„Za přísně definovaných a dodržovaných laboratorních podmínek si živá bytost dělá, co chce.“ Podoba kolonie je daná proměňováním celku, metamorfózou. Kolonie má minimální vlastnosti těla, takové ty jednoduché očekávatelné, v našem případě je to zabrání místa, tj. velikost a k ní patřící zjevnost. K této zjevnosti patří vyhmatávání, jestli má nebo nemá ke svému projevu místo a jaký ten projev je. Proto je místo změřeno - obsazeno - dohodnuto dřív, než je tělo realizováno. Ještě větší úsilí, jak má tělo vypadat, je rozhodnutí, zda vůbec být, rozhodnutí, zda vůbec v porostu tělo udělám, nebo ne.
Růst a komunikace kolonií
Bakterie navzájem komunikují v rámci těla kolonie a kolonie komunikují také mezi sebou a upravují svůj růst a morfogenezi podle toho, kolik místa je pro růst k dispozici, zda se tam vyskytují sousedi a jací. Růst kolonií lze založit dvěma způsoby: při výsevu naředěné kultury se jednotlivé buňky octnou na misce dost daleko od sebe; při sázení se hustá suspenze buněk definovaně usadí na malou plochu. Buňky se v obou případech začnou dělit a zakládají kolonii, která je po pár hodinách nebo dnech vidět pouhým okem.
Studie pojímá bakterie jako primárně mnohobuněčné organismy, které v průběhu svého růstu prodělávají ontogenezi s citlivými „embryonálními“ stádii. Na katedře filosofie a dějin přírodních věd PřF UK dává tým vedený doc. A. Markošem přednost kultivaci a studiu morfologie bakteriálních makrostruktur na Petriho misce, „on the dish“. Modelové pokusy na tak jednoduché úrovni, jakou jsou bakteriální konsorcia, umožňují formulovat jisté hypotézy ohledně povahy živých organismů obecně. Předně není nikdy možné uvažovat o jednotlivci mimo působení jeho vnějšku.
Laboratorní izolace a identifikace
Určení bakteriálního druhu je nezbytné, jak pro vědeckou práci, tak pro praxi, kdy se musí mikroflóra vzorku diferencovat, vyizolovat a přesně identifikovat. V běžné diagnostické praxi je možno postup identifikace obecně rozdělit do čtyř fází:
- Izolace čisté kultury.
- Mikroskopické vyšetření.
- Kultivační vyšetření.
- Biochemická diagnostika.
Izolace čisté kultury
Základní podmínkou pro úspěšnou identifikaci mikroorganismu je izolace čisté kultury. Nejjednodušší způsob izolace je opakované frakcionované očkování. Jako výchozí materiál se volí samostatná kolonie typických vlastností. Materiál odebraný z povrchových i ponořených kolonií se frakcionovaně očkuje na vhodnou půdu přímo, nebo se suspenduje ve fyziologickém roztoku a očkuje se vzniklá suspenze.
Čtěte také: Proč je důležité čistit klimatizaci a jak na to
Kultivační a biochemické vlastnosti
Kultivačním vyšetřením se zjišťuje charakter růstu v tekutých a polotuhých půdách, typ kolonií a pigmentace. Při posuzování bakteriálních kolonií narostlých na tuhých půdách na Petriho miskách si všímáme následujících znaků:
| Znak | Možnosti popisu |
|---|---|
| Velikost | Drobné, malé, střední, velké |
| Tvar | Okrouhlý, laločnatý, kořenovitý, vláknitý |
| Povrch | Hladký, lesklý, matný, drsný, zvrásněný |
| Profil | Plochý, vyvýšený, vypouklý, bradavičnatý |
| Konzistence | Slizovitá, kašovitá, kožovitá, máslovitá |
Mikroskopické a makroskopické morfologické znaky samy o sobě nestačí k dokonalému určení. Mnohem více informací poskytují vlastnosti vyplývající z rozdílné enzymové výbavy jednotlivých skupin mikroorganismů. Používají se k tomu biochemické testy založené na stanovení přeměn uhlíkatých a dusíkatých substrátů, na průkazu typických enzymů a na důkazu specifických metabolitů (např. testy zkvašování cukrů, OF test, hydrolýza škrobu či Voges-Proskauerův test).
Čtěte také: Průvodce typy a realizací betonových stropů
Čtěte také: typy foukané izolace
tags: #morfologie #bakteriálních #kolonií #v #nátěru