Betonová střešní krytina je oblíbenou volbou pro mnoho stavebníků. Každý typ betonové střešní krytiny má od výrobce deklarovaný minimální bezpečný sklon střechy, od kterého se může taška pokládat bez nutnosti dodatečných opatření a jenž zajišťuje správnou funkčnost střešního pláště. U převážné většiny běžně nabízených typů tašek je to 22°.
Minimální sklon střechy a doplňková opatření
Při pokládce na nižší sklony je nutné provést doplňkové opatření - těsné nebo vodotěsné podstřeší. Toho dosáhneme bedněním v kombinaci s kvalitnější pojistnou hydroizolační fólií a některými dalšími prvky. Tímto způsobem je možné většinu typů tašek pokládat již od sklonu 12°; za použití systému Bramac Max 7° je to možné dokonce od sklonu 7°. Na nižší sklony se betonové tašky pokládat nesmjí. Maximální sklon, na který je možno betonové tašky pokládat, je 90°.
Laťování a rozteč latí
Střešní tašky se pokládají vždy na latě. Laťování (vzdálenost latí) je pro většinu typů betonových tašek stejné v rozmezí 315-340 mm. Odlišné je pouze pro typy tašek jiného formátu než 10 ks/m2. Betonové tašky patří do kategorie tašek posuvných. Tím, že nemají horní zámek, je při montáži latí poměrně velká vůle na rozměření jednotlivých řad. Při rozměřování střechy je nutné neopomenout její sklon. S nižšími sklony střech se snižuje rozteč latí (svislý přesah tašek se zvětšuje).
Střešní latě se používají dřevěné (zřídka též ocelové). Minimální průřez dřevěných střešních latí je 50/30 mm, kdekoli je to konstrukčně možné, doporučuje se používat latě rozměru 60/40 mm. Větší dimenze samozřejmě zaručuje větší únosnost, a to nejen samotné střešní krytiny v kombinaci se zatížením sněhem, ale snižuje I nebezpečí prasknutí latě při montáži pod vahou pokrývače. Střešní latě 60/40 mm je bezpečně možné používat při osové vzdálenosti krokví do 1,2 m. Pro větší vzdálenosti krokví je nutné únosnost latí ověřit statickým výpočtem.
Tašky se na střešní latě zavěšují za dva výstupky umístěné v horní části zadní strany tašky. Při pokládce na střechy se sklonem do 45° není nutné jednotlivé tašky v ploše kotvit.
Čtěte také: Betonová podlaha: detaily a postup
Obr. 16 Vzdálenost latí (VL) pro nejběžnější betonové střešní tašky:
- 31,5 cm pro střechy se sklonem do 24°
- 31,5 - 33 cm pro střechy se sklonem 25 - 29°
- 31,5 - 34 cm pro střechy se sklonem vyšším než 30°
Kotvení tašek
Při pokládání na střechy sklonu 45-60° je nezbytné kotvit každou třetí tašku v ploše pomocí stranové příchytky, pi! Z důvodu ochrany před větrem je třeba dále kotvit všechny tašky po obvodu střechy bez ohledu na sklon či typ střechy. Jedná se o první řadu u okapu, poslední řadu u hřebene a tašky okrajové. Dále se musí kotvit všechny tašky řezané, zejména v úžlabí, nároží, kolem střešních oken apod. Kotvíme nejlépe pomocí vrutů s antikorozní povrchovou úpravou.
Odvětrávání střešního pláště
Dalším důležitým bodem při realizaci střešního pláště je jeho správné odvětrání. V okapní hraně je vzduch do střešního pláště nasáván otvorem mezi kontralatěmi. Tento otvor je zakryt větracím pásem, aby se ve větrací mezeře neusídlili různí hlo- davci nebo ptáci. Průřez otvoru u okapu musí být min. 1/500 přilehlé plochy střechy a min. 200 cm2/bm, Průřez větrací mezery v ploše střešního pláště musí být min. 200 cm2/bm a musí mít výšku min. 20 mm. Průřez větrací plochy u hřebene či nároží musí být min. 1/2000 přilehlé plochy střechy.
Z těchto údajů vyplývá, že výška kontra latě (tedy výška větrané vzduchové mezery) musí být min. 20 mm. Větší mezera je ale vždy výhodnější, více vzduchu je schopno absorbovat více vzdušné vlhkosti a lépe odvětrat podstřešní prostor. Z tohoto důvodu je ideální na kontra latě používat běžné střešní latě a výšku větrané vzduchové mezery zvětšit na 30-60 mm. Odvětrání v hřebeni se řeší pokládkou hřebene na sucho.
Pod hřebenáč se montuje větrací pás hřebene (kartáčová lišta): plastový prvek zajišťující spolehlivý odvod vzduchu ze střešního pláště a zároveň bránící usídlování ptáků. Na nároží se větrací pás hřebene dávat nesmí, zde se používá samolepicí pás. Pokládka hřebene do malty se dnes používá pouze ve výjimečných případech a správné odvětrání střešního pláště by mělo být konzultováno s výrobcem používané krytiny.
Čtěte také: Betonová dlažba na zahradě
U většiny typů střech je odvětrání pomocí hřebenáče kladeného na sucho nedostatečné a je nutné jej řešit dále pomocí tašek odvětrávacích. Ty se umísťují do druhé řady od hřebene, většinou doprostřed každého krokevního pole. Větrací průřez těchto tašek se u jednotlivých výrobců liší, je nutné si jej vždy před pokládkou zjistit. Nejčastěji ale bývá spotřeba větracích tašek 10 ks na 100 m2 střechy.
Zabezpečení proti sesuvu sněhu
Často se musíme zabývat sjížděním sněhu ze střechy. Zabezpečení proti sesuvu sněhu se provádí nejúčinněji pomocí protisněhových tašek. Ty se umísťují do druhé řady od okapu (celá řada) a dále v celé ploše střechy v počtu 1,3-5 ks/m2 - závisí na sněhové oblasti, ve které se střecha realizuje. Protisněhové tašky je možné nahradit kovovými protisněhovými háky. Jejich umístění je totožné s umístěním protisněhových tašek. Účinnost však může být v extrémních situacích nižší vzhledem k nižší pevnosti ve srovnání s protisněhovými taškami kompletně vyrobenými z betonu.
Druhým způsobem zabezpečení sjíždění sněhu jsou liniové zábrany. Jedná se o protisněhové mříže, trubkové zachytávače či dřevěné kulatiny ukotvené do speciálních držáků na každé krokvi, většinou ve druhé řadě od okapu. Posledním možným řešením je kombinace obou těchto systémů.
Nejjednodušší je montáž protisněhových tašek, kterými prakticky nahrazujeme tašky základní. Montáž protisněhových háků je rovněž jednoduchá, pouze se zaháknou za horní část základní tašky. Velice jednoduchá pokládka vzhledem k posuvnosti tašek. Jednoduchá montáž střešních oken, solárních panelů apod.
Nevýhody betonové střešní krytiny
- Nižší životnost povrchové úpravy. Vytvořit povrchovou úpravu (nástřik) na jakémkoliv betonovém produktu je obecně velice obtížné vzhledem k přítomnosti cementu, který povrchovou úpravu rozkládá.
- Vzhled povrchové úpravy (tedy i tašky) se mění úměrně se stárnutím produktu. Prakticky všechny barvy mají s přibývajícími roky tendenci směřovat do odstínu hnědé nebo šedé.
- Na taškách s povrchovou úpravou jemným posypem často dochází k usazování nečistot, ať už se jedná o po létavý prach, saze z komínů či jehličí ze stromů. Rovněž často dochází k růstu lišejníků, a to zejména na částech střech orientovaných k severu, kam nesvítí slunce.
- Vyšší hmotnost jednotlivých tašek oproti např. páleným střešním taškám. Betonové tašky jsou často o více než 1 kg těžší, proto muže být pokládka fyzicky náročnější.
Čtěte také: Polské betonové jímky: kvalita
tags: #betonová #střešní #krytina #bramac #minimální #sklon