Marocké království je zemí mnoha kontrastů. V centrální části země se tyčí nejvyšší pohoří severní Afriky Vysoký Atlas a na jihu se rozprostírá největší poušť světa Sahara. Pastevecký jihozápad země je zaměřen na chov dobytka. Jak koňské povozy, tak moderní nákladní automobily zde brázdí nové asfaltové silnice nastavěné v posledních letech.
Maroko: Africká jednička ve výrobě automobilů a rozvoj infrastruktury
O pár stovek kilometrů dál směrem na sever jezdí první africké rychlovlaky LGV a továrny v okolí největšího afrického přístavu Tanger-Med chrlí stovky tisíc aut ročně. Tak to je Maroko, africká jednička ve výrobě automobilů.
Raketový vzestup automobilového sektoru
V roce 2017 bylo v Maroku vyrobeno na 345 tisíc osobních automobilů, čímž se dostalo na špičku ve výrobě aut na celém africkém kontinentě, když přeskočilo Jihoafrickou republiku. V roce 2025 by v Marockém království mělo být vyrobeno již na 1 milion automobilů. Očekává se, že v příštích letech Maroko vyrobí více automobilů než třeba Itálie.
Subdodavatel pro Evropu
Maroko se stalo jedním z klíčových subdodavatelů pro evropské výrobce automobilů. Řada evropských továren na výrobu automobilů dováží sedačky, elektroinstalace, kabeláž a řadu dalších komponentů, které jsou vyrobeny v Marockém království. Díky vládní podpoře tohoto sektoru se Maroku podařilo přilákat řadu renomovaných evropských výrobců aut, především pak z Francie. Svoje továrny si v nejzápadnější zemi Severní Afriky postavily značky jako Peugeot nebo Renault, který svou produkcí pokrývá více než 40 % trhu. V minulém roce se nahlas mluvilo také o zájmu německého Volkswagenu, který by mohl své nové továrny otevřít právě v Maroku.
Vládní podpora: Akcelerační průmyslový plán
Raketový vzestup automobilového sektoru v Maroku je připisován vládnímu Akceleračnímu Průmyslovému Plánu (Plan d´Accélération Industrille - PAI). Plán, který byl spuštěn již v roce 2014 (na období 2014-2020) si za svůj cíl vytyčil nastartovat průmyslové odvětví marocké ekonomiky a zvýšit podíl tohoto sektoru na celkovém HDP země ze 14 % na 23 % do roku 2020 a vytvořit padesát tisíc nových pracovních míst.
Čtěte také: Vlastnosti asfaltových pásů
Daňové a další pobídky
Za úspěchem zmíněného plánu stojí velká řada zahraničních investic. Jako motivace pro investory slouží daňové výjimky na prvních 5 let provozu, výjimky v oblasti DPH a státní pobídky při nákupu stavebních pozemků. Výroba automobilů a automobilových součástek není určena primárně pro místní trh, který je v celkovém měřítku poměrně malý, ale jejich konečné destinace se nachází především v Evropě, Asii a zbytku Afriky.
Příležitosti pro české firmy
S navyšující se každoroční produkcí osobních automobilů se zvyšuje poptávka po jednotlivých komponentech pro jejich výrobu. České firmy z oblasti automobilového průmyslu tak mají skvělou šanci pro své exportní aktivity. Česko, které je známé svým přes staletí dlouhém know-how v průmyslovém odvětví, velmi zkušenou a vzdělanou pracovní silou v tomto segmentu a celkovou kapacitou, kdy na 150 tisíc zaměstnanců v České republice pracuje právě v automotivu, by nemělo tuto šanci nechat bez povšimnutí. Značné možnosti se nabízejí také v oblasti školení a výuky místních pracovníků.
Marocká silniční infrastruktura
Maroko koncem této dekády formovalo 2. a 3. dálniční rozvojový plán do 2030 až 2035 s cílem vystavět pomalu ještě jednou tak velkou síť dálnic jaká dnes stojí, ale prozatím se tento plán nezahájil. Z jednoduchého důvodu: Maroko 1. síť (1ème Schéma d’Armature Autoroutier National (SAAN1)) dobudovalo díky úvěrům přes dálniční společnost v rukou převážně královské rodiny a státu a tyto úvěry se platí z mýta. Stát se pro další výstavbu zadlužovat nechce, PPP je nástroj, který je tady novější a vyřešilo by se tím pár set km maximálně, pár desítek km se tak již staví. Jde tedy buď to odprodat část dálniční společnosti aneb to odložit. Prozatím se ale realizují kratší, menší, částkové projekty: úseky kolem větších měst, mosty a naplno pokračují veškeré přípravy. Stát staví i dualizované silnice, tedy rychlostní silnice. V letech 2005 - 2015 se postavilo 1170 km dálnic. Do té doby za 30 let se postavilo 610 km. Cíl je 1800 km, chybí k tomu poslední úsek. I podíl zpevněné silniční sítě, i ten rozsah je opravdu takový, že Maroko s tímto dosahuje vysokou kvality v rámci Afriky, ale i světa. Síť dálnic a rychlostních silnic je tedy nyní aktuálně v délce cca 3000 km. Rychlostní dualizovaný tah bude také Tiznit - Laayoune (555 Km), přičemž Laayoune je hlavní město Západní Sahary. Nová národní síť státních silnic je nyní o rozsahu 16 000 km, z čeho je 14 000 km zpevněno. Regionální silnice (route regionale) jsou o rozsahu 11 000 km, z čeho je bezmála 10 000 km zpevněno. Státní silnice nyní tvoří 1/4 silniční sítě z hlediska 3 kategorií: státní, regionální a provinční. Pak následují další kategorie: vesnické, zemědělské a městské (ulice).
Přehled silniční sítě v Maroku
| Kategorie silnice | Délka (km) | Zpevněno (km) | Podíl provozu |
|---|---|---|---|
| Dálnice a rychlostní silnice | ~3000 | ~3000 | 22% (dálnice) |
| Státní silnice | 16000 | 14000 | 41% |
| Regionální silnice | 11000 | ~10000 | - |
| Vesnické, zemědělské a městské | - | - | - |
Klasifikace nabyla opravdu hezké rozměry a hlavně se neustále zvedá jejich rozsah co do km, ale také co do zpevnění. Od roku 2000 do roku 2018 se tady zpevnilo 12 000 km silnic. To zdůrazňuju proto, že navzdory tomu se pumpují peníze do regionů co se týče zpevňování silnic. Mnoho afrických států sotva udržuje zpevněné státní silnice, o takovém rozsahu mohou snít, o dálnicích v takovém počtu. Tam se postavil jak je zmíněno na vícero místech nový silniční tah s názvem Rocade Méditerranéenne, který je dlouhý 507 km. On obsluhuje mj. 80 000 pokojů v hotelích, když se to takto shrne, zajistí dostupnost pro 200 pláží. 1. speciální program jsou rychlostní silnice, tedy nadstavba těch státních (dualizované státní), ale nedisponují dálničními parametry. 2. speciální program je tato silnice Rocade Méditerranéenne. Ta se stavěla nejen ministerstvem a státní silniční gescí, ale vzhledem k její návaznosti se zapojuje agentura pro rozvoj severního území a třeba sem směrují i příspěvky od italské vlády. Ale pak také pomohla japonská agentura JICA, EU a fondy Abu Dhabi. Je to taková obdoba Jadranské magistrály v HR. Tady v Maroku nebyla asfaltovaná silnice, jen prašná aneb štěrková.
Cestování po silnicích v Maroku a Západní Sahaře
Vydáváme se do oblasti severozápadní Afriky, tzv. Maroko a Západní Sahara. V lednu 2025 zůstává situace v Západní Sahaře stále do jisté míry napjatá. Nedoporučuje se cestovat mimo hlavní silnice v této oblasti kvůli riziku nevybuchlých min. Drželi jsme se tedy výhradně na hlavních silnicích, a cítili jsme se naprosto bezpečně. U dopravy a řízení se rozhodně nudit nebudete. Dle toho, co jsme viděli, není těžké věřit číslům udávajícím, že kolem celé třetiny řidičů nemá řidičák a řídí prostě tak nějak intuitivně. Pro řízení motorky do 55ccm navíc oficiálně nepotřebujete řidičák a troufám si tvrdit, že Maročani si to překládají velmi po svém pro motorky jakéhokoliv objemu. Velmi záživné jsou jízdy po kruháči. Maroko má tři druhy kruháčů - buď má přednost jedoucí po kruháči, nebo má přednost přijíždějící na kruháč a nebo jsou kruháče se semaforem, kdy ovšem po cvaknutí zelené stejně dáváte přednost ostatním. Ve skutečnosti musíte počítat s tím, že každý řidič se může rozhodnout na jednom kruháči úplně jinak než řidič jedoucí vedle něj a tak zatímco jeden přednost dává, druhý jede vesele dál a vznikají tak přinejmenším úsměvné situace. Jízdní pruhy, jejich počet a podélné značení jsou pouze orientační. Co je naopak zcela vhodné dodržovat velmi pečlivě, je předepsaná rychlost kontrolovaná nespočtem radarů na často nesmyslných místech, mobilními hlídkami a všudypřítomnými policejními checkpointy.
Čtěte také: Asfaltové holuby: Pravidla a tipy
Stav silnic v Maroku a Západní Sahaře
Stav silnic je… velmi různorodý. Shrnout se nejlépe dá asi tak, že zkrátka nikdy nevíte, co vás čeká. Silnice se v Maroku dělí na dálnice, národní (N), regionální (R), provinční (P) a bezejmenné. Výběrem silnice národní třídy si pojistíte nanejvýš to, že tam bude asfalt. Jak bude kvalitní a jestli bude dostatečně široký pro dvě vyhýbající se auta, aniž by se vám u toho rosilo čelo, je věc druhá. Naopak někdy u provinční či dokonce bezejmenné silnice bude kvalita nečekaně dobrá. Užijete si tedy jízdu po královsky kvalitním asfaltu, který české silnice mnohdy můžou závidět, po rozbitých tankodromech, na kterých vyklepete nejen duši nebo zuby jak se říká, ale možná i nějaký ten reálný materiál, nebo po silnicích, kde asfalt končí zhruba tam, kde byste potřebovali mít pravé kolo. A pokud se chcete kouknout i na zajímavá místa mimo hlavní silnici, dostanete se i zcela mimo asfalt. Ostatně, mimo ten se dostanete mnohdy i na těch hlavních silnicích například když kvůli neexistující stavbě jedete objížďkou několik kilometrů pouze po udusané písčito-hliněné cestě s roletami, nebo když cesta před vámi najednou mizí po nedávné povodni.
Dopravní specifika
- Vozový park: Velmi pestrý, překvapivě hodně nových i luxusních aut. Mnoho lidí vlastní pouze motorky, kola, oslíky nebo koňské povozy.
- Přeprava nákladu: Osobáky, pickupy, dodávky a náklaďáky jsou často přeložené k prasknutí, převážejí se i zvířata.
- Chodci a cyklisté: Přecházení silnic je národním sportem, cyklisté předvádějí nečekané manévry, často bez držení řidítek.
- Noční řízení: Informace o neosvětlených řidičích, cyklistech a chodcích se potvrzují, i když provoz zcela neutichá. Je lepší se nočnímu řízení vyhnout.
Egypt a pouštní cesty
Egypt není synonymum pouze pro pyramidy a hrobky faraonů. V nitru saharské pouště se ukrývají osamocené palmové oázy a přírodní poklady nevídané krásy. Na letišti v Káhiře jsme si půjčili auto a vyjíždíme na naši přes šest tisíc kilometrů dlouhou cestu. Zaprášenou metropoli necháváme za sebou a míříme do odlehlé oázy Síwa v Libyjské poušti v západním Egyptě.
Oáza Síwa: Asfaltová cesta do izolované osady
Cesta sem nám zabere celý den. Trochu nás zdrží čtyři checkpointy, na kterých nám vojáci kontrolují doklady a zavazadla. Oáza Síwa se totiž nachází pouhých padesát kilometrů od hranice s Libyí. Jedná se o jednu z nejizolovanějších osad v Egyptě. Asfaltová silnice sem byla vybudována až v 80. letech, do té doby sem dosáhly pouze velbloudí stezky vedoucí přes poušť. Na rozdíl od zbytku země, kde žijí Arabové, oázu Síwa obývají Berbeři, kteří si v důsledku dlouhodobé izolace zachovali svůj vlastní jazyk a jedinečnou kulturu. V oáze se pěstují olivy a datle. Celá oáza se totiž rozkládá v hluboké depresi zhruba devatenáct metrů pod úrovní hladiny světového oceánu. Obklopují ji ze dvou stran solná jezera a z jihu písečné moře saharských dun. Uprostřed palmových hájů se nachází několik kruhových studen napájených podzemními prameny, které zásobují oázu vodou.
Černá a Bílá poušť
Přes oázu Baharíja, která bývá považována za bránu do Černé a Bílé pouště, směřujeme do dalšího pouštního města, do Farafry. Na jednotvárné kamenité poušti, která tvoří většinu Sahary, znenadání začnou vystupovat čarovné černé kopce ve tvaru monumentálních kuželů. Projíždíme skrz tajuplnou Černou poušť, pokrytou horninami vulkanického původu. Za pár desítek kilometrů se krajina znovu proměňuje. Míjíme několik pahorků známých pod názvem Krystalová hora, kde mezi nánosy zlatavého písku vyrůstají narůžovělé krystaly křemene, a dostáváme se do Bílé pouště. Máme půjčený jen obyčejný nízký sedan, který pro pořádné pouštní dobrodružství není úplně ideální, ale i tak po šotolinové cestě zdárně projedeme téměř až na okraj slavného údolí Aqabat. Abychom se ale dostali k těm úplně nejkrásnějším skalním útvarům Bílé pouště, už terénní auto nutně potřebujeme. Zdejší snová krajina mě zcela očaruje. Nad zemí se tu vypínají desítky běloskvoucích kamenných hřibů, plovoucích kačenek a zajímavě tvarovaných květin!
Dálnice přes Saharu: Historie a budoucnost
Dálnice přes Saharu - slogan jak z díla Julese Verna, stačí si vzpomenout na jeho knihu Zatopená Sahara. Nicméně už letos má být tento projekt realizován, takže by mělo být možné projet autem z Prahy přes západní Evropu a Gibraltar až do Senegalu a v poměrně blízké době by to mělo fungovat až do naprosto černé Afriky, konkrétně do největšího města Nigérie Lagosu. Pravda, už dnes je teoreticky možné projet po suché zemi z Prahy do subsaharské Afriky, vždyť existují dálnice a silnice protínající Turecko, Sýrii, Izrael, Egypt, Súdán a dále na jih, vždyť už stojí mosty přes Bospor i Suez. Nicméně hladkému průběhu túry tu brání politické překážky, zejména faktická neprostupnost hranice mezi Sýrií a Izraelem.
Čtěte také: Asfaltové pásy pro vrchní vrstvy
Výzvy v pouštní dopravě
Další úsek děsil 1 100 kilometry s jedinou zásobovací stanicí na půli cesty do Tabankortu. Mnozí cestovatelé zahynuli v poušti, když předtím ze zoufalství vypili poslední kapku vody z chladiče vozu. Nemrznoucí směs a halucinace. Z horka a únavy se za volantem brzy dostavily halucinace: fiktivní les, poletující bludičky. Přes súdánskou hranici pokračovala škodovka Velkou Markoubou. „Terén je tam strašný. Jsou to hrbečky trávy v hlubokém písku, vyplněné pískem do výše až 30 cm, tráva sama přesahuje často přes chladič. Její přeschlé vršky létají na čelní sklo a v záři světel působí to fantastickým dojmem vybuchujících prskavek,“ vzpomínal Hanuš. Osmnáctistovka se světlou výškou 180 mm se často probíjela na vytočenou jedničku, s potlučeným podvozkem a karoserií se smýkala mezi pahýly stromů.
I přes všechny výzvy se asfaltové silnice na Sahaře stávají realitou a propojují dříve nepřístupné oblasti, otevírají nové možnosti pro obchod, cestování a rozvoj regionu.
tags: #asfaltove #silnice #na #sahare #informace