Thriller s názvem „Betonová válka“ z roku 1990 by mohl evokovat atmosféru doby, kdy se střetávaly ideologie a architektonické utopie s tvrdou realitou. Děj by se mohl odehrávat v kontextu filmů, které reflektují společnost moderní Číny, kde kontrasty mezi vyšší a nižší třídou jsou v rozporu s komunistickým hlásáním sociální rovnosti. Stejně tak by se mohl zaměřit na osudy lidí, kteří čelí státnímu aparátu a místním zkorumpovaným úředníkům.
Kybernetické útoky a digitální špionáž
V tomto dramatickém a špionážním thrilleru nejde o žádný bláznivý snímek o Muži z Hongkongu, v němž legendární Jean-Paul Belmondo hraje multimilionáře znuděného životem. Místo toho se příběh soustředí na události podobné těm, které zažil Edward Snowden, bývalý technik CIA, jenž zveřejnil informace o sledování lidí na internetu. Filmová esej by mohla sledovat osud pracovníka jaderné elektrárny, který měří délku svého života množstvím vyprodukované energie, což je metafora pro neviditelné systémy, které ovlivňují životy jednotlivců.
Dramatické okamžiky pro třicetiletého „hrdinu současnosti“ Edwarda Snowdena, který se v době svého úniku ukrýval v Hongkongu, by byly klíčové pro děj. Spekulace o tom, proč si vybral právě bývalou britskou kolonii, by přidaly na napětí. Hongkong, považovaný za ostrov svobody i v 21. století, byl v minulosti útočištěm pro řadu proslulých osobností, jako byl zakladatel čínské republiky Sun Jat-sen, filipínský národní hrdina Jose Rizal či vietnamský komunistický vůdce Ho Či-min. Po krvavém potlačení prodemokratických protestů na pekingském náměstí Nebeského klidu v roce 1989 pak v Hongkongu našli azyl i někteří studentští a další vůdci z řad demonstrantů, mezi nimi i Chan Tung-fang. Toto historické pozadí by prohloubilo význam Snowdenova rozhodnutí.
Nyní, obviněn americkými úřady ze špionáže, se očekává, že Washington požádá vládu Zvláštního administrativního regionu ČLR, jak se Hongkong oficiálně nazývá, o Snowdenovo vydání. Spojené státy ve 2. polovině 90. let minulého století uzavřely s Hongkongem dohodu o extradici, a až na skutečné výjimky ji vláda někdejší britské kolonie vždy naplnila. Ovšem tentokrát se v Hongkongu rozpoutal doslova boj o Snowdenovo (ne)vydání. Horký brambor si přehazují hlavně ministři a poslanci, zatímco veřejnost má jasno: většina je proti tomu, aby hongkongské úřady hodily Snowdena přes palubu. Právo i sympatie jsou podle nich na straně mladíka, který veřejnost na celém světě přiměl k pokládání mnoha otázek o svobodě, právu na informace a především on-linovém soukromí.
Čínská nit a otázky spravedlnosti
Thriller by se nevyhnul ani „čínské niti“. Komunistická Čína je desítky let kritizována především Spojenými státy za pronásledování a zavírání všech lidí, kteří se jen náznakem zmíní o svobodě slova. A v případě prominentních vězňů svědomí pak Washington vyvíjí maximální úsilí, aby je Peking propustil a v tom lepším případě „vyhostil“ právě do země svobody, tedy do USA. Jak pikantní teď musí být pro čínské vůdce pomyšlení na to, že by odmítli vydat amerického občana a vlastně ho tím chránili před jeho vlastní vládou a úřady. Špionážní aféra propukla jen několik desítek minut po americko-čínském summitu, na kterém Barack Obama a Si Ťin-pching jednali mj. o počítačové kriminalitě a kybernetických útocích. Není těžké si představit, jakému tlaku by čínská hlava státu byla vystavena, pokud by se vše provalilo ještě během jejich rozhovorů.
Čtěte také: Betonová podlaha: detaily a postup
Možná si řeknete, co má Peking co do činění s Hongkongem, který je de facto státem ve státě, má vlastní vládu, měnu i jiné politické zřízení než Čínská lidová republika a na hranicích s ČLR jsou stále ostnaté dráty i celní a pasová kontrola. Na základě čínsko-britské smlouvy o Hongkongu totiž Peking získal dvě „pravomoci“, a to, že řídí jeho zahraniční a obrannou politiku. Podle posledních zpráv, alespoň oficiálně, však Čína dává od Snowdena ruce pryč a hlásá, že rozhodnutí je čistě na hongkongské vládě. Na druhé straně však je jasné, že v zákulisí probíhá čilé jednání, jak s tímto citlivým případem naložit. A důležité je v tomto směru i veřejné mínění v samotné Číně, kde se po internetu šíří výzvy, aby se Peking, ale i Hongkong postavil „americkému ďáblovi“. Snowdena pak mnozí označují za hrdinu a nechybí ani provokativní a posměšné otázky, pro jakou zemi vlastně Snowden vykonával špionáž.
Bez ohledu na všechny tyto „vlivy“ by však Edward Snowden měl mít jistotu, že jeho případ bude rozhodovat spravedlivý soud. Právo a spravedlnost totiž zůstávají tím nejcennějším, čím se hongkongská společnost může pyšnit, přestože už od roku 1997 patří k Číně.
Architektura a urbanismus jako pozadí konfliktu
Tento thriller by mohl být zasazen do kulis ikonických staveb a urbanistických projektů, které byly zmíněny v původním materiálu. Například:
- Smutně úsměvný dokument o minulosti a přítomnosti Kolektivního domu v Litvínově by mohl být paralelu k otázkám kolektivismu a individuality v moderní společnosti.
- Jak se žije v Alterlaa, největším komplexu sociálního bydlení v Rakousku? Humorný filmový debut Biancy Gleissinger poodkrývá fungování tohoto „města ve městě“, což by mohlo ilustrovat mikrokosmy ve velkých městech.
- Filmová esej sleduje osud pracovníka jaderné elektrárny, který měří délku svého života množstvím vyprodukované energie, což je silná metafora pro kontrolu a sledování v totalitních režimech.
- Je Brasília výsledkem vrcholu modernistického hnutí, nebo spíše architektonické utopie? Tato otázka by se mohla táhnout celým filmem a podtrhnout napětí mezi vizí a realitou.
- Ožehavé diskuze vyvolává poslední roky osud berlínské brutalistní stavby, bývalé výzkumné laboratoře z roku 1981, ve které se v minulých desetiletích odehrávaly pokusy na zvířatech. Tento objekt by mohl sloužit jako děsivé a symbolické místo pro děj.
- Brutalismus, architektonický směr plný ostrých hran, surového betonu a monumentální estetiky, by mohl dodat vizuální syrovost a temnou atmosféru filmu, zejména v scénách s brutalistními futuristickými konstrukcemi, které postupně nahrazují pro hrdinku přirozené přírodní prostředí.
- Film o francouzských kořenech prefabrikovaných betonových desek, které navrhl francouzský inženýr Raymond Camus, a které se proměnily v obydlí jedné třetiny obyvatel východní Evropy, by mohl zdůraznit masovou výstavbu a anonymitu městských aglomerací.
Následující tabulka ukazuje, jak by se architektura mohla propojit s tématem filmu:
| Architektonický prvek / Projekt | Symbolika v kontextu thrilleru |
|---|---|
| Kolektivní dům v Litvínově | Kolektivismus versus individualismus, totalitní kontrola |
| Komplex Alterlaa (sociální bydlení) | Město ve městě, mikrokosmos sledování |
| Jaderná elektrárna | Neviditelné systémy moci a kontroly |
| Brutalistní stavby (např. Berlín) | Syrovost, monumentální estetika, místo pro experimenty a tajné operace |
| Prefabrikované betonové desky | Masová výroba, anonymita, ztráta identity |
Film by také mohl využít záběry z "Mockumentárního snímku Baroko zachycuje vhled do života příslušníka málo známé menšiny barokoamoriků, pro něž je tento styl objektem touhy, lásky i vzrušení", aby kontrastoval s tvrdou realitou sledování a špionáže.
Čtěte také: Betonová dlažba na zahradě
Čtěte také: Polské betonové jímky: kvalita
tags: #betonova #valka #1990 #triler #informace