Pevná a dobře vypadající příjezdová cesta je vizitkou každého domu a zároveň nezbytnou funkční součástí. Její vybudování svépomocí může přinést nejen uspokojení z dobře odvedené práce, ale i potenciální úsporu nákladů. Ačkoliv se jedná o náročnější projekt, s pečlivým plánováním a dodržením správných postupů je realizace vlastníma rukama naprosto zvládnutelná. Cesta ve svahu řeší hlavně majitelé chat a rodinných domků. Je složité vybrat si podklad, ze kterého ji postavíte. Možností je mnoho, my vám některé představíme.
Výběr materiálu pro příjezdovou cestu
Volba povrchového materiálu ovlivní nejen vzhled, ale i náročnost stavby, cenu, životnost a nároky na údržbu. Příjezdová cesta ke garáži dávno není pouze zámková dlažba, beton nebo štěrk.
Zámková dlažba
Zámková dlažba je považována za standardní a spolehlivé řešení. Nabízí vysokou odolnost, širokou škálu barev a tvarů, dobrou protiskluznost a snadnou opravitelnost díky možnosti rozebrání. Kdyby se dělala anketa, jaký materiál se nejčastěji používá na příjezdovou cestu k rodinným domům, určitě by vyhrála zámková dlažba. Velmi oblíbený porevoluční materiál na zpevňování povrchů všeho druhu, zejména veřejných chodníků. Jeho popularita si otevřela také vrata do příjezdových cest, kde zcela nepochybně kraluje. Zámková dlažba hezky vypadá, neklouže a dlouho vydrží.
Problém nastává tehdy, pokud se odflákl podklad nebo vyrovnání. Nevýhodou je vyšší počáteční cena oproti štěrku, nutnost precizní pokládky (vyrovnání, řezání), která může být časově náročnější. Pokud nejsou spáry správně vyplněny a udržovány, může v nich růst plevel. Jedná se o převážně nepropustný povrch. To vyžaduje pečlivé plánování odvodnění. Pro pojezd vozidel je nutné zvolit dostatečnou tloušťku dlažby (minimálně 6 cm, lépe 8 cm). Zámková dlažba se také pomalu staví a celková cena realizace se v porovnání s betonem nebo zatravňováky pohybuje v klidném středu.
Betonová dlažba a litý beton
Betonová příjezdová cesta se může postavit jako litý beton, betonové panely nebo betonové dlaždice - jaký je mezi tím rozdíl? Litý beton vyjde pravděpodobně relativně draho, může být také velmi kluzký a při neodborné realizaci může mít cesta relativně krátkou životnost. Betonové panely a také dlaždice se mohou přemisťovat a jsou příslibem relativně rychlé výstavby. Betonové dlaždice jsou navíc díraté, dávají vodě šanci prosakovat a mohou se vesele zatravňovat. Jednoznačnou nevýhodou všech tří variant je cena. Samotný litý beton je samozřejmě možné vyplnit kameny nebo betonem - dlažba bude vypadat zajímavěji a ušetří se na betonu. Před samotnou vrchní vrstvou s cihlami nebo kameny je třeba udělat hlubší podloží, aby v zimě beton nepopraskal. Beton musí mít hrubý povrch, zvláště u svažité cesty, jinak klouže. Betonová plocha je na zcela rovná.
Čtěte také: Betonová podlaha: detaily a postup
Litý beton nebo betonové desky nabízí vysokou odolnost a hladký povrch. Je však dražší než štěrk či dlažba, náchylný k praskání bez správné technologie a dilatačních spár, opravy jsou obtížné a viditelné. Je nepropustný a může klouzat. Často se doporučuje profesionální realizace.
Zatravňovací dlažba
Zatravňovací panely (nebo také zatravňováky, zatravňovačky, zatravňovací rohože, dlaždice, apod.) mají široké využití. Na první pohled se tento materiál může potkávat s nedůvěrou nebo s pochyby typu „jak může plast vydržet takovou váhu“, nicméně opak je pravdou. Mezi nesporné výhody zatravňovací dlažby patří zcela nepochybně: možnost výběru dlaždic pro různé úrovně zatížení, odvodnění, celková cena realizace (a rychlost výstavby), protiskluzový povrch, možnost zatravnění. To žádný jiný materiál neumožňuje. Velmi zajímavé je také cenové srovnání dlažby (betonová x zámková x zatravňovací) - přestože je cena jednoho zatravňovacího panelu relativně vyšší, celková cena realizace a rychlost (a jednoduchost) výstavby vychází bez diskuzí nejlépe ze všech.
Zatravňovací dlažba je ekologická varianta (plastová či betonová), která umožňuje růst trávy a vsakování vody. Vizuálně splývá s okolím. Vyžaduje však údržbu trávníku (sekání) a některé typy mohou klouzat. Zatravňovací dlaždice neboli vegetační dlažba se hodí pro zpevněné plochy, příjezdové a pojezdové cesty i parkovací stání. Tenkostěnné plastové dlaždice se hodí zejména pro pochozí plochy. Pro pojezdové plochy jsou méně vhodné. Zatravňovací silnostěnné tvárnice snesou zátěž automobilu, hodí se pod garáž nebo přístřešek na auto. Vhodné na dočasné provizorní cesty pokládané přímo na povrch a zpevnění příjezdové cesty ve svahu. Betonové zatravňovací tvárnice nekloužou, jsou levnější a nepůsobí uměle. Jsou však více vidět než plast, nasákají vodou a vegetace může vysychat.
Štěrková příjezdová cesta
Štěrková příjezdová cesta patří mezi poměrně jednoduché a levné varianty zpevnění vjezdu nebo stání. Štěrk se vyrábí v různé hrubosti a je tak z čeho vybírat. Aby v cestě nebyly za chvíli koleje jak od náklaďáku, je zapotřebí dodržet řádně technologii úpravy podkladu. Cesta by měla být také ohraničena obrubníky, aby se nám štěrk neztrácel rychleji než voda po dešti. Je však třeba počítat s tím, že štěrková cesta nebude nikdy stejná jako na začátku a kamínky časem budou vytrácet. Rozhodně štěrk nepoužívejte do svahů, tam se naopak velmi hodí zatravňovací dlažba.
Příjezdová cesta ze štěrku představuje cenově dostupnější variantu. Je přirozeně propustná pro vodu, má přírodní vzhled a její realizace je relativně rychlá. Moderním řešením jsou štěrkové stabilizační rohože nebo voštiny, které zabraňují vyjíždění kolejí a roznášení štěrku. Nevýhodou je nutnost pravidelné údržby (hrabání, doplňování štěrku), štěrk se může roznášet, cesta může být prašná a bez stabilizačních rohoží náchylná k tvorbě výmolů. Navíc není štěrková příjezdovka ideální pro prudké svahy, a i odklízení sněhu může být problematické.
Čtěte také: Betonová dlažba na zahradě
Další možnosti
- Žulová dlažba / dlažební kostky: Všechny mají společný základ - jedná se o nejnákladnější a nejnáročnější variantu ze všech venkovních dlažeb pod auto. Na její obranu - pokud se dobře udělá, je nezničitelná. Žulová dlažba, dlažební kostky nebo otrhaná dlažba patří mezi nejdražší variantu příjezdové cesty, zároveň je také na pokládku nejnáročnější. Dokážou splnit vysoké nároky na zátěž, pokud je správně položíme, mají dlouhou životnost.
- Kamenivo: Kamenivo je dokonalou náhradou dlažebních kostek zejména pro ty, kteří hledají přírodnější a ekologičtější řešení. Kamenivo, zejména drcený kámen, je materiál skládající se z jemně nebo hrubě drcených kusů kamene. Pro zajištění trvanlivosti a stability povrchu je důležité kamenivo pravidelně doplňovat.
- Betonový potěr: Používání betonu místo dlažebních kostek je stále častější. Betonový potěr se nejčastěji vyrábí ze směsi cementu, písku, štěrku a vody, která po vytvrdnutí vytvoří stabilní a odolný povrch.
- PVC dlažba: Další a jednou z více inovativních alternativ k tradičním dlažebním kostkám je vytvoření příjezdové cesty z PVC dlažby. PVC dlažba se vyznačuje pevností, odolností a snadnou údržbou.
- Asfalt: Asfalt je naproti tomu pružný materiál vyrobený ze směsi minerálního kameniva a bitumenového dehtu. Je oblíbenou volbou pro stavbu silnic, ale je také skvělý pro stavbu příjezdových cest díky své odolnosti a flexibilitě. Asfalt je také odolný vůči povětrnostním vlivům a má hladký povrch, což usnadňuje pohyb.
V posledních letech je patrný nárůst popularity propustných povrchů. Odráží to rostoucí důraz na ekologické hospodaření s dešťovou vodou a snahu omezit její odtok z pozemku. Volba propustného materiálu může nejen přispět k ochraně životního prostředí, ale také zjednodušit požadavky na budování složitějších odvodňovacích systémů.
Příprava podkladu pro příjezdovou cestu
Základem úspěchu a dlouhé životnosti každé příjezdové cesty, bez ohledu na finální povrch, je naprosto precizní příprava podkladu. Právě zde se rozhoduje o tom, zda cesta vydrží roky bez propadů a deformací.
Plánování a vymezení trasy
Nejprve je nutné pečlivě zvážit trasu, tvar a šířku budoucí cesty. Pro pohodlný vjezd a vystupování z osobního automobilu se doporučuje šířka 2,5 až 3 metry. Pokud má ale cesta sloužit jako běžný chodník, měla by mít šířku 80-120 cm, tak aby po ní bylo možné jet kočárkem nebo třeba i invalidním vozíkem. Příjezdová cesta pro osobní auto by měla mít šířku 250-300 cm. Teoreticky by mohla být i o něco málo užší než těch 250 cm, ale na širší cestu se bude zkrátka pohodlněji najíždět, a navíc budete moct zastavit a vystoupit z auta v kterémkoliv jejím místě a za jakéhokoliv počasí. Věřte mi, že za prvního deště nebo sněhu to oceníte.
Vymezenou plochu je třeba zřetelně označit, například pomocí kolíků a provázku. Cestu si provizorně označte, zatím třeba jen pomocí provázků a kolíků, ale klidně můžete použít křídu, vápno nebo označovací sprej. Cestu si nechte takto označenou klidně i několik dní a používejte ji tak, jako by už byla vydlážděná.
Při testování cesty sledujte krom její šířky a směru také stoupání a profil terénu. Od určitého úhlu už bude výhodnější umístit do cesty stupeň/schod (případně i více schodů nad sebou) a zmírnit tak prudší stoupání nebo terénní nerovnost. Nezapomeňte, že cesta by měla být opravdu pohodlná. To, co se v létě zdá jako „jak takž“ schůdné, bude na podzim/jaře schůdné jen obtížně a v zimě už by taková cesta mohla být třeba jen „sjízdná“ směrem dolů se sáňkami a to nechcete.
Čtěte také: Polské betonové jímky: kvalita
Výkop zeminy
Následuje výkop zeminy. Je nezbytné odstranit celou vrstvu ornice. Hloubka výkopu se liší podle plánovaného zatížení a typu povrchu. Hloubka výkopu se bude lišit podle druhu podloží a podle toho, jak moc bude budoucí cesta zatěžovaná. Nikdy by to ale nemělo být méně než 35-50 cm. Pro pojezdovou zámkovou dlažbu se obvykle kope do hloubky 310 až 370 mm, někdy i více v závislosti na celkové skladbě podkladu. Pro štěrkovou cestu může být potřeba výkop hluboký 40 cm i více. Pro čistě pochozí plochy stačí menší hloubka. Klíčové je vykopat dno do roviny a v konstantní hloubce, která kopíruje finální požadovaný sklon cesty pro odvod vody. Nesnažte se sklon dohánět až následným sypáním štěrku.
Pokud má vaše cesta jen pár metrů čtverečních a budujete ji v kypré půdě, asi zvládnete výkop udělat do odpovídající hloubky i ručně. V jakémkoliv tvrdším nebo suchém podloží, nebo zkrátka pro jakoukoliv větší plochu raději počítejte v rozpočtu také s pomocí stavební techniky.
Zhutnění dna výkopu a vrstvení kameniva
Po odstranění zeminy se dno výkopu důkladně zhutní. Na méně stabilních půdách je vhodné použít geotextilii, která zabrání promíchání podkladních vrstev se zeminou a zvýší stabilitu. Poté se postupně sypou a hutní jednotlivé vrstvy kameniva:
- Nosná vrstva: Tvořena z hrubší drceného kameniva (štěrkodrť), například frakce 16 - 32 mm nebo i 32 - 63 mm, v dostatečné tloušťce podle zatížení (např. 200 mm a více).
- Vyrovnávací vrstva: Z jemnějšího kameniva, například frakce 8 - 16 mm nebo 4 - 8 mm, v tloušťce cca 100 - 150 mm.
Naprosto zásadní je důkladné zhutnění každé jednotlivé vrstvy pomocí vibrační desky. Hutnění by mělo probíhat po menších vrstvách, ideálně kolem 10 - 15 cm. Právě nedostatečné zhutnění je jednou z nejčastějších chyb vedoucích k pozdějším problémům. Pronájem nebo zapůjčení kvalitní vibrační desky je pro úspěch projektu nezbytností. Celá strategie vrstvení, od hrubého kameniva na dně po jemnější materiál nahoře, slouží k rozložení zátěže a vytvoření stabilního a rovného základu pro finální povrch.
Odvodnění a vedení sítí
Z budoucí cesty bude potřeba nějak odvádět povrchovou vodu a na to je potřeba myslet už teď na začátku, během hloubení výkopu. Myslete na to, do které části později uložíte drenáž (pokud ji budete pokládat) a dno výkopu si mírně tvarujte a spádujte pro odvod vody už teď! Když už máte výkop hotový a chystáte se ho zasypat drtí, je ideální čas na položení případné drenáže pro odvod povrchové vody nebo také vedení elektřiny, vody (pozor, vodu vždy do nezámrzné hloubky min. 80 cm), odpadu, zvonku, zkrátka vedení jakýchkoliv sítí, které nemusí nutně souviset s cestou jako takovou, ale můžete využít toho, že už výkop děláte a sítě do ní uložit. Typicky to může být vedení elektřiny pro budoucí osvětlení cesty, vody pro závlahu okolního trávníku nebo jen odpad ze zahradní kuchyně, na kterou kamenná cesta navazuje.
Obrubníky
Obrubník není úplně nezbytný, ale je určitě praktický pro oddělení budoucí pochozí vrstvy od okolní zeminy. Zabrání také prorůstání trávníku do kamenné dlažby nebo vysypávání štěrku z okrajových spár. Jako obrubník může posloužit samotná dlažba (usazením dlažby kolmo) nebo můžete použít třeba tzv. neviditelný obrubník z recyklovaných plastů. Kamenné nebo betonové obrubníky zamezí posunu dlaždic a opticky oddělí pochozí plochu od okolního prostoru.
Pro betonové lože použijte třídu C 20/25 XF3 (pakliže se obrubníky budou vyskytovat v blízkosti veřejné komunikace). Použít lze i beton třídy C 12/15 s frakcí 4-8 mm (B 15), příp. beton C16/20 (B20). Betonová směs musí být zavlhlá, tj. s menším množstvím vody než obvykle - jedná se o tzv. suchý beton. Nejprve lopatou vykopejte příkop o rozměrech 20 x 20 cm až 20 x 30 cm (dle výšky obrubníku). Pokud plánujete položit i zámkovou dlažbu, připravte si dostatečně širokou pláň. Následně vsypte podkladovou štěrkovou drť do výšky 5-10 cm. Dostatečně ji navlhčete, směs bude jinak odebírat vlhkost betonovému loži a způsobí popraskání. Před zhotovením betonového lože štěrkový podsyp řádně zhutněte. Zhotovte betonové lože ze suchého betonu (zavlhlé betonové směsi). Jeho výška musí být minimálně 10 cm (dané normou). Hned po uložení betonu můžete vkládat obruby. Práce jde lépe ve dvou, položený blok vždy zajistěte poklepem gumovou palicí. Mezi jednotlivými obrubami musí zůstat spára široká alespoň 5 mm. Ta slouží jako rezerva z důvodu tepelné roztažnosti, nikdy ji proto nebetonujte! Na položené obruby zednickou lžící nahoďte betonovou opěru a zkoste ji v úhlu 45°. Dosahovat by měla alespoň do poloviny kvádru.
Pokládka dlažby na sucho
Dláždění tzv. na sucho, tedy bez použití betonu nebo jiného pojiva, je výrazně jednodušší a má řadu výhod. Ke dláždění na sucho je opravdu nutné použít k tomu určený materiál (např. pojezdovou dlažbu / obklad). Hloubka výkopu se bude lišit podle druhu podloží a podle toho, jak moc bude budoucí cesta zatěžovaná. Po vykopání zeminy nejprve vibrační deskou zhutněte samotnou pláň, a to ještě před vysypáním spodní hrubé vrstvy štěrku - tu bude tvořit drcené kamenivo 16-32 mm. Po vysypání spodní části výkopu hrubou vrstvou štěrku vše zhutníme a nasypeme druhou, jemnější vrstvu z drtě 8-16 mm. Teprve na takto připravené a zhutněné podloží nasypeme poslední, tzv. ložní vrstvu z jemného štěrku 4-8 mm, do které budeme kamennou dlažbu pokládat - tuto vrstvu už nehutníme (!), ale pouze srovnáme latí.
Výška a spád cesty
Cesta by nakonec měla zůstat o 1-2 cm výš než terén, aby se na ní nedržela voda a nečistoty. Zase ale ne o moc výš, abyste nezakopávali o její kraje a dobře se na cestu najíždělo třeba sekačkou nebo autem - pro určení ideální výšky musíte použít zdravý rozum a svůj nejlepší odhad. Je ale důležité počítat s tím, že když dláždíte kamenem na sucho a chcete, aby byl finální povrch cesty, po dejme tomu ročním používání, v relativní rovině s terénem, je nutné začít stavět min. o 2-3 cm výš - o kolik, to opět záleží na typu podloží a umístění samotné cesty. Pokud je např. cesta ve svahu, kde celé jaro teče voda, klidně nějaký další cm navíc přidáme. Pokud ale stavíme naopak na rovině, skalnatém nebo jílovitém podloží, bude stačit jen ten 1-2 cm navíc.
Cestu je nejlepší začít stavět od nejnižšího bodu, proti spádu vody. Profil/řez cesty je velmi důležitý - neměl by být úplně vodorovný, ale směrem ke středu mírně prohnutý nahoru, ideálně kolem 3 %. To zajistí rovnoměrný odvod vody na obě strany chodníku (takže vám nebude v létě zůstávat uprostřed kaluž vody a oproti tomu v zimě vždy nejprve roztaje střed chodníku, a ne naopak).
Skládání mozaiky a pokládka
Samotné dláždění tedy přijde na řadu až nakonec. Každý kámen tedy nejprve položíme do štěrkového lože zhruba do místa, kde bude později napevno. Pro úsporu času je dobré si takto předpřipravit a nahrubo vedle sebe naskládat celou řadu na sebe navazujících kamenů. Kameny, které nám tvarově úplně nesedí, je možné opatrně upravit kladívkem nebo sekáčem a kovovou paličkou. Pro efekt menších spár je určitě vhodné udělat drobné úpravy hran kamene - při jakémkoliv opracování kamene mějte vždy nasazené ochranné brýle!
Štěrk pod každým kamenem si průběžně lopatkou upravujeme tak, aby přibližně odpovídal tvaru spodní strany kamenů, které do něj budeme pokládat. Jakmile jste s výsledkem a navazujícími spárami mezi kameny spokojení, opatrně dlažbu doklepejte gumovou paličkou do štěrkového lože tak, aby se nehýbaly a usadily se. Občas se vám možná nepovede uhlídat rovinu nebo profil cesty - nic se neděje, naštěstí se dá cesta hned rozebrat, přeskládat, podsypat a opravit. Je ale škoda dělat zbytečně stejnou práci vícekrát a je lepší pracovat pomalu a s rozmyslem - u kamene to platí dvojnásob.
Vyspárování kamenné dlažby
Jakmile máte celou plochu vyskládanou a uloženou (nebo nějakou větší část cesty), je dobré spáry hned vysypat a všechny kameny ještě jednou poklepat gumovou paličkou. Tím se dlažba „zamče“ do sebe. Podle toho, jak velké spáry jste si nechali, lze pro jejich vysypání použít buďto písek, nebo stejný štěrk, který používáte jako ložní plochu (4/8 mm). Po vysypání spár můžete ještě jednou celou plochu opatrně zhutnit a v případě potřeby ještě jednou dosypat štěrk do spár a pečlivě zamést. Pokud chcete spáry zatravnit? Pak je vysypte vápenným pískem, štěrkem nebo zeminou. Nechcete bojovat s prorůstající trávou? Pak použijte jemný křemičitý písek.
Venkovní dlažbu radíme nespárovat spárovací směsí ani cementem. Pokud byste totiž dlažbu napevno zaspárovali, vytvoříte velice křehkou tabulku, která vám dříve či později začne křupat pod nohama. Kromě toho pak na takovém povrchu nebude vsakovat voda. To může být problém nejenom v průběhu suchého léta, ale i při větších deštích.
Údržba příjezdových cest po zimě
Údržba přístupových cest po zimě je klíčovým aspektem pro jejich dlouhodobou funkčnost a bezpečnost. Zimní období, s nízkými teplotami, sněhem, ledem a použitím posypových materiálů, jako je sůl, totiž může způsobit i poměrně rozsáhlá poškození - samozřejmě v závislosti na volbě pochozí vrstvy a jejím předchozím stavu.
Jedním z hlavních problémů jsou praskliny a trhliny, které vznikají v důsledku mrazových cyklů. Voda, která se dostane do pórů povrchu, při zamrznutí zvětšuje svůj objem a může způsobit roztahování materiálu. Postupně se tak vytvářejí praskliny, které mohou být vstupními body pro další erozi. Dalším velkým problémem je tvorba jam a výmolů, zejména tam, kde má voda možnost erodovat povrch.
Například sůl, velmi často používaná a hojně doporučovaná k posypu cest, může poškodit asfaltové a betonové povrchy, což následně urychluje jejich korozi a vede k odlupování materiálu - a ještě navíc zanechává znečištění, které může negativně ovlivnit okolní krajinu. Problém sám o sobě je sůl, která zatekla nebo se jinak dostala do již existujících prasklin, kde může způsobit další degradaci materiálu. Praskliny je vždy nutné opravit, ale ještě před tím bychom se měli pokusit sůl vypláchnout nebo vyčistit.
Postup údržby po zimě
- Kontrola prasklin: Po zimě je důležité provést důkladnou kontrolu prasklin. Pokud jsou praskliny malé, lze je opravit pomocí asfaltového tmelu. U větších prasklin nebo výmolů je lepší provést opravu celého úseku pomocí nové vrstvy asfaltu. I u betonových cest se doporučuje kontrola prasklin a jejich vyplnění pomocí vhodných směsí určených na opravu betonu.
- Oprava výmolů: U nezpevněných příjezdových cest je nutné pravidelně opravovat výmoly a jámy, které vznikají erozí.
- Očista povrchu: Zasolení zimního ošetření cest může dlouhodobě poškodit povrchy, a proto je důležité po zimě provést důkladnou očistu.
Příjezdová cesta by měla být navržena s ohledem na bezpečnost a komfort používání, zvláště pokud se nachází ve svahu.
| Typ materiálu | Výhody | Nevýhody | Vhodnost do svahu |
|---|---|---|---|
| Zámková dlažba | Odolnost, široká škála designů, protiskluznost, snadná opravitelnost. | Vyšší cena, náročná pokládka, nepropustný povrch, riziko plevele ve spárách. | Dobrá, pokud je zajištěno odvodnění. |
| Litý beton | Vysoká odolnost, hladký povrch. | Drahý, kluzký, náchylný k praskání, obtížné opravy, nepropustný. | Pouze se zdrsněným povrchem. |
| Betonové panely/dlaždice | Rychlá výstavba, možnost zatravnění (díraté dlaždice). | Cena, mohou být kluzké. | Díraté dlaždice lepší pro vsakování vody. |
| Zatravňovací dlažba (plastová/betonová) | Odvodnění, protiskluzový povrch, možnost zatravnění, ekologická varianta. | Vyžaduje údržbu trávníku (sekání), některé typy mohou klouzat. | Velmi vhodná, zvláště betonové tvárnice. |
| Štěrková cesta | Cenově dostupná, propustná pro vodu, přírodní vzhled, rychlá realizace. | Nutnost pravidelné údržby, prašnost, náchylnost k výmolům, roznášení štěrku. | Nevhodná pro prudké svahy. |
| Dlažební kostky (žulové) | Nezničitelná životnost, vysoká odolnost. | Nejdražší a nejnáročnější na pokládku. | Velmi vhodná, pokud je správně položena. |
| Asfalt | Odolnost, flexibilita, hladký povrch, odolnost vůči povětrnostním vlivům. | Může být poškozen solí, méně estetický. | Dobrá, ale nutno zvážit riziko poškození solí. |
tags: #betonova #prijezdova #cesta #ve #svahu #jak