Moderní střecha představuje technicky komplexní systém, který musí zvládnout nejen povětrnostní zatížení, ale i tepelně-vlhkostní režim stavby. Střecha jako celek plní funkci hydroizolační, tepelněizolační, statickou a estetickou. Střechy z pohledu konstrukce rozdělujeme do dvou základních kategorií - šikmé a ploché.
Skladba šikmé střechy s betonovou krytinou
Nejběžnější je šikmá střecha. Důvodem její obliby je schopnost samočinného odvádění srážkové vody či sněhu a také dlouhá životnost. Pokud jde o šikmou střechu, pak nosnou část tvoří krovy. Na vnější stranu krovů se přichytí pojistná hydroizolace - difuzně otevřená fólie. Pak přicházejí ke slovu kontralatě a střešní latě. Kontralatě se umisťují přímo na krokve, souběžně s nimi. Mají za úkol vytvářet ventilační (odvětrávací) mezeru ve střešním plášti.
Klíčové vrstvy a izolace
U většiny šikmých střech s obytným podkrovím se tepelná izolace, nejčastěji minerální vata, vkládá mezi krokve. Výhodou je snadná instalace a úspora místa, mezi nevýhody pak patří možnost výskytu tepelných mostů. Proto se v praxi často používá ještě vrstva pod krokvemi. Poslední funkční vrstvou je parozábrana, která brání prostupu vlhkosti z interiéru do konstrukce. Důležité je nejen použití kvalitního materiálu, ale také pečlivé provedení detailů.
Tabulka: Orientační tloušťky tepelných izolací
| Materiál | Doporučená tloušťka (mm) |
|---|---|
| Minerální vata | 260-280 |
| PIR / PUR desky | 160-190 |
Specifika plochých střech
Ploché střechy se dělí podle toho, zda jsou pochozí, případně obsahují vegetaci. U všech je nutné řešit souvislosti - odvodnění a eliminaci dlouhodobého zatížení sněhem. Základní rozdělení střech je na jednoplášťové a víceplášťové. Jednoplášťové střechy jsou dnes nejrozšířenějším typem plochých střech. Neobsahují větranou mezeru, musí mít dobře vyřešenou parozábranu.
Víceplášťové střechy mají mezi jednotlivými plášti s izolačními vrstvami vzduchovou mezeru (označuje se také jako vzduchová vrstva), obvykle větranou, jejímž účelem je odvést ze střechy vlhkost pronikající difuzí z interiéru do skladby střechy.
Čtěte také: Betonová podlaha: detaily a postup
Časté chyby v návrhu a realizaci
Nejčastěji vznikají poruchy v detailech - například chybějící nebo přerušené odvětrání, které vede ke kondenzaci, nebo nefunkční pojistná hydroizolace, kdy se do pláště dostává voda. Dalším problémem jsou špatně provedené prostupy - napojení parozábrany a hydroizolace na komín, okno nebo odvětrávací hlavici musí být vzduchotěsné i vodotěsné, jinak vzniká místo pro zatékání či únik vlhkosti.
Správná funkce střechy závisí na třech faktorech: správné volbě materiálů, kvalitním návrhu a samotném provedení. Návrh skladby střešního pláště musí respektovat nejen vkus investora, ale i prostředí či klimatické podmínky specifické pro danou geografickou oblast.
Betonová krytina v náročných podmínkách
Betonová skládaná drážková střešní krytina je vhodná pro šikmé střechy se sklonem 12 až 90°. Betonová střešní krytina je díky nízké nasákavosti, vysoké mrazuvzdornosti a únosnosti velmi vhodná i k uplatnění ve vyšších nadmořských výškách. V těchto oblastech je však třeba, zejména u šikmých a strmých střech, řešit ochranu spodních konstrukcí a kolemjdoucích před pádem sněhu.
Čtěte také: Betonová dlažba na zahradě
Čtěte také: Polské betonové jímky: kvalita
tags: #betonova #strecha #skladba