Sila se používají pro krátkodobé uskladnění sypkých hmot, jako je cement, popílek apod. Silo je obvykle vertikální stavba, ve které se skladují sypké materiály tak, aby vše bylo chráněno před vlhkostí a škůdci, a aby se tyto materiály daly dobře nakládat a vykládat.
Typy sil a jejich konstrukce
Sila mohou být vyrobena z betonu, z oceli, z nerezu, ze dřeva, z plastu nebo z laminátu. Nejznámější je asi zemědělské silo nebo silo na obilí, které umožňuje skladování obilí, sladu, kukuřice nebo krmiv pro zvířata a dalších sypkých materiálů. Plastová sila nebo nerezová sila se dají použít jako sila na mouku. Stejná sila jako sila na obilí se dají využívat i pro skladování pelet a nazývají se sila na pelety, ale ta se obvykle nestaví tak velká, jsou maximálně na několik desítek m3 pelet. Sila na stavební materiály jsou velmi podobná silům na obilí a používají se jako sila na cement, sila na omítky, sila na beton - jsou pevnější, protože musejí nést větší objemovou hmotnost. Mezi sily, které slouží ke skladování materiálu, patří i kompostovací sila.
Betonová sila v historii a současnosti
Když se řekne silo, možná si mnozí z vás nejprve vybaví mohutné vysoké betonové stavby. První sila se jako obilnice objevovala již ve starověkém Egyptě nebo Řecku. Původně tedy bylo silo jámou nebo skladem na obilí, kde se obilí skladovalo, aby bylo připraveno nejen pro konzumaci, ale také pro možnost použití při setí v dalším roce. Betonová sila se však pomalu odsouvají do historie, i když například hodně velké silo je v Dyníně u Veselí nad Lužnicí.
Moderní silážní sila
Silážní sila představují moderní řešení pro skladování objemných krmiv, které zajišťuje optimální podmínky pro proces mléčného kvašení. Prefabrikované betonové konstrukce jsou vyrobeny z betonu třídy C35/45 se zvýšenou odolností vůči organickým kyselinám vznikajícím při silážování. Technologie výroby v kontrolovaných podmínkách zaručuje vysokou těsnost a trvanlivost prvků po desítky let používání. Systém silážních zásobníků se vyznačuje modulární konstrukcí, která umožňuje přizpůsobit kapacitu velikosti farmy. Prefabrikované stěny silážního boxu o tloušťce 20-25 cm zajišťují dostatečnou odolnost proti tlaku silážní hmoty a zpracovatelských vozidel.
Silážní sila jsou navíc vybavena systémem odvodu silážních šťáv, který zabraňuje znečištění životního prostředí a zlepšuje kvalitu krmiva. Výroba prefabrikovaných krmných sil probíhá v souladu se zemědělskými stavebními normami. Stěnové prvky jsou tvarovány v ocelových formách za použití vysokofrekvenčních vibrací, které zajišťují rovnoměrnost betonové konstrukce. Silážní silo poté prochází procesem zrání v parních komorách, aby před dodáním na staveniště dosáhlo plné konstrukční pevnosti.
Čtěte také: Chodníky z betonu: tipy a triky
Technické parametry silážních sil
- Výška stěn je standardně 2,5-4,0 m, což umožňuje optimální zhutnění rostlinné hmoty a snadný přístup pro stroje.
- Prefabrikované silážní boxy jsou konstruovány pro zatížení až 100 kN/m² od traktorů a nakladačů používaných při plnění a odvozu siláže.
- Prefabrikované silážní nádrže z betonu C35/45 se vyznačují odolností vůči organickým kyselinám s pH 3,5-4,5 vznikajícím během fermentace.
- Speciální těsnicí a hydrofobní příměsi chrání konstrukci před pronikáním silážních šťáv.
- Životnost krmných sil přesahuje 50 let bez nutnosti větších oprav.
- Kapacita jedné komory se pohybuje od 200 do 2000 m³, rozměry základny od 6×20 m do 12×60 m.
- Tloušťka spodní desky je 20 cm a bočních stěn 20-25 cm.
- Pevnostní parametry silážních nádrží zahrnují třídu betonu C35/45 s pevností v tlaku 45 MPa.
- Výztuž je z oceli B500SP o hmotnosti 100-120 kg/m3.
- Konstrukce je navržena na živé zatížení 100 kN/m² od zemědělských strojů a boční tlak siláže 60 kN/m².
- Koeficient vodotěsnosti betonu je W12.
- Chemické vlastnosti betonu použitého v silech na krmivo zajišťují odolnost vůči chemicky agresivnímu prostředí třídy XA2.
- Odolnost vůči organickým kyselinám v rozmezí pH 3,5-5,5 je zajištěna použitím cementu CEM III odolného vůči síranům.
- Nasákavost betonu nepřesahuje 4 % a jeho mrazuvzdornost je F150.
- Třída expozice prvků je XC4, XD3, XF4, XA2.
Ekonomické aspekty silážních sil
Používání silážních boxů snižuje ztráty krmiva o 15-20 % ve srovnání s polními hromadami. Snížení ztrát siláže a eliminace nákladů na fólie na zakrytí hromad přináší úsporu 20-30 PLN/t krmiva. Investice do betonových krmných sil se vrátí díky zlepšení kvality krmiva a zvýšení dojivosti o 5-10 %. Trvanlivost konstrukce navíc eliminuje náklady na každoroční renovace a opravy typické pro zemní sila. Modulární konstrukce silážních komor umožňuje postupné rozšiřování v závislosti na růstu farmy.
Silážní sila se oceňují individuálně v závislosti na kapacitě, počtu komor a příslušenství. Cena silážních sil se odvíjí především od objemu skladování - větší zařízení mají nižší jednotkovou cenu za m³. Cena silážních sil v roce 2024 ukazují, že investice se vrátí již po pěti až šesti letech díky lepší kvalitě krmiva a snížení ztrát.
Faktory ovlivňující cenu silážních sil:
- Výška stěn sila: Každý další metr zvyšuje cenu sil na krmivo o 20-25 %.
- Typ založení: U slabých půd může nutné pilotování zvýšit cenu o 30 %.
- Příslušenství: Zastřešení, osvětlení nebo nájezdové váhy zvyšují investici o 15-20 %.
Snížení efektivní ceny silážní šťávy je možné prostřednictvím podpůrných zemědělských programů. Dotace z PRV na modernizaci zemědělských podniků mohou pokrýt až 50 % způsobilých nákladů na výstavbu silážních komor.
Měření hladiny a množství materiálu v silech
Sila dodáváme v objemech 15 až 80 m3. Silo může být jednokomorové či dvoukomorové. Naše sila využívají například městské lesy nebo farmy pro uskladnění krmiva. S košem a bezpečnostní zábradlí umožňující pravidelnou kontrolu a údržbu sila. Měření hladiny ve dvou a více bodech. Kontinuální měření hladiny zajišťuje nepřetržitou kontrolu hladiny v sile. se zajišťuje mikrovlnou sondou uvnitř sila a vyhodnocovací jednotkou, která může být umístěna ve velínu. Měření množství materiálu pomocí tenzometrů, které se “lepí” na nohy sil. je velmi přesná a nenáročná na instalaci.
Čtěte také: Vlastnosti betonových podlah
Řídicí rozvaděče jsou vyráběny ve společnosti GAPA cz a.s. sadou. ovladačů umístěných přímo na rozvaděči. hladiny v sile. Dopravu, montáž a servis zajišťujeme po celé ČR i v zahraničí. Sila dodáváme nová i repasovaná. Nové silo se vyrábí přesně dle potřeb zákazníka. Repasované silo je opraveno a ošetřeno nátěrem pro jeho dostatečnou životnost a je levnější než nové.
Trvanlivost a hodnocení betonových konstrukcí
V moderním stavebnictví klademe důraz nejen na statické vlastnosti nově projektovaných staveb, ale i na jejich trvanlivost a odolnost zajišťující co možná nejdelší dobu bez nutné rekonstrukce či opravy dílčích částí. I když je beton nejrozšířenější stavební materiál a používá se více než 100 let, na hodnocení jeho trvanlivostních vlastností stále neexistuje jednoznačný názor. Jako rozhodující se stále jeví vlastnosti povrchové vrstvy betonu (tzv. „covercrete“) v tloušťce 25 ~ 50 mm a její propustnost pro vodu a vzduch. Lze konstatovat, že trvanlivost je funkcí propustnosti.
Vlastnosti povrchových vrstev betonu
Důležitým parametrem určující trvanlivost konstrukce je kvalita povrchové vrstvy, neboť ta je přímo vystavena působení okolního prostředí a svými parametry pak chrání celý betonový prvek. Z hlediska trvanlivostních vlastností má smysl hlouběji sledovat parametry povrchové vrstvy, zejména transportní děje, kdy tyto poznatky poslouží k další optimalizaci nově vznikající konstrukce a zajistí tak její lepší estetické i funkční vlastnosti.
Metody měření propustnosti
Pro měření propustnosti povrchových vrstev betonu existuje celá řada metod založených na podobných principech. Představeny budou výsledky měření metodami TPT, GWT, ISAT a vysokotlakého permeametru. Při hodnocení povrchových vrstev betonu hraje významnou roli jeho povrchová vlhkost a její měření je důležité provést před každou zkouškou propustnosti. Pro měření povrchové vlhkosti byl použit kapacitní vlhkoměr Kakaso.
Metoda TPT (Torrent Permeability Tester)
Na prvním zkušebním místem byl stanoven součinitel vzduchové propustnosti kT metodou TPT (Torrent Permeability Tester) švýcarské firmy Proceq. Zařízení se skládá z dvoukomorové vakuové buňky a regulátoru tlaku, který koriguje proudění vzduchu do vnitřní komory, a z vakuového čerpadla. Třída kvality krycí vrstvy betonu z hlediska trvanlivosti se určí z tabulky deklarované výrobcem.
Čtěte také: Betonové květináče pro dům i zahradu
Metoda ISAT (Initial Surface Absorption Test)
Po zkoušce TPT bylo stejné zkušební místo podrobeno zkoušce ISAT (Initial Surface Absorption). Toto italské zařízení stanovující propustnost betonu tlakovou vodu je specifikováno britskou normou BS 1881/208. Metoda spočívá v měření množství tlakové vody (0,2 bar) vtékající do betonu přes akrylátovou komůrkou.
Metoda GWT (Germanns Water Permeability Test)
Na druhém zkušebním místě byl po změření povrchové vlhkosti a součinitele vzduchové propustnosti kT metodou TPT změřen součinitel propustnosti tlakovou vodou k1 metodou GWT (Germanns Water Permeability Test). Toto dánské zařízení firmy Germann Instrumentsse skládá z tlakové komůrky připevněné pomocí svorek, těsnění a silikonu na zkušební místo. Německá norma DIN 1045 považuje za trvanlivé ty betony, které mají součinitel propustnosti k1 < 1,0.10-16 m².
Vysokotlaký Permeametr
K experimentálnímu stanovení hydraulické vodivosti byla použita metoda založená na přímém využití definičního vztahu. Měření bylo prováděno na zařízení vyrobeném firmou CNE Technology. Hlavní součástí je ocelová Hasslerova komora, v níž je umístěn válcový vzorek (vývrt) o průměru 1,5‘‘ a délce 50 mm.
Experimentální Program
Veškerá data pocházejí z analýzy vzorků o stáří 90 dnů. Pro účely experimentálních měření byly vyrobeny čtyři betonové bloky (s označením 6, 12, 18 a 22) bez povrchové úpravy o rozměrech 690 x 400 x 150 mm, které byly postupně podrobeny šesti zkušebním metodám. Pro experimentální program byly navrženy čtyři betonové směsi, které se svým složením blíží běžně používaným recepturám pohledových betonů. Při jejich návrhu byl kladen důraz zejména na konzistenci čerstvé směsi, která byla laděna tak, aby výsledné směsi vykazovaly sednutí okolo 140 mm. Zpracovatelnost u pohledových betonů je jeden ze základních předpokladů pro jejich úspěšnou výrobu, neboť defekty vzniklé nedokonalým hutněním snižují estetickou hodnotu prvku, ale navíc, každá dutinka či kaverna tvoří přístupovou cestu pro pronikání agresivních látek.
| Označení bloku | Rozměry (mm) | Povrchová úprava | Použité směsi |
|---|---|---|---|
| 6 | 690 x 400 x 150 | bez úpravy | pohledový beton |
| 12 | 690 x 400 x 150 | bez úpravy | pohledový beton |
| 18 | 690 x 400 x 150 | bez úpravy | pohledový beton |
| 22 | 690 x 400 x 150 | bez úpravy | pohledový beton |
Hodnocení existujících konstrukcí
Hodnocení stavu betonových konstrukcí je oblast, která je velice důležitá a aktuální. Navíc lze očekávat, že význam tohoto oboru ještě více poroste s ohledem na historii betonového stavitelství. Při hodnocení existujících železobetonových konstrukcí památek je vždy nutné ověřit vlastnosti betonu a rozmístění výztuže. Příspěvek se zabývá zkoušením betonu pomocí nedestruktivních metod - zejména tvrdoměrné a ultrazvukové.
Specifický přístup k hodnocení
Hodnocení existujících konstrukcí objektů zasluhujících památkovou ochranu nebo uměleckých děl ze železobetonu vyžaduje specifický přístup. Značná část zejména průmyslových objektů však byla postavena ryze účelově, úsporně, s omezenou životností. V průběhu doby se rovněž změnily požadavky na kvalitu a trvanlivost materiálů nosných konstrukcí. Při hodnocení starších železobetonových konstrukcí je tedy nezbytné ověřit jejich spolehlivost nejen na základě prohlídky, ale i na základě zkoušek.
Pro zjištění pevnosti v tlaku a dalších vlastností betonu je sice metoda jádrových vývrtů referenční, avšak hodnocení historicky či umělecky cenných konstrukcí vyžaduje šetrnější zkoušení. Jen málo laiků si totiž uvědomuje, že např. betony vyráběné určitou technologií před 1. světovou válkou odhadem v 95 % případů nevyhovují dnešním byť minimálním požadavkům na beton pro nosné konstrukce. Situace u betonů meziválečných je jen o málo lepší.
Často uváděný laický názor „konstrukce tu stála 100 let, a tudíž zde bude stát klidně dalších 100 let“ je založen na absolutní neznalosti dané problematiky.
Postup ověřování spolehlivosti
Při ověřování spolehlivosti existujících konstrukcí a pro navrhování jejich obnov se postupuje podle zásad ČSN EN 1990 a dalších platných norem. Jelikož některé zásady a údaje zejména pro staré konstrukce v těchto normách chybí, využívá se pro jejich hodnocení norem ČSN ISO 13822 a ČSN 73 0038. Pokud jedna nebo více podmínek nejsou splněny, pak není možné hodnocení na základě dřívější uspokojivé způsobilosti použít. V tom případě je nutné prokázat vlastnosti materiálů a konstrukcí dle současně platných norem pro navrhování betonových konstrukcí, tzv. Eurokódů.
Metody zkoušení betonu v konstrukci
Metody určené pro zkoušení betonu v konstrukci jsou v podstatě obsaženy ve čtyřech částech normy ČSN EN 12504. Z uvedených metod je beze sporu nejpřesnější metoda jádrových vývrtů, která ovšem představuje určitý destruktivní zásah do konstrukce. Proto je ideální nejprve beton konstrukce na velkém počtu zkušebních míst vyzkoušet nedestruktivně, a teprve po jejich vyhodnocení odebrat potřebné (minimální) množství vývrtů pro upřesnění nedestruktivních zkoušek.
Tvrdoměrné metody
Tvrdoměrné metody patřily a stále ještě patří k nejpoužívanějším nedestruktivním metodám ve stavebnictví. Oblíbenost metody spočívá v poměrně jednoduchém postupu, podle něhož je možné na základě zjištěného ukazatele tvrdosti stanovit hodnotu krychelné pevnosti v tlaku betonu. Zkušební místa ovšem musíme zbavit zkarbonatované vrstvy betonu, která je obvykle výrazně tvrdší, a vybrousit je tak, aby byla jasně patrná struktura betonu.
Ultrazvuková metoda
Ultrazvuková metoda má proti tvrdoměrům několik výhod. Zejména není nutné brousit povrch na strukturu betonu a dále zjišťujeme vlastnosti betonu v celé tloušťce. Podmínkou je ovšem dobrá přístupnost dvou protilehlých povrchů zkoušeného prvku. Pevnost v tlaku z rychlosti šíření ultrazvuku lze stanovit, zejména v rozsahu pevností v tlaku od 5 MPa do 30 MPa.
Příklad využití ultrazvukové metody pro stanovení pevnosti v tlaku betonu historické konstrukce si ukážeme na příkladu starého továrního objektu, postaveného v roce 1915. Účelem průzkumu bylo zjistit skutečný stav nosné konstrukce z hlediska budoucího využití, přičemž ve hře bylo i prohlášení objektu památkou.
Nová norma ČSN EN 13791
Nové vydání normy ČSN EN 13791 (s účinností od 1. března 2020) je napsáno velmi dobře, má hlavu i patu, využívá statistické nástroje a kromě výrazného zlepšení ve vyhodnocování zkoušek jádrových vývrtů vrací důstojnou a smysluplnou roli i nedestruktivním zkouškám. Základem pro stanovení pevnosti betonu v tlaku je odběr, vyšetření a zkoušení jádrových vývrtů podle ČSN EN 12504 - 1. Zřejmě nejvýraznější změnou je však požadovaný průměr jádrového vývrtu.
Pro získání jednoho výsledku pevnosti v tlaku na jednom zkušebním místě je zapotřebí buď jedno zkušební těleso z vývrtu o průměru ≥ 75 mm, anebo tři zkušební tělesa z vývrtů (vývrtu) o průměru 50 mm. Při diagnostice betonových konstrukcí je zcela zásadní zjištění rovnoměrnosti betonu, a to jak u jednotlivých prvků, tak v rámci logického stavebního celku, a nakonec i v rámci celé nosné konstrukce. Nové vydání normy je v tomto směru výrazně lepší. V prvé řadě definuje zkušební oblast jako jeden nebo několik podobných konstrukčních prvků nebo prefabrikovaných betonových dílců, o nichž je známo nebo se předpokládá, že jsou vyrobeny z betonu se stejnými složkami a stejnou třídou pevnosti v tlaku.
V případě malé zkušební oblasti, která obsahuje jeden až tři prvky a jejíž celkový objem nepřesahuje přibližně 10 m3, se odeberou nejméně tři jádra o průměru ≥ 75 mm včetně nejméně jednoho jádra z každého prvku ve zkušební oblasti. Pokud se jednotlivé výsledky zkoušek z minimálně tří vývrtů neliší o více než 15 % od průměrné hodnoty tohoto souboru dat, pak se pro posouzení konstrukce vezme nejnižší hodnota jako charakteristická pevnost v tlaku fck,is.
Poslední důležitá poznámka se týká zatřídění betonu. Tato kapitola se týká vysloveně konstrukcí ve výstavbě, kdy mohou vzniknout pochybnosti o kvalitě dodávaného betonu. Zkoumaný beton může být rozdělen do zkušebních oblastí, které by neměly překročit objem přibližně 180 m3. Každá zkušební oblast se rozdělí na objemy cca do 30 m3.
tags: #betonove #konstrukce #sila #informace