Mít suchou zahradu neustále vystavenou pálícímu slunci - to je i není výhra. Dobrou zprávou je, že právě extrémní slunečná, suchá a vyhřátá místa jsou nejvhodnější na založení momentálně trendových štěrkových záhonů. Pestrým a pěkně vykvetlým štěrkovým záhonem se můžete pochlubit už za rok, možná i dřív, předpokladem však je jeho správné situování a založení, jakož i výběr vhodných rostlin a přiměřená péče. Takové záhony či plochy jsou nejen na pohled atraktivní, ale i praktické - štěrk totiž zadržuje v půdě vlhkost a omezuje růst plevele, který jinak dokáže řádně potrápit. Z tohoto pohledu ho můžeme považovat za alternativu k drcené kůře, dokonce trvalejší. Nejde přitom o drahou či komplikovanou úpravu. Štěrkové záhony jsou vhodné především do moderních městských zahrad, pěkně se ukážou i v předzahrádkách.
Využití štěrku v zahradě
Štěrkem můžete vysypat i větší plochu, která poslouží jako alternativa trávníku. Dá se do ní vysadit zajímavá, spíš nižší solitérní rostlina, případně vytvořit zelený ostrůvek či nainstalovat malé studničky. Velmi půvabné jsou též štěrkové chodníky, i když o pohodlné chůzi či praktické údržbě se tu moc mluvit nedá. Jako bonus však můžete brát charakteristické zvuky, které vydávají kamínky při chůzi.
Velikost, tvar a barva kamínků
Rozhodnete-li se pro štěrkové záhony, měli byste si v prvé řadě vybrat typ štěrku, který potom budete používat v celé zahradě. Nabídka je dnes široká - ať už jde o tvary kamínků nebo o barvy. Variace jsou přípustné u velikosti (do okolí rostlin jsou ideální kamínky s velikostí do 15 mm), s barevností je třeba experimentovat opatrně, zatímco tvaru se vyplatí zůstat věrný - zde by kombinování různých druhů v jednom prostoru pravděpodobně nedopadlo dobře. Barvu můžete vybrat například tak, aby ladila s barevností fasády či oplocení, případně můžete vzít v úvahu odstíny listů vysazených rostlin. Takovým přístupem se dá v zahradě dosáhnout příjemné harmonie. Tvary kamínků mohou být pravidelné i nepravidelné, oblé, hranaté, upravené přírodou nebo strojově. Při výběru je přitom nevyhnutelné zohlednit styl, v jakém je vybudována zahrada a dům.
Jaký štěrk si vybrat do okrasných záhonů
Jako minerální mulč se označuje několik centimetrů vysoká vrstva oblázků, štěrku nebo kamenné drtě. Mezi těmito materiály jsou však rozdíly a hodí se pro různé účely. Oblázky jsou praný kamenný materiál zaoblených tvarů. Do záhonů se používají oblázky jemné o zrnitosti 2-6,3 mm a střední o zrnitosti 6,3-20 mm. Štěrk má naopak hrany a rohy, protože vznikl lámáním a drcením. Jako mulčovací vrstva záhonů a k pokrytí povrchu cest se používá štěrk o zrnitosti 2 až 32 mm. Drcené kamenivo je hranaté lámané kamenivo o zrnitosti 32 až 63 mm.
Vhodné rostliny pro štěrkové záhony
Na štěrkových záhonech se daří především suchomilným druhům - ať už trvalkám, letničkám, okrasným travám nebo dřevinám. Dobře tady porostou též rostliny, které mají rády teplo. Štěrk se totiž na slunci zahřeje a potom sálá teplo, často ještě dlouho do noci. To vyhovuje například různým druhům bylinek (tymián, šalvěj, levandule), exotickým rostlinám a mnohým letničkám. Na štěrkových záhonech ale nejlépe porostou trvalé, především šedolisté rostliny, například pelyněk (Artemisia), čistec (Stachys lanata), levandule (Lavandula angustifolia), svatolina (Santolina chamaecyparis), starček (Senecio maritima), máčka (Eryngium), šanta (Nepeta), hvozdíky (Dianthus) a také různé druhy pryšců (Euphorbia), rozchodníků (Sedum nebo Hylotelephium), šatru (Gypsophilla), denivky (Hemerocallis), juky, některé druhy okrasných trav (pěkné jsou ostřice i kostřavy) a cibulovin (například okrasných česneků).
Čtěte také: Betonová cihla: Přehled
Na štěrkové záhony v polostínu jsou dokonce vhodné i kapraďorosty. Na slunečném stanovišti se budou pěkně vyjímat také některé dřeviny, například tavolníky (Spiraea bumaldii), dřišťály (Berberis thunbergii ‚Atropurpurea’), zimostrázy (Buxus), kručinky (Genista), z jehličnanů borovice kleče (Pinus mugo) nebo sloupovité, případně plazivé jalovce (Juniperus). Na štěrkových záhonech jsou atraktivní i některé exoticky působící rostliny - například sukulenty či kaktusy odolné zimě.
Je třeba však dát pozor na to, aby celý záhon nebyl jen stříbřitý. To by pohled spíš odpuzovalo, než přitahovalo. Takové trvalky sice mohou mít převahu, je však dobré je doplnit i těmi, které mají listy různě zelené, případně zbarvené do bordó (vybarvení bývá na slunci ještě intenzivnější). Bordó listy má například dlužicha (Heuchera brizoides ‚Palace Purple’). Nezapomeňte ani na to, že protiklady se přitahují - na záhoně je tedy dobré kombinovat druhy s listy různých tvarů a struktur. Vždy je přitom vhodné vysazovat nejméně tři kusy z jednoho druhu, určitě ne méně. Jinak by totiž výsadba nevynikla.
Rostliny, které zajistí záhonu dlouhé kvetení
Na výběru rostlin do štěrkového záhonu záleží, protože jen při volbě vhodných druhů pokvete výsadba po mnoho měsíců. Např. cibuloviny jako modřenec (Muscari), sasanka páví (Anemone pavonina) a mnoho hezkých divokých tulipánů (Tulipa turkestanica, T. tarda, T. clusiana) zahajují už od března pestrobarevnou sezonu. Začátkem léta upoutají druhy a odrůdy okrasného česneku (Allium), kakost kantabrijský (Geranium x cantabrigiense) a pupalka missourská (Oenothera macrocarpa) a v plném létě ohromí vedle agatasche (Agastache), chrastavce (Knautia) a bělotrnu (Echinops) také rmen barvířský (Anthemis tinctoria) a řebříček (Achillea). Dlouho do podzimu pak pokvete svíčkovec Lindheimerův (Gaura lindheimeri), rozchodníkovec nachový (Hylotelephium ’Karfunkelstein’), hvězdnice zlatovlásek (Aster linosyris) a sporýš klasnatý (Verbena bonariensis).
Založení štěrkového záhonu
Není to žádná věda ani nic, co byste nezvládli. Nejvhodnějším obdobím k založení štěrkového záhonu je jaro a nejsnadněji se zakládá na suchém místě, které předem důkladně odplevelíte. Nejprve je třeba z místa na štěrkový záhon vytrhat všechen plevel (hlavně ten trvalý). Půdu následně dobře prokypřete a odstraňte případný odpad. Máte-li na zahradě těžkou nebo zhutnělou půdu, je dobré ji odstranit do hloubky 40 cm.
Až potom na záhon natáhněte pevnou geotextilii, která propouští vodu a odolá i nepříznivému počasí. Na připravenou plochu nasypte vrstvu štěrku vysokou asi 5 cm (určitě ne víc), nebo až 8 cm silnou vrstvu mulče z oblázků, štěrku nebo hrubé drtě. Teď už vás čeká jen výsadba rostlin: na vybraných místech prostě odsuňte štěrk, vyřežte do geotextilie otvor a zasaďte rostlinu. Potom štěrk nahrňte nazpátek k vysazené rostlince. Druhou možností je nejprve vysadit do připravených otvorů v geotextilii rostliny a až potom jejich okolí zasypat štěrkem. Při výsadbě doporučujeme větší rozestupy.
Čtěte také: Průvodce výběrem zámkové dlažby
Květináče pak postupně stavte do kbelíku s vodou, rostliny klepnutím vyndávejte a sázejte tak hluboko, aby byl kořenový bal zcela zakryt substrátem.
Údržba štěrkových záhonů
Rostliny je nutné pravidelně zalévat, především v období sucha, hlavně však v prvním roce po výsadbě, dokud se dobře nezakoření. Potom je už příliš nerozmazlujte - zalijte je jen tehdy, když uvidíte, že vadnou. Jakmile rostliny povyrostou, záhon ani v horkém létě nebude potřebovat zálivku a hnojení. Víc se o ně není nutné zvlášť starat, musíte však pravidelně kontrolovat jejich zdravotní stav - to znamená, že všechny suché, poškozené a nemocné části (například listy) byste měli včas odstranit. Na štěrkových záhonech je totiž nemocné či poškozené rostliny jaksi víc vidět. Taktéž je třeba občas sáhnout po nůžkách a rostliny ostříhat. Nezapomínejte, že štěrk by měl být vidět, v žádném případě nedovolte, aby úplně zarostl. Důležité je jen zpočátku odstraňovat plevel, než se porost zapojí.
Štěrkové záhony jsou nenáročné na péči, protože vyhovují rostlinám, které milují slunce, snášejí sucho a horko, a potřebují jen málo živin. Růst plevelů ve výsadbě potlačí štěrkový mulč, který navíc dobře odvádí dešťovou vodu a za horkých dnů udrží půdu chladnou a vlhkou. Se štěrkovými záhony moc dobře souzní tzv. prérijní výsadba, složená z trvalek a trav pocházejících ze severoamerických prérií. Tyto rostliny koření hluboko a jsou obzvláště dobře přizpůsobené horku. Opravdu bohatě ale pokvetou většinou až v létě.
Zahradní chodníky: Štěrk jako oblíbená volba
Ať už si vytváříte okrasnou zahradu od základu nebo provádíte rekonstrukci starší, kamenné nebo štěrkové chodníky jsou dnes oblíbenou volbou zahradních architektů i samotných majitelů zahrad. Oproti například betonovým dlažbám nebo zámkovým dlažbám mají několik výhod i nevýhod, se kterými je třeba počítat. Pojďme se společně podívat, na co je třeba myslet a co je dobré zvážit, pokud si vyberete právě přírodní kámen jako materiál pro tvorbu chodníků do zahrady.
Zahrada se samozřejmě bez cest neobejde. I když na zahradě žádnou „oficiální“ cestu nemáme, brzy zjistíme, že vyšlapaná ulička v trávníku není tím nejhezčím řešením. Zvláště na menším a úzkém prostoru, kde trávu vyšlapeme velmi rychle, bude nutné nějakou cestu nebo alespoň cestičku vybudovat. Mnohdy je dokonce lepší vyznačit cestu až poté, kdy užíváním zjistíme, kudy naše kroky zahradou vedou. Cesty bychom nikdy neměli vytvářet bez rozmyslu a samoúčelně. Špatně vedená cesta může mít za následek, že si budeme zacházet a tím spíš začneme hledat a vyšlapávat zkratky. Abychom něco podobného neměli na zahradě, raději nebudeme spěchat a cesty založíme s rozmyslem. Cesty by ale také měly návštěvníka přivádět na všechna zajímavá místa. Procházka po takové zahradní cestě musí být i příjemným pokoukáním. Jezírko, skalka, zahradní posezení, to všechno jsou místa, kolem kterých by nás cesta měla vést.
Čtěte také: Využití betonové zámkové dlažby
Typy zahradních cestiček
Tvorba zahradní cesty nemusí být nutně veledílo a složitá stavba. Možností existuje neskutečné množství, nemusí se přece jednat o betonovou lajnu. Samotné ztvárnění a povrch může být mnohdy velmi krásný a cesta tak může představovat samostatný dekorativní prvek. Úplně nejzákladněji lze cesty rozdělit podle použitého materiálu na cesty s měkkým a na cesty s tvrdým povrchem.
- Tvrdé chodníky: Mezi cesty s tvrdým povrchem řadíme všechny dlážděné a betonové. Pevné cesty mají výhodu, že jsou stabilnější, a pokud jsou dobře založené, vydrží velmi dlouho a není nutné je pravidelně udržovat.
- Měkké cestičky: Materiálem pro cesty s měkkým povrchem může být téměř cokoliv: písek, štěrk, kůrový mulč, štěpky, drcené cihly a podobně. Měkké cesty jsou méně formální, lépe se hodí do přírodně laděných zahrad, ale nevydrží dlouho, proto se o ně musíme pravidelně starat - doplňovat materiál, upravovat okraje a odstraňovat plevel.
Kámen působí v zahradě nejpřirozeněji, odolává otěru, je mrazuvzdorný, nepotřebuje údržbu. Pro šlapáky se hodí zejména andezit, pískovec, ortorula, břidlice, ale i mramor či vápenec. Vybírat můžeme z různých velikostí i tvarů od nepravidelných přes kruhové, čtvercové, obdélníkové, oválné, ledvinové, půlkruhové až po půlměsíce či stylizované listy.
Kamenné nášlapy
Samostatný typ pak představují cesty šlapákové. Lze je založit velmi snadno. Nejčastěji používáme placaté rovné kameny, které zapouštíme do trávníku na vzdálenost kroku. Pokud chceme opravdu jednoduchou a navíc rychle hotovou cestu, právě šlapáky jsou ideální. Nejjednodušší je rozestavit kameny po celé trase budoucí cesty, rýčem v trávníku obrýt obrysy a drn sloupnout. Odstraníme tolik zeminy, aby byl šlapák po ukotvení ve stejné výšce jako okolní terén. Upravené cesty jsou nedílnou součástí každé kultivované zahrady. Chceme-li jí zachovat přírodnější ráz, můžeme volit buď nenápadné šlapáky, nebo různé štěrky a oblázky. Případně jejich kombinaci.
Zahradní cestičky zajišťují pohodlný pohyb, zabraňují tomu, abychom chodili blátem nebo loužemi, současně chrání trávník a další zeleň před poškozením. Takzvané šlapáky, tedy ploché kameny nebo jejich betonové imitace jsou ideální do travnatých ploch. Tím, že rychle obrostou trávou, působí naprosto přirozeným dojmem. Druhou možnost představují štěrky, kamenné drtě nebo příjemnější oblázky. Nabízí se i třetí možnost, zkombinovat méně stabilní vsakující materiál s pevnými nášlapnými plochami.
Betonové šlapáky
Jedná se v podstatě o litou dlažbu, která může plnohodnotně nahradit přírodní kameny. Je rovněž mrazuvzdorná a má velmi dlouhou životnost. Betonové nášlapy mohou být v surovém provedení, s povrchem z vymývaného kamene, nebo imitují přírodní kámen, dřevěné koláče, fošny či trámy.
Štěrkové a drtěné cestičky
Přístupové cestičky můžeme také vysypat štěrkem nebo kamennou drtí, kdy se jedná nejčastěji o lomový vápenec, křemen, mramor, rulu a zeolit. Vysokého efektu za poměrně málo peněz dosáhneme použitím tzv. kamenné kůry, jejíž vzhled připomíná jeden z druhů ruly. Největším přínosem štěrkových cest je vsakování vody. Jejich povrch zůstává suchý a současně se do půdy dostává stále vzácnější vláha, která se na betonovém chodníku nebo dlažbě bez užitku vypaří. Pokládka není náročná, drcené kamenivo s ostrými hranami se velmi dobře zhutňuje. Nejprve ovšem musíme odstranit drny, zhutnit půdní podklad, aby se cesta nepropadávala, položit geotextilii, která zabrání prorůstání plevelů a travin. Štěrkové cesty mají samozřejmě i své negativum, pochozí plocha je nezpevněná, tudíž je chůze po ní obtížnější zejména pro méně mobilní osoby. Ostré kamenné úlomky mohou způsobit poranění malým dětem, když na cestičce upadnou. Bolestivé poranění tlapek si na něm mohou přivodit i pejsci. Kamenivo potřebuje také pravidelně uhrabávat. Dalším mínusem je růst trávy a plevelů, jejichž semínka zafouká do štěrku vítr. Spadané listí nebo třeba sklo z rozbité lahve se z kameniva špatně dostává.
Oblázky a valounky
Ekvivalentem kamenných drtí je tzv. kačírek, směs praných říčních kamenů, nebo rozměrově větší valounky. I takto pojaté zahradní komunikace dobře propouští vodu, zaoblené hrany nepředstavují riziko poranění.
Kombinace materiálů
Materiál, ze kterého chceme cestičku vytvořit, určitě nemusí být jen jednoho druhu - naopak, různé kombinace jsou velmi zajímavé. Štěrk se třeba velice dobře doplňuje s dlažbou, dřevěnými pražci a s klasickými cihlami. Působivá je i kombinace cihel a přírodního kamene nebo dlaždic. Kombinovat materiál můžeme i v rámci celého řešení prostoru. Hlavní okruh může být ze stabilnějšího materiálu a boční cestičky z měkkého přírodního materiálu.
Do štěrku je možné umístit například nášlapné kameny. Jedná se o větší kamenné "desky", obvykle s průměry od 40 cm výše, které jsou umístěny na vzdálenost kroku. Tím vytvoříme unikátní vzhled chodníku, který je oproti čistému štěrkovému řešení o něco praktičtější a navíc působí ještě o něco přírodnějším dojmem než čistě štěrkový chodník. Nášlapy na chůzi je samozřejmě možné umístit i přímo do země, takže nebudou obklopeny štěrkem, ale naopak trávou. Pod samotnými kameny je ale také ideální zpevnit podklad a vytvořit štěrkovou nebo pískovou ložnou vrstvu a kameny zapustit do země tak, aby jejich okraje byly zarovnané s okolním povrchem. Následné sečení trávy pak bude bez problémů.
Stále oblíbenější variantou je také použití různých plastových zatravňovacích dlaždic, které je možné následně vysypat štěrkem. Jedná se většinou o čtvercové bloky dlaždic vysoké přibližně 4-5 cm, které sestávají z "buněk" různých tvarů (šestiúhelník, čtverec, kruh atd.), do kterých je následně umístěn štěrk nebo se nechají zarůst. Výhodou tohoto řešení je skutečnost, že takto vytvořený povrch je možné použít i jako příjezdovou cestu nebo parkoviště. Pokud tedy chcete štěrkovou plochu nebo cestu, možná právě toto řešení bude pro vás ideální.
Založení štěrkového chodníku
Oproti například "zděným" chodníkům nebo těm z dlažby je pokládka štěrkových kamenných chodníků jednodušší a rychlejší. Zvládnete ji klidně i vlastními silami, stačí vám základní nářadí, čas a chuť si trochu zašpinit ruce. Na začátku je třeba určit, kudy bude štěrkový chodník v zahradě vést a jak široký bude. Nestačí jen spojit dvě místa, kde chcete, aby chodník začínal a končil. Je třeba myslet i na estetickou stránku věci.
Samotná šířka chodníku by měla odpovídat nejen jeho účelu, ale i tvaru a velikosti zahrady. Pokud se jedná o chodník, který budete využívat dennodenně jako hlavní přístup k domu, je lepší zvolit šířku, po které pohodlně projdou vedle sebe dva lidé - to znamená cca 100-120 cm. Naopak pokud se jedná o chodník v zahradě vedoucí například k altánku nebo zahradnímu domečku a podobně, kde nebude každodenní velká frekvence pohybu, můžeme zvolit menší šířku 60-90 cm, čímž také ušetříme na množství materiálu. Pamatujeme i na šířku cesty. Ta hlavní by pro příjemný průchod jedné osoby měla být zhruba 70 cm široká. Pokud řešíme přístupovou nebo hodně frekventovanou cestu, vyplatí se šířku zdvojnásobit, případně rozšířit na 1,10 m, kdy už vedle sebe pohodlně projdou dvě osoby.
Vyznačení a tvar chodníku
Tvar chodníku volíme podle použitého materiálu, ale také okolí. Pokud jde o novostavbu nebo o moderní rodinný dům s nadčasovými materiály a se zahradou, kde je méně zeleně, zvolíme spíše rovné tvary chodníku a pravoúhlá napojení na další jeho část nebo terasu. Naopak do prostředí bohatého na zeleň a rostliny se skalkou se bude více hodit zakřivený chodník vedený obloukovými liniemi. Tvar chodníku je ideální vyznačit si na zemi, například pomocí křídy, kolíků a provázku nebo spreje. V případě širšího zakřiveného chodníku si můžeme vyznačit střed a od něj následně změřit okraje. Pokud je chodník úzký, můžeme rovnou vyměřit jeden okraj a od něj zaměřit druhý v požadované vzdálenosti. Zvláště zakřivené chodníky však nemá smysl zbytečně příliš prodlužovat, abychom jednak nenarušili celkový vzhled zahrady (zejména u menších zahrad) a také abychom předešli tomu, že chodník nebude dobře plnit svůj účel.
Pevný základ
Úsek, kudy bude vést štěrkový chodník, už tedy máme vyznačený. Nyní je na řadě nejdůležitější část práce, jejíž provedení bude rozhodující pro vzhled a hlavně životnost a praktičnost chodníka v budoucnosti. Podcenit přípravu se v tomto případě nevyplatí, stejně jako se pokusit ušetřit pár korun vynecháním některého z kroků nebo materiálů. V budoucnu nám to může způsobit náročnější údržbu chodníka nebo jeho nevyhovující vlastnosti. Na začátek je třeba podle vyznačeného tvaru chodníku provést výkop. Tento výkop by měl být hluboký alespoň 10 cm pro méně zatěžované chodníky, přičemž u frekventovanějších volíme větší hloubku výkopu - klidně až 20 cm. Dno výkopu by mělo být svedeno alespoň 1 cm na 1 m, případně je možné u širších chodníků vytvořit v prostředku výkopu mírně vyklenuté dno se svažováním k okrajům chodníku. Tímto zajistíme bezproblémové odvodnění spodní, podkladové vrstvy chodníku. Na podkladovou vrstvu můžeme použít buď písek pro méně zatěžované chodníky, nebo štěrk s větší frakcí. Je velmi důležité podkladovou vrstvu dobře zhutnit, ideálně ještě pokropit vodou, čímž získáme pevný, souvislý a zároveň propustný podklad.
Geotextilie proti plevelu
Pokud jsme se rozhodli pro štěrkový chodník do naší zahrady, jeho nedílnou součástí by měla být geotextilie nebo netkaná textilie. Ta má při štěrkových chodnících hned několik funkcí. Za prvé zabrání prorůstání plevelu ze spodních vrstev, čím si do budoucna ušetříme mnoho času. Plevel, který se zakoření jen do vrchní vrstvy štěrku, tzv. náletový, se pak dá jednoduše vytrhnout, protože není zakořeněn až do podkladové vrstvy nebo země. Geotextilie dále zabrání "ponáření" respektive zatlačení štěrkové vrstvy do podkladové vrstvy a promíchání jednotlivých vrstev. Celá konstrukce chodníku je díky tomu stabilnější a hutnější. Textilii umisťujeme buď na dno výkopu nebo mezi podkladovou a horní vrstvu kameniva. Při nákupu textilie je dobré myslet na to, jakou barvu kamene chystáme použít jako podkladovou vrstvu, a podle toho vybrat i barvu samotné textilie - pokud se chystáme použít tmavší kámen, zvolíme černou nebo hnědou textilii a naopak pokud použijeme světlý kámen, bude lepší použít textilii bílé barvy.
Obrubníky pro stabilitu
Poslední, ale také důležitou věcí, na kterou je třeba při vytváření chodníku myslet, jsou obrubníky. U tohoto typu chodníku jsou velmi důležité, protože štěrk má tendenci vytlačovat se do stran. Právě tomu efektivně zabrání obrubníky, přičemž je možné použít například sekané kamenné obrubníky nebo plastové skryté obrubníky, se kterými se velmi dobře manipuluje při montáži. Správným použitím obrubníků dosáhneme vyšší odolnosti a pevnosti chodníku a určitě tím vylepšíme i jeho vzhled. Zabráníme totiž přílišnému vynášení kamene do trávy a chodník bude mít pravidelnější tvar s jasným a rovným okrajem.
Když cesta vede trávníkem, určitě se vyhneme vyvýšeným okrajům. Velmi by nám ztěžovaly sekání, s běžnou sekačkou by to bylo skoro nemožné a museli bychom použít ruční nůžky na trávu. Pokud ovšem cesta vede záhonem, nemusí být okraje na škodu, naopak zamezí splavování zeminy nebo mulče. Někdy cestu vyvýšíme nad úroveň záhonu, abychom ji mohli snadněji zametat a aby dešťová voda zeminu splavila přímo k rostlinám.
Výběr kamene pro štěrkový chodník
Výběr vhodného typu kamene na pochozí vrstvu, ale i na pohledovou vrstvu, je především o vašem vkusu. Štěrk má díky svému tvaru o něco lepší vlastnosti a jako horní vrstva bude pevnější, ale samozřejmě můžeme použít i oblázky. Velmi oblíbeným typem je například mramor, dolomit, kamenná kůra nebo žula či vápenec - přičemž všechny tyto druhy kamene jsou dostupné ve verzích štěrku i oblázků.
tags: #nejlepší #kombinace #pro #sterk