Předtím, než se rozhodnete pro ten, či onen strop, je dobré se informovat o základních alternativách, které máte k dispozici. Co je to vlastně strop? Je to, co vidíme ze spodní strany místnosti, nebo je to celý konstrukční systém, který shora odděluje horní a dolní prostor a který z horní strany nazýváme podlahou? Stropem rozumíme celý konstrukční systém. Přitom rozlišujeme tři funkční vrstvy: skladbu podlahy, nosnou strukturu a stropní podhled. Protože zvolená nosná struktura je dominantní vrstva, označují se stropní systémy podle této nosné vrstvy.
Volbu stropního systému a skladbu vrstev ovlivňují požadavky na zvukovou izolaci, požární ochranu, odolnost proti kmitání, rozpětí a estetické požadavky, pozornost si také vyžaduje připojení stropu ke stěnám. Strop je stěžejní pro stanovení charakteru vnitřních prostorů. Dřevěné stropy vzájemně oddělují jednotlivá poschodí nebo slouží jako horní uzávěr místností/prostorů. Výhodou dřevěných stropních systémů je rychlá a suchá montáž, úspora tíhy, bezprostřední plná statická účinnost a v neposlední řadě ekologické přednosti (příjemná obytná atmosféra). Dřevěné stropy jsou kvůli malému zatížení od vlastní tíhy ve srovnání s masivními stropy, označované jako lehké konstrukce.
Historický vývoj a druhy dřevěných stropů
Tradiční dřevěné trámové stropní konstrukce prodělaly dlouhý historický vývoj, který vyvrcholil v polovině 20. století. Také v dnešní době se tento typ stropů využívá, ale od tradičního pojetí se značně odlišuje, ať už staticky optimalizovanými průřezy a řešením jejich uložení nebo novodobými stavebními materiály, které jsou navrženy pro konkrétní okrajové podmínky. V běžné stavební praxi se s těmito konstrukcemi velmi často setkáváme u obytných budov, které jsou, nebo v minulosti byly, předmětem stavebních změn. Při těchto zásazích však často nejsou respektovány základní myšlenky původního technického řešení a dochází k degradaci některých stavebněfyzikálních parametrů.
Klenby jsou jedním z nejsofistikovanějších zastřešujících konstrukčních systémů, který je znám již mnoho tisíciletí. Klenby se zdily z cihel a kamenů různými způsoby podle lokality a doby vzniku.
Trámové stropy
Dřevěné trámové stropy se používají na rozpony kolem 5 až 6 m. Hlavními nosnými prvky těchto stropů jsou stropní trámy (stropnice) osově vzdálené obvykle v rozmezí 900 až 1 200 mm. U novějších typů těchto konstrukcí je používáno menších profilů, proto se vzdálenosti volí menší. Délka uložení na obvodovou nebo nosnou stěnu je 150 až 200 mm. Nosnou konstrukci stropu navrhujeme tak, aby vzdálenost mezi podporami (obvodové a nosné stěny, průvlaky a jiné) byla co nejmenší.
Čtěte také: Trendy v tesařství: Dřevěné ploty
Šířka trámů se obvykle volí v rozmezí 80 až 200 mm, výška 120 až 300 mm v závislosti na zatížení a rozpětí stropu. Výška profilu trámu se vypočítá přibližně podle empirického vztahu h = 0,02 x l + 160 (až 200 mm), šířka trámu b = 2/3 až 3/4 h, kde l je rozpětí. Na přiznané trámy se svrchu přibíjejí podlahové desky o tloušťce 30 až 45 mm nebo záklop o tloušťce 25 mm. Nejtypičtější konstrukcí jednopodlažních selských obytných domů je trámový strop s přiznanými stropnicemi se záklopem z překládaných desek o tloušťce 25 mm a hliněnou mazaninou. Hliněnou mazaninu můžeme nahradit například škvárovým násypem, v níž jsou trámce na přibití podlahy. Násyp zvyšuje požární odolnost. Záklop může být i částečně zapuštěný. Tímto způsobem dokážeme zmenšit tloušťku stropu s tím, že trámy jsou částečně přiznané. Klasické trámové stropy s rovným podhledem mají na spodní straně obklad z desek a omítku na rákosovém pletivu nebo dřevěný podhled.
Pro stropy s velkým rozpětím (6 až 10 m) je vhodný trámový strop s křížovými vzpěrami. Stropnice jsou navzájem rozepřeny křížovými ztužidly s profily 40 × 80 mm, umístěnými ve vzdálenosti 1 až 1,5 m. Pevné rozepření zajišťuje ocelové táhlo s rektifikačním článkem.
Fošnové stropy
Fošnové stropy jsou poměrně moderní konstrukce, které byly vynucené úsporou řeziva. U amerického typu fošnového stropu přebírají nosnou funkci fošny o dimenzi přibližně 60 × 240 mm, kladené v osové vzdálenosti 600 mm a zabezpečené proti klopení křížovými vzpěrami vzdálenými od sebe 1,5 m.
V konstrukci zvané parsimon plní nosnou funkci stropnice ze sbíjených fošen. Průřez stropnice tvoří střední profil 26 × 120 až 240 mm, obitý oboustranně fošnami 30 až 50 × 120 až 240 mm. Střední profil je vysunutý tak, aby tvořil vymezovací nos na uložení cihel. Osová vzdálenost stropnice je 330 mm a je určena rozměrem plné nebo duté cihly, která tvoří podklad pod podlahu. Hloubka uložení je 80 až 120 mm. Cihlové vložky jsou izolovány od nosníků pásy lepenky nebo asfaltovým nátěrem a po položení se zalijí řídkou maltou.
Povalové stropy
Nosnou konstrukci povalových stropů tvoří povalové trámy, které mají obvykle tři hraněné plochy. Tyto trámy jsou kladené na doraz a vzájemně propojené ocelovými skobami, nebo šikmo zaráženými dřevěnými klíny, spolupůsobí potom jako souvislá deska. Trámy se ukládají na římsu s minimální délkou uložení okolo 300 mm. Mezery mezi jednotlivými trámy se ucpávaly například mechem. Po uložení byly tyto stropy zaplněny vrstvou hlíny a písku. Další možností spřažení trámů je pomocí vloženého pera nebo pomocí klínů. Trámy jsou uloženy buď v drážce, nebo na římse v nosné stěně. Minimální šířka uložení je 80 mm. V místě komínového otvoru je nutné provést výměnu, která se povalovými trámy váže pomocí šikmých plátových spojů. Tento typ konstrukce můžeme najít zejména v historických budovách. Při půdních stropech se používá nejčastěji masivní dřevo trojstranně opracované.
Čtěte také: Dřevěné ploty Hornbach: Co byste měli vědět
Kazetové stropy
Kazetový strop vzniká vložením příčných trámů (výměn) mezi stropní trámy (stropnice). Výměny mají obvykle poloviční výšku stropnic, do nichž jsou začepovány. Stropnice a výměny se zpravidla přiznávají, někdy se obloží dřevěným obkladem, případně rákosovým pletivem se štukovou omítkou. U obkládaných stropů jsou výměny falešné, sbíjené z desek. Kazetová struktura stropu se používala při náročnějších estetických požadavcích, s využitím obkladů ze vzácných dřevin nebo s polychromovanou štukaturou. Známé jsou kazetové stropy s portréty a vyobrazeními erbů, případně s ornamentálními malbami. Velice oblíbeným motivem především ve středověku a v navazujícím období renesance a baroka byly malované trámové podhledy. Většinou se znázorňovaly nejrůznější florální motivy, kde se dají snadno rozeznat nám velmi známé rostliny. Nejčastěji byly zobrazovány plody ovocných stromů, vinná réva nebo například akant, známý z výzdoby klasické architektury. Přibližně v 18. století byly však z důvodů požární bezpečnosti a nové klasicistní estetiky tyto malované stropy schovány sníženými rákosovými podhledy. Tyto podhledy měly zpravidla různě bohatou štukatérskou výzdobu. Tam, kde probíhá rekonstrukce historicky cenného objektu, se někdy stává, že se strhnou poškozené rákosové podhledy a nad nimi se objeví bohatě zdobený malovaný záklop.
Montované stropy s cihlovými vložkami (MIAKO)
Železobetonový strop z miako vložek je u rodinných domů hojně využívaný. Obvykle kombinuje železný materiál vyztužujících nosíků, keramické stropní vložky a beton, který celou konstrukci staticky propojí. Keramický vložkový strop je snadný na montáž díky keramickým vložkám (HURDIS, MIAKO, SIMPLEX atd.). Je lehký a má výborné statické vlastnosti. Miako vložky vyrábí mnoho cihelen jak v České republice, tak i v ostatních státech Evropy.
Předtím, než začneme nosníky ukládat, je potřeba připravit vhodné podmínky pro jejich uložení. Korunu zdiva je potřeba zpevnit a vyrovnat dostatečnou cementovou vrstvou, nebo rovnou vytvořit podkladní železobetonový věnec. Přesné údaje montáže se dozvíme z manuálu vydaného výrobcem daného systému. Po uložení nosníků je nutné je bezprostředně podepřít ocelovými stojkami, nebo hranoly. Maximální vzdálenost podpory od zdi je přibližně 1800 mm. Osové vzdálenosti sloupků potom maximálně 1500 mm. Nosníky nám může na stavbu dovézt autojeřáb, který nám je pomůže na připravené zdivo také umístit.
Poté se začnou ukládat miako vložky, jejichž jednotná délka je 250 mm. Tento rozměr je však orientační a v jednotlivých várkách může docházet i k centimetrovým odchylkám. Miako vložky se kladou na sucho od jednoho konce POT nosníku ke druhému. Vložky se doporučují ukládat minimálně 25 mm na nosnou zeď, aby nedocházelo k podtékání betonu. Máme-li všechny miako vložky umístěné a je-li pomocí věncovek zajištěno bednění boků stropní desky, může začít betonáž stropu. Nemusíme se bát, že by betonová směs pronikla do dutin vložek, a tak není třeba dělat žádná předběžná opatření. Při betonáži je nutné zatěžovat strop pouze v místech příhradové konstrukce nosníků. Ještě než začneme betonovat, je nutné strop navlhčit, abychom zabránili nežádoucím procesům při zrání betonu. Věncovky se používají jako ztracené bednění stropu a zároveň se za ně vkládá tepelná izolace, abychom dosáhli požadovaného tepelného standardu konstrukce. Minimální tloušťka tepelné izolace se doporučuje 100 mm. Přikládají se k sobě na sucho na pero a drážku. Za věncovky a izolant se vkládá betonářská výztuž.
Moderní dřevěné a kombinované konstrukce
V současnosti, při rozpětí do 6 m, se ve fošnových a trámových stropech využívají nosné prvky z lepeného lamelového dřeva. Tyto prvky mají větší únosnost, a tedy klesá tloušťka stropní konstrukce. Pomocí moderních technologií dokážeme vyrobit duté dřevěné tvarovky. Jde o prefabrikované prvky, které mají velmi dobré mechanické vlastnosti. Jednotlivé dílce se navzájem spojují pomocí pera a drážky, čímž vznikne pevná deska. Strop má velmi dobré zvukověizolační vlastnosti, které lze zlepšit tím, že otvory v dílcích vyplníme zvukovou izolací. Další možností, jak zvýšit neprůzvučnost, je přidat zavěšený podhled nebo přidat vrstvy s velkou plošnou hustotou.
Čtěte také: Venkovní dřevěné žaluzie
Masivní stropnice se v poslední době nahrazují prvky složeného průřezu. Nejčastěji jde o I-profily, ale používají se i příhradové nosníky s diagonálami z prolisovaného plechu. Pásnice I-profilů jsou z masivního dřeva, stěny nejčastěji z OSB desek nebo z vlnitého plechu. Výhodou nosníků je vysoká únosnost (je možné realizovat větší rozpony), která se v místech, kde působí malé posuvné síly, může oslabit otvory ve stěně nosníku pro instalační rozvody. Trámy můžeme vložit i do ocelových profilů ve tvaru I a U. V takovém případě jsou profily od sebe osově vzdáleny 3 až 4 metry. Stropnice se osazují do spodní příruby profilů. Délka uložení ocelových nosníků je 250 mm, přičemž na rozdíl od dřevěných stropnic se jejich záhlaví mohou bez obav zazdít.
Spřažené dřevobetonové stropy
Dřevěné stropy trpí dvěma hlavními nedostatky - nízkou vzduchovou neprůzvučností a nízkou tepelně-akumulační schopností (což je problém především při navrhování nízkoenergetických a pasivních budov). Ve snaze vyřešit tyto nedostatky vznikl spřažený dřevobetonový strop. Jde o spojení trámového, krabicového nebo masivního stropu s vrstvou betonu pomocí klínů, desek s prolisovanými hroty a podobně. Dalšími přednostmi této konstrukce jsou lepší mechanické vlastnosti (betonová část je namáhaná na tlak, dřevěná na tah) a zvýšení požární bezpečnosti.
Konstrukční detaily a montáž
Stropnice jsou uloženy do kapes ve zdivu, popřípadě na dřevěný nebo ocelový průvlak. Zhlaví trámů je nejlépe ošetřit biocidními prostředky, aby nepodléhala degradaci biologických činitelů a uložit na nesavé, popřípadě naimpregnované podklady, aby se zabránilo vzlínání vlhkosti ze zdiva. Mezi zhlavím trámu a stěnou je třeba nechat mezeru alespoň 50 mm pro odvětrání. Krajní trám je vzdálen min. 50 mm od zdiva, aby z něho nepřijímal vlhkost. Způsob uložení zhlaví stropních trámů popisuje podrobně například literatura, kdy se zhlaví podkládalo impregnovanou dřevěnou destičkou tloušťky 3 až 4 cm a jinak byla ponechána okolo zhlaví vzduchová izolační mezera tloušťky 3 až 5 cm.
Pro zajištění prostorové tuhosti objektu a zvýšení stability nosných zdí se některé stropnice stropu kotví k nosné zdi ocelovými kotvami (trámové kleště - táhlo s okem a se závlačí), které se připevňují na zhlaví trámu a jsou zakotveny do zdi. Trámové kleště se osazovaly obvykle u krajních stropnic, v místech meziokenních pilířů a ve vzdálenosti max. 3 - 4 m. Zhlaví trámů s trámovými kleštěmi bylo velmi rizikovým místem stropu - dochází ke kondenzaci páry na kovových kleštích, která způsobuje jejich korozi a zvýšení vlhkosti kolem zhlaví trámu, což aktivuje vznik hniloby a výskyt dřevokazných hub a hmyzu.
Při osazení stropních trámových nosníků je důležité nepodcenit jejich kotvení ke stěnám, které bývají zpravidla ukončeny zdvojenou horní pásnicí nebo věncem. Jako spojovací materiál je možné použít ocelové kotevní prvky (stropní třmeny, úhelníky s prolisem apod.). V případě přiznaných (pohledových) stropních nosníků se používá sortiment spojovacího materiálu, který je zapuštěný do dřeva trámů. Pokud jste na stropní konstrukci použili například řezivo profilu 60 × 240 mm, je důležité tyto nosníky zajistit proti jejich klopení. To zabezpečíte tak, že mezi jednotlivé stropní nosníky umístíte tzv. bloky. Jedná se o krátké stropní profily vkládané kolmo mezi jednotlivé stropní nosníky po vzdálenosti přibližně 2-3 m. Bloky se také vkládají na začátku a na konci mezi jednotlivé trámy, a díky nim je tak strop uzavřen po obvodu stavby. Bloky kotvíme do stropních nosníků pomocí vrutů.
Kromě těchto požadavků je pro návrh stropu zapotřebí zohlednit i to, jaká technická zařízení v něm mají být zabudována (vodovodní, vytápěcí, větrací rozvody atd.).
Materiály pro dřevěné stropy
Dřevěné nosníky
- Stropní trámy se nejčastěji vyrábějí ze smrkového, jedlového a modřínového dřeva.
- Smrkové dřevo je nejpoužívanější na nosné konstrukční části.
- Jedle je vhodná na silné a dlouhé trámy.
- Modřín je spíše polotvrdá dřevina a málo sesychá.
- Dub je houževnaté, dobře obrobitelné, trvanlivé a pevné. Dubové dřevo je odolnější vůči střídavé vlhkosti než dřevo měkkých dřevin. V běžné stavební praxi se dub používá na kratší prvky (krátké trámy, kazetové stropy apod).
- Při rekonstrukcích domů nebo výstavbě hospodářských objektů se častěji setkáme se sušeným řezivem, které je nutné ošetřit před zabudováním do konstrukce impregnačním prostředkem.
Lepené lamelové dřevo (KVH, BSH)
V moderních patrových dřevostavbách se pro výrobu stropních nosníků používají KVH hranoly, někdy v kombinaci s pevnějšími dřevěnými hranoly z BSH profilů. Protože jde o prvky velkých průřezů (šířka 80 až 200 mm, výška 120 až 300 mm v závislosti na zatížení a rozpětí) nevyhneme se praskání trámů, pokud nebudou z lepeného dřeva. Je třeba to vzít v úvahu především u stropu s přiznanými trámy. Zde se samozřejmě kladou i vyšší požadavky na povrchové opracování (minimální hoblované). Lepené lamelové dřevo představuje lepený prvek, který je zhotoven z minimálně tří lamel - s vlákny probíhajícími rovnoběžně s podélnou osou prvku. Na výrobu lamel se používá rostlé dřevo jehličnatých dřevin nebo z těchto dřevin získaná. Trámy se vyrábějí z technicky sušeného dřeva, což zmenšuje i při větších průřezech spolehlivé omezení vlhkosti dřeva. Odstraňují se přirozené vady dřeva, kterými jsou například velké suky nebo obliny. Díky děleným částem se prvek během času nekroutí a nepraská. Má také lepší statické vlastnosti než masivní dřevo a je možné ho vyrábět v délkách 12 a 18 m. Doporučuje se ho používat na prvky, které mají být pohledové a které mají větší délku. Prvky jsou čtyřstranně hoblovány a fasetovány.
Dřevěné desky
- MDF desky: Vyrábějí se z jemných dřevěných vláken, které se za vysoké teploty a tlaku slisují.
- OSB desky: Vyrábějí se z velkoplošných štěpků jehličnatých i listnatých stromů a lepidla (např. melaminformaldehydové pryskyřice). Desky mají objemovou hmotnost větší než 600 kg/m3. Existují v tloušťkách od 8 do 38 mm a v základním formátu např. 2840 x 1830 mm. Jejich použití představuje progresivní velkoplošný materiál.
Spojovací prostředky
Otvory pro svorníky, kolíky, vruty apod. musí mít takové rozměry a umístění, aby se spolehlivě zaručila únosnost a použitelnost spoje. Délka jednostřižného hřebíku se volí 2,5násobek spojovaného prvku.
Akustické a protipožární vlastnosti
Boční povrch stropních trámů musí být, z hlediska požární bezpečnosti, vzdálen od vnitřního líce komínového průduchu nejméně 30 cm a trámy nesmí zasahovat do zdiva komínů. Strop s násypem má na záklopu proveden násyp ve vrstvě min. 80 mm tlusté a má také lepší protipožární a akustické vlastnosti. Polospalný strop je pro zvýšení odolnosti vůči ohni opatřen při horním líci záklopem s násypem z nespalného materiálu ve vrstvě tlusté min. 80 mm. Dolní líc trámů chránilo podbití z prken tlustých 13 mm s rákosovými rohožemi nebo drátěným pletivem a omítkou. Nevýhodou těchto stropů byla velká konstrukční tloušťka. Požární bezpečnost můžeme zvýšit tak, že podhled přichytíme na trámky, které přenášejí jen zatížení od vlastní tíhy podhledu. Případné průhyby stropnic se nepřenášejí přímo do podhledu. Rovněž se zvýší neprůzvučnost konstrukce.
Pro zamezení přenosu zvuku uvnitř budovy jsou potřebná různá opatření pro zvuk šířící se vzduchem a pro zvuk šířící se pevným materiálem. Zvuk šířící se vzduchem se redukuje zvýšením hmotnosti a dvouplášťovým provedením, u zvuku v pevném materiálu se musí dbát na to, aby do konstrukce nebyl zaveden kročejový hluk, nebyl předán dále a vyzařován. Ochrana proti zvuku šířícímu se vzduchem je tím lepší, čím vyšší je hodnota dB. Ačkoli sledované akustické vlastnosti vykazuje konstrukce jako celek, je třeba si uvědomit, že se jedná o spolupůsobící systém dřevěné stropní trámové konstrukce a vlastní podlahy. U každé z těchto částí navíc zásadním způsobem rozhoduje způsob provedení a uložení. Vrstva násypu o minimální tloušťce 8 cm byla upravena již historickými stavebními řády, a to primárně jako jedno z protipožárních opatření. Tradičním historickým materiálem pak byl korek, většinou ve formě lisované drti s asfaltovým pojivem.
Požární ochrana dřevěných konstrukcí je velmi důležitá, neboť požár značným způsobem ohrožuje jak samotnou konstrukci, tak i osoby v ní. Dřevěné průřezy vykazují velkou odolnost proti působení požáru. Zvětšením rozměrů průřezů nebo použitím nehořlavých materiálů se prodlužuje odolnost konstrukce při požáru. Dřevěné konstrukce jsou mnohem bezpečnější než např. ocelové nehořlavé konstrukce. Nosnou funkci si udrží po delší dobu trvání požáru.
Vlhkost a biologická ochrana dřeva
První podmínkou pro zajištění dlouhodobé životnosti konstrukce je výběr vhodného a zdravého dřeva. Zamezení rozvoje dřevokazných škůdců (houby, hmyz) je další důležitý aspekt. Proces sušení omezuje vznik trhlin a zvyšuje odolnost proti znehodnocení. Hliněné stěny za předpokladu správného užívání objektu na oplátku zajišťují nízkou vlhkost dřevěné konstrukce stropu, což vytváří nepříznivé podmínky pro dřevokazné škůdce (houby, hmyz). Hlína také přednostně absorbuje vodu v případě různých havárií a tím alespoň krátkodobě zamezuje zvýšení vlhkosti dřeva.
Optimální vlhkost dřeva je do 12 %, při vlhkosti do 20 % jsou dřevěné prvky již dřevokazným hmyzem ohroženy. Při vlhkosti nad 20 % dochází k napadení dřeva dřevokaznými houbami. Chemické ochranné prostředky proti dřevokazným škůdcům dělíme na fungicidní a insekticidní. Hloubková ochrana má životnost 15 a více let. Pozor na nepropustné nátěry, např. asfaltem, které mohou vlhkost v dřevě uzavírat.
Legislativní a normativní předpisy
Prvním normativním předpisem, který se na území ČR zabýval izolacemi proti zvuku, hluku a vibracím byla již v roce 1939 českomoravská norma ČSN 1168 Podmínky pro zednické a přidružené práce pozemních staveb - Část I. Provádění prací zednických a přidružených. V této normě již byly v čl. 275 definovány základní požadavky na účinnost izolace proti zvuku a hluku v obytných a kancelářských budovách, které se vyjadřovaly celkovým tlumením zvuku ve „fonech“. Velmi pozoruhodná jsou zejména konkrétní schémata v čl. 280, která vymezují možné varianty průběhu akustické izolace v konstrukcích. Zde se tedy jedná primárně o průběh kročejové izolace v tzv. plovoucí podlaze, který je zejména dle schématu A) prováděn beze změny až dosud. U ostatních dvou schémat je zajímavý průběh akustické izolace ve zdi, přičemž již ČSN 1168 v čl. 280 uváděla, že tyto vodorovné izolační vložky ve zdech a pod podlahou musí mít náležitou a prokázanou pevnost. V čl. 280 se také výslovně uvádí, že „vodorovné vložky nesmějí býti nikde přerušeny tak, aby části konstrukcí oddělené izolací se někde přímo dotýkaly. Již ČSN 1168 se v čl. 275 odkazovala na ČSN 1175 Stavební isolace - Část III: Isolace zvukové, která však vyšla až v roce 1944. Vrstva násypu o minimální tloušťce 8 cm byla upravena již historickými stavebními řády, a to primárně jako jedno z protipožárních opatření. Například stavební zákon z roku 1894, v doplnění z roku 1914, v § 69 uvádí, že „k násypům na stropy a pod podlahy budiž vůbec užíváno jen dokonale suchého a čistého materiálu, pokud možno písku říčného“.
Přehled typických parametrů dřevěných stropů
| Typ stropu | Nosné prvky | Osová vzdálenost | Rozměry nosníků (š × v) | Min. uložení | Použití cihel/vložek |
|---|---|---|---|---|---|
| Trámový klasický | Stropnice (masivní dřevo) | 0,9 - 1,2 m | 80-200 mm × 120-300 mm | 150 - 200 mm | Není primární |
| Fošnový (americký typ) | Fošny | 600 mm | ~60 mm × 240 mm | Nespecifikováno | Není primární |
| Fošnový (Parsimon) | Stropnice ze sbíjených fošen | 330 mm | 26 mm × 120-240 mm + 30-50 mm × 120-240 mm (fošny) | 80 - 120 mm | Cihlové vložky na středním profilu |
| Povalový | Povalové trámy (třístranně opracované) | Kladeny na doraz | Nespecifikováno | ~300 mm | Mezery ucpány mechem, vrstva hlíny/písku |
| MIAKO (montovaný) | Keramické stropní vložky + železné nosníky + beton | Určeno rozměrem vložek (250 mm délka) | Nespecifikováno pro nosníky | Min. 25 mm (vložky na zdivo) | Keramické vložky (MIAKO, HURDIS) |
| Moderní (lepené dřevo) | Lepené lamelové dřevo (KVH, BSH) | Proměnné | 60-200 mm × 100-400 mm | Nespecifikováno | Není primární |
tags: #drevene #stropni #konstrukce #cihly #informace