicích
Zdařilý výraz budovy je výsledkem kombinace více faktorů. Členění a objemy vycházejí z hlavních rysů původního objektu. Travertin sám hraje na mnoha historických budovách v Praze výraznou roli a stavbě Pařížská 25 velmi sluší. Zlaté akcenty břitů navíc jasně odkazují na pražské dominanty.
Proces rekonstrukce a výzvy
Samozřejmě jde o exponovanou lokalitu, proto se k samotné stavbě přistupovalo s maximální ohleduplností. Byly splněny požadavky památkové péče a nelze říct, že by byla rekonstrukce lokalitou výrazně limitována.
Konstrukční řešení
Z původního objektu zbyl pouze ocelový nosný skelet a podlahové desky jednotlivých podlaží. Původní konstrukce byla zachována, ale opětovně posouzena a poddimenzovaná místa byla posílena. Některé stropní desky z trapézového plechu s vyztuženou nabetonávkou byly doplněny a celkově se zvýšila tuhost nosné konstrukce, především díky novému železobetonovému jádru s výtahem a schodištěm.
Podzemní podlaží existovalo, došlo však k jeho prohloubení v místě parkovacího zakladače. Obtížné bylo zejména zajištění stavební jámy pomocí pilot. Vzhledem ke specifické klientele byly všechny konstrukce řešeny s vysokými nároky na akustiku. Příjemné bydlení zajišťuje výměna vzduchu prostřednictvím rekuperačních jednotek či přirozeným větráním, dále podlahové vytápění a chlazení.
Koordinace a harmonogram
Veškeré práce bylo nutné navrhnout tak, aby nebyla zapotřebí těžká technika a nebyl omezen provoz v okolí budovy. Projektově nejnáročnější však byla koordinace technických rozvodů, zejména s ohledem na komplikovaný půdorys a poddimenzované původní výšky pater.
Čtěte také: Ploty Brány Tomáš: Co říkají zákazníci?
Bylo nutné zahájit stavbu v co nejkratším čase a CASUA díky zkušenostem a velikosti týmu dokázala tyto požadavky splnit. Stavební povolení bylo získáno již rok po zahájení projektových prací. Naopak realizace stavby trvala čtyři a půl roku. Počáteční zdržení nastalo už při zakládání, kdy se narazilo na výrazně obtížnější podmínky, než se předpokládalo. Následná rekonstrukce skeletu probíhala ve standardním čase. Spolupráce s panem architektem Udzenijou, kterého každý oslovuje Viktore, byla velmi dobrá. Původní návrhy byly jen mírně upraveny, podstatné prvky zůstaly zachovány.
Přístup Tomáše Šenbergera k výuce a industriálnímu dědictví
Prof. Ing. arch. Tomáš Šenberger (*1950), pražský rodák vystudoval architekturu na Fakultě stavební. Zpočátku působil na Fakultě architektury. V letech 2002 - 2006 také ve Výzkumném centru průmyslového dědictví ČVUT. Dnes působí jako pedagog na Fakultě stavební ČVUT v Praze. Zabývá se hlavně tématem průmyslových staveb, industriálního dědictví a konverzemi. Těchto témat se dotýká jak v rovině teoretické, tak v praxi. Jeho práce jsou zaznamenány v mnoha publikacích:
- ŠENBERGER T. Rekonstrukce výrobně-technických staveb k novým účelům.
- ŠENBERGER T. Architektura industriálních staveb. (Spolupráce na zpracování encyklopedických hesel) In: Hana Hlušičková (ed.), Technické památky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. I. díl A-G. Libri, Praha 2001, s. 15-22. II. díl H-O. Libri, Praha 2002. III. díl P-S. Libri, Praha 2003.
- DVOŘÁKOVÁ E., ŠENBERGER T. (eds.). Industriální cesty Českým středozápadem, průvodce vybranými industriálními objekty a technickými památkami.
- DOLEŽAL L., JIROUŠKOVÁ Š., ŠENBERGER T. České a moravské pivovary. Stavební kniha.
- DVOŘÁKOVÁ E., ŠENBERGER T. Průvodce po průmyslových a technických stavbách Prahy.
Metody výuky v ateliéru
Dlouhá léta vedl ateliér s Danem Smitkou, se kterým na Fakultu stavební přišli kolem roku 2006. Nyní ateliér vedou stejným způsobem s Honzou Pustějovským. Od začátku dbali na kreativní uvolnění studenta. Jejich názor na architektonický návrh vychází z představy architektury jako prostorové struktury a ne jako fungující dispozice, nad kterou se vztyčí kolmice.
Od začátku se studenty dělali nejprve zcela abstraktní modely, které měly víceméně obecná témata, jako jsou otevřenost, technologie a vrstevnatost. Tyto modely byly zpracovávány zcela volnou formou z různých materiálů. Dále vytvářeli konceptuální modely, které již byly v měřítku, zasazené do situace a reagovaly na zadání otevřenou prostorovou strukturou. Ta si nekladla nároky na dispozice ani na konstrukční systém, ale vytvářela architektonický objem, který byl prostorový.
V ateliéru se od začátku požadovala analýza zadání a analytická příprava studentů na tři věci: lokalita, pozemek zadání a analýza zadání, to znamená vytvoření zásoby typologií k danému tématu. Celý ateliér se snaží držet pohromadě v průběhu semestru, každá hodina je společná, což vytváří kolektivního ducha. Studenti mají každý druhý týden prezentace a předvádějí své práce.
Čtěte také: Recenze Ploty Brány Tomáš s.r.o.
Přístup v ateliéru je založen na používání samotných fyzických modelů, zejména v konceptuální fázi. Model je využíván jako skica, jako nástroj navrhování. Ne jen jako reprezentant návrhu, ale také jako způsob navrhování architektury. Se studenty se nekonzultují práce na počítači a minimálně do poloviny semestru se staví modely a skicuje. Tento postup podporuje kreativitu. Dokonce ateliér často vedou tak, že se nejdříve stavějí modely a poté se výkresy dělají jako skici pohledů a řezů těchto modelů. Dispozice se formují skrze model, který má konstrukční články, protože fyzicky také musí stát. Půdorys je možné udělat tak, že se řízne model a rozřízlé konstrukční články modelu se stanou základními články dispozice.
Zaměření ateliérů
Aktuálně vedou s Honzou Pustějovským dva magisterské ateliéry: ateliér, kde řeší konverze a přestavby industriálních objektů, a konstrukční ateliér, který je zařazen ve druhém magisterském semestru. Dále s Michalem Šourkem vedou bakalářské práce a předdiplomní a diplomní projekty. Konstrukční ateliér, u kterého změnili náplň oproti zbytku katedry, je mezi studenty oblíbený, a tak v jeho vedení pokračují. Návrh pojali tak, že se jedná o konstrukční ateliér ve smyslu návrhů ani ne tak objektů, ale stavebních struktur, jejichž estetickou a výtvarnou podstatou je konstrukce, která je vždy důležitým a zásadním tématem architektonického výrazu. Takto vedli několik projektů jako například dostavbu staroměstské radnice, vězení na ropné plošině, což byla mezinárodní soutěž, a český pavilon na EXPO 2015 v Miláně.
Důraz na kreativitu a individuální přístup
Pro ně je kreativita zásadní, protože všechno ostatní se může naučit každý. Dbát na to, aby se technické věci odváděli pořádně, je samozřejmě v pořádku, bez toho architektura nefunguje, ale míra musí být správně rozložena. Velký důraz se klade na práci s počítačem, to je samozřejmě v dnešní době nezpochybnitelné, na druhé straně jsou však studenti odváděni od vlastní práce a hodně lidí má pocit, že počítač vše vytvoří sám, ale pouze zpracuje data, která mu člověk zadá. Studenti samozřejmě nemají osvojené metody navrhování, od toho je zde učitel, aby tyto metody nastavil. Největší úskalí nacházejí více ve skutečnosti, že studenti hledají sebe samotné, než ve faktu, že by něco konkrétního nevěděli - je to přece škola, kde se mají učit.
V budoucnu plánují podržet nastavené metody, které se jeví jako úspěšné, a zaměřit se především na dva ateliéry: magisterský ateliér prvního ročníku a ateliér konstrukční. Oba mají vtipná a volná témata. Konverze, což je parketa Tomáše Šenbergera z hlediska teoretického příspěvku architektuře, jelikož se zabývá industriálním dědictvím a možnostmi jeho záchrany již řadu let. Tento ateliér by nechtěl ztratit, jelikož se mu jeho téma ukazuje jako dobré. Náměty pro konstrukční úlohy vedené více kreativním způsobem je také hodně, každý rok se vždy objeví něco nového.
Tabulka: Vybrané publikace Tomáše Šenbergera
| Rok | Název publikace | Spoluautoři / Editoři |
|---|---|---|
| 2001-2003 | Technické památky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku (encyklopedické hesla) | Hana Hlušičková (ed.) |
| Neuvedeno | Rekonstrukce výrobně-technických staveb k novým účelům | |
| Neuvedeno | Osada Baba - plány a modely (katalog výstavy) | V. Šlapeta, P. Urlich |
| Neuvedeno | Industriální cesty Českým středozápadem | E. Dvořáková (eds.) |
| Neuvedeno | České a moravské pivovary | L. Doležal, Š. Jiroušková |
| Neuvedeno | Průvodce po průmyslových a technických stavbách Prahy | E. Dvořáková |
| 2017 | Ocelová konstrukce nové haly výpravní budovy železničního nádraží Ostrava-Vítkovice | T. Rotter, P. Urlich |
| 2015 | Udržitelný rozvoj a průmyslové dědictví | L. Popelová (eds.) |
| 2015 | Železobetonové konstrukce textilních etážovek | |
| 2014 | Kovové konstrukce industriální éry | R. Zahrádka |
| 2014 | Industrial Heritage in the Czech Republic | J. Hořická |
tags: #Tomas #Senberger #rekonstrukce #vyrobny