Zahrada je malý svět, jehož části spojují jednotlivé cestičky a pěšinky. Nejen výsadba a trávníky, ale také drobné stavební prvky, zídky a chodníčky dodají zahradě na kouzlu a pohodlí. Zahradní cestičky zdaleka neplní jen praktickou funkci, mají též estetický význam. Správně vyznačené cesty v zahradě umožňují dobrou organizaci prostoru před domem. Mohou zdůraznit vysazenou vegetaci a styl, ve kterém byl celý zelený prostor upraven. Cestičky nejenže spojují různé zóny pozemku, ale mají i dekorativní funkci a rozdělují prostor na menší sektory, kde můžete úspěšně uspořádat například relaxační zónu, jídelní zónu nebo hrací zónu pro děti.
Plánování zahradních cestiček
Každá zahradní cesta by měla být promyšlená a prakticky naplánovaná. Znáte to sami. Stačí, když zaprší, trávník nasákne vodou a chůze po něm už není příjemná. Pohodlí zahradě dodají zpevněné chodníčky a cestičky. Navrhnout kudy povedou, je nejjednodušší při zakládání zahrady.
Faktory pro plánování
- Rozložení zón: Než se pustíte do práce, projděte si zahradu a sledujte, kudy nejčastěji chodíte. Cesty by měly být položeny tak, aby na jedné straně umožňovaly volný přístup do každé části zahrady a na druhé straně vytvářely jednotný styl. Rozložení cest by proto mělo být naplánováno tak, aby byla zachována střídmost a rovnováha. Cesty by měly vést k dětskému hřišti a prostoru pro čtyřnohé přátele, který jste na zahradě vytvořili. Propojte jimi také terasu s relaxační zónou. Zahradní chodníky by navíc měly zdobit prostor, oddělovat záhony a vymezit výsadbu keřů, rostlin či květin.
- Využití a frekvence: Určete místa, kam potřebujete volný přístup, a místa, kde se bez něj obejdete. Cesty je zvlášť vhodné vybudovat zejména tam, kde je provoz hustší a trávník častým sešlapem trpí a neprospívá. Cestičky můžeme nasměrovat také tam, kde něco zajímavého roste nebo kvete. Můžeme je vést k pěknému záhonu trvalek, k jezírku, altánku apod.
- Styl zahrady: Stačí zakreslit si na papír tvar pozemku, vzít v potaz velikost a výšku stavení, které ovlivňuje oslunění zahrady, a rozhodnout se, v jakém stylu ji chceme mít. U chalup a chat asi nebudeme uvažovat o strohé pravoúhlé úpravě, ale přizpůsobíme ji jak terénu, tak stylu stavby a okolnímu prostředí.
- Stávající podmínky: Na pozemku se vzrostlou zahradou se již musíme přizpůsobit daným podmínkám a stávajícím chodníčkům proměnit jen jejich povrch, případně je rozšířit o nové plochy, které nás dovedou třeba k právě vybudovanému sezení, altánku či bazénu.
- Umístění inženýrských sítí: V tomto případě máme možnost připravit podél plánovaných chodníčků také rozvod elektriky pro zahradní osvětlení nebo přípojku vody pro zavlažovací systém.
Šířka a tvar cestiček
- Šířka: Důležité je promyslet, kolik osob současně bude chodníčkem procházet. To ovlivní šířku cestičky. Podle toho, jak bude cesta využívaná, volíme její šířku. Frekventovanější cesty a příchodové cesty k domu by měly být široké 1,2 m, cestičky menšího významu postačí vybudovat v šířce 0,6-0,8 m. Ideální je šířka minimálně 120 cm, protože tak mohou jít dva lidé pohodlně vedle sebe. Po cestě pak mohou projet i kočárky nebo jiná vozidla. Ostatní zahradní chodníky, například ke kůlně na nářadí, mohou být užší. Zamyslete se však, jestli takovou cestu budete používat například i s kolečkem. Pak by neměla být příliš úzká.
- Zatáčky a křižovatky: Změny směru se na zahrádce nedělají v ostrých zlomech, více se osvědčuje obloukovitě vedená trasa.
- Umístění v úrovni trávníku: Umístěte cesty v úrovni trávníku - usnadníte si sekání.
Materiály pro zahradní cestičky
Výběr materiálu pro zahradní cesty je opravdu velký. Jaký bude jejich konečný vzhled, závisí zcela na vás, vašich preferencích a vkusu. Mezi nejčastější a nejoblíbenější materiály patří štěrk, dřevěné pražce, přírodní kámen, cihly, dlaždice, betonové díly apod. Podle toho také volíme materiály, které na chodníčky použijeme.
Betonové cestičky
Beton je nejčastěji používaným materiálem pro zpevňování povrchu kolem domu a vytváření cest v zahradním prostoru. Ideálním trvanlivým materiálem pro venkovní použití je jednoznačně beton. Ten dokáže odolávat rozmarům zdejšího počasí a na své majitele klade minimum požadavků, co se údržby týče. Technologie výroby navíc zaznamenala v posledních letech velký vývoj dopředu. Kvalita povrchu a estetické a tvarové možnosti předurčují betonové komponenty k velmi širokému použití.
- Variabilita betonu: Co se estetické stránky týče, zapomeňte na omezený výběr betonových dlažeb v klasickém šedém provedení. Současné možnosti jsou téměř bezbřehé. Díky různým postupům ve výrobě je možné kromě klasické zámkové nebo skladebné dlažby sáhnout i po exkluzivních variantách dlažebních desek velmi zdařile imitující například kámen nebo dřevo. Betonová dlažba BARK v designu dřevěných kulatých šlapáků nebo v imitaci dřevěných pražců je příkladem. Dlažební desky RUVIDO nerozeznáte od přírodního pískovce. Povrch dlažebních desek LIMA zase evokuje starou kamennou dlažbu s ohlazeným reliéfem. Ucelený systém BARK věrně napodobuje dřevěná prkna či kulatinu. U skladebné dlažby jsou v posledních letech hitem probarvené betony v tlumených odstínech červené, které se hodí do romantických zahrad a zákoutí. Dlažba HISTORIK s příjemnou patinou připomíná staré dlažební kameny. Podobný efekt staré cihlové dlažby má i produkt VEKTORIT, který skvěle doplní i historické stavby.
- Ochrana a údržba: I když jsou betonové prvky velmi odolné, doporučujeme je naimpregnovat - omezíte tím pronikání vody a nečistot do jejich struktury. Úprava PCT (Perfect Clean TOP) spočívá v nanesení speciální kompozitní látky na betonový povrch, vytvrzené zářením a vysokou teplotou. Tím je zamezeno průniku vody a dalších nečistot do struktury betonu. Díky tomu nedochází k nežádoucímu rozrušení betonového povrchu a rovněž je usnadněno čištění. Standardní nečistoty tak stačí setřít obyčejným hadříkem, místo aby se nečistota vsákla a dlažbu trvale poškodila. V zimním období odklízejte sníh opatrně a vyhněte se ostrým nástrojům, abyste nepoškodili vrchní vrstvu dlažby.
Další oblíbené materiály
- Štěrkové cesty: Cestičky v trávníku a mezi záhony můžeme vysypat pískem, štěrkopískem, štěrkem nebo oblázky. Jde o poměrně nenáročná a levnější řešení, ale chůze po sypkém povrchu není příliš příjemná. Navíc do těchto materiálů prorůstá plevel. Štěrkové cesty vytvářejí na zahradě staromódní šarm, protože se často používají v zámeckých parcích a zahradách. Cesty se vyrábějí z drceného kameniva o velikosti 5-25 mm s ostrými hranami, protože dobře klínují. Na druhou stranu říční štěrk není vhodný, protože má zaoblené povrchy, díky čemuž se jeho kusy snadno přemisťují a povrch není stabilní. Nedoporučuje se ani kamenivo z měkkých hornin - vápenec nebo dolomit. Štěrkové cesty dobře ladí s důstojnými rostlinami, keři a stromy. Skromné a nenáročné - nepřitahují pozornost, ale zdůrazňují estetiku zahrady. Stojí za to je použít tam, kde chceme zobrazit různé druhy rostlin.
- Dřevěné cesty: V trávě se uplatní i hustě k sobě položené šlapáky, třeba z kusů zapuštěných kmenů. Dřevěné chodníčky ale mají tu nevýhodu, že ve vlhkém počasí velmi kloužou. Dřevěné cesty vypadají hezky ve venkovských zahradách a stylově odkazují na přírodu. Jejich nevýhodou je, že jsou méně odolné než cesty z jiných materiálů. Jejich odolnost lze zvýšit impregnací na dřevo a umístěním štěrkové drenáže pod jejich povrch. Nejdéle vydrží cesty vyrobené z dubů. Mnohem méně - smrk a borovice. Delší životnost mají povrchy na propustném podkladu, na slunném, suchém místě. Ve stínu dřevo absorbuje a zadržuje vlhkost, což má za následek biologickou degradaci.
- Přírodní kámen: Dekorativní kámen je pevný a odolný materiál. Odolný vůči nepříznivým povětrnostním podmínkám, nemění barvu, neabsorbuje nečistoty, je odolný proti nárazům a oděru. Může zůstat v nezměněné podobě po mnoho let. Vypadá velmi elegantně obklopený rostlinami. Zahradní kámen patří mezi přírodní, ušlechtilé a univerzální materiály. Skvěle doplní různé styly i typy zahradních úprav. Výborně se kombinuje s dalšími materiály, jako je dřevo nebo sklo. Nejčastěji jím dláždíme cesty - oblíbené jsou žulové dlažební kostky, které vynikají dlouhou životností a odolností vůči proměnlivému počasí. Díky těmto vlastnostem je nemusíte impregnovat. V zeleni skvěle vyniknou i méně formální cesty z nepravidelně uspořádaných kamenných desek. Takové uličky dodají každé zahradě osobitý ráz. Můžete sami naaranžovat velké kameny i drobné oblázky a vytvořit mozaikové kompozice podle vlastní fantazie. Šlapákům nepravidelných tvarů se jinak říká také polygonální dlažba, protože mají tvar mnohoúhelníku. Pokud chcete obnovit starou zahradní cestu, nemusíte likvidovat všechny staré přírodní kameny, ale můžete je jednoduše znovu použít a případně je zkombinovat s novými kameny. Přírodní kameny jsou navíc velice odolné vůči povětrnostním vlivům a poskytují bezpečnou oporu při chůzi.
- Cihlové cesty: Klasické cestičky položené ve tvaru rybí kosti - zejména ty s tradiční rezavou barvou - připomínají staré romantické zahrady.
- Mulčovací kůra: Cestičky v trávníku a mezi záhony můžeme vysypat drcenou kůrou. Jde o poměrně nenáročné a levnější řešení, ale chůze po sypkém povrchu není příliš příjemná. Navíc do těchto materiálů prorůstá plevel. Mulčovací kůra se skládá z malé rozdrcené kůry stromů, a jedná se tak o přirozenou zahradní cestu. Sypký materiál existuje v různých velikostech: pro velké plochy doporučujeme sáhnout po větších kusech. Mulčovací kůra pro zahradní cestu však má tu výhodu, že materiál hnojí půdu a může regulovat teplotu půdy.
- Zatravňovací dlažba: Chceme-li, aby pohled do zahrady byl převážně zelený, pak použijeme zatravňovací dlažbu. Dílce mohou být z betonu i z plastu.
K venkovským zahradám se hodí i mlatová cesta či zpevněné kamenivo, jaké známe z chalup našich babiček.
Čtěte také: Chodníky z betonu: tipy a triky
Konstrukce a postup výstavby betonové cestičky
Konstrukce chodníčků musí mít patřičný spád, aby se na nich nedržela voda. Budou mít stabilitu odpovídající kvalitě podkladu. Ten musíme brát v potaz hlavně při budování příjezdové cesty, která bude zatížena více než chodníček uprostřed zahrady, po němž se pouze prochází. Základ chodníčku proto vždy volíme podle typu půdy, na níž se zahrada a dům nacházejí. Nejstabilnější je kamenitý podklad, naopak lehké a jílovité půdy budou pracovat, to znamená vysychat a zase pohlcovat vodu. Proto musíme myslet na vybudování dobrého základu (na něj můžeme použít písek, štěrk i stavební suť).
Příprava podkladu
- Vymezení trasy: Začneme tím, že ve vytyčené dráze cestičky odebereme ornici, stačí do hloubky asi 20 centimetrů. Po určení místa, kde bude cesta, odstraňte trávník, trávu, rostliny, mech a porost. K tomu můžete použít zahradní lopaty, motyky nebo kultivátory.
- Zhutnění půdy: Půdu v trase upěchujeme. Před položením štěrku by měl být rostlý terén dobře zhutnělý. Na malých plochách a na užších cestách postačí vibrační dusadlo, na větších plochách je dobrým pomocníkem deskový vibrátor.
- Zajištění okrajů: Očištěnou, uvolněnou a zarovnanou půdu zajistěte pomocí zahradních obrubníků podél dříve vyznačeného okraje uliček. Obrubník nám zajistí, že se štěrk nebude mísit s trávníkem nebo se záhonem. U dlážděné cesty je obrubník nezbytný, protože brání rozlézání kostek nebo jiného materiálu, ze kterého bude cesta vystavěna. Pokud bude cesta ohraničena obrubníkem, udělejte výkop podle šířky obrubníku o něco širší. Hotové betonové obrubníky klademe do klínového lože připraveného z tzv. hubeného betonu, který vznikne smícháním jednoho dílu cementu a 7 dílů hrubozrnného písku a vody. Vzniklá hmota se neroztéká a dobře drží tvar. Je pak celkem snadné položit obrubník. Neustále hlídáme a přeměřujeme výšku pomocí vodováhy. Obrubník by měl umožnit přejezd sekačky, a proto je praktické, aby byl ve stejné výšce s trávníkem. Výběžkaté trávy, které se plazí, mají tendenci přes obrubník přerůstat, proto by jeho šířka měla být alespoň 10 cm. Vhodné jsou různé kostky, cihly apod. Pamatujte, že plastové obrubníky se prodávají v rolích. Jak výrobci doporučují, narovnejte hrany a počkejte několik dní, než se materiál narovná a přestane se vlnit. Poté je upevněte k zemi plastovými upevňovacími kolíky. Ohraničení by mělo být instalováno tak, aby nevyčnívalo nad trávníkem. V opačném případě může být sekání trávníku obtížné.
- Geotextilie: Aby byly cesty pevné a estetické zároveň, před aranžováním plošin, desek, kostek, kamenů nebo jiných materiálů použijte speciální černou nebo hnědou agrootextilii. Takový výrobek, známý také jako tkaná školkařská textilie nebo netkaná mulčovací textilie, má potlačit růst plevelů a udržovat optimální vlhkost půdy. Díky tomu je cesta méně vystavena vlhkosti a dřevěné prvky cesty jsou řádně izolovány. Po umístění podložky ji pořádně připevněte upevňovacími kolíky k zemi. I když okraje agrotextilie ostříháte velmi opatrně, může se brzy začít třepit. Aby byla vaše cesta chráněna před nevzhlednými prvky, srolujte její okraje dovnitř.
- Nosná vrstva: Na upěchované podloží rozprostřeme asi 10 centimetrů drobnějšího štěrku. Jako nosná vrstva se většinou používá minerální směs nebo štěrk. Tloušťka vrstvy bývá mezi 15 cm až 20 cm. Následuje další vrstva z písku nebo drti. Tím se vyrovnají nerovnosti. Každou položenou vrstvu rovněž utužíme.
- Betonová vrstva (volitelné): Namísto škváry je možné plochu též zpevnit betonem, měl by být asi 5 centimetrů silný. Abychom vlivem kolísání teplot zamezili jeho praskání, neděláme delší pásy než jeden metr. Tyto části od sebe oddělujeme tenkou dřevěnou lištou nebo proužkem asfaltové lepenky.
- Spád: U všech cest by měl být zachován spád okolo 2 %, který bude zajišťovat odvod vody. Pokud je cesta u domu, vedeme spád na opačnou stranu do trávníku.
Pokládka dlažby a finální úpravy
Horní vrstvu bude tvořit písek, do něj klademe dlažbu. Při jejím výběru se mj. řídíme kvalitou a životností, ale vyžadujeme také mrazuvzdorný materiál s nízkým stupněm nasákavosti (vhodná je př. teracotová dlažba). Dbáme také na povrchovou úpravu, která má být pokud možno maximálně protiskluzová. Spáry mezi dlaždicemi zalijeme řídkou betonovou kaší, také může být vhodně probarvená. Mezery mezi kameny je možné také vysypat jemným štěrkem či pískem.
Výroba vlastních betonových dlaždic
I na výrobu zahradních dlaždic si můžeme troufnout sami, pro zručnější z nás to nebude nic složitého. Uděláme je ze směsi cementu s pískem, kterou smícháme v poměru 1:3. Samozřejmě nezapomeneme směs navlhčit. Jestliže chceme napodobit přírodní materiál, vmícháme třeba okrovou barvu. Výsledek práce pak připomíná pískovec. Do rozkládací formy (výška 4 až 6 centimetrů) vložíme papír, nasypeme mokrou směs a důkladně upěchujeme. Také můžeme spodní plochu vlhkého betonu osadit 2 až 3 centimetry velkými oblázky, získáme tak dlaždice s hrubě zrnitým povrchem. V tomto případě nesmíme zapomenout ještě před úplným zatvrdnutím plochu vykartáčovat měkkým mokrým kartáčem, abychom dostali pryč přebytečný cement.
Údržba zahradních cestiček
Při silném znečištění nebo zarůstání plevelem nesahejte hned po chemických prostředcích. Pokud vám plevel vadí, je lepší ho vytrhat a kameny očistit vysokotlakým čističem. Vysokotlaký čistič však nepoužívejte na štěrkové cesty, protože při silném tlaku může dojít k víření malých kamínků. Pokud zvolíte štěrkovou pokládku, měli byste pravidelně ručně odstraňovat prorůstající plevel a trávu. Pamatujte, že mulčovací kůra časem řídne vlivem počasí.
Vybudování levné zahradní cesty, na rozdíl od mnoha názorů, nevyžaduje vůbec mnoho práce a odborných dovedností. Stavba cestiček svépomocí není už zase tak složitá, záleží určitě na tom, jaký materiál zvolíte.
Čtěte také: Vlastnosti betonových podlah
| Materiál | Výhody | Nevýhody | Vhodné použití |
|---|---|---|---|
| Betonová dlažba | Odolná, snadná údržba, široká škála designů (imitace kamene, dřeva), protiskluzová úprava | Vyžaduje impregnaci, opatrné odklízení sněhu | Frekventované cesty, příjezdové cesty, moderní i rustikální zahrady |
| Štěrk / Oblázky | Nenáročné, levné, propouští vodu, hodí se k rostlinám | Prorůstá plevel, chůze po sypkém povrchu není příjemná, říční štěrk není stabilní | Méně frekventované cesty, mezi záhony, parkové úpravy |
| Dřevo | Přirozený vzhled, hodí se do venkovských zahrad | Kluzké za mokra, méně odolné, vyžaduje impregnaci a drenáž, ve stínu degraduje | Méně frekventované cesty, relaxační zóny, specifické styly |
| Přírodní kámen | Pevný, odolný vůči počasí, nemění barvu, elegantní vzhled, dlouhá životnost | Vyšší pořizovací cena, náročnější pokládka | Všechny typy zahrad, frekventované cesty, dekorativní prvky |
| Cihla | Tradiční vzhled, hodí se k romantickým zahradám | Může být kluzká, nasákavá | Méně frekventované cesty, romantické a historické zahrady |
| Mulčovací kůra | Přirozená, hnojí půdu, reguluje teplotu půdy | Prorůstá plevel, řídne vlivem počasí, sypký povrch | Méně frekventované cesty, jako doplněk k nášlapům |
| Zatravňovací dlažba | Umožňuje zelený vzhled, zpevňuje plochu | Může být méně estetická | Parkovací plochy, příjezdové cesty s důrazem na zeleň |
Čtěte také: Betonové květináče pro dům i zahradu
tags: #betonove #cesticky #v #zahrade #navod