Román Betonová zahrada britského spisovatele Iana McEwana, vydaný poprvé v roce 1978, dodnes nic neztratil ze své zvláštní, „nemorální“ naléhavosti. Tento temný příběh si získal neutuchající čtenářskou oblibu a je patrně nejznámější prózou tohoto plodného anglického autora.
Autor a jeho dílo
Ian McEwan je britský spisovatel, nositel Řádu britského impéria. Pro své raná díla, včetně Betonové zahrady, bývá v angličtině a francouzštině přezdíván Ian Macabre (děsivý, makabrózní, hrůzný Ian) a v češtině někdy jako „básník perverze“. McEwan se narodil v Aldershotu v Anglii a velkou část svého života strávil na Dálném východě, v Německu a v severní Africe, kam byl jeho otec vyslán jako armádní důstojník. Mladý Ian vystudoval University of Sussex a University of East Anglia, kde byl absolventem kurzu tvůrčího psaní Malcolma Bradburyho.
Je členem Královské literární společnosti (Royal Society of Literature), Královské umělecké společnosti (Royal Society of Arts) a Americké akademie umění a věd (American Academy of Arts and Sciences). Jeho pravděpodobně největším oceněním je Řád britského impéria, který obdržel v roce 2000. V témže roce byl hostem Pražského festivalu spisovatelů.
Jeho prvním vydaným dílem byla sbírka „makabrózních povídek“ První láska, poslední pomazání (1975), jež v roce 1976 vyhrála Cenu Somerseta Maughama. Mezi první romány patří právě Betonová zahrada (1978) a Černí psi (1992). Román z roku 1997 Nezničitelná láska vyprávějící o osobě s Clerambaultovým syndromem bývá obecně označován za McEwanovo nejlepší dílo. Roku 2001 následoval rozsáhlý román Pokání, jenž zaznamenal ohromný pozitivní ohlas u čtenářů i literární kritiky. McEwanův další román Sobota (2005) popisuje události bohatý den v životě jednoho neurochirurga. Tato kniha vyhrála cenu James Tait Black Memorial Prize za rok 2005. McEwanovo dílo čítá úctyhodných 17 románů, pět sbírek povídek a také dvě knížky pro děti.
Děj románu Betonová zahrada
Čtyři nedospělí sourozenci se po smrti rodičů rozhodnou žít sami a po svém v rodinném domě uprostřed takřka opuštěné příměstské zástavby. Příběh se odehrává na sídlišti někde v Británii, uprostřed stojí rodinný dům s betonovou zahradou. Čas peskování a výchovných opatření vystřídala volnost, místo svazujících povinností je teď důležitější hra - hra na dospělé.
Čtěte také: Betonová podlaha: detaily a postup
Příběh hodně podivné rodiny začíná právě smrtí otce. Otec, hlava rodiny, se rozhodl zalít zahradu betonem, protože se o ni už dál nemohl starat. Jakmile onemocněl, rozhodl se ji zalít betonem. Když se patnáctiletý Jack, hlavní hrdina, vrátí zpět, najde otce mrtvého v čerstvém betonu. Po jeho smrti zůstává domácnost na starost jeho starší sestře Julii, protože jejich matka je těžce nemocná a postupem času přestává opouštět svoje lůžko. Matku postupně opouštějí síly, až usne navždy. Nikdo z dětí ještě není plnoletý, takže se přirozeně bojí toho, aby je nerozdělili do několika dětských domovů. Děti se spontánně rozhodnou matčinu smrt zatajit a mrtvolu ve sklepě zalijí betonem. Pohřeb nepřichází v úvahu, někdo by je mohl na zahradě vidět kopat. Od té chvíle se děti starají samy o sebe a všechno se hroutí.
Hlavními postavami jsou: nejstarší šestnáctiletý Jack (vypravěč, puberťák se sexuálními touhami), o dva roky mladší Julie (nejstarší ze sourozenců, stará se o matku, když umírá), dále Sue (druhá nejmladší, zavírá se do svého pokoje a světa knih) a nejmladší Tom (nejmladší člen rodiny, šikovný ve škole, začne se převlékat za děvče a pak začne předstírat, že je zase malé dítě). Po matčině smrti se Jack stává apatickým k okolí a přestane se starat o hygienu. Julie si najde chlapce Dereka, který v knize jakoby připomíná zodpovědný svět dospělých. Hrají před ním, že matka stále žije, jen neopouští pokoj. Ale tajemství se nedá udržet navěky.
Spisovatel Ian McEwan se v novele Betonová zahrada zabývá dráždivým tématem nechtěně nabyté svobody čtyř sourozenců, která s sebou nese jak uvolnění všech dosud utajovaných choutek, abnormálností až perverzit, tak i úzkost, regresi a touhu po matčině náruči. Děti se spontánně rozhodnou zatajit smrt rodičů: chvíli si situaci užívají, někdy jsou nervózní a bezradné, jindy se snaží vše řešit racionálně. Dům se začne proměňovat ve smetiště a nikdo z nich se nesnaží situaci změnit.
Ian McEwan zkoumá postupný rozklad čtyř zřejmě už od začátku narušených dětských osobností a postupné sílení jejich až psychopatických rysů. Dějová linka sama o sobě přináší mnohé napínavé, ale i groteskní situace. Co z knihy činí výsostně umělecké dílo a vpravdě originální text, je její jazyk, který je přes veškerý popisovaný hnus básnivý, melodický, snad i krásný.
Motivy a témata
Betonová zahrada je především symbolem toho, že dokáže dát dohromady to, co se už jednou rozpadlo. Právě surové zobrazení lidského rozkladu a strohý styl psaní dělá z knihy něco výjimečného a strhujícího. Svým příběhem může kdekoho překvapit a až znechutit, přesto se jedná o výborný a ojedinělý debut.
Čtěte také: Betonová dlažba na zahradě
Kniha tematizuje sex a násilí, zálibu v překračování společenských tabu. Autor ve svém psychologickém příběhu obnažuje společenská tabu jako je incestní sex a násilí, díky čemuž se může někomu zdát příběh dosti perverzní. V zásadě jde o dlouhé pasáže o incestu. Autorovým záměrem však není samoúčelné pitvání odvrácené strany lidské duše. Jde mu o to postihnout některé z příznaků našeho moderního, složitého světa.
V knize se objevují témata jako generační problémy, otázka rozpadu rodiny, tragédie, odlidštěnost, prázdnota. Mrazení při čtení je cítit po celou dobu. Dusno, které prostupuje nejen horkým letním počasím, v němž se děj odehrává, ale i celou atmosférou mezi postavami, je nepřekonatelné.
Rámcově nejde o látku nijak objevnou, vlastně se dotýká podobných témat jako třeba Pán much Williama Goldinga, Zalknutí Chucka Palahniuka, Gstaad Arnona Grunberga, ba dokonce v jistém smyslu i Děs z hlubin Howarda Phillipse Lovecrafta.
Recepce a hodnocení
Kniha ve čtenářích zanechává silný dojem a je těžké na ni zapomenout. V době, kdy byla vydána (1978), musela být šokující. Dosud vyvolává různorodé emoce a lidem se buď líbí, nebo jsou z ní dokonce zhnuseni. Kniha je zajímavá a kontroverzní s perfektně budovanou atmosférou. Je to tak divná a znepokojující knížka, že někteří nevědí, jestli ji hodnotit pozitivně, nebo negativně, protože svůj účel určitě splnila.
Kniha je velmi originální, čtivá a obsahuje skvělé psychologické vykreslení postav. Jedná se o drsný příběh s dusivou až depresivní atmosférou. Spousta lidí knihu považuje za morálně závadnou a odpornou, zatímco jiným připadá naprosto skvělá.
Čtěte také: Polské betonové jímky: kvalita
Audiokniha
Audioknihu Betonová zahrada uvedl Český rozhlas. Zpracování se posluchačům moc líbilo. Audiokniha v podání Českého rozhlasu je silný, ale zároveň velmi drsný zážitek. Daniel Krejčík svou emotivitou příběh ještě prohloubil do temných tónů beznaděje. McEwanův pátý titul, který Témbr zprostředkovává audiofilům, se v režii Jana Hergeta zmocnil textu s neobyčejným odstupem, kdy i ty nejbizarnější detaily pronáší - a to zcela v souladu s předlohou - jaksi mimochodem, s nádechem neočekávané normálnosti, jakoby nic. Z takového proudu řeči se pak vynořují jednotlivosti s o to větší mocí, s potenciálem doopravdy posluchači způsobit mrazení v zádech a připravit mu silné okamžiky existenciální úzkosti i odtažitého odporu.
Hudební složka, jejímž autorem je Jonáš Rosůlek, uvádí do zneklidňující atmosféry knihy zvukem elektrické kytary na basovém pozadí s využitím samplu dětských hlasů a dokáže atmosféru umocnit na konci každé kapitoly vždy jen několika takty.
Přestože někteří kritizovali přednes ženských postav Danielem Krejčíkem, celkově je audiokniha hodnocena jako sugestivní a skvěle načtená.
Divadelní adaptace
Divadelní adaptace Petra Hůlová, s překladem Marie Válkové, režií a inscenační úpravou Dodo Gombára a dramaturgií Martiny Kinské, zdařile vystihuje zvláštní atmosféru příběhu. Výtvarnice a autorka výpravy Eva Jiřikovská vytvořila prostor, v němž se děj odehrává, s velkou citlivostí vůči předloze. Saudkovsky temný, se zvrhlou nostalgií vymodelovaný dům diváka přitahuje jako každé vetešnictví, všude se kupí harampádí a nesourodé kusy nábytku - vedle omšelé pohovky i toaletní mísa a starožitná lampa.
Beton coby prvek zvrácenosti se jako červená nit táhne celou hrou. Nejprve je přítomen verbálně - v úmyslu otce zalít celou zahradu betonem, později se stane i nepřímou příčinou otcovy smrti a matčiným hrobem. Nakonec zaplní celý prostor, musí mu ustoupit vše, i živá hudba.
Inscenace otevírá důležitá témata - například otázku svobody a bezradnosti, jak s ní naložit, téma probouzející se sexuality a jejích hraničních podob, nejsilněji však v představení vystupuje téma perverze - ve vztazích, ve vnímání sebe sama i ve vztahu k širšímu okolí.
| Prvek | Charakteristika |
|---|---|
| Autor | Ian McEwan, "básník perverze", nositel Řádu britského impéria |
| Žánr | Psychologický román, kontroverzní literatura |
| Témata | Incest, rozpad rodiny, zneužívání svobody, sociální tabu, dospívání |
| Atmosféra | Drsná, dusivá, znepokojivá, temná, mrazivá |
| Hlavní postavy | Jack (vypravěč), Julie, Sue, Tom (sourozenci) |
| Český překlad | Marie Brabencová-Válková (1993), Ladislav Šenkyřík (2015) |
| Filmová adaptace | Andrew Birkin (1993) |
| Divadelní adaptace | Režie Dodo Gombár, adaptace Petra Hůlová |
| Audiokniha | Český rozhlas, načetl Daniel Krejčík, hudba Jonáš Rosůlek |
tags: #betonova #zahrada #kniha #informace