Životnost podlahy je závislá na několika faktorech. Záleží samozřejmě na povrchové úpravě, ale také na kvalitě podkladu. Nosná a vyrovnávací vrstva je nezbytná pro instalaci podlahy a její následné fungování. Potěr vytvoří mezivrstvu, na kterou se položí podlahová krytina nebo se ještě předtím vyrovná samonivelační stěrkou. Kromě potěrů je pro správnou funkci hydroizolace klíčová i penetrace podkladu.
Penetrační nátěry pod asfaltové pásy
Penetrační nátěry pod asfaltové pásy byly vytvořeny jako spojovací můstky mezi podkladovými materiály a hydroizolační vrstvou. Umožňují spolehlivou přilnavost pásů k podkladu a správnou funkci hydroizolace.
Kdy a proč je třeba podkladový materiál penetrovat?
Penetrační nátěry pod asfaltové pásy zajišťují spolehlivou přilnavost pásů k různým druhům podkladových povrchů:
- beton a zdivo (typicky v případě izolace základů)
- omítka
- ocelové, plechové i plastové prvky
- střešní lepenky
- asfaltové pásy i podklady na bázi dřevní hmoty
Aplikací penetrace se vytvoří spolehlivý spojovací můstek mezi jednotlivými vrstvami. V případě nesavých podkladů zároveň k eliminaci mastnot a zbytků použitých emulzí, např. u klempířských prvků. Podkladový materiál penetrujte vždy, v případě celoplošného natavení asfaltových pásů na jiný než čistý asfaltový podklad, ať jde o novou nebo původní hydroizolaci stavby. Zejména savé podklady musí být penetrovány v dostatečné míře. Pokud to situace vyžaduje, může se jednat i o více nátěrů po sobě (vždy dle instrukcí výrobce, tedy s dostatečnou technologickou přestávkou k odvětrání mezi jednotlivými vrstvami nátěru).
Druhy penetračních nátěrů
Asfaltové penetrační laky
Asfaltové penetrační laky jsou ve své podstatě tvořeny asfaltem rozpuštěným v rozpouštědle, nejčastěji lakovém benzínu. Výsledná směs je obohacena dalšími přísadami pro zlepšení vlastností penetrace (přilnavost, pružnost aj.). Poměr mezi lakovým benzinem a asfaltem určuje viskozitu penetrace a její schopnost proniknout do podkladu. Čím více je v penetraci asfaltu, tím horší je jeho schopnost proniknout do podkladu. Pro více savé podklady je tedy lepší řidší lak, který penetruje více do hloubky. Naopak laky s vyšším poměrem asfaltu (od 50 % výše) plní už spíše izolační než penetrační funkci.
Čtěte také: Jak lepit dlažbu na asfaltový pás?
V případě potřeby penetrovat plastové podklady (např. odvětrávací komínky na střechách) je nutné sáhnout po výrobku se specifickým určením, který zajistí spolehlivou přilnavost asfaltového pásu k plastům.
Výhody a nevýhody asfaltových penetračních laků:
- při schnutí se tvoří uhlovodíkové páry - nutné pracovat v odvětraném prostoru
- pronikají do savých podkladů
- asfaltový film je nepropustný pro vodní páry
- jsou méně náročné na skladování
Asfaltový penetrační lak je elastická bitumenová hmota mírně modifikovaná syntetickým kaučukem, obsahuje chemické přísady umožňující hlubokou penetraci a použití u mírně vlhkých podkladů. Tento penetrační povlak je schopen nivelovat mikrotrhliny v podkladu. Nátěr je odolný vůči vodě, slabým kyselinám a zásadám. Slouží jako roztok určený pro penetraci základových pásů, základů, podzemních částí stavby aj. Hmota je vhodná zejména jako podklad pod tepelně svařitelné pásy všech druhů. Používá se pod hydroizolační nátěry z DenBitu DK, popř. DenBitu Styro LT a jiné nátěrové hmoty. Asfaltový lak je určený k penetraci suchých a očištěných podkladů pod asfaltové izolační krytiny, izolace nebo v silničním stavitelství. Je to řídká hnědočerná kapalina, která snadno proniká do pórů podkladu, smáčí prachové částice a eliminuje jejich tendenci tvořit separační vrstvu.
Asfaltové penetrační emulze a suspenze
Jedná se o vodou ředitelné a ekologicky nezávadné penetrační nátěry. Jsou v podstatě asfalt ve formě vodní emulze s přidanými plnidly. Směs je podobně, jako asfaltové laky obvykle obohacena o další přísady pro zlepšení vlastností. Výrobky na vodní bázi nepronikají do podkladového materiálu, ale spojovací můstek je tvořen filmem, který se na podklad přilepí. Jsou citlivé na správné skladování, kdy je třeba je chránit před mrazem. Oproti lakům totiž dochází v tekutém stavu vlivem mrazu k jejich trvalé degradaci.
Výhody a nevýhody asfaltových penetračních emulzí a suspenzí:
Čtěte také: Asfaltový pás OBI - recenze a aplikace
- jsou ekologicky nezávadné
- při schnutí se tvoří pouze vodní páry
- nevhodné pro penetraci nesoudržných materiálů
- na kvalitních podkladech se vyrovnají penetračním lakům
- asfaltový film je propustný pro vodní páry
Penetrační nátěr horkým asfaltem
Penetrace horkým asfaltem je v dnešní době přežitá. Vyžadovala vysoké teploty a při velké spotřebě asfaltu nabízely velmi malý (spíše žádný) průnik do podkladního materiálu. Tento způsob penetrace se v podstatě dnes již nepoužívá (v malé míře se s ním můžete setkat v silničním stavitelství).
Aplikace asfaltových penetračních nátěrů
Povrch, na který bude asfaltový penetrační nátěr nanášen musí být zbaven nečistot. Volný prach není přípustný, v případě potřeby je třeba podklad vysát. Podklad musí být pevný, bez jakýchkoli nečistot (prach, rez), bez ostrých hran a stojaté vody. Může být mírně vlhký. Nové omítky a betony musí být vyzrálé. Čerstvý beton se nechává vyzrát 2 až 3 týdny. V případě narušení nosného podkladu je potřeba propadlá místa vyplnit speciálními maltami.
Tabulka: Optimální podmínky a aplikace penetračních nátěrů
| Parametr | Popis |
|---|---|
| Teplota pro aplikaci | Optimální teplota konstrukce a okolí v rozmezí 15-30° C. |
| Doba prosychání/odvětrání | Penetrační nátěr proveďte v dostatečném předstihu, aby stihl patřičně proschnout i odvětrat. Doba zasychání je závislá na povětrnostních podmínkách a pohybuje se od 2 do 24 h. |
| Nanášení | Lze nanášet formou nátěru, nebo i nástřiku (pokud jej pokyny výrobce penetrace uvádějí). Pro nátěr lze použít štětec nebo váleček (pokrývačský kartáč). Rozmíchanou hmotu naneste celoplošně na podklad. |
| Spotřeba | Spotřeba je závislá na způsobu použití: 0,2 až 0,3 kg/m2. |
| Opakovaná aplikace | Při velmi savém podkladu nanášejte druhou vrstvu. Pokud je povrch betonu velmi porézní (např. pórobeton), musí se penetrační nátěr opakovat, dokud se roztok vsakuje. |
| Ochrana po aplikaci | Nanesenou hmotu chraňte před intenzivním vysoušením, mrazem, mlhou a srážkami. Vyhýbejte se silně prosluněným plochám. |
Druhy potěrů
Cementový potěr
Nejpoužívanější cementový potěr je univerzální klasika. Je voděodolný a vhodný do interiéru i exteriéru. Cementové potěry se člení na plovoucí, které jsou od podkladu odděleny akustickou či tepelně-izolační vrstvou, dále spřažené (tzv. připojené), ty jsou celoplošně napřímo spojené s podkladem. A na oddělené potěry, které jsou od podkladu odděleny separační fólií. V obytných prostorách se pokládá plovoucí potěr pro dobrou tepelnou a zvukovou izolaci. Obecně cementový potěr tuhne pomaleji než potěr na bázi síranu vápenatého, a to až jeden měsíc, a je také méně pružný. Během tuhnutí se musí udržovat vlhký, aby se zabránilo vzniku trhlin. Vlhkost se udržuje například pomocí položené navlhčené geotextilie nebo lze plochu zakrýt PE fólií. Lití potěru se doporučuje pouze v teplejším období. V plochách nad 40 m² doporučujeme vytvořit dilatační spáry. Dilatační spáry ve větší ploše mají za úkol zajistit možnost volného pohybu dílčích ploch potěru vůči sobě, a zabránit tak přenosu vibrací a zvuku. Cementový potěr by měl být schopen dobře akumulovat a vést teplo. Materiál musí být rovněž tepelně odolný.
Anhydritový potěr
Anhydritové potěry nabízí mnoho výhod oproti tradičním cementovým potěrům. Jsou snadno aplikovatelné a rychle schnou, což šetří čas a usnadňuje práci. Tyto potěry jsou tekutá hmota, která se na plochu rozlévá. Může se strojně rozvádět do několika propojených místností najednou, to znamená, že se pak nemusí pracně manipulovat s vědrem. V tomto případě navíc časově náročné rozprostření, hutnění a vyhlazení není nutné. V praxi to znamená, že potěr lze použít k vytvoření větších ploch bez dilatačních spár a bez dodatečného vyztužení. Obvykle se jedná o potěr na bázi síranu vápenatého, který je samonivelační a tuhne bez pnutí, což je ideální pro podlahové vytápění. Anhydritové samonivelační potěry jsou modernější variantou cementových potěrů. Liší se především přísadami, které ovlivňují jejich viskozitu, a tím i tekutost. Jsou také o dost pružnější než cementové potěry a mají menší aplikační tloušťku, což je výhodné při renovaci budov. Anhydritové potěry mají lepší tepelnou vodivost, protože materiál těsně obepne trubky podlahového vytápění. Nabízí tak nejlepší možný přenos tepla mezi trubkami podlahového vytápění a podlahou. Pro následnou instalaci podlahového vytápění je možné stávající potěr vyfrézovat, aby bylo možné položit topné spirály. K tomu je však třeba strop sklepa zespodu izolovat. Anhydritový potěr je potěr, jehož pojivem je síran vápenatý. Lze jej použít i v suché výstavbě. Anhydritový potěr má obvyklou tloušťku 4-5 cm. Je však nasákavý a není odolný vůči vlhkosti, proto jej lze použít pouze v suchých místnostech. Nedoporučuje se jeho využití ve vlhkých prostorách, jako jsou koupelny nebo kuchyně, nebo ve venkovním prostředí. Také není vždy vhodný na podlahové desky bez izolace, protože teplotní rozdíly mohou způsobit kondenzaci vody na zdivu. Anhydritový potěr je vysoce pružný a má silnou pevnost v tahu a ohybu.
Čtěte také: Detaily pokládky šindele
Asfaltový potěr (bitumenový)
Moderních, minimalistických povrchů s industriálním vzhledem se docílí použitím potěru, který má vzhled viditelné stěrky coby konečné vrstvy. Je obohacen bitumenem (asfaltem), proto je rychleschnoucí, vodotěsný a necitlivý na teplotu. Má také dobré tepelně a zvukově izolační vlastnosti. Je vysoce zatížitelný. Jeho pružnost dobře kompenzuje statické namáhání. Litý asfaltový potěr se musí zpracovávat při vysokých teplotách. Obvykle obsahuje epoxidové pryskyřice nebo polyuretany, díky čemuž je zcela necitlivý na vlhkost a velmi odolný vůči vodě. Proto je také potěr na bázi syntetické pryskyřice vhodný pro speciální aplikace, jako je vyrovnávání svahů z balkonů nebo pro různé venkovní opravy.
Magnezitový potěr
Specialitou je magnezitový potěr, který je elektricky vodivý díky směsi oxidu hořečnatého (MgO) a roztoku chloridu hořečnatého a dalších organických a minerálních plniv. Tento potěr je vhodný do prostor, kde jsou vyžadovány antistatické vlastnosti. Magnezitový potěr má také mimořádně nízkou prašnost. Je rovněž vhodný k pokládce jako viditelný potěr, musí však být poněkud silnější. Tvrdost povrchu a velikost zrn musí být zvoleny přesně, aby podlaha vydržela zatížení. Kromě různých druhů složení je možné využít také barviva, která vytvářejí vizuálně atraktivní vzhled. To však chce velké zkušenosti. U tohoto druhu potěru vyžaduje vysoká nasákavost vyplnění pórů, a těsnicí nátěr na bázi epoxidové pryskyřice nebo PUR, aby se dosáhlo ochrany povrchu proti skvrnám. Díky své dobré tepelné vodivosti a tepelně akumulačním vlastnostem je velmi vhodný pro podlahové vytápění.
Typy potěrů dle aplikace
To, zda vybereme plovoucí nebo spřažený potěr závisí na konkrétních potřebách projektu, a také na typu podlahové skladby a prostředí, ve kterém bude instalován. Plovoucí potěr je vhodnější pro domácí interiéry a jeho aplikace je o něco snazší. Potěr spřažený s podkladem není samonosnou konstrukcí, protože kopíruje všechny deformace podkladu. Používá se hlavně jako vyrovnávací vrstva nebo pro zlepšení vlastností povrchu podlahy. Plovoucí potěr se pak aplikuje bez přímého upevnění k podkladovému povrchu. Obvykle je oddělený od podkladu separační vrstvou (tepelně-izolační nebo akustickou). Nejčastěji se využívá v bytových a občanských stavbách. Tento potěr působí zcela nezávisle na podklad podlahy, a to jak ve vodorovném, tak i ve svislém směru.
Podlahové vytápění a izolace
Instalace podlahového vytápění vypadá tak, že topné trubky jsou položeny v hadovitém vzoru nad izolací a poté jsou zality směsí potěru. Nesmíme zapomenout také na izolace proti šíření nepříjemných zvuků (tzv. kročejovému hluku), které je nutno vkládat do podlahové konstrukce. Jedná se například o desky z pěnového XPS (tzv. extrudovaného polystyrenu), které mají obvykle dostatečnou izolaci právě proti kročejovému hluku. V každém případě musí být izolace položena zvukově odděleným způsobem.
Suchá podlaha
Věděli jste, že existuje tzv. suchá podlaha, kde není potěr nutný? Ta se skládá z položených desek, např. OSB, dřevovláknitých nebo sádrovláknitých. Velkou výhodou je, že se po nich ihned po položení může chodit, a druhý den na ně můžete položit podlahovou krytinu. Instalace suché podlahy je rychlá a snadná. Nevýhodou suché podlahy je obtížné použití a dimenzování pro podlahové vytápění. Standardní tabulky tepelné vodivosti se při použití suchých potěrů často nedají použít. Kromě toho suché potěry obvykle vedou k větším instalačním výškám.
tags: #asfaltovy #poter #podklad