Barevnost je jedním z nejdůležitějších aspektů, ovlivňujících vzhled a estetické působení historických staveb. Lze jí potlačit nebo naopak zvýraznit plastické prvky fasád, použitý konstrukční materiál, nebo i celkové proporce stavby. Barevnost stavby neurčuje jen její fasáda s nátěrem či povrchově upraveným stavebním materiálem, ale i odstín střešní krytiny, nátěr výplní otvorů, truhlářských, kovářských a klempířských prvků a dalších detailů. V minulosti barevnost podléhala změnám v závislosti na obecném vkusu. Proměňuje se však i během dne a roku v závislosti na světelných podmínkách, zastínění stavby apod. Ovlivňuje vnímání každé historické stavby, lidovou architekturu nevyjímaje. Proto je třeba barevné úpravě objektů tradičního venkovského stavitelství věnovat velkou pozornost. Konečná úprava stavby může kvalitu provedených prací zviditelnit, nebo naopak zcela degradovat.
Vápno s přírodními pigmenty: Tradiční nátěry fasád
Nátěry fasád patří k nejběžnějším způsobům povrchové úpravy zděných lidových staveb. Pouze ve vzácných, regionálně vymezených případech se zděné stavby uplatňovaly přirozenou barevností použitého materiálu - neomítaného kamene, cihel, nebo přirozené barvy omítky. Podkladem pro nátěry byla ve většině případů omítka - buď vápenná, nebo hliněná. V minulosti se ale natíralo i neomítané zdivo; zejména u hospodářských a podružných staveb se často setkáváme s nabílenými kamennými či cihelnými stěnami. Naši předkové měli k dispozici výhradně nátěry na bázi vápna a v přírodě dostupných pigmentů - především okrové hlinky, drcených cihel a sazí; později se používaly také nátěry s kobaltovou modří „šmolkou“ a různými barvivy na bázi oxidů kovů. Kromě v minulosti běžného bílého vápenného nátěru se proto na starších stavbách objevují i nátěry v různých odstínech žlutého okru, nátěry cihlově červené, narůžovělé, šedé, sytě či světle modré a světle zelené. Teprve rozvoj moderní stavební chemie dal vzniknout novodobým nátěrovým hmotám a pigmentům, jejichž invazi na venkov dnes prožíváme v nebývalé intenzitě.
Ozdobné kontrasty a regionální odlišnosti
Na zděné lidové architektuře se často setkáme se dvěma variantami barevného uspořádání: s „klasickým“ a „inverzním“. Klasická barevnost zvýrazňuje barevným nátěrem plastické architektonické články fasády - nejčastěji lizény, pilastry, polosloupy, římsy a šambrány, případně další štukovou, keramickou či sádrovou ornamentiku apod. Barevné - vesměs okrově žluté nebo červené - články se uplatňují na světlém, většinou bíle natřeném podkladě. Inverzní barevnost naopak využívá kontrastu světlých, většinou bílých, architektonických článků na sytě barevném podkladě - okrovém, cihlově červeném či zeleném. Kromě architektonických prvků fasády býval na venkovských stavbách ještě zvýrazněn sokl (modře, šedě nebo růžově) a pestře se „líčily“ i jednotlivé štukové ozdoby. V některých případech byla ornamentika na průčelí jen plošně namalována. Fasády staveb bez štukové výzdoby, které v řadě regionů převládají, bývaly většinou opatřeny celoplošně jednobarevným nátěrem, někdy jen s lemem odlišné barvy okolo oken, dveří a na nárožích.
Barevnost podléhala proměně dobového vkusu i regionálním zvyklostem. V tomto směru vynikala zejména pestrá průčelí statků na Hlubockých a Soběslavsko-veselských blatech. Sytě barevné ale bývaly i stavby v jiných regionech. Na jižní Moravě a Hané, ale i v dalších oblastech, se tradičně používala šmolková modř. V etnografických pramenech se traduje, že jarní barevná výzdoba fasád byla především úkolem žen - tedy hospodyněk a mohla mít i symbolický význam. Barveny bývaly také kamenické články fasády - zejména ostění bran, portálků a oken. Odstranění nátěrů až na původní kámen je tedy chybné, přesto se s ním bohužel při opravách denně setkáváme. Výjimkami z tohoto pravidla jsou stavby z konce 19. a první třetiny 20. století, kdy se opravdu používaly kamenické prvky holé, bez povrchové úpravy.
Při obnově nátěru venkovské stavby je vhodné zvolit některý z odstínů, které již v minulosti byly na fasádě použity. Mnohdy lze na jednom objektu nalézt až překvapivý počet různých barevných nátěrů. Starší soudržné vrstvy nátěrů by se neměly zbytečně odstraňovat - jsou nenahraditelným nositelem informace o proměně podoby stavby v průběhu času. Navíc průčelí má díky postupně nanášeným, překrývaným a opravovaným souvrstvím nátěrů (včetně poškozených partií) nenapodobitelně živý, plastický ráz, v případě lidových staveb zvláště důležitý. Zatímco požadavek na zachování a ochranu historických omítek se daří již částečně naplňovat, nátěry bývají často zbytečně seškrabávány.
Čtěte také: Aplikace epoxidové barvy na beton
Citlivá rekonstrukce: Obchodní dům Máj a prvorepubliková vila
Historie žlutých fasád se neomezuje jen na lidovou architekturu, ale výrazně se projevuje i v novodobých rekonstrukcích, kde je kladen důraz na zachování původního vzhledu s využitím moderních technologií. Příkladem je rekonstrukce obchodního domu Máj, který se vrátil do podoby ze 70. let. Původní lehký závěsný plášť a pásová okna navrhli architekti John Eisler, Miroslav Masák a Martin Rajniš z proslulého libereckého ateliéru SIAL v roce 1971. Před dvaceti lety to vypadalo, že obchodní dům Máj půjde k zemi. V roce 2006 byl však prohlášen za kulturní památku a zachráněn. Jelikož se jedná o památku, byl návrh rekonstrukce průběžně posuzován, a nakonec i schvalován památkáři. Martin Dimmer, projektový manažer Hinton z Divize hliníkových fasád, vzpomíná na výběr barevnosti hliníkových profilů a plechů: „Žlutou i bílou barvu bylo nutné vybírat z přibližně deseti odstínů. Trefit se do původního vzhledu nebylo jen tak. Všichni, kdo se na tom podíleli, cítili velkou odpovědnost.“ Ingrid Pernická, výrobní ředitelka Divize hliníkových fasád, doplňuje, že bylo potřeba přizpůsobit moderní skloviny tak, aby dvojskla použitá na objektu navozovala původní vzhled a barevnost. I když budova Máje po rekonstrukci vypadá podobně nebo stejně jako původní realizace ze sedmdesátých let, nyní jsou hliníkové fasády doplněny o řadu moderních prvků, které zvyšují možnosti využívaných prostor a dodávají budově uživatelský luxus. Jednalo se například o elektricky ovládané otvíravé posuvně zdvižné čtyřkřídlé sestavy, či automatické dveře skrytě vložené do sloupkovo-příčkových fasád. V rámci instalace známých motýlů bylo také nutné upravovat fasádu.
Dalším příkladem je proměna důstojné vily z dob první republiky na západě Prahy, která zachovává její historický charakter, ale zároveň přináší pohodlí a nadčasový design. Cílem rekonstrukce bylo vytvořit příjemný a funkční prostor, kde dominuje jednoduchost a komfort. Architekti z 0,5 Studia zachovali schodiště vedoucí na horní podlaží - je připomínkou historie domu. Žluté okenní rámy jsou hravým zásahem, který rozbíjí nostalgii a dodává fasádě současný akcent - decentní, ale sebevědomý. V kuchyni je dominantním prvkem žluté okno, které do interiéru vnáší svěžest a energii. Žluté okenní rámy oživují neutrální prostor malé galerie v poschodí. Výsledkem rekonstrukce je dům, který si zachovává ducha první republiky, ale současně plně vyhovuje moderním nárokům na bydlení.
Výběr materiálů a barevnosti při rekonstrukcích
Před vlastní realizací je nutné včas posoudit dostatečně velký vzorek (případně více vzorků) nátěru přímo na fasádě, nejlépe na ploše asi jeden metr čtverečný. Plánování jen podle katalogu či vzorníku barev se nevyplácí, výsledek potom zpravidla neodpovídá původní představě. Charakteru starších venkovských staveb samozřejmě nejlépe odpovídají tradiční nátěry čistě vápenné, nanášené štětkou (nikoliv válečkem!) na zavadlou vlhkou omítku. Vápenné nátěry nezakrývají rukodělné zpracování omítky a reagují na rozdíly podkladu jemnou nerovnoměrností barevného odstínu. Fasáda tím získá žádoucí svěží a živý vzhled. V některých případech lze využít i průmyslově vyráběné modifikované vápenné nátěry, i když jejich problémem bývalá někdy až příliš stejnoměrný vzhled. Ostatní typy nátěrů při opravách venkovských stavení většinou nelze doporučit z technického i estetického hlediska. Jejich nevýhodou je především vysoká krycí schopnost, která ve výsledku promění fasádu v dokonale homogenní, ale „slepou“ barevnou plochu, navíc v nepřirozených barvách. Barevné stupnice většiny druhů fasádních nátěrů sice obsahují množství různých odstínů, často v nich ale chybí právě tóny, charakteristické pro tradiční vápenné nátěry. Výsledkem jsou pak stavby, zářící do okolí nepřirozenými pastelovými barvami.
Časová osa rekonstrukce fasády obchodního domu Máj
| Rok | Událost |
|---|---|
| 1971 | Původní návrh fasády architekty Johnem Eislerem, Miroslavem Masákem a Martinem Rajnišem. |
| 2006 | Obchodní dům Máj prohlášen za kulturní památku. |
| 2023 (začátek) | Zahájení realizace fasád firmou Hinton. |
| 2023 (podzim) | Uzavření povětrnosti (obvodového pláště proti povětrnostním podmínkám). |
| 2024 (červen) | Dokončení celého díla rekonstrukce fasád. |
Důležité pojmy
- Atika: Zeď přesahující nad římsou a kryjící střechu. Přeneseně též nástavec nad bránou apod.
- Čabraka: Plastický ornament ve tvaru půlobloučku se střapcem, zpravidla na pilastru nebo v podřímsí, připomínající tvarem čabraku z koňského postroje.
- Čuček: Dekorativní prvek v podobě koule, šišky či vázy, ukončující štít nebo atiku.
- Kartuš: Dekorativní prvek fasády (obvykle štukový) rámující znak, nápis, dataci, symbol apod.
- Pasparta: Ploché omítkové rámování okenního nebo dveřního otvoru obvyklé u pozdně středověkých úprav průčelí.
- Vlys: Vodorovný dekorativní štukový (méně často též malovaný) pás s různorodou ornamentální výzdobou.
- Voluta (též závitnice): Dekorativní prvek (obvykle štukový) stáčený do tvaru spirály.
Čtěte také: Jak vybrat vodou ředitelnou barvu na beton
Čtěte také: Použití dvousložkové epoxidové barvy
tags: #historie #žlutých #fasád