Každý nový majitel Československého vlčáka, který se vydá po cestě amatérského chovu v mezích zákona narazí na určité limity. Vlastně musím odbočit od tématu.
Po více než pěti hodinách cesty plné bláznů jsme rádi konečně v bezpečí domova. Psychicky nezvládám, když na mne zpoza buzerplacu pokřikuje korpulentní dáma o měsíc starší než já vojenské povely a pak podle nich hodnotí mé „čumáčky“.
Ani ten dogtrekking co organizuji není zrovna masový sport pro majitele bezúdržbového psa. Ve Sportovním klubu Československého vlčáka jsme zhruba ve dvou třetinách lahve Tullamore našli konečné řešení.
Ty chlupatý neužitečný potvory nás provezou Krkonošemi !!! A protože se všichni komoušům smáli za rusifikaci češtiny , tak to uděláme krásně česky scooteringem, pro neznalce českého jazyka je to kolobrnda. Celá akce se pojmenovala marketingově vznešeně „Expedice Askiburgion“ což je starý římský název pro celé severní pohoří pohraničních hor české kotliny.
Při obrovské mediální masáži se nám podařilo odradit všechny zájemce , takže se nakonec celé akce zúčastnili pouze tradiční účastníci masakrozních dějů. První kilometry tratě jsou úžasným zážitkem a nemít pleš, tak bych přísahal, že mi vlasy vlály ve větru, v ranních paprscích podzimního slunce .Jen to stoupání bylo podezřele dlouhé…….
Čtěte také: Jak zlepšit adhezi barev na OSB
Připisuji to extázi a raději se soustředím na sjezd po slizkém asfaltu. Po krátkém odpočinku na desátém kilometru, když zjistil , že se nevracíme k autu, již nedokázal uvést své pohybové ústrojí do plného výkonu a zbytek výpravy absolvoval v nouzovém režimu.
Zjistit, zda je možné s ČSV a koloběžkou navštívit osvěžovnu. Výprava se rozdělila na dvě části Dingo a Frisky zjišťovali reakci personálu uvnitř nálevny a možnosti regenerace sil pod hospodským stolem. Kazanovi se to od samého počátku zdálo , jako velmi snadný úkol a tak si k němu ještě přibral další.
Je zajímavé, že po celou dobu, kdy jsme se osvěžovali neprojevil zájem o vstup do hospody jediný seriózní člověk !! Celá hospoda se naráz probudila v reakci na jeho zdvižené obočí. Každý, se snažil odchytit svého volně pobíhajícího nejlepšího přítele člověka.
Včetně kuchařova ratlíka. ČSV mají ve své psí řeči špatný vlčí akcent a někteří psi jim pak špatně rozumí. V každém případě pes přežil .
Lukáš si ho v bláhové naději brzkého odpočinku vyhlédl ihned po dojezdu. Lukáš přemisťoval koloběžky a bagáž postupně na místa, která šamanka označila. Jen shodou náhod se shodovalo s místem, kde si Lukáš chtěl rozbalit spacák před půl hodinou.
Čtěte také: Zajištění správné adheze asfaltových pásů
Náhle se lesní pěšinou řítí Juke box , jeho volume je tři čárky za maximem . Milostné roztoužení, hlasitá hudba…… A najednou na kapotě smečka vlků toužící vám urvat stěrač nebo prokousnout pneumatiku… Prosím Vás, když příště někdo pojedete za romantikou zjistěte si nejdřív, kde bivakuje můj nejvěrnější Kazi - šuk.
Druhý den nás již čeká jen jedna jediná zkouška. Mrtvá srna , jako vždy v těchto případech tápe a přestože je vysokoškolsky vzdělaná v oboru, často pod fyzickou zátěží zapomíná koho má vlastně v postroji před sebou.
Tentokrát i náhodný návštěvník Krkonoš mohl slyšet na vzdálenost 5 km informaci o pohybu krávy a vola v postroji. Při sjezdu louky došlo k zapadnutí předního kola mé koloběžky do výmolu. Zklamal jen Lukáš Elišku, protože mne nevyfotil a já ho včas neupozornil na to co se bude dít.
Kazanova nervozita a pobíhání znamenalo, že na pastvině se děje něco hříšného. Co mě ještě čeká? Jaképak poklidné očekávání Vánoc?
A když už se to blíží, nadělil jsem si předčasně drobný dárek: Konečně jsem se odhodlal a investoval do AI, totiž do sebe předplatným ChatGPT. Návdavkem snad budu moci někdy v dohledné době prohlásit, že týden v práci byl brnkačka, či dokonce nuda.
Čtěte také: Jak zajistit adhezi inkoustu na OSB deskách
Bohužel. V odpoledni jsem absolvoval čištění mašiny a procházku se smečkou, tedy i s Lišákem Plyšákem. Inu, tento každoroční "stres" díky své milé zvládám lépe, k čemuž mi poskytuje cenné tipy. V Běláči spatřím mlžněduhové tajemno.
Potkám mámu se ségrou a Druidem, právě na procházce. Báseň "Strom přítelem" snad někomu učiní pohlazení na duši. Meditace a pohoda, jak jest již potvrzeným zvykem. Za trailem Dračím vede mě vodou a jinou erozí hluboce vymletá lesní cesta.
Dole v údolí, kam přímá zář naší nejbližší hvězdy již nedosáhne, jinovatka drží se navzdory celodennímu slunečnu a teplu. A hurá vzhůru až od kol do dáli létá kamení! Průhled lodí lesní katedrály v šerosvitu.
Svižná jízda ve flow jako mávnutím kouzelnické hůlky přenese mě až k řece Ostravici. Výhled na DOV (Dolní oblast Vítkovic) skýtá labužnický zážitek v záři západu. Opar nad Odrou a mysticko-městská atmosféra v ubývajícím dni dává tušit též i výjimečnosti následujících chvil.
Další scéna působí na mě jako z Monetova obrazu východu slunce v přístavu Le Havre. Oblaka z chladících věžích kontrastně vybarvená paletou od oranžové do červeně mísící se s nachovou tak zůstanou jen v mých vzpomínkách… Ta ve vegetačním období vždy připomíná nejen mi divočinu onoho malebného údolí řeky Moravice poměrně nedaleko torza hradu Vikštejna, kde prožíval jsem táborová léta.
Hráz. Světlo o osmi tisících lumících tlumím ihned, jakmile zpozoruji pohyb v protisměru. Velmi podivná cesta, pochybnými stezkami až traily. U jakési trubky je nezvyklý cykloprovoz navzdory tmě.
Za ním, když zástavba z městské započne připomínat vesnickou, totiž místo domu bytových, samostatné rodinné, náhle potkávám nový retardér. A to navzdory silnému palubnímu světlu! Vysoká hrůznost přes celou ulici, kdy už nestihnu objet po kraji, neb právě přede mnou je rozlehlá plýtká kaluž…
Asistenční systém nereaguje a pokud ano, tak pozdě. Ve skluzu tlačím to až k centrálnímu odvodňovacímu žlabu, abychom se na plných brzdách vyhnuli jisté katastrofální kolizi. Zajímavé na to celé pohledět.
Ano, to bude ono… Má milá volá. Hezký páteční večer nás nemine.
Lišák Plyšák nám byl trpělivým doprovodem, neb poté zamíříli jsme do Prahy, jež na pár následujících dní stala se naším domovem. Proč nepropadnout tomu fantasy světu, kouzlům, lektvarům a deskovým hrám? Inu, bylo to vskutku, jak jinak než magické.
Schůzky a jednání. Zprávy z práce z Ostravy večer před odjezdem byly dramatické, avšak naštěstí snad se situace uklidnila.
Brno stojí už před autodromem, klasika nekonečnosti. Předjíždí zprava a hodlá nás vytlačit do středových svodidel. Ve skluzu tlačím to až k centrálnímu odvodňovacímu žlabu, abychom se na plných brzdách vyhnuli jisté katastrofální kolizi.
Po více než pěti hodinách cesty plné bláznů jsme rádi konečně v bezpečí domova. Jak se z mnohých lidí stávají před Vánoci psychopati je napováženou a já jsem jen rád, že mám tolik odježděno jak v autě, tak na bajku a mašině.
V průběhu volných chvil jak v Praze, tak v sobotu dokončoval jsem příběh "Jízda ďábelská". A tam náhodně potkávám kolegu koloběžkáře, leč bez stroje avšak s chotí a hafanem na vycházce. A tu fotografii zkusmo přihlásil jsem do Canon low light soutěže.
Tou mnohem později pořídil jsem fotografii Lišáka Plyšáka. Duch stromu je stále přítomný…
Leč tento aprílový jev ve větru budí zkrátka zimní dojem nejen dobou prosince. Užívám si. V té podivné, lehce dystopické kráse konečně vypouštím do vod kyberprostoru právě dokončený příběh Deníku "Jízda ďábelská".
Jak zmíněno, dny jsou krátké… A tak od Stromu v malebném lesním zákoutí vydávám se z hlubin Labyrintu ku pokračující vyjížďce. Mám rád, když chodí perfektně.I tak známými trasami dorazím k Odře, ta vezme mě do Ostravy, projedu Běláč až ke špici severní parkové části a opět do té jižní, lesní.
Uff…Čtvrtá adventní neděle přípravám na svátky. Přece jen, blíží se šňůra volných dní a koloběžka nebude stát v koutě.