Stálá opevnění, včetně betonových hlásk, představovala klíčovou součást obranné strategie Československa, a to nejen v předválečném období, ale i v dobách studené války. Ačkoli někteří autoři, jako Václav Junek ve svém díle „Osudový omyl André Maginota“ a „Betonová iluze“, kriticky hodnotí jejich efektivitu, historické prameny a reálné využití svědčí o jejich významné roli.
Historický kontext a vývoj opevnění
Autor Václav Junek vychází z premisy, že se stálá opevnění během 2. světové války neosvědčila, a v tomto duchu uvažuje nad jejich zbytečností. Samozřejmě musíme přiznat, že při zběžném pohledu stálá opevnění skutečně nesplnila naděje v ně vkládané. Avšak, pokud autor hodnotí stálé opevnění velmi kriticky, pak by měl zmínit i důvody, proč nebylo po válce definitivně zavrženo, ale naopak se dále rozvíjelo. K tomu patří obnova poničené Maginotovy linie, obnova sovětského opevnění před Leningradem, obnova čs. opevnění při „kapitalistické“ hranici, či obnova italského Alpského valu proti možnému útoku vojsk Varšavské smlouvy. Ve výstavbě opevnění nadále pokračovalo Španělsko, Švédsko i Švýcarsko. Při velmi negativním hodnocení je ještě méně pochopitelný vznik zcela nového opevnění například v Bulharsku, Československu, Polsku a Rakousku (Albánii pro jistotu dávám do závorky). V těchto dnech se objevily zprávy, že Švédsko hodlá moderním způsobem opevnit ostrov Gotland.
Československé opevnění hrálo důležitou roli. Polsko čtyři čs. sruby na Bohumínsku do své obrany skutečně zařadilo (str. 71), v září 1939 v nich byla osádka, která se stáhla až po několika dnech. Palba srubů byla stále orientovaná proti německému útoku od Ratiboře, i když by Němci mohli nově zaútočit také z týlu, od Hrušova. Vliv čs. „řopíků“ na polskou fortifikaci nepatří do říše bájí, stačí porovnat jejich tvar s polskými pevnůstkami (viz foto na str. 64). Implementace se stihnout dala, neboť Poláci zabrali počátkem října 1938 více než 200 řopíků a hned na nich provedli rozsáhlé zkoušky. Opevněné linie ve vnitrozemí Velké Británie nezůstaly u nápadu nebo jen u prvních hrubých plánů.
Kritika děl Václava Junka
Kritizovat Václava Junka za nesmyslná „fakta“ šířená prostřednictvím jeho „Betonové iluze“ není snadné. Zmíněná kniha totiž obsahuje faktů jen naprosté minimum. Jedním z mála případů, kde se vyskytují konkrétní údaje, je srovnání početního stavu čs. Tomu, kdo má aspoň ZÁKLADNÍ PŘEDSTAVU o tehdejším letectví (Junek to rozhodně není) je už při letmém pohledu na str. 75 jasné, že tady něco nehraje. Přehled nazvaný „Stavy a struktura Luftwaffe (k 31. srpnu 1938)“ totiž obsahuje i typy, které v září 1938 NEBYLY VE VÝZBROJI Luftwaffe (např. „Me-110“), nebo v té době dokonce VŮBEC NEEXISTOVALY (např. „Ju-88“).
Pan Junek neumí ani opisovat. Ve svatém nadšení pro „iluze“ nezaregistroval, že v Johnově knize, odkud údaje přebírá, je u těchto čísel uvedeno, že jde o stav k „31. VIII. 1939“. Jde tedy o počty na počátku 2. sv. války. Že v Johnově knize nejde o překlep je jasné i z toho, že kromě Johnova názvu tabulky „TABULKA 63 - HLÁŠENÍ 6. ODD. GEN. ŠT. LUFTWAFFE - STAVY 31. VIII. 1939“ se i v textové části Johnovy knihy uvádí, že přesný počet letadel Luftwaffe je znám až k počátku 2. sv. v. Johnova kniha obsahuje mj. ještě dvě zajímavé tabulky. Tou první je „tabulka 59 - německé vojenské letouny vyrobené v r. 1932-1938“, obsahuje jak typy vyrobených letounů, tak i počty vyrobených kusů. Samozřejmě, že stavy u Luftwaffe byly nižší než tato čísla - v důsledku havárií atd. Tou druhou tabulkou je Johnův odhad početního stavu Luftwaffe v září 1938. Bere v úvahu právě ty havárie, odprodeje do zahraničí atd. Celkový počet letounů Luftwaffe v září 1938/1939 je dle Johna podobný. Takže nám pan Junek díky svému diletantismu jednoznačně POKŘIVIL poměr mezi čs. let. a něm. letectvem.
Čtěte také: Betonová podlaha: detaily a postup
Ani počty čs. letectva nezvládl pan Junek správně opsat. V původní Johnově interpretaci (která není v rozporu se zjištěním P. Šrámka, ani J. Vraného) jde o počty, které mělo čs. letectvo „ve stavu“ k 10. XI. 1938. Junek přehodil X a I - a tvrdí že jde o počty k 10. září 1938. Co ale Junek opět nezvládl je počet čs. „reálně nasaditelných strojů“ - dle Junka 418. Kde tohle vzal mi není jasné, u Johna jsem nic takového nenašel. Je evidentní, že autor chtěl "...jejím prostřednictvím střízlivým, nezaujatým způsobem vytvořit alespoň základ pro reálné chápání československého betonu".
Radiotechnické hlásky a Teritoriální radiační hlásná síť (TRHS)
Na počátku padesátých let 20. století tento druh vojska tvořila převážně hlásná služba založená na systému vidových hlásek, která byla postupně doplňovaná o systém radiolokačních stanic transformovaných na radiotechnické hlásky. Radiotechnické prapory, jejichž součástí byly i objekty na Hůrkách, vznikly v tehdejším Československu v roce 1961 rozdělením původních radiotechnických pluků. V roce 1961 po reorganizaci vznikly samostatné radiotechnické prapory, které byly činné až do roku 1994, kdy byly zrušeny.
Teritoriální radiační hlásná síť (TRHS) je označení pro systém pozorovacích stanovišť, který měl v případě války monitorovat jaderné nebo chemické útoky. Kryt byl aktivován až při vyhlášení bojového poplachu, v dobách míru byl vstup překryt prefabrikáty a zasypán. V terénu jej připomínal jen charakteristický kopeček tvořený zemním záhozem. Každý kryt měl své evidenční číslo, to je dodnes vyznačeno šablonovitými ciframi nad vstupem do krytu. Jediná místnost úkrytu sloužila jako pracoviště velitele družstva, ostatním členům sloužila pouze pro ukrytí během útoku. Filtroventilační zařízení by bylo také připojeno až během aktivace krytu, ve zdi je pro jeho připojení nachystáno zaslepené potrubí.
Hláska Podhradí
Hláska se nachází 1,5 kilometru jihovýchodně od obce Podhradí nad Dyjí, nebo 2 kilometry západně od obce Starý Petřín, na kótě zvané U Rozhledny (463 m.n.m.), při okraji lesa a nad údolím Křeslického potoka. Hláska spadala pod 61. radiotechnický prapor Sokolnice (VÚ 5948) a rotu 5948/C Krnčice (Mor. Budějovice). Jednalo se opět o typickou hlásku s domkem pro vojáky a s 30 metrů vysokou věží. Hláska sloužila ještě na začátku 90. let, pak ji armáda opustila. Do poloviny let devadesátých byla hláska zlikvidována úplně. Prostor, kde stávala pozorovací hláska, byl zorán a do vzniklých brázd byl vysázen borový les. Zbytek plochy, kde stávala i obytná budova je ponechán volně rostoucímu lesu. V dnešních dnech, je zde již velice těžké něco najít. Všude roste mladý les a jen pár artefaktů dává tušit místo této vidové hlásky. Na jižním a západním okraji areálu, který sousedil s lesem, se nachází zbytky oplocení. Betonová základnová deska pod věží hlásky již neexistuje. S velkou pravděpodobností byla odstraněna při likvidaci a vyčištění prostoru. V předpokládaném místě jejího postavení neroste les a je zde spousta betonové suti. Sousední hlásky: východ - PH 452 Větrník, západ - PH Vratěnín. Prosíme případné pamětníky o doplnění informací. Ať i tato hláska se dočká úplného zmapování svojí historie.
Radiotechnická hláska Hůrky (318. rth)
Nedlouho po vybudování železné opony na hranici s Rakouskem byl vybudován v roce 1956 v prostoru Křížového vrchu (v nadm. výšce 702 m.n.m. Bpv) na JV Hůrek u Nové Bystřice vojenský bojový objekt - 318. rth (radiotechnická hláska) Hůrky. Byl vzdálen od nejbližšího bodu uzavřené hranice vzdušnou čarou asi 13 km. Na kopci se dříve nacházela kaple s křížem, ke kopci, kde bylo poutní místo, vedla podél přístupové cesty od hlavní silnice křížová cesta s 13 zastaveními na kamenných podstavcích z roku 18x. Všechny tyto objekty byly odstraněny včetně stromů, které bránily výhledu z hlásky a provozu radiolokátorů. Samotná tzv. rotní vidová hláska (dřevěná věž) - PH283 - stála na nejvyšším místě na vybetonovaném základě. Areál stanoviště hlásky byl oplocený a v době vzniku zde bylo několik dalších objektů pro její obsluhu - přijímací a vysílací středisko v dřevěné budově (vel. 10x4m), maringotka pro směnu, venkovní latríny a psinec. Od počátku zde byla přivedena přípojka elektrického proudu, později zde proběhla výstavba vlastní studny, byl vybudován násep s betonovými panely pro RL P-20, typová vojenská dřevěná budova K-20 sloužící jako učebna a sklad náhradních dílů a stanoviště pro PLdvK. Pro směnu obsluhy a pro přívěsy lokátorů byl vybudován polozapuštěný bunkr.
Čtěte také: Betonová dlažba na zahradě
Týlová část jednotky (radiotechnické roty) byla umístěna přímo v obci Hůrky, nedaleko kostela v bývalé barvírně patrového domu čp. 52 (po přečíslování od r.1975 čp.5), která byla přizpůsobena vojenským požadavkům. Byla vzdálena asi 1 km od objektu hlásky. Zde se nacházelo velitelství roty, VS, kanceláře, sklady, kuchyně a prostory pro mužstvo. V prostoru kolem budovy pak byl v roce 1956 přistavěn dřevěný přístřešek pro auta a provizorní přístřešek jako sklad PHM. Prostor roty byl oplocen a měl jediný vjezd. Později (kolem roku 1960) zde byly vybudovány nové ubytovací prostory pro vojáky ZVS - dřevěný barák UA-12 (až do jara 2021, kdy vyhořel, sloužil jako sociální levné městské byty Nové Bystřice), zděná garáž, tělocvična, strážnice, sklad paliva a sklad PHM, psinec a suché WC. Pro důstojníky byly v místě vybouraných 4 domů vysídlených a neobydlených po r.1945 (tehdy čp. 5,46,47 a 94) postaveny tři nové bytové domy s 12 byty - dnes čp. 13, 25 a 26.
Bojový objekt 318. radiotechnické hlásky byl funkční až do roku 1966, kdy zde byla ukončena k 1. červenci bojová pohotovost. Od 1. září 1977 vznikla 534. rtr (radiotechnická rota) v Nové Bystřici, která převzala i funkci této původní hlásky. Objekty na Křížovém vrchu nebyly využívány až do roku 1983, kdy zde byla od 5. června zahájena přestavba pro nově vzniklou 534. rtr z Nové Bystřice. V této době zde byly postaveny dva typizované zodolněné tzv. kurgany (objekty se zesíleným betonovým stropem a zemním násypem s porostem přístupný jen z boku silnými vraty- název podle ruského označení sypané mohyly), celkem s pěti garážovými stáními pro vojenskou techniku. V nejvyšším bodě pak byla postavena nová rotní hláska. Dále byl vybudován zodolněný objekt pro rotní vozidla (VS) a přívěsy (VP-01M) a přízemní budova pro směnu se zázemím, spojená krčkem s uvedeným objektem pro vozidla. Za tímto objektem byl ještě vybudován (UŽ-6). U brány hlavního vstupu do areálu byla malá zděná budova strážnice.
Náklady na celou tuto přestavbu ukončenou v únoru 1989 se pohybovaly v té době kolem 13 mil. Kčs. Do bojové pohotovosti byla 534. rtr Nová Bystřice včetně objektů na Křížovém uvedena od 4.5.1989. Zřízením tohoto útvaru zanikla 531. rtr Třeboň, po které tato radiotechnická rota z Nové Bystřice převzala číslování. Týlové objekty přímo v obci Hůrky byly uvolněny ČSA už v roce 1975 a přestavěny dost necitlivě na obecní byty. Rota se přemístila do opuštěných budov po 3. praporu PS v centru Nové Bystřice (bývalý mlýn a likérka na dnešní Mlýnské ulici), kde proběhla od června 1983 do října 1986 celková rekonstrukce. Činnost této roty včetně objektů na Hůrkách byla ukončena 30.11.1991 při reorganizaci radiotechnického vojska. V současné době je areál na Křížovém vrchu opuštěný a zbytky objektů se postupně rozpadají. Hláska (nazývaná také péesácký špak) byla 19. července 2019 demontována a převezena z Křížového vrchu na nové místo, kde bude restaurována. Toto místo bylo vybráno svou polohou u bývalé roty PS Písečné jako vhodné pro nové umístění.
Vzpomínky vojáků základní služby i vojáků z povolání, kteří zde sloužili, poskytují cenný vhled do fungování hlásky. Například, v letech 1964-66 sloužil operátor radiolokátoru u 318. radiotechnické hlásky 1738/H - Hůrky u Nové Bystřice. Bojové stanoviště s posledním radiolokátorem P-20 bylo na Křížovém vrchu. Rota byla ve vesnici Hůrky, vysílací středisko bylo u Senotína. Vidová hláska PH 283 tam zůstala, později byla dřevěná věž nahrazena kovovou. Nyní je tam stožár mobilního operátora. Na hlásce probíhala roku 1985-86 výstavba nového stanoviště roty a tak se museli přemístit do původního stanoviště pohraničníků, starou věž i chatu museli toho roku opustit.
Tabulka 1: Velitelé a důstojníci 318. rth Hůrky (přibližné období 1960-1964)
| Hodnost | Jméno | Funkce | Období |
|---|---|---|---|
| Nadporučík | Gileta | Velitel | 1960 |
| Poručík | Zdenek Macháček | Náčelník spojení | 1960 |
| Poručík | Šaršoň | Důstojník na P20 | 1960 |
| Poručík | Hvíždák | Důstojník na P20 | 1960 |
| Rotmistr | Adámek | Staršina | 1960 |
| Velitel | Pavel Slabý | Velitel | 1964 |
| Zástupce velitele | Macharáček | Zástupce velitele | 1964 |
| Politruk | Judas | Politruk | 1964 |
| Náčelník spojení | Macháček | Náčelník spojení | 1964 |
| Náčelník přístroje | Ivo Šaršoň | Náčelník přístroje | 1964 |
| Technik P-20 | Pavel Hvížďák | Technik P-20 | 1964 |
| Autopark | Héna | Autopark | 1964 |
| Staršina | Vydržel | Staršina | 1964 |
Čtěte také: Polské betonové jímky: kvalita
tags: #betonova #hlaska #vojenske #informace