Román Betonová zahrada spisovatele Iana McEwana se zabývá dráždivým tématem nechtěně nabyté svobody čtyř sourozenců, která s sebou nese jak uvolnění všech dosud utajovaných choutek, abnormálností až perverzit, tak i úzkost, regresi a touhu po matčině náruči. Vypravěčem příběhu je patnáctiletý Jack.
Děj románu se odehrává v Anglii po druhé světové válce. On, bratr Tom a sestry Julie a Sue vyrůstají v rodině, kde panuje téměř totalitní systém jejich otce. Pouze z jemných náznaků a útržků vzpomínek se dozvídáme, že otec byl podivín a pravděpodobně i despota. Maminka vypadá spíše bezbranně a jako by se svou němou přítomností snažila zachraňovat rodinnou situaci.
Toho jednoho dne rozzuří plevel vyrůstající na zahradě. Je však nemocný na srdce, a protože ví, že boj s plevelem je nekonečný, rozhodne se pro vybetonování celé plochy zahrady. Zdánlivě běžná situace, kdyby se otec nechystal vybetonovat zahradu. Když se o to pokouší, dostává infarkt a zemře. Nedlouho poté zemře i matka dětí na rakovinu.
Čtyři sourozenci v různém školním věku se po matčině smrti obávají, že budou od sebe odděleni a posláni do různých dětských domovů, a proto se společně rozhodnou, že matčinu smrt před okolím zatají a budou se navenek chovat, jako by žila. Děti se spontánně rozhodnou zatajit smrt rodičů: chvíli si situaci užívají, někdy jsou nervózní a bezradné, jindy se snaží vše řešit racionálně. Mrtvou matku v noci ukryjí do sklepa a dlouhou dobu se snaží zvládat chod domácnosti a zavedené zvyklosti, jak nejlépe dovedou. Děti se spontánně rozhodnou matčinu smrt zatajit a mrtvolu ve sklepě zalijí betonem.
Vedoucí role v rodině se ujímá nejstarší Julie. V této situaci se vyhrocují vzájemné vztahy. Nikdo nikoho neposlouchá. Jack se oddává sebeukájení, Julie se snaží uniknout rodinným problémům vztahem se starším Derekem, Tom se převléká za dívku, poté se vžívá do role batolete. Později dochází k incestu mezi Julií a Jackem i odhalení hrobu matky ve sklepení domu Juliiným přítelem Derekem.
Čtěte také: Betonová podlaha: detaily a postup
Domem se postupně šíří nesnesitelný zápach, v místnostech se kupí odpadky a usazuje špína.
Úryvek z knihy:
Ležela teď na boku, ruce v podivném úhlu, tělo zkroucené a ztuhlé v poloze, v níž ležela od předvčerejška. Julie ji uchopila za nohy, já v podpaždí. Když jsme ji položili na prostěradlo, vyhlížela ve své noční košili tak křehce a smutně, jak nám tak ležela u nohou jako pták se zlomeným křídlem, že jsem poprvé plakal kvůli ní a ne kvůli sobě. Na posteli po ní zůstala velká hnědá skvrna, na okrajích vybledlá do žluta. Julie měla obličej také celý mokrý od slz, když jsme poklekli k matce a snažili se ji zabalit do prostěradla. Bylo to obtížné, protože měla tělo příliš zkroucené, než aby se dalo otočit.
Divadelní adaptace
Divadelní adaptace zdařile vystihuje zvláštní atmosféru příběhu. Také dům vypadá jako každý jiný, jen se nachází v demoličním území a zbyl už v ulici zcela osamocený. Výtvarnice a autorka výpravy Eva Jiřikovská vytvořila prostor, v němž se děj odehrává, s velkou citlivostí vůči předloze. Saudkovsky temný, se zvrhlou nostalgií vymodelovaný dům diváka přitahuje jako každé vetešnictví, všude se kupí harampádí a nesourodé kusy nábytku - vedle omšelé pohovky i toaletní mísa a starožitná lampa. Na stěně je zavěšený koberec a až posléze se ukáže, že pod sebou ukrývá betonem zalitý sklep, z něhož vystupují nejasné obrysy skrčené postavy. Hercům kulisy poskytují inspirativní prostor, s nímž si mohou pohrávat - např. vytvořit iluzi, že koberec je na zemi a my se na něj díváme z ptačí perspektivy. Na závěr pak v betonové zdi-sklepě vytvoří působivý obrazec z lidských těl.
Rodina, která prostor obývá, vypadá na první pohled jako zcela normální, otec se chystá cosi betonovat, nejstarší syn Jack mu v tom pomáhá a jako každý puberťák se samozřejmě snaží práci vyhnout.
Čtěte také: Betonová dlažba na zahradě
Režisér si po celou dobu pohrává s prostorem. Postupně ho nechává vyprázdnit a nábytek nahrazuje pytli s cementem, které v závěru hry tvoří na jevišti jedinou rekvizitu. Beton coby prvek zvrácenosti se jako červená nit táhne celou hrou. Nejprve je přítomen verbálně - v úmyslu otce zalít celou zahradu betonem, později se stane i nepřímou příčinou otcovy smrti a matčiným hrobem. Nakonec zaplní celý prostor, musí mu ustoupit vše, i živá hudba, kterou představuje violoncellista přítomný přímo na jevišti.
Děj dramatu (dá-li se tak vůbec sled zvláštních výjevů nazvat) se neodehrává lineárně, přítomnost s minulostí se mísí. Některé obrazy se vracejí - otcova smrt, matka, jež se vynořuje spíše jako duch. Vše směřuje k vyvrcholení - k incestu.
Největším oříškem a zároveň i slabinou inscenace jsou herecké výkony. Herci byli postaveni před nelehký úkol - věrohodně zahrát dětské a pubertální postavy. Zatímco Marek Pospíchal a Andrea Buršová našli autentickou polohu, aniž by museli přehrávat, ostatní představitelé dětských rolí tápou v hledání, jak role uchopit. Tom Tomáše Červinky působí nevěrohodně, schematicky, zpočátku vyznívá rušivě i jejich pečlivá, místy přehnaná artikulace. Představitelka Julie Zuzana Onufráková pohybově naplňuje představy o pubertálně vyzývavé dívce, která si je vědoma své probouzející se sexuality a umí ji využít i jako zbraň, verbálním projevem však své výstupy občas zbytečně posouvá do karikaturní polohy. Jinou tvář své postavy neukáže - ačkoli minimálně její románová předloha je mnohem vrstevnatější. Oba rodiče jsou charakterově bezvýrazní, což byl možná záměr pojetí inscenace: komunikují přece s diváky i se svými dětmi ze záhrobí. Výsledek hereckého ztvárnění ale i tak zůstal někde na půl cesty.
Inscenace otevírá důležitá témata - například otázku svobody a bezradnosti, jak s ní naložit, téma probouzející se sexuality a jejích hraničních podob, nejsilněji však v představení vystupuje téma perverze - ve vztazích, ve vnímání sebe sama i ve vztahu k širšímu okolí. Ani jedno z témat však není natolik přesvědčivě sděleno, aby ovlivnilo vyznění inscenace a dalo divákům podnět k hlubšímu zamyšlení.
Ian McEwan: Betonová zahrada.
Čtěte také: Polské betonové jímky: kvalita
- Divadelní adaptace Petra Hůlová
- Překlad Marie Válková
- Režie a inscenační úprava Dodo Gombár
- Dramaturgie Martina Kinská
- Scéna a kostýmy Eva Jiřikovská
- Hudba David Rotter
Osoby a obsazení:
- Julie: Zuzana Onufráková
- Jack: Marek Pospíchal
- Sue: Andrea Buršová
- Tom: Tomáš Červinek
- Matka: Bohdana Pavlíková
- Otec: Tomáš Pavelka
- Derek: Jakob Erftemeijer a další
Premiéra 30. 1.
tags: #betonova #zahrada #literární #rozbor