Recyklování asfaltu se stalo klíčovou součástí moderního stavebnictví, zejména v oblasti silničního inženýrství. Tento proces nejen přispívá k ochraně životního prostředí, ale také snižuje náklady na stavební materiály.
Dne 1. 6. 2019 nabyla účinnosti vyhláška č. 130/2019 Sb., o kritériích, při jejichž splnění je asfaltová směs vedlejším produktem nebo přestává být odpadem. Je nutné říct, že tato vyhláška je velice důležitá a dlouho se na ni čekalo. Její vznik vyvolaly i potřeby stavebních firem, které tento materiál zpracovávají, stejně jako úřady, které řešily stížnosti při uložení asfaltových ker nebo obrusů při rekonstrukci komunikací na veřejných pozemcích.
Vzhledem k nakládání s odpady, jejich umístění na povrchu terénu bylo nutné legislativně vyřešit, jak se na asfaltový materiál bude nahlížet, zda bude odpadem, nebo pro jeho další využití zůstane v jiném režimu. Problém byl jednoznačný, není žádoucí, aby byl využit každý druh asfaltu, který se vydobude z historicky starých komunikací, tudíž jej nelze nechat v režimu výrobku. Jako odpad by však, při uložení na povrchu terénu, musel splnit parametry vyhlášky č. 294/2005 Sb. příloh č. 10 tab. č. 10.1. a 10.2. Tyto limity nesplní žádný vybouraný asfalt z důvodů překročení hodnoty PAU (polyaromatické uhlovodíky), která je stanovena max. 6 mg/kg v sušině. Překročeny bývají i hodnoty uhlovodíků C10-C40 (označení délky uhlovodíkového řetězce), kde max. hodnota je 300 mg/kg v sušině.
Vyhláška přináší jasná pravidla v rozdělení asfaltů, které byly, nebo budou z komunikací vybourány a způsoby jejich zpracování, takže dnes máme definovány znovuzískané asfaltové směsi (ZAS), se kterými budeme dále pracovat s jako využitelnými, a také byly nastaveny postupy jejich zpracování, nakládání s nimi. Tím vzniklo jasné rozdělení na vedlejší produkty a na odpady.
Znovuzískané Asfaltové Směsi (ZAS) a Jejich Třídy
Při aplikaci nové legislativy v praxi je tedy potřeba postupovat tak, že je nejprve nutné posoudit možnosti zpracování ZAS. Ty jsou ve vyhlášce rozděleny na čtyři třídy (T1 až T4), kdy limitní hodnotou je obsah PAU v sušině. Podle všeho je obsah PAU v sušině správně navržené kritérium zaprvé proto, že je dobře hodnotitelné i z pohledu kvality asfaltů, které se na komunikace ukládaly (i zde výroba procházela vývojem a postupným zlepšováním s ohledem na životní prostředí). Zadruhé proto, že se na jeho základě určí, kdy se znovuzískaná asfaltová směs stane vedlejším produktem a její zpracování tak nebude zásadně omezováno, a kdy odpadem.
Čtěte také: Jak lepit dlažbu na asfaltový pás?
Pokud je ZAS vedlejším produktem, není to materiál v režimu odpadu, ale je běžně užívanou surovinou, určenou pro vznik výrobku. Jestliže se ZAS stane odpadem, je nutné postupovat podle § 6 vyhlášky (... celkový obsah polyaromatických uhlovodíků v rozsahu podle tabulky č. 2 přílohy č. 1 k této vyhlášce ve vyrobené asfaltové směsi nepřekročí hodnotu 25 mg/kg v sušině; splnění této podmínky se prokazuje způsobem vymezeným v provozním řádu zařízení).
U ZAS vyhovujících třídě T1 a T2, které na výstupu zcela automaticky splňují požadované parametry, je možné zpracování za studena nebo za tepla. Jsou v režimu vedlejšího produktu a takto i zpracovány. Složitější situace je u ZAS odpovídajících třídám T3 a T4. Zde je nutné posoudit, zda jejich zpracování je možné a v jakém množství. Důležité je, že pro limitní hodnotu PAU při zařazení do T3 je max. 300 mg/kg v sušině. Tomu odpovídá největší množství asfaltových ker a obrusů, které jsou aktuálně v praxi z komunikací vytěžovány (běžná hodnota PAU je cca 150 mg/kg v sušině).
Vyhláška hovoří o jejich využití jako vedlejšího produktu, pouze při zpracování za studena na místě. To je technologie, které se využívá například pro obsypy krajnic, pro nezátěžové cesty k zahrádkám, domům apod., to znamená sice často, ale v malém množství. Zbytek bude muset být zpracován za tepla, ale již pouze v režimu odpadů a to v zařízeních provozovaných podle zákona o odpadech ve smyslu § 14 odst. 1.
Podle § 5 vyhlášky č. 130/2019 Sb. lze asfaltové směsi kvalitativní třídy ZAS-T3 nebo ZAS-T4 využít mimo režim odpadu jen tímto způsobem: pokud se použije v technologii recyklace za studena na místě, a to při použití asfaltového pojiva v podobě asfaltové emulze nebo zpěněného asfaltu samostatně nebo v kombinaci s vhodným hydraulickým pojivem. Použití pouze hydraulického pojiva není v takových případech přípustné.
Ekonomické a Technologické Aspekty Využívání ZAS
Při využívání ZAS je rovněž důležitý nejen technologický, ale i ekonomický pohled. V případě určení vhodné technologie lze např. zvažovat, jak velké množství ZAS bude možné přimíchat do nové směsi, aby výsledná hodnota PAU nepřekročila 25 mg/kg v sušině výrobku. Je možné očekávat hodnotu zhruba okolo 10 % příměsi. Otázkou zůstává, zda je toto pro zpracovatele zajímavá technologie. V ČR existuje asi 20 zařízení provozovaných podle § 14 odst. 1 zákona o odpadech, které umožňují zpracovávat ZAS za tepla společně s novým materiálem. Jsou to obalovny vyrábějící nové živičné směsi.
Čtěte také: Asfaltový pás OBI - recenze a aplikace
Pro zpracování ZAS za tepla se také často používaly a používají zařízení resp. stroje tzv. BAGELY, do kterých se ZAS přijímaly jako vstupní surovina pro výrobu nových materiálů. Tyto stroje byly provozovány v souladu s § 14 odst. 2 zákona o odpadech. Podle nové vyhlášky ale bez mísení s novým materiálem, na což takové stroje nejsou vlastně kapacitně určené, nemohou vyhovět nastaveným limitům. Pokud v těchto zařízeních existují zásoby ZAS (v praxi se jedná o velká množství), bylo možné do 31. 8. 2019 provést vzorkování, analýzy a následné zpracování. Pokud to provozovatelé takových zařízení nestihli, nově již musí požádat krajské úřady o souhlas ve smyslu § 14 odst. 1 zákona o odpadech.
Z ekonomického pohledu nová vyhláška samozřejmě bude znamenat v mnoha případech i změnu nákladů při využití ZAS. Již nyní o tom napovídají některé požadavky na změnu investic ve městech a obcích. Navýšení nákladů, jak jsem již výše naznačil, bude souviset s provedením analýzy asfaltů, s případným převedením ZAS do režimu odpadů atp.
Nejasnosti v Zabezpečení Ploch pro ZAS
Na závěr bych se ještě rád zmínil o situaci, která bohužel není novou vyhláškou vyřešena. Jedná se o nastavení pravidel souvisejících se zabezpečením ploch, na kterých budou ZAS před zpracováním umístěny. Měli bychom se řídit pravidly stanovenými ve vyhlášce č. 294/2005 Sb.? Názory na to, zda požadovat zabezpečení těchto ploch se na jednotlivých úřadech různí a vhodná metodika pro řešení zatím neexistuje. Otázkou je, proč požadovat zabezpečenou plochu. Zde vnímám nejasnost, která vznikla tím, že nebyla s novou „asfaltovou" vyhláškou upravena i stávající vyhláška č. 294/2005 Sb. Domnívám se, že pro úpravu vyhlášky či vydání metodiky hovoří skutečnost, že ZAS se v komunikaci na povrchu terénu vyskytovala řadu let, je vypršelá, nepředpokládá se uvolňování látek do okolí, pro vodohospodáře je rozhodující výluh. Protože největším problémem je nejednotnost různých výkladů, domnívám se, že by stejně jako vznikla např. metodika pro nakládání s autovraky, elektroodpady a s vybranými výrobky, měla vzniknout i podobná metodika pro nakládání se ZAS, pokud se přímo neupraví příslušné vyhlášky. Původci, stavební firmy, správa silnic apod. by takovou změnu jednoznačně uvítali.
Využití a Vliv Recyklovaného Asfaltu na Životní Prostředí
Prvním krokem v recyklaci asfaltu je sběr starého asfaltu z různých zdrojů, jako jsou demoliční projekty, rekonstrukce silnic nebo údržbové práce. Jakmile je starý asfalt dopraven do recyklačního zařízení, podrobuje se procesu drcení a třídění. Velké kusy asfaltu se rozdrtí na menší frakce, což usnadňuje jejich další zpracování. Drcený asfalt se zahřívá na určitou teplotu, což usnadňuje oddělení asfaltového pojiva od agregátů.
Po zahřátí se recyklovaný asfalt smísí s novými složkami, jako jsou nové agregáty, přísady a asfaltové pojivo. Po smísení se hotová recyklovaná asfaltová směs ochladí a skladuje, dokud není připravena k použití. Recyklovaný asfalt se často používá jako součást nových asfaltových směsí pro silnice a dálnice. Pomáhá snižovat náklady na výstavbu a zároveň zajišťuje potřebné technické parametry. Vhodný je také při opravách povrchů silnic, tedy pro výmoly a praskliny. Recyklovaný asfalt ale může sloužit také jako základová vrstva pod nové asfaltové povrchy. Tím se zvyšuje stabilita a nosnost konstrukce. V neposlední řadě pak najde využití i v ekologických projektech, jako jsou parky, chodníky a cyklostezky.
Čtěte také: Detaily pokládky šindele
Asfalt a recyklovaný asfalt (RAP) jsou v silničním stavitelství využívány s rozdílnými vlastnostmi a účelem. Standardní asfaltová směs vzniká smícháním kameniva, bitumenového pojiva a dalších přísad, které zajišťují vysokou pevnost, odolnost vůči zatížení a dlouhou životnost. Výhodou RAP je úspora nákladů a ekologický přínos díky redukci nového kameniva a bitumenu, nicméně obsahuje již dříve oxidované pojivo, což může vést k vyšší křehkosti a náchylnosti k praskání.
Recyklovaný asfalt je často levnější alternativou k novým asfaltovým směsím. Snížení nákladů na suroviny přispívá k celkovému snížení nákladů na výstavbu a údržbu silnic. Tento proces také šetří přírodní zdroje, protože snižuje potřebu těžby nových surovin. Využití recyklovaného asfaltu podporuje principy udržitelného rozvoje a přispívá k ekologičtějším stavebním praktikám.
Omlazovací Materiály a Ekologická Kritéria
Jak již bylo nastíněno, největším problémem recyklovaného asfaltů je původní pojivo, které stárne od prvního použití a má přímý vliv na recyklovanou směs. Z tohoto důvodu se do recyklovaného asfaltu přidávají tzv. omlazovací materiály. Tyto omlazovací materiály mohou být různé - od produktů z minerálních olejů (bitumenové produkty, minerální oleje, uhlovodíky), přes organická rozpouštědla, až po složitější chemii.
Recykláty ze stavebního a demoličního odpadu tedy musí splňovat nejen technické parametry dle požadavků na jejich konečné uplatnění (dle příslušných ČSN EN), ale je třeba je posuzovat i z hlediska jejich potenciálního vlivu na životní prostředí a zdraví člověka. Ekologická vhodnost pro použití se prokazuje podle jejich chemického složení, obsahu škodlivých látek a možnosti jejich vylučování do okolního prostředí. Ekologická kritéria se vždy stanovují podle požadavků platné legislativy a podle požadavků kladených na určitý druh odpadu. V legislativě ČR jsou proto normou stanoveny maximální povolené limity obsahu jednotlivých škodlivin podle různého následného uplatnění recyklovaných materiálů.
Nebezpečné Látky v Recyklátech
V rámci experimentálního programu zaměřeného na možné využití stavebních recyklátů byla na Stavební fakultě ČVUT provedena analýza hodnocení ekologických rizik. Pozornost byla zaměřena především na obsah nebezpečných látek v sušině a ve výluhu, aktivitu radionuklidů a ekotoxicitu. Laboratorní zkoušky byly provedeny společností ALS Czech republic, s. r. o. Zkoušené vzorky cihelného a betonového recyklátu a zeminy s kamením byly odebrány z různých recyklačních zařízení v rámci ČR. Výsledné hodnoty je proto možné považovat za reprezentativní.
V rámci tohoto experimentálního programu bylo vyhodnoceno 15 vzorků betonového recyklátu, 13 vzorků cihelného recyklátu, 12 vzorků zeminy s kamením. Limity pro koncentrace škodlivin jsou dány tab. č 10.1 vyhlášky 294/2005 Sb. (nejvýše přípustné koncentrace škodlivin v sušině odpadů).
Na základě naměřených výsledných hodnot se prokázalo, že nejrizikovějšími látkami u stavebních recyklátů jsou arsen, ropné uhlovodíky C10-C40 a suma extrahovatelných aromatických uhlovodíků - suma 12 PAU. Nejčastěji byl překročen limit ropných uhlovodíků C10-C40 u betonového recyklátu. Ostatní hodnoty byly překročeny pouze ojediněle. Ropné uhlovodíky C10-C40 u cihelného recyklátu překročily limit pouze u jednoho vzorku o 15 %. U zeminy byl limit překročen u dvou vzorků, z čehož jednou více než desetinásobně. V tomto případě se muselo jednat o znečištěnou zeminu např. pod dopravní nehodě, kde došlo k úniku provozních kapalin.
U betonového recyklátu představují ropné uhlovodíky problém největší, limit byl překročen u pěti vzorků. Trend těchto výsledků je poměrně logický. Do betonových podlah a podkladních vrstev můžou velice často unikat oleje a benziny, jež jsou zdrojem těchto ropných uhlovodíků. Do cihel a tvárnic můžou tyto kapaliny utéct spíše jen ojediněle. O něco větší pravděpodobnost znečištění těmito látkami hrozí v případě zeminy (zejména dopravní nehody).
PAU a Arsen
Polyaromatické uhlovodíky (PAU) představují širokou škálu nebezpečných látek. Řadí se sem například tyto látky: naftalen, acenaftylen, acenaften, fluoren, fenantren, antracen, fluoranten, pyren, benz(a)antracen, chrysen, benzo(b)fluoranten, benzo(k)fluoranten, benzo(a)pyren, dibenzo(a,h)antracen, indeno(1,2,3-c,d)pyren a benzo(ghi)perylen. Pro hodnocení dle vyhlášky č. 294/2005 Sb. se počítá s jejich sumou, tzn. součtem obsahu všech těchto látek v sušině. Běžně jsou tyto látky obsaženy v motorové naftě, výrobcích z dehtu nebo třeba asfaltu. Dále tyto látky vznikají v podstatě při všech druzích spalování. Je tedy logické, že jejich vyšší obsah se vyskytuje u všech typů zkoušených recyklátů. Limitní hodnota je dle vyhlášky 6 mg/kg suš., přičemž tuto hodnotu překročilo 57 % všech zkoušených vzorků. Tyto látky jsou toxické pro celou řadu živých organismů a mohou způsobovat vážné zdravotní problémy.
Dalším problematickým prvkem je arsen. Jde o běžně se vyskytující prvek, který je v horninách, půdě i ve vodních zdrojích. V našem životním prostředí se množství arsenu nachází běžně v množství 2 až 20 mg/kg. V kontaminovaných půdách (okolí metalurgických závodů, elektráren spalující fosilní paliva či závodů s textilním a sklářským průmyslem) však jeho obsah může být několikanásobně větší.
Zákonný limit arsenu pro využití odpadu je 10 mg/kg. Tomuto limitu nevyhovělo 73% zkoušených vzorků. Vysoký obsah tohoto prvku byl naměřen u všech typů zkoušených recyklátu. Otázkou však zůstává, jak se takové množství arsenu do recyklátu dostalo.
Potřebujeme Změnu Limitů?
Jak již bylo zmíněno, nejčastější překročení stanovených limitů bylo zjištěno u arsenu, polycyklických aromatických uhlovodíků (suma 12-PAU) a ropných uhlovodíků (C10-C40). Překročení ostatních sledovaných látek bylo spíše ojedinělé. Z celkového množství byl u 85 % vzorků recyklátu překročen některý ze stanovených limitů pro využití odpadu na povrchu terénu. Tento materiál by tedy měl skončit na skládkách. Ze všech 40 zkoušených vzorků celkově vyhovělo všem stanoveným limitům pouze 6 vzorků (4 vzorky betonového recyklátu a 2 vzorky zeminy a kamení). To znamená, že pouze těchto 6 vzorků recyklátu je možno využít na povrchu terénu.
Jestliže chceme, aby se intertní stavební odpady (jako jsou zeminy, betony a cihelné sutě) vracely zpět do stavební výroby ve formě recyklátů, je třeba najít vhodný poměr mezi nastavenými limity pro opětovné využití těchto odpadů a riziky hrozících při jejich použití na lidské zdraví či životní prostředí v místě použití.
Výsledky analýz vzorků recyklátů z recyklačních center stavebních odpadů ukazují, že v praxi je využitelných do zhruba 20 % všech recyklátů, které splní podmínky nastavených limitů škodlivin v sušině.
V případě, že bychom nastavili limit pro nejčastěji překračovanou nebezpečnou látku - arsen, došlo by k zásadní změně ve vyhodnocení. Při současném limitu 10 mg/kg nevyhovělo 73 % recyklátů, které se nemohou dále využít. Při posunutí limitu na 20 mg/kg by nevyhovělo pouze 7 vzorků ze 40. To znamená, že by nevyhovělo pouze 17 % recyklátů.
S hodnotou 20 mg/kg se přitom často můžeme setkat i v primárních zdrojích zeminy či kameniva. V půdách v okolí metalurgických závodů může být jeho obsah několikanásobně vyšší i nad 100 mg/kg půdy (např. v Jáchymově). Pokud nastavíme limity škodlivin v sušině na hodnoty běžné v našem životním prostředí, pomůžeme tím rozvoji legálně provozované recyklace stavebních odpadů, která je na těchto limitech závislá.
Tabulka: Překročení Limitů Škodlivin u Recyklátů
| Škodlivina | Limit dle vyhlášky 294/2005 Sb. | Podíl vzorků s překročeným limitem |
|---|---|---|
| Arsen | 10 mg/kg | 73 % |
| PAU (suma 12) | 6 mg/kg | 57 % |
| Ropné uhlovodíky C10-C40 | 300 mg/kg | Nejčastěji u betonového recyklátu |
Legislativa
Ke stanovení nebezpečných složek stavebních odpadů v sušině a ve výluhu se využívají limity dané vyhláškou č. 294/2005 Sb., o podmínkách ukládání odpadů na skládky a jejich využívání na povrchu terénu. Vyhláška stanovuje nejvýše přípustné koncentrace škodlivin v sušině odpadů (tab. č. 10.1 vyhlášky), tak také limity ekotoxikologických testů (tab. č. 10.2 vyhlášky). Stanovení 14 nebezpečných vlastností se provádí dle vyhlášky č. 376/2001 Sb. Pro stanovení hmotnostní aktivity radionuklidů se postupuje podle zákona č. 18/1997 Sb. a jeho prováděcí vyhlášky č. 307/2002 Sb., se změnou ve vyhlášce č.
tags: #asfaltový #recyklát #škodlivost #vliv #na #životní