Pevnostní architektura 20. století představuje fascinující kapitolu vojenské historie, kdy se budovaly rozsáhlé obranné systémy s cílem chránit strategicky důležitá území. Betonové kulometné věže a další opevněné objekty hrály klíčovou roli v těchto obranných liniích. Tento článek se zaměřuje na typologii, konstrukci a strategický význam těchto fortifikačních prvků v různých evropských regionech, konkrétně v Turecku, Finsku a bývalé Jugoslávii.
Opevnění v Turecku: Strážci Bosporu a Dardanel
V evropské části Turecka je několik silných pevnostních linií, tvořených především pěchotními sruby, vycházejícími z francouzských konstrukcí. Nejdůležitější a nejohroženější však zůstala malá evropská část země, kde se nachází největší město Istanbul. Její dobytí bylo klíčem k ovládnutí průlivů Bospor a Dardanely. Katastrofální pokus o dobytí poloostrova Gallipoli z moře jasně ukázal rizika takové akce, ale případnému útočníku se nabízela možnost postupu z Řecka nebo Bulharska, případně vylodění na černomořském pobřeží a následné dobytí poloostrova pozemní cestou.
Lokalizace a strategický význam
Samotný poloostrov Gallipoli Turci odřízli hned na jeho začátku dvěma silnými liniemi opevnění, z nichž každá disponovala prvním sledem, tvořeným pěchotními sruby a druhým sledem dělostřeleckých baterií. Západně od Istanbulu vznikla další silná linie, nazývaná Çakmakova podle maršála Fevzi Çakmaka, který prosadil její výstavbu po smrti Kemala Atatürka, údajně odpůrce stavby stálých opevnění. Tato linie zcela přehrazuje jediný pozemní přístup z Evropy k Istanbulu po pevnině mezi Černým a Marmarským mořem. Nachází se mírně před linií zemních fortů z 19. století a její délka dosahuje jen asi 25 kilometrů, neboť zbytek na obou křídlech až k moři chrání jezera Büyükçekmece a Durugöl.
Typologie objektů a výzbroj
Přesnou dobu výstavby a aktivní služby linií se mi zatím nepodařilo zjistit, nicméně podle typů objektů i historických souvislostí lze soudit především na období druhé světové války. V betonu lehkého objektu u Bolayiru jsme nicméně našli letopočet 1947, takže výstavba nejspíš probíhala i po válce.
Nejdůležitějšími objekty jsou pěchotní sruby, na pohled téměř nerozeznatelné od francouzských srubů STG. Nedisponují sice zvony, ale jinak jde o objekty vysokého standardu, s dvoumetrovými stropy a čelními stěnami, diamantovými příkopy, krakorci, pancéřovými dveřmi a ochrannými střílnami. Některé objekty jsou dokonce dvoupodlažní a jsou vybaveny filtrovnou ve spodním patře. Podle vzhledu jsou filtry buď odvozené od vybavení Maginotovy linie, nebo se jedná přímo o originální kusy, dovezené z Francie. Nejčastěji se vyskytují sruby jednostranné, oboustranné jsou spíše výjimečné. Obvyklou výzbrojí představuje polní nebo pevnostní protitankový kanón ve střílně blíže ochrannému uchu a rovnoběžně umístěný kulomet ve vedlejší střílně. V linii u Bolayiru jsme našli i objekty, vybavené střílnou pro světlomet. Obranu doplňují ochranné střílny pro lehké kulomety či ruční zbraně, u větších objektů i v ochranném uchu pro boční krytí hlavních střílen. U objektů, kde byla požadována kruhová obrana části perimetru, byly použity betonové kaponiéry s větším počtem střílen, ale jedná se o řešení dosti vzácné.
Čtěte také: Betonová podlaha: detaily a postup
Dvojice srubů na severním okraji jezera Büyükçekmece, oba dvoupodlažní a vyzbrojené polním protitankovým kanónem a kulometem, jsou půdorysně téměř shodné s francouzskými kasematami STG typu B.O. Obranu doplňovaly lehké objekty, ve své kvalitnější variantě připomínající zmenšené pěchotní sruby, tedy stále s vysokým standardem, zahrnujícím zalomené vchody a pancéřové střílny a dveře. Součástí zákopového systému byly objekty zesíleného polního opevnění - malá kulometná hnízda, úkryty a pozorovatelny, postavené z betonu o síle jen několika desítek centimetrů. Jde o velmi jednoduché konstrukce, které nejsou odvozeny od francouzských.
Za linií pěchotních objektů byly umístěny čtyřdělové dělostřelecké baterie pro čelní palbu, což byly primitivní stavby mizivé odolnosti. Námi prozkoumané objekty měly střeleckou místnost s bočními stěnami nebo dokonce zcela bez stěn, když se skládala jen ze stropu, neseného několika sloupky. Na bocích jsou malé sklady na munici, přičemž vše je provedeno z nekvalitního betonu o síle kolem 20-30 cm. Nízkou odolnost vynahrazují nečekaně velkou vzdáleností od hlavní obranné linie a velkým počtem (například v první linii u Bolayiru je na úseku šesti kilometrů nejméně dvacet baterií, tedy kolem osmdesáti objektů).
Protitankové překážky
Protitankové překážky tvořily především dlouhé příkopy, některé i naplněné vodou, lze se setkat i s překážkami z kolejnic. Příkopy byly většinou postřelovány pěchotními sruby, především v týlu se ale mohly vyskytovat i příkopy, kde žádné stálé objekty nejsou. Buď měly být dobudovány, nebo je měly z vnitřních úhlů krýt polní protitankové kanóny.
Většinu linie tvoří dva sledy pěchotních srubů, vzdálené od sebe jeden až dva kilometry, přičemž každý sled má vlastní souvislý protitankový příkop. Doplňují je stovky menších objektů, z nichž je část zabudována do pozůstatků starých fortů a spolu s dalšími lehkými objekty a několika sruby tvoří třetí sled, který již nedisponuje souvislým protitankovým příkopem.
Finské opevnění: Linie obrany a inovace
Výstavbu finského opevnění lze rozdělit do tří fází, které se odrážejí v rozmanitosti a vývoji betonových obranných struktur. Na začátku 20. let byly budovány jednoduché betonové objekty pro těžký kulomet, který byl umístěn ve střílně pod betonem. Tyto objekty disponovaly pouze výklenkem pro lůžka a vchod nebyl nijak zvlášť chráněn. Kromě těchto kulometných hnízd byly budovány i úkryty pro mužstvo nebo ubikace, ke kterým byl přistavěn objekt pro boční palbu. Tloušťka stěn dosahovala až 32 centimetrů, u některých z nich byla pancéřová kromě čelní stěny také stropnice.
Čtěte také: Betonová dlažba na zahradě
Mannerheimova linie
První fáze výstavby na počátku 20. století se týkala především Mannerheimovy linie a dvou týlových linií. Zlom přišel v roce 1940. Již na Mannerheimově linii byly budovány objekty pro boční palbu dělostřelectva, často se jednalo o kanóny ruského původu. Dělostřelecké sruby byly stavěny často jako oboustranné. Střílny byly tvarované z prostého betonu. Pro ně byly budovány na nových liniích nové typy dělostřeleckých objektů, které byly často umístěny do kavernových objektů, nebo byly alespoň vestavěny do skal povrchovým způsobem. O samostatných dělostřeleckých srubech není příliš informací. Na severním křídle této linie bylo pro potřeby opevnění alokováno dalších cca 100 kusů kanónů ráže 76 mm. Jednalo se o kanóny ruského původu, umisťované do kruhových otevřených palebných postavení, která byla zapuštěna pod úroveň terénu.
Salpa linie
Druhá fáze je spojena s výstavbou opevnění v průběhu Pokračovací války, kdy byly vybudovány tisíce malých objektů. Velký počet kavernových objektů nebyl nikdy stavebně dokončen. Podél celé linie byl vybudován velký počet pasivních úkrytů ve výkopech pod úrovní terénu v několika velikostech. Často byly budovány v kombinaci s úkrytem pro protitankový kanón. Tyto úkryty byly určeny pro 20 mužů. Objekty zesíleného polního opevnění, pro pěchotu, nebo objekty s kombinovaným účelem se nacházely na Salpa linii a na Maselské šíji. Zahrnovaly i dvoupatrové stavby, ve kterých se nacházely střílny hlavních zbraní nad sebou. Vývoj objektů pro bojové úkoly a pozorování pokračoval i v letech 1942-1944, kdy byly budovány také malé samostatné pozorovatelny, obvykle vybavené periskopem. Zajímavou variantou pozorovatelny je malý objekt s kruhovou pancéřovou deskou o síle 6 cm, vylámaný ve skále, který bylo možné pomocí ručních navijáků a systému protizávaží zvedat nad úroveň stropnice.
Kromě železobetonových objektů byly vybudovány ze dřeva a kamene také tisíce dalším pevnůstek jako součást polního opevnění. V řadě případů byly zákopy vybetonávány a napojeny na výše popsané pasivní úkryty pro 10 vojáků a postavení pro těžké kulomety a protitankové kanóny. Na Salpa linii byly ve velkém počtu budovány pasivní úkryty, které disponovaly také střílnou na ochranu vchodu.
Tankové věže v opevnění
Na Salpa linii se zachovaly i tankové věže, především typové řady BT a tanky T-26. Tyto tankové věže byly zapuštěny pod úroveň terénu, aby se zabránilo jejich přímému postřelování ze strany nepřítele. Mohly tak fakticky působit pouze do bočních paleb. Vchodová část těchto objektů byla vedena zalomenou chodbou, znemožňující palbu přímo do nitra objektu. Do chodby se zprava vstupovalo do komunikačního vybavení, vlevo do skladů munice. Palebný objekt KŽ-3 je poměrně neobvykle vyhlížející objekt, jehož základem je železobetonový podstavec, na který je osazena standardní tanková věž, v tomto případě z tanku T-34 s 85mm kanónem. Celý stacionární palebný objekt byl určen k ničení tanků, bojové techniky i živé síly. Na výcvikovém zařízení Podvoří jsou od vybudování střelnic z roku 1972 dvě tankové věže z T-34. Věž měla nejen kanón 85mm, ale také spřažený kulomet 7,62mm. S věží se dalo otáčet ručně i mechanicky, otočení o celou obrátku trvalo zhruba 30 sekund. Rychlost palby dosahovala šest ran za minutu. Pro kanón bylo k dispozici přes padesát nábojů. Při zkouškách však docházelo k silnému zadýmení interiéru, vzhledem k nízké palné výšce byla také po několika výstřelech sežehnuta tráva u objektu, což ho mohlo demaskovat.
Opevnění v bývalé Jugoslávii: Rozmanitost terénu a obranných řešení
Slovinsko, stejně jako další části bývalé Jugoslávie, představuje oblast s bohatou historií opevnění, čerpající z informací uvedených v publikaci Denkschrift über die jugoslawische Landesbefestigung, kterou vydala německá armáda v roce 1941. Jugoslávské opevnění se vyznačovalo rozmanitostí typů objektů, které byly přizpůsobeny složitému terénu a strategickým požadavkům.
Čtěte také: Polské betonové jímky: kvalita
Kulometná hnízda a lehké opevnění
Kulometná hnízda typu PMG byla budována z prostého betonu o síle 25 cm, se střílnami tvarovanými z betonu a vyzbrojená lehkým kulometem. Základní podoba střelecké místnosti, často s různě dlouhými přístupovými chodbami a řadou výklenků, byla obvykle umístěna v týlu nebo na předpolí hlavní obranné linie, případně na méně ohrožených místech. Tyto objekty plnily funkci zesíleného polního opevnění. Většina objektu měla být následně zahrnuta zeminou. Pro těžké kulomety byla vyprojektována široká škála objektů, od síly 20 cm až po malé bojové objekty se sílou stěn a stropů 50 cm opatřené pancéřovými deskami. Ty byly obvykle napojeny na přístupovou chodbu, často s malým úkrytem pro posádku nebo munici a střílnou na ochranu vchodu. Jednalo se o nejčastější typ budovaných objektů, stále však spadající do kategorie zesíleného polního opevnění. Pro blízkou obranu se ve stropnici nacházely otvory pro periskopy a také pro vystřelování světlic a signalizačních raket.
Objekty s tankovými věžemi a speciální výzbrojí
Malé kulometné věže v jugoslávském opevnění byly vyzbrojeny těžkým kulometem určeným k přímé palbě. Střílna byla umístěna ve věži. Tyto věže mohly být také oboustranné, vyzbrojené dvojicí těžkých kulometů. Měnit se mohlo také umístění samotné věže se střílnou P3. Dvoupatrové objekty s bočními palbami dvou těžkých kulometů a dvěma lehkými kulomety ve střílnách P3 svědčí o snaze o komplexní obranu. Pancéřové prvky byly z důvodu maskování potaženy maltou.
Protitankové a dělostřelecké objekty
Velmi členitý terén na většině území Jugoslávie nevyžadoval masivní nasazení protitankových kanónů, které byly většinou pouze k blokování komunikací. V rámci zesíleného polního opevnění se pro ně budovala betonová hnízda. Použití pevnostních protitankových kanónů československého původu se původně předpokládalo v objektech těžkého opevnění a tvrzích. Válečné události však znamenaly, že se ve střeleckých místnostech provizorně nahrazovaly polní verzí protitankového kanónu. Samostatný dělostřelecký objekt pro čtyři polní kanóny ráže 75 mm se zachoval na jižním úpatí Pleče, disponující čtyřmi střeleckými stanovišti oddělenými přepážkami a diamantovým příkopem.
Těžké opevnění a tvrze
Původní plány na výstavbu těžkého opevnění na hranicích s Itálií počítaly s masivním nasazením pancéřových zvonů, vyzbrojených dvojčaty těžkých kulometů a pevnostními protitankovými kanóny, s lehkými kulomety pro blízkou obranu. Z důvodu války však nebylo možné osadit pancéřové komponenty a ty byly nahrazeny betonovými věžemi se střílnou P3. Dělostřelecké tvrze měly být opět záležitostí výhradně opevnění na hranicích s Itálií, s plánovanými houfnicemi ráže 100 mm československého původu. Zde se však dostala nejdál na severním křídle u tvrzí Hlavče Njive, Žirovsky vrh a Goli vrh, kde byly dokončeny dva objekty.
V následující tabulce jsou shrnuty základní typy obranných prvků, které se objevovaly v různých systémech opevnění:
| Typ objektu | Výzbroj | Konstrukce | Charakteristika |
|---|---|---|---|
| Pěchotní srub | Polní/pevnostní PTK, kulomet, světlomet | Železobeton, 2m stropy, diamantové příkopy | Vysoký standard, často dvoupodlažní, filtrovna |
| Lehký objekt (kvalitnější varianta) | Lehký kulomet, ruční zbraně | Železobeton, zalomené vchody, pancéřové střílny a dveře | Zmenšený pěchotní srub, vysoký standard |
| Zesílené polní opevnění (kulometné hnízdo) | Lehký kulomet, ruční zbraně | Beton (několik desítek cm), jednoduché konstrukce | Malá hnízda, úkryty, pozorovatelny, nefrancouzský původ |
| Dělostřelecká baterie (4 děla) | Polní kanóny ráže 5 cm (až 75 mm) | Nekvalitní beton (20-30 cm), střelecká místnost s bočními stěnami/bez stěn | Mizivá odolnost, velký počet, velké vzdálenosti od linie |
| Betonová kaponiéra | Větší počet střílen pro ruční zbraně | Beton | Kruhová obrana perimetru, vzácné řešení |
| Kugelbunker (kulový kryt) | Kulomet | Železobeton, kulový tvar | Pozorovací/bojové patro nad zákopem, ochrana proti střepinám |
| Palebné objekty KŽ-1 | Kulomet | Prefabrikované rámce a trámy (18 druhů), vnitřní rozměry 180x180x195 cm | Ochrana pro 2-7 vojáků, protitlakové dveře |
| Palebné objekty KŽ-3 | Tanková věž z T-34 (85mm kanón, 7,62mm kulomet) | Železobetonový podstavec s osazenou tankovou věží | Ničení tanků, bojové techniky i živé síly, ruční i mechanické otáčení |
| Objekt pro boční palbu TK/PTK (Finsko) | Těžký kulomet, PTK | Železobeton, pozorovací průzor, ochranné křídlo, nouzový východ | Zalomená chodba, ubikace, studna, kamna |
| Kavernový objekt (Finsko) | TK, PTK | Vestavba do skal, kombinace úkrytu a bojového objektu | Často nedokončené, ochrana pro 120 vojáků |
| Pasivní úkryt (Finsko) | Žádná (někdy střílna pro ochranu vchodu) | Železobeton (prefabrikáty), pod úrovní terénu, vrstva žulových bloků | Úkryt pro 10-40 vojáků, studna, kamna, pozorovací zvon |
tags: #betonova #kulometna #vez #informace