Zahradní potoky a vodopády: Od plánování k realizaci
Pokud toužíte po vodním prvku ve vaší zahradě, je důležité promyslet každý detail, aby byl potůček cenově dostupný, bezpečný pro děti a pokud možno z přírodních materiálů. Mnoho projektů se nakonec podaří zrealizovat svépomocí, s důrazem na vytvoření malého brouzdaliště a dalších prvků pro zábavu dětí.
Výběr materiálu: Kámen jako základ
Kámen patří k dražším stavebním materiálům. Pro zahradní potoky se často volí porfyr křemičitý. Při jeho výběru je nutné dopředu spočítat potřebné množství, aby se předešlo astronomickým částkám. Vhodné je hledat dodavatele, kteří nabízejí kámen za zlomek původní ceny, například výrobci dlažby, kterým zůstávají vhodné velikosti jako zbytkový materiál.
Konstrukce a technologie
Stavba umělého potoka začíná vykopáním a vybetonováním klasických základů, včetně rozvedení vody a elektřiny. Voda je k hornímu jezírku přivedena plastovou trubkou, která je po celé své délce ve spádu a umožňuje dokonalé vypuštění na zimu. Součástí konstrukce může být i „jeskyně“ s vybetonovaným stropem, která vytváří prostor pro jezírko. To může tvořit levná zednická nádoba černé barvy, umístěná tak, aby byla pro děti nepřístupná.
Pro zajištění toku vody je nutný spád, kterého se docílí vyzděním stěny potoka. Zdi jsou často vyzděné betonem, a proto je betonové i dno potůčku. V některých místech lze mezi kameny ponechat malé mezery k osázení skalničkami. V celé délce potůčku mohou být minivodopády, z nichž voda stéká do koryta, taktéž vybetonovaného mezi obrubníky. Tím vzniká ideální místo pro brouzdání dětských nožiček. Z koryta voda míří přes nerezovou mřížku do „cílové“ nádoby, skryté pod podlahou terasy, která zabraňuje nečistotám dostat se k čerpadlu. To přečerpá vodu zpět do horního jezírka, čímž se cyklus uzavírá.
Celou soustavu je možné vypnout, aby nespotřebovávala elektrickou energii v době nepřítomnosti. I když je v betonu koryta zabudovaná kvalitní fólie, voda se může během provozu ztrácet vysycháním a mírným rozstřikováním. Je proto třeba její hladinu hlídat nebo doinstalovat automatické dopouštění.
Čtěte také: Chodníky z betonu: tipy a triky
Řečiště potoka a vodopádu: Fóliové systémy
Řečiště se tvoří jako schody - stupně, které jsou pro vodopády a kaskády vyšší, pro potoky nižší, ale delší. Vodorovné stupně mají mírný spád směrem ke konci vodního toku. V žádném případě se z fólie nesmí dělat prohlubně a tůně, aby voda po vypnutí čerpadla postupně vytekla i odsud a nedocházelo k růstu nežádoucích řas.
Na vytvarovanou zeminu se nejprve položí geotextilie (přímo na terén se volí hustota 500 g/m2). Následuje vhodný přířez fólie o síle minimálně 1 mm, lépe 1,5 mm. Velikost fólie se volí podle šířky řečiště i se započítanými vzhůru mířícími ohyby po stranách (fólie v řečišti má tak tvar písmene U). Šířka svislých ohybů se řídí hloubkou řečiště, přičemž boky se nechávají zahnuté s velkým přesahem a ořezávají se do finální výšky až nakonec, po zprovoznění celého prvku, kdy je zřejmé, kde přesně je hladina vody při provozu.
Řečiště umožňuje použít přířez fólie natažený v jednom kuse. Fólii se pouze položí a co nejlépe přizpůsobí tvaru vymodelovaného terénu. Případné záhyby nevadí, protože je fólie celoplošně pokryta kameny a štěrkem. Na fólii na ploše řečiště se opět natáhne geotextilie, která ji chrání proti poškození z horní strany.
Jednotlivé stupně řečiště zakončují příčně položené kameny, které přehrazují tok. Tyto prahy se po usazení do požadované výšky zafixují betonem nebo černou jezírkovou pěnou. Cílem je utěsnit prostor mezi kameny a podkladem tak, aby proudící voda příčné prahy nepodtékala, ale po naplnění přehrazeného prostoru přetékala přes ně. Počítá se s tím, že se toto utěsnění nepodaří na 100 %, což umožní návrat vody z celého řečiště zpět do nádrže po vypnutí čerpadla. Tok vodního prvku tak pravidelně celý vysychá a netvoří se v něm nežádoucí řasy a bakteriální povlaky. Do potěrového betonu či pěny se ukládají i menší valouny, kameny nebo štěrk, jež vyplňují plochu dna jednotlivých stupňů. Černá UV stabilní montážní pěna i beton se dává přímo na geotextilii.
Vývěrové místo a rezervoár
Voda začíná svou pouť nahoře vodním prvkem v prostoru, který má tvar studánky nebo shora otevřené nádoby. Voda z čerpadla je vždy přivedena do spodní části studánky a plní ji tak, že se v ní nejprve rozlije, zklidní, vyplní vytvořený prostor a teprve poté se v celé šířce toku přelije přes první prahový kámen do řečiště. Přívodní hadice z boku nevypadá přirozeně, voda musí vyvěrat zespodu přes fóliovou přírubu.
Čtěte také: Vlastnosti betonových podlah
Horní vývěrové místo tvoří prohlubeň v terénu, do které se položí geotextilie, na ni fólie a znovu geotextilie. Do fóliové příruby je vlepena flexi hadice vedoucí od čerpadla. Zahnuté boky fólie podpírají, stejně jako u řečiště, z vnitřní strany kameny, z venkovní strany kameny a zemina. K vytvoření vývěrového místa se dají využít i pro tento účel vyrobené plastové vývěry. Prodávají se v různých šířkách, mají pevné stěny a otvor s průchodkou pro přívodní hadici je již přichystaný.
Nejspodnější část vodního prvku, propojená s rezervoárem, je stejná jako vývěrové místo. Tentokrát je mělká miskovitá prohlubeň vyložena kameny nebo valouny. Její dno je vyspádované ke konci toku tak, aby fóliová příruba 110 mm přes fólii umístěná v nejhlubším místě nebyla na první pohled viditelná. Do této příruby je z vnější strany vlepená trubka nebo hadice (průměr 110 mm) vedoucí do rezervoáru. Z vnitřní strany je do příruby volně zasunutá krátká trubka. Výška této trubky určuje výšku hladiny v nejspodnější části vodního prvku (poslední tůňce). V odtokové trubce je několik menších otvorů, v místě těsně nad přírubou, které slouží k vytečení vody z tohoto místa po vypnutí čerpadla. Voda z řečiště nebo potoka nemusí být ukončena tůňkou, může se jen ztrácet mezi kameny. V těchto případech se na přírubu nenasazuje trubka, ale jen mřížka, která brání kamenům a štěrku propadnout do výtokového potrubí. Musí být ale dostatečně průchodná, aby stačilo odtékat samotíží množství vody přiváděné čerpadlem.
Podzemní nádrž na vodu
Podzemní nádrž na vodu tvoří základní součást všech vodních prvků. Pro kaskády, potoky a vodopády se používají nádrže o objemu 750 litrů a větší. Je potřeba počítat s vodou, která bude v přívodním a odtokovém vedení, s vodou, která bude v řečišti i s nutnou rezervou v nádrži. Zvlášť není-li nainstalované automatické doplňování vody, měl by objem zásobníku umožnit dopuštění cca 1x za 14 dnů. Nejsnáze se instalují standardní nádrže určené k tomuto použití.
Stěny podzemních nádrží mají pro průchod speciálně připravené rovné plochy pro klasické průchodky nebo gumové manžety. Víko rezervoáru je vždy celé odnímatelné, aby bylo možné vyčistit celou nádrž, manipulovat s čerpadlem a regulovat jeho výkon. Víko je v terénu lehce přihrnuté okolním povrchem (kůra, kačírek atd.), případně jen skryté ve vegetaci nebo pod molem. Z důvodu snadného přístupu obsluhy se rezervoáry umisťují mimo nejnižší místo vodopádů, kaskád a potoků. Obvykle se vzdálenost pohybuje okolo 1-3 metrů, ale může být i větší. Propojení k čerpadlu je přes šedé flexi hadice.
Rezervoár se dá vybudovat i z variabilních modulů Eco-blox, jedná se o vyztužené plastové „bedýnky“ s velkou nosností, které se umisťují do předem připraveného výkopu vyloženého geotextilií a fólií. Takto vytvořený rezervoár může mít téměř jakýkoliv tvar. Přívod i vývod vedení vody je stejný jako u pevných nádrží, jen k prostoupení přes stěny se používají fóliové příruby. Malý rozdíl je také v umístění čerpadla, které leží ve zvláštní čerpadlové komoře připojené k soustavě modulů. Čerpadlová komora se umisťuje na nejspodnější místo vodního prvku.
Čtěte také: Betonové květináče pro dům i zahradu
Doplňování vody a výkon čerpadla
Úbytek vody je přes nejteplejší část roku ve všech vodních prvcích velký. Aby nedošlo ke spálení čerpadla z důvodu chybějící vody v rezervoáru, musí být podle potřeby doplňována. Dopouštět ji můžete ručně hadicí nebo nainstalovat přímo do rezervoáru automatické dopouštění. Zařízení může být mechanické, které funguje na jednoduchém principu jako dopouštění vody do nádržek WC, nebo elektrické, které při poklesu hladiny otevírá elektromagnetický ventil přívodu vody.
Vhodný výkon čerpadla určí délka přívodní hadice, výška horního vývěru nad hladinou vody v rezervoáru a šířka řečiště. Obecně se používají silnější čerpadla s vyšším výtlačným výkonem, například Aquamax Eco Expert, Jebao JFP. Jejich vyšší příkon je nutný skrz převýšení. Kabel čerpadla je vyvedený pod víkem a zapojený do zásuvky, případně ovládání. Samotné čerpadlo je umístěno na podstavec (betonová kostka) cca 10 cm nad dnem rezervoáru, aby jej nezanášely nečistoty, které se dostanou při provozu dovnitř.
Následuje flexi hadice spojující nádrž s horním vývěrovým místem a fóliovou přírubou pro přívod vody přes fólii. Příruba je vodorovně ve dně vývěrového místa. Voda stéká korytem přes kameny, tůňky, kaskády a v poslední tůňce na konci v nejnižším místě je fóliová příruba 110 mm, kudy voda vytéká zpět do nádrže. Pod přírubou je vlepené koleno 90° a do něj flexi hadice 110 mm vedoucí do nádrže. Hadice se vlepí do stěnové průchodky 110 mm a okruh je uzavřen. Příkladem může být použití čerpadla s výkonem 13 000 l/hod.
Revitalizace a opevnění potoků: Od betonu k přírodě
Revitalizace říčních systémů jsou neodmyslitelnou součástí péče o vodní toky. Cílem je obnova původních, přirozených funkcí toku a nivy, podpora ekosystému toku a vytvoření předpokladů pro obnovu původních nivních společenstev.
Historické zásahy a současné problémy
Mnoho pražských potoků, jako například Rokytka, Botič nebo Kunratický potok, bylo v minulosti napřímeno, prohloubeno a zregulováno, často s použitím betonových žlabovek a dlažby do betonu. To vedlo k zániku meandrujících koryt, mlýnských náhonů a ohrožení původních nivních společenstev. V rámci úprav byly často odstraňovány přirozené břehové a doprovodné porosty, a naopak se kladl důraz na zpevnění koryta, což bránilo přirozenému vývoji ekosystému.
Metody revitalizace
Revitalizace se zaměřuje na odstranění betonových zakrytí koryt, otevření potoků a stabilizaci břehů, často železobetonovými zdmi s kamenným obkladem. Dno potoka se mění v přírodní, s kamennými úpravami a balvanitou rovnaninou. V rámci revitalizace se vytvářejí nové meandry, ostrovy, rozšířené ekologické berma, tůně a proudné úseky, které slouží jako trdliště pro ryby. Důležitá je také rekonstrukce mostů, které by měly držet styl historických klenutých mostů díky obložení kamenem.
Při revitalizacích je kladen důraz na horizontální a vertikální členitost porostů, tvorbu příterasových (podsvahových) lemů a výsadbu dřevin i vlhkomilných rostlin. V rámci prací se často odstraňují historické navážky a terén se urovnává, aby vznikly nové rozlivové plochy, které sníží riziko povodní.
Opevnění koryta toku: Alternativy k betonu
Způsob zpevnění břehů toku se vždy navrhuje s ohledem na environmentální aspekty. Vegetace je upřednostňována, a tam, kde to není možné, se přistupuje k nevegetačnímu opevnění. Tzv. tvrdé opevnění koryta toku, jako je betonové zdivo, se s jeho revitalizací zásadně neslučuje, s výjimkou zastavěných území. Přechodovým článkem mezi vegetačním a nevegetačním opevněním je tzv. kombinované, polovegetační (polotvrdé) opevnění.
Kombinované opevnění zahrnuje záhozy, rovnaniny, sruby, drátokamenné koše a matrace. Mezery v těchto konstrukcích se brzy zanesou materiálem transportovaným vodou a je možné je oživit vrbovými pruty. Největší předností drátokamenných košů a matrací je jejich pružnost, což je důležité pro stabilizaci svahů a zeminy. Jejich odolnost s lety neklesá, naopak se zvyšuje.
Typy opevnění
- Vegetační opevnění: Nejlepší pro ekosystém, využívá stromy, keře a bylinné patro.
- Nevegetační opevnění: Používá se tam, kde vegetační není možné. Zahrnuje:
- Zához: Neupravený lomový kámen (o hmotnosti do nebo nad 200 kg), urovnaný na upravenou pláň do předepsaného profilu a tloušťky. Používá se k ochraně paty svahu.
- Rovnaniny: Sucho skládané kameny s vazbou v podélném i příčném směru. Mají nejméně 10 cm silnou podsypnou vrstvu, spáry jsou vyplněny hrubým pískem.
- Dlažba: Kladena do odvodněné vrstvy malty nebo čerstvého betonu.
- Drátokamenné koše (gabiony): Prvky ve tvaru mohutných hranolů z drátů nebo umělých hmot, vyplněné kamenivem. Používají se pro stabilizaci štěrkonosných toků, opěrné zdi, a mají vynikající odolnost.
- Drátokamenné matrace (Reno®matrace): Obdoba gabionů s převládajícím plošným rozměrem, vhodné pro stabilizaci svahů s malou vodní erozí.
Při výběru vhodného druhu opevnění se neřídíme jen jedním parametrem. Důležité je zohlednit biologické a environmentální hledisko, provádění a údržbu, a také hledisko ekonomické. Některé druhy opevnění je možné oživit vegetací, což zvyšuje jejich ekologickou přijatelnost.
Gabiony: Konstrukce a výhody
Gabiony jsou moderní stavební konstrukce, které nacházejí čím dál větší uplatnění při stabilizaci svahů, opěrných zdí a vodních toků. Jejich největší předností je pružnost a schopnost adaptace na deformace terénu. Odolnost gabionů se zvyšuje s lety, a to díky zpevnění zpětného zásypu a prorůstání vegetace.
Pro gabionové konstrukce se používá dvojitě zatočené hexagonální pletivo z drátu s hrubým nánosem zinku, případně s PVC povlakem pro zvýšenou ochranu proti korozi. Koše se plní lomovým kamenem nebo valouny o vhodných frakcích. Je možné je kombinovat se zeminou, což umožňuje růst keříkové vegetace. Gabiony se plní po vrstvách do výšky 30 cm a zhutňují se.
Životnost gabionových konstrukcí je odhadována na zhruba 70 let. Po této době, i když dojde k rozpadu sítě, již není ohrožena stabilita konstrukce, protože kámen je již dostatečně zpevněn zeminou a vegetací.
Tabulka 1: Odolnost vybraných druhů opevnění
| Druh opevnění | Odolnost |
|---|---|
| Betonové zdivo | Nejvyšší |
| Drátokamenné koše | Vysoká |
| Kamenná dlažba do betonu | Vysoká |
| Suchá kamenná rovnanina | Střední |
| Vegetační opevnění | Proměnlivá (závisí na druhu vegetace) |
Výhony pro regulaci toku
Výhony jsou regulační stavební konstrukce, které slouží k usměrnění vodního toku, podpoře meandrování, ochraně ohrožených objektů a komunikací. Mohou být nepropustné nebo propustné a používají se zpravidla v souběžných řadách. Výhony představují otevřený úpravný systém, kde se podél hlav voda prohlubuje nové koryto a tvoří břehy.
Výhony se umisťují blíže k sobě na konkávní straně toku a s větším rozestupem na konvexní straně. Jejich výška se řídí průtokem vody a charakterem práce, kterou tok vykonává. Vrchní část výhonu, tzv. hlava, by měla přesahovat hladinu velké vody, aby ji proud neobešel. Při velmi mělkém toku je možné za výhonem udělat hrázku s korunou přesahující hladinu velké vody.
tags: #betonove #dno #do #potoku #informace