Každá podlaha musí být nějakým způsobem oddilatovaná. Slovo „Dilatace“ značí, že se něco od něčeho odděluje, čili dilatuje. Úkolem dilatace je umožnění pohybu podlahy, popřípadě rozměrové změny podlahy, kdy se mění teplota a vlhkost, tak aby krytina měla plovoucí systém. Dilatace je nutná ve všech místech, kde se podlaha dotýká stěn, či jiných pevně s podkladem spojených detailů. Pokud by dilatace nebyla, nemohla by podlaha nikam uhnout a začala by ve spárách tlakem praskat.
Typy dilatačních spár
Existuje několik druhů dilatací a spár, které se rozlišují podle své funkce a umístění:
- Dilatační spára: Je spára procházející celou výškou realizovaného potěru. Je tvořena měkkým materiálem, který umožňuje stlačení. Zabezpečuje volný pohyb dílčích celků desky vůči sobě. K tomuto dochází při smršťování, nebo rozpínání betonu v době zrání, nebo při velkých změnách teploty. Tento typ spáry prochází celou tloušťkou potěru a musí se přiznat i ve finální krytině. Dilatační spára musí být z měkkého a stlačitelného materiálu s odpovídající tloušťkou a stlačitelností.
- Konstrukční spára: Je spára, která prochází celým podlahovým podkladem, separační vrstvou, izolací, potěrem a také nášlapnou vrstvou. Funguje i jako dilatační spára, a proto je možné ji při návrhu podlah použít. Je součástí objektové dilatace a prochází všemi konstrukcemi stavby. Úkolem konstrukční spáry je umožnit volný pohyb velkých konstrukčních celků stavby způsobený teplotní roztažností, rozdílným sedáním nebo objemovými změnami. Tyto spáry musí být vždy přeneseny i do podlahy a poté také do podlahové krytiny.
- Smršťovací spára: Tento druh spáry se neprovádí u anhydridu kvůli jeho vlastnostem a minimálnímu přetvoření v závislosti na tuhnutí. Provádí se většinou u cementových potěrů, které mají mnohem větší objemové změny. Tato spára zabraňuje vzniku a šíření nežádoucích a náhodných trhlin v potěru.
- Pracovní spára: Je spárou, která není zahrnuta v původním projektu, ale vytvoří se až při realizaci z důvodu přerušení práce na dobu, kdy není možné souvislé napojení potěru. Oddělují se tím dva celky potěru, které jsou realizovány v různém časovém rozmezí. Tato spára by měla být provedena stejně jako dilatační spára.
- Okrajová (obvodová) dilatace: Je dilatace, která je umístěna na okraji mezi zdí nebo jinou svislou konstrukcí. Zamezuje styku anhydritové podlahy se stěnou, a tím snižuje negativní vlivy tepelné roztažnosti materiálu. Snižuje také přenos hluku a vibrací z podlahy do obvodového zdiva. Tyto spáry jsou zajištěny většinou dilatačním pásem o tloušťce min. 10 mm u vytápěných potěrů a min. 5 mm u nevytápěné anhydritové podlahy. Úkolem okrajové dilatace je oddělení všech svislých konstrukcí, zamezení šíření kročejového hluku do sousedících místností a umožnění pohybu desky v potěru při teplotních změnách.
Obvodová dilatace v detailu
Obvodová dilatace má u anhydritových podlah velký význam a její špatné provedení může zkazit jinak dobrý výsledek. K vytvoření obvodové dilatace je nejčastěji používán mirelonový pásek o tloušťce 5 nebo 10 mm. Tato okrajová páska neplní funkci jen dilatace, ale také kročejové izolace. Pokud by se anhydrit dotýkal svislé konstrukce, hodnoty přenášených vibrací by měly negativní vliv na kročejovou neprůzvučnost. Tloušťka obvodové dilatace se určuje podle toho, zda je v místnosti zabudované podlahové topení.
| Přítomnost podlahového topení | Doporučená tloušťka obvodové dilatace |
|---|---|
| Ano | 10 mm |
| Ne | 5 mm |
Obvodovou dilataci doporučujeme provádět jen z materiálu mirelon nebo materiálu s podobně vysokou stlačitelností. Výšku obvodové dilatace volíme podle způsobu montáže a podle uvažované výšky anhydritové podlahy s tím, že necháváme rezervu minimálně 30 mm nad zamýšlenou výšku anhydritové podlahy.
Montáž obvodové dilatace
Na tepelnou izolaci nebo podkladní konstrukci, na kterou se má pokládat anhydritová podlaha, provedeme montáž separační vrstvy. Separační vrstvu montujeme s přesahem cca 5 cm na svislou konstrukci. Poté ke svislé konstrukci přiložíme obvodovou dilataci a pobíjecím kladivem zafixujeme obvodovou pásku ke zdi. Separační vrstvu nemontujeme na systémové desky podlahového topení, zde se provádí jen montáž obvodové dilatace o min. 10 mm.
Čtěte také: Komplexní průvodce potěry do dřevostaveb
Dilatační spáry v ploše anhydritové podlahy
Anhydritové podlahy mají velkou výhodu v tom, že zpravidla i velké plochy lze pokládat bez dilatačních spár. To je díky nízkému koeficientu roztažnosti a minimálnímu přetvoření materiálu v závislosti na tuhnutí. V anhydritové podlaze se dilatační spáry zakládají pouze v ojedinělých případech, jako je:
- Nevhodný geometrický tvar plochy např. do písmene L nebo T s dlouhými rameny, kde vzniká větší pnutí.
- Když dochází k zahřívání lité podlahy s tuhou podlahovou krytinou při silném slunečním záření přes velké prosklené plochy. V tomto případě se doporučuje založit dilatační spáry na plochách delších jak 20 m.
U cementových betonových podlah je naopak nutné provádět časté dilatace v ploše, oddělovat topné okruhy a někdy je nutné provádět dilatace v ploše u větších místností, i když mají pravidelný tvar. Toto omezení platí jak pro běžné potěry, tak i pro lité cementové podlahy.
Dilatační spáry mezi dveřmi
Dilatační spoje je vhodné používat také pod dveřmi mezi místnostmi, aby místnosti byly odděleny. Pokud byly místnosti rozděleny dveřmi, je nutné při pokládce podlahy plovoucím způsobem ponechat dilatační spáru u dveří. Tuto spáru lze zakrýt dilatační lištou. I přesto, že to není nezbytně nutné, doporučujeme provádět dilatace ve dveřích až po zhotovení anhydritové podlahy, a to i v případě podlah s podlahovým topením. Místa v přechodech se nařezávají do hlouby cca 10-20 mm. Anhydritová podlaha pak praskne v zeslabeném místě a nehrozí tak poškození finální vrstvy. V případě bytů je pak vhodné provést klasické dilatace s měkkou vložkou, stačí tak provést jen u hlavních dveří bytu.
Čtěte také: Podrobnosti o tloušťce anhydritové podlahy
Čtěte také: Možnosti využití starých trámů v kombinaci s anhydritem
tags: #anhydritová #podlaha #dilatační #spára #mezi #dveřmi