Líbil by se vám živý plot, ale nevíte si rady s výběrem keřů? Flexibilita a rozmanitost - existuje široká škála keřů a dřevin, které mají různé textury, tvary a barvy. Ať už hledáte neopadavý živý plot listnatý nebo jehličnatý, vybírejte pečlivě, ať vám dělá radost.
Ale ještě si připomeneme důležitá kritéria, na která byste se měli zaměřit. Zásadní je odolnost a stanoviště. Důležitou roli hraje také údržba. S nějakou asi počítáte, ale určitě nechcete být otrokem vlastní zahrady. Pak je potřeba brát v potaz náchylnost k chorobám a oblíbenost u škůdců. Také by vás měla zajímat případná toxicita, zvlášť jestli na zahradě budou děti nebo zvířata.
Teprve až živé ploty vysoké alespoň 1,5 metru vytvoří skutečnou zelenou bariéru. Ovšem příliš vysoké živé ploty zastiňují zahradu či její část. Nižší živé ploty jsou vhodné k lemování chodníků a pěšin, jako obruba záhonů (do 50 cm), k dělení pozemků a vytváření přírodních architektonických prvků na nich. Ale rozdělení běžné zahrady nejlépe zajistí malé skupinky keřů s výškou do jednoho metru. Do nízkých živých plotů, které drží rovné linie, se hodí třeba zakrslý zimostráz a nebo stálezelený dřišťál.
Druhy neopadavých listnatých živých plotů
Bambus
Začneme trochu netradičně. S živým plotem z bambusu se u nás zatím nesetkáte příliš často a díky tomu máte skvělou příležitost být originální. Bambus je nenáročný na stanoviště, rychle roste a brzy vám vytvoří celoroční soukromí. Vybírejte stanoviště, které není příliš větrné. Keřovitý hustý vzhled a olistění už od země nabízí bambusy rodu Fargesia. Sází se nejčastěji 1 sazenice na metr. Finální výška se u jednotlivých druhů liší, ale pohybuje se kolem 2 až 4 metrů. Ovlivňuje ji také množství slunečního svitu. Ještě vyšší jsou pak bambusy rodu Phyllostachys, které dorůstají až do 8 metrů.
Ptačí zob
Ptačí zob (Lingustum vulgare Atrovirens) je oblíben jako neopadavý keř a je nabízen s listy zlatými, zelenými a nebo panašovanými. Velmi vhodné je kombinovat různé olistění. Je to hustý, pomalu rostoucí keř patřící do čeledi olivníkovitých (Oleaceae). Jako jediný z rodu ptačí zob (Ligustrum) je rozšířen v Evropě. Dorůstá do výšky 2 - 3 metry. Pokud chceme zlatavé odstíny listů, je třeba umístit tyto keře na slunné místo, jinak bude olistění „jen“ zelené. Živé ploty z ptačího zobu dorostou až tří metrů a vysazujeme 3 až 4 sazenice na jeden metr. Keře stříháme dvakrát ročně - poprvé na přelomu března a dubna a podruhé v srpnu. A pozor, při střihu později než v srpnu mohou vyrašené výhonky v zimě zmrznout. Už podle jména lze usuzovat, že plody ptačího zobu přilákají ptáky a zahrada tak ožije. A to přesto, že mají plody svíravě trpkou chuť. Pro ptactvo nejsou bobule ptačího zobu jedovaté.
Čtěte také: Pěstování a údržba habrového plotu
Neopadavý keř se sytě zelenou barvou, kterému nevadí exhalace a může být blízko silnice. Tento neopadavý keř je nenáročný, můžete ho umístit na slunce, do polostínu, snáší dobře stín i znečištěné ovzduší. Je mrazuvzorný a snadno s ním vytvoříte hustý, neprostupný stálozelený živý plot, jen si na to budete muset nějaký čas počkat. Dosahuje sice až 3 metrů, ale roste opravdu velmi pomalu. Plody chutnají ptákům, pro savce jsou však jedovaté. Vysazují se 3 sazenice na metr a je dobré ho 2x ročně stříhat. U ptačího zobu máte na výběr zelené, zlaté nebo panašované listy.
Ptačímu zobu se nejlépe daří na živných vápenatých půdách. Je to rostlina poměrně nenáročná a mrazuvzdorná.
Bobkovišeň
Bobkovišeň (Prunus) je stále zelený neopadavý keř, který pochází z Asie a jižní Evropy. Bobkovišeň je vhodná k silnici, protože dobře odolává znečištění exhalacemi. Bobkovišeň musíme chránit před ostrým zimním sluncem výhodnou výsadbou či přistíněním. Vyžaduje vydatnou zálivku na konci podzimu a během bezmrazých zimních dnů. A jelikož má podobné nároky na místo jako rododendrony, vysazujeme ji společně s nimi, ale i s azalkami a cesmínami. Pro živé ploty u nás využíváme druhy Prunus Schipkaensis nebo Prunus Caucasica. Sázíme asi 2-3 rostliny na metr, obvykle sazenice pořídíme kontejnerované a výsadba je proto možná téměř celoročně.
Podobně jako rododendrony vyžaduje mírně kyselou půdu a chráněné stanoviště před ostrým zimním sluncem. Sází se 2 až 3 sazenice do metru. Na stálezelené živé ploty se hodí kultivary Prunus laurocerasus Schipkaensis a Prunus laurocerasus Caucasica. Bobkovišeň je bohužel náchylná k promrzání a prosychání. Potřebuje zálivku koncem podzimu i v průběhu zimy, když nemrzne. A pozor, je jedovatá. Má výraznou sytě zelenu barvu a je jedovatá, proto se nehodí třeba kolem dětských hřišť. Vyžaduje dostatečně humózní půdu s přídavkem kompostu a s mírně zásaditou reakcí.
Zimostráz
Snadno tvarovatelný keř, který znáte asi spíš pod názvem buxus. Zimostrázy milují polostín a dostatečnou závlahu, přímé sluneční záření zesvětluje listy a ty dokonce až hnědnou. Zimostrázy trpí kroucením listům způsobovaným škůdci (mšicemi, puklicemi a jinými), proto je v květnu a červnu chemicky ošetřujeme, napadené části přitom ostříháme a spálíme. V živých plotech vytváří stromkovité, 2 až 3 m vysoké a bohatě rozvětvené keře s drobnými, 1,5 až 3 cm dlouhými vejčitými, kožovitými a tmavozelenými, lesklými listy. Rostlina páchne a je háklivá na psí moč.
Čtěte také: Výběr živého plotu
Jeho výhodou je mrazuvzdornost, ale roste pomalu a tak si na vyšší plot nějaký čas počkáte. Bohužel ho také často napadají škůdci jako mšice a puklice, které způsobují kroucení listů. Je tedy dobré ho preventivně ošetřovat. Nejlépe prospívá v polostínu, přímé slunce mu nedělá dobře, může na něm dojít až k hnědnutí listů. Buxus je jedovatý, protože obsahuje obsahuje alkaloid buxin - známý jako křečový jed. Nejčastěji se u nás používá zimostráz obecný (Buxus sempervirens) a zimostráz malolistý (Buxus microphylla).
Pro svůj honosný a elegantní vzhled je zase oblíben zimostráz (Buxus). Jeho pomalejší růst snižuje nároky na péči, zimostráz je navíc mrazuvzdorný. Nejoblíbenější je u nás zimostráz obecný (Buxus sempervirens) a zimostráz malolistý (Buxus microphylla). Buxus se používá pro volně rostoucí živé ploty i pro tvarované různé výšky. K osazování stěn až do 1,5 m výšky se hodí zvlášť forma B. semp. arborescens L., k vysazování nízkých obrub třeba i jen 15 cm vysokých záhonových B. sem p. suffruticosa KIRCHN.
Hlohyně
Trnitý keř s barevnými bobulkami, který přiláká na vaši zahradu ptáky. Je nenáročný na stanoviště - prosperuje na slunci i ve stínu a dobře snáší sucho. Dorůstá pozvolně až do 3 metrů, dobře snáší řez a snadno regeneruje. Kromě živého plotu můžete z hlohyně vytvořit zelenou zeď, když ji budete vést po budově. Známá je například hlohyně šarlatová (Pyracantha mohave).
Hlohyně (Pyracantha) je typická barevnými (třeba červenými) bobulkami (hlohyně šarlatová - Pyracantha mohave). Hlohyně jsou trnité keře, což zvyšuje jejich neprostupnost, hlohyním se dokonce vyhnou i kočky. Hlohyně dorůstají výšky až 3 metry. Jsou to stálezelené keře z rodu jabloňovitých (Malaceae). Kvetou v květnu a červnu drobnými bílými květy seskupenými do bohatého květenství chocholíků. Kromě živých plotů lze hlohyně i vyvazovat na konstrukcích zdí a v podobě zelených stěn. Dobře snáší řez, proto je často vedena po stěnách budov. Hlohyni se daří na slunci i ve stínu a dobře snáší i sucho.
Hlohyně je prostě nenáročná, daří se jí skoro všude, přesto upřednostňuje těžší, živné, hlinité až hlinito-jílovité půdy. Nesnáší ale teplotní změny a mladé a nepříliš dobře zakořeněné rostliny (v tuhých zimách i starší exempláře) mohou v zimě namrznout. Hlubokým řezem na jaře odstraňujeme namrzlé části až do živého dřeva a je velká pravděpodobnost, že rostlina zcela zregeneruje.
Čtěte také: Vybíráme neopadavý živý plot
Tis
Stálezelený jehličnan má měkké tmavě zelené jehlice a červené plody. Může dosáhnout výšky až 20 metrů, ale roste pomalu. Není náročný, daří se mu jak na slunci, tak ve stínu, jen nemá rád příliš suchá stanoviště. Pokud ho poškodí sucho nebo mráz, velmi dobře regeneruje. Tis můžete nechat volně růst, nebo tvarovat. Nevýhodou je, že kromě plodního míšku uzavírajícího semeno, je úplně celý jedovatý. U nás se nejčastěji používá tis červený (Taxus baccata L.).
Tis obecný (Taxus baccata L.) má tvrdé a pružné dřevo (dříve se z něj vyráběly luky), dnes je u nás v přírodě jen na omezených lokalitách. Rostlina je celá jedovatá s výjimkou červeného plodního míšku, který uzavírá semeno. Tis může dorůst výšky až 20 m, ale roste pomalu. Množí se řízkováním a vytváří rozsochaté keře. Pro živé ploty se nejlépe hodí odrostlé semenáče, které jsou poměrně drahé. Tis můžeme nechat volně růst a nebo nepravidelně sestřihovat - tvarovat. Pro tvarování je ještě vhodnější než Buxus. Jinak není tis příliš náročný, hodí se na slunné místo i do stínu, nesnese ale příliš suché stanoviště a vysušující větry, stejně jako mrazové kotliny. Vyžaduje v půdě dostatek vápna. Velmi snadno zmlazuje, i když byl poškozen mrazem nebo suchem, protože raší i z adventivních pupenů. Stačí hluboký řez a vlhké počasí a nebo častější zálivka a rány se brzy zahojí.
Jalovec
Tato odolná a pomalu rostoucí dřevina má jehlice modré až stříbrné barvy a je ideální pro tvorbu nízkých až středně vysokých plotů. Dokáže vytvořit dokonale neprostupnou stěnu, ale trvá jí to hodně dlouho. Také počítejte s tím, že se nehodí na jižní stranu, kde promrzá. Obvykle se používá čínský jalovec (Juniperus chinensis Pfitzeriana), který dorůstá do 2 metrů, ale potřebuje dostatek prostoru, protože může být až 3 metry široký.
Jalovec (Juniperus) je u nás běžnou divoce rostoucí dřevinou (na štěrkovitých, písčitých a kamenitých stráních), ovšem v živém plotu dovede vytvořit neproniknutelnou stěnu. Při přesazování se ale špatně ujímá, proto je pro tento účel využíván jen zřídka. Lépe roste vysazen v malých exemplářích, kvůli pomalému růstu trvá vývoj živého plotu velmi dlouho. Pokud se pro něj rozhodneme, přesazujeme zásadně odrůdy pěstované ve školkách, jejich růst je rychlejší. Ale pozor - sazenice jsou drahé. Jalovec navíc promrzá na jižní straně. Ideální je rozsochatá odrůda čínského jalovce (Juniperus chinensis pfitzeriana) - dorůstá dvou metrů a plot bude široký 2,5 až 3 m, proto vyžaduje dostatek místa na velkém pozemku. A pozor - jalovce nelze přísně tvarovat.
Cypřišek
Oblíbená hustá dřevina, kterou můžete mít ve žluté, zelené a modrošedé barvě. Cypřišku vyhovuje slunce až polostín, ale měl by být chráněný před suchým větrem. Nejrychleji vám poroste cypřišovec Leylandův (Cupressocyparis leylandii), ale je potřeba ho intenzivně stříhat, jinak bude průhledný a to určitě nechcete. Další variantou pro vždyzelený živý plot je cypřišovec Lawsonův (Chamaecyparis lawsoniana). Sází se většinou 3 až 4 kusy na metr.
Pro vyšší stříhané živé ploty jsou nejvhodnější odrůdy cypřišku Lawsonova (Chamaecyparis lawsoniana). Tyto prošlechtěné odrůdy mají šupiny v barevné škále od žluté přes zelenou až po modrošedou. Cypřišky dobře prospívají na chráněných stanovištích s vlhkým vzduchem a čerstvou, mírně vlhkou půdou. Mladé rostlinky jsou choulostivější, ovšem ty starší už dobře snášejí sucho. Odrůdy cypřišků rozdílně reagují na působení slunečních paprsků. Kultivary s modrými jehlicemi, např. 'Alumii' nebo 'Columnaris', rozvinou svou modrošedou krásu jen na plném slunci. Žluté odrůdy, např. 'Golden Wonder' nebo 'Star Dust', sice také potřebují slunce, protože ve stínu zelenají, ale v poloze s celodenním plným sluncem dochází k popálení šupinatých větviček. Konečky větví odrůdy 'Naberi' jsou v létě sírově žluté a v zimě mléčně bílé.
Cypřišky mají malé kulovité šišky, semena v šiškách vyzobávají ptáci. Plané cypřišky jsou vysoké až 15 m, jejich odrůdy jsou vhodné prom živé ploty o výšce 1 - 3 m. Cypřišky stříháme jen jednou v roce, koncem června a nesmíme stříhat hluboko do starého dřeva. Vysazujeme do čerstvé až vlhké půdy, písčité až hlinité. Jsou vhodné na slunné až polostinné stanoviště, mají rády vyšší vzdušnou vlhkost a ochranu před suchým větrem.
Túje
Hlavně v minulosti oblíbené túje patří mezi jehličnany, ale nevytvářejí jehlice v pravém slova smyslu. Pro živý plot se nejčastěji používá kultivar Thuja occidentalis Smaragd a kvůli rychlému růstu je vyhledávaný Thuja occidentalis Brabant.
Pro živé ploty jsou u nás některé dřeviny vyloženě v oblibě, například jehličnaté túje - zerav západní (Thuja occidentalis), ovšem vhodné jsou pro tento účel jen některé kultivary, třeba Thuja occidentalis Smaragd. Tůje sice řadíme mezi jehličnany a jsou neopadavé, ale nevytvářejí jehlice v pravém slova smyslu. Nerostou příliš rychle (za rok 20 cm) a proto je nemusíme často upravovat. Dorůstají však po čase značné výšky a hodně obrůstají, proto vysazujeme pouze 2 sazenice na 1 metr. Mnohem rychleji roste Thuja occidentalis Brabant, ale je také náročnější na péči.
Jak vidíte, výběr je bohatý a určitě najdete variantu, která bude vhodná nejen pro váš pozemek, ale bude vám vyhovovat ve všech směrech. Kromě okoukaných tújí máte řadu dalších možností, jako jsou například zmiňované bambusy.
tags: #neopadavé #listnaté #živé #ploty #druhy