Doprovodná publikace ke stejnojmenné výstavě, která proběhla na začátku roku 2019 v Galerii UM na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze.
Architektura brutalismu se stala v posledních letech jedním z ústředních témat, přitahujících zájem odborné i laické veřejnosti. Svou barvitostí a autentičností upoutává a v pozitivním i negativním slova smyslu provokuje. Budovy navržené v šedesátých a sedmdesátých letech ve stylu brutalismu vyzařují dodnes auru odvážného, nekompromisního designu.
Francouzský termín "brut", který dal jméno tomuto architektonickému fenoménu, znamená surový nebo nerafinovaný. Kniha se věnuje pražské architektuře cca 60. - 80. let 20. století, jež bývá zjednodušeně označována jako „brutalistní“.
Jde o architekturu, která byla relativně dlouho stranou zájmu odborníků i laické veřejnosti a předmětem odborných diskusí se stala až nedávno. České poválečné architektuře je v posledních letech věnována intenzivní pozornost odborné i laické veřejnosti.
Architektura v Československu v letech 1948-1989
Tématem konference je architektonická produkce, vznikající v období 1948 až 1989, kdy v Československu vládnul politický systém, který označoval svou architekturu zpočátku jako "socialisticko-realistickou " a nakonec jako "reálně socialistickou". Souhrnný pojem "socialistická architektura" je dnes zatížen negativními konotacemi, které se vztahují na samotný vzniklý architektonicko-stavební fond.
Čtěte také: Složení betonu
Tento ideologický odstup často zabraňuje kritickému a objektivnímu zhodnocení vlastností architektury sledovaného období. Konference si klade za cíl prověřit právě metodicky kritický nadhled při analýze tohoto tématu.
Příspěvky se pokusí o revizi a na vybraných příkladech prozkoumají, do jaké míry se jedná o pochybnou architektonickou produkci poplatnou době svého vzniku, anebo zda a nakolik jde o tvorbu nadčasovou, překračující hranice ideologie i své doby.
Proměny barevnosti v architektuře
Konference si klade za cíl tematizovat proměny barevnosti v architektuře jakožto odrazu dobových teorií, společenské atmosféry, dostupnosti stavebních materiálů a technologií, i trendů ve výtvarném umění a v designu. Příspěvky se zaměří zejména na vývoj v Československu druhé poloviny dvacátého století, s možným přesahem v prostoru i čase.
Konference umožní prezentovat dílčí výsledky výzkumu doktorandů na FA a FSV ČVUT v Praze a na dalších vysokých školách se zaměřením na architekturu, výtvarné umění, stavební technologie a humanitní vědy.
Stavoprojekt a jeho vliv na architekturu
Stavoprojekt vznikl v roce 1948 jako státní projekční organizace, sdružující architekty, inženýry a spřízněné profese. Příslušel k Československým stavebním závodům a představoval v mnoha ohledech naplnění snů a příprav radikální levicové avantgardy.
Čtěte také: Betonová dlažba Brož
Ale také samozřejmou odpověď na aktuálně probíhající společenské a ekonomické změny (zestátňovala-li se výroba a zemědělství, bylo nutno kolektivizovat i procesy a plánování s nimi související) a na potřebu rozsáhlé rehabilitace válkou zasaženého hospodářství a osídlení.
Aktivity Stavoprojektu se soustředily zejména na infrastrukturu, průmysl, bydlení, památkovou péči, veřejné budovy, ale také na typizaci, urbanismus a územní plánování atd. Přestože se následně státní projekční instituce, navazující na zárodečný Stavoprojekt, do roku 1989 několikrát zásadně transformovaly, dopad konceptu centralizace na tuzemskou architekturu byl dalekosáhlý.
Proměnil naši krajinu a osídlení, odbornou obec a teorii, výrobu, projekční i stavební praxi. Stavoprojektu v jeho formativních letech 1948-1953 bylo přesto dosud věnováno velmi málo odborné pozornosti a v dějinách architektury se jeho reflexe opírala zejména o (ideologicky deformovanou) dobovou literaturu a řídké paměti aktérů.
Nová odbavovací hala Hlavního nádraží v Praze
Způsob přestavby pražského železničního uzlu včetně zrušení nádraží v Bubnech, na Těšnově a Praha-střed a soustředění osobní přepravy na hlavní nádraží určilo v roce 1960 vládní usnesení č. 928, založené na výhledové studii Státního ústavu dopravního projektování (SÚDOP).
Architekt Josef Danda se ovšem řešením ústředního pražského nádraží, kombinovaného se stanicí metra a nádražím autobusovým, zabýval přinejmenším od roku 1947, kdy o něm napsal disertační práci, a během šedesátých let vytvořil, nebo se podílel na řadě studií, v nichž se postupně objevovaly téměř všechna provozní a prostorová řešení finální koncepce, kterou lze datovat rokem 1967.
Čtěte také: Půjčovna pil na beton – vyplatí se?
Týmu Jana Šrámka, Aleny Šrámkové a Jana Bočana, jehož po nějaký čas na projektu nahradil Zdeněk Rothbauer, se podařilo její přímočarý, modernistický prostorový koncept kultivovat vynalézavým detailem - vytvořit interiér v měřítku exteriéru.
tags: #beton #brasy #boletice #vlastnosti