Dostatečná zvuková izolace je jedním z požadavků na konstrukce a prostředí budov užívaných člověkem. Akustická měření slouží jako průkazný podklad pro objektivní hodnocení konstrukcí platnou legislativou nebo pro návrh úprav vedoucích ke zlepšení subjektivně nevyhovujících parametrů. Měření zvukové izolace je často požadováno při kolaudacích bytových a administrativních objektů a také objektů občanského vybavení. Při měřeních dochází často k odhalení různých nedostatků stavebního díla. V následujícím textu se zaměříme mimo jiné i na některé chyby, kterým lze předcházet ve stadiu návrhu nebo realizace stavby.
Typy měření zvukové izolace a používané vybavení
Pojem měření zvukové izolace zahrnuje dva základní typy měření, analogicky ke dvěma druhům zvukové izolace. Jedná se o měření vzduchové neprůzvučnosti, která se prokazuje u vnitřních stěn i stropů a u obalových konstrukcí budovy, a dále o měření kročejové izolace neboli normalizované hladiny akustického tlaku kročejového zvuku.
Měřicí aparatura a kalibrace
Základem měřicí aparatury je zvukový analyzátor a měřicí mikrofon. Pro měření zvukové izolace je normou požadována pro obě zařízení třída přesnosti 1, tedy třída nejvyšší. Před každým měřením je nutné provést kalibraci měřicí soustavy mikrofon - analyzátor pomocí akustického kalibrátoru. Jedná se v podstatě o ověření elektrických parametrů soustavy a jejich zadání do analyzátoru. Tento postup je nutný pro získání správných výsledků.
Akustické signály a zdroje
Pro získání akustického signálu se využívá všesměrový reproduktor. Jedná se v podstatě o soustavu reproduktorů umístěných na povrch dodecahedronu (dvanáctistěnu). Jako akustický signál slouží růžový šum pro měření doby dozvuku a bílý šum pro měření vzduchové neprůzvučnosti. Bílý šum je náhodný signál s plochým výkonovým spektrem v definovaném kmitočtovém rozsahu. Růžový šum je pak signál, kde je výkon přímo úměrný převrácené hodnotě kmitočtu.
Pro měření kročejové izolace, která se vyjadřuje váženou normalizovanou hladinou akustického tlaku kročejového zvuku, se používá normalizovaný zdroj kročejového zvuku. Základní součástí zdroje kročejového zvuku je soustava pěti kladívek, každé o hmotnosti 500 gramů.
Čtěte také: Montáž sádrokartonu pro lepší zvukovou izolaci
Postup měření
Měření vzduchové neprůzvučnosti se sestává ze stanovení zvukové pohltivosti přijímací místnosti a měření útlumu zkoušené konstrukce. Pohltivost přijímací místnosti se určuje pomocí naměřených hodnot doby dozvuku. Útlum zkoušené konstrukce se poté určí souběžným nebo postupným měřením hladiny akustického tlaku vyvozené již zmíněným všesměrovým zdrojem ve vysílací místnosti, kde je tento zdroj umístěn, a přijímací místnosti. U měření normalizované hladiny kročejového zvuku se použije normalizovaný zdroj kročejového zvuku.
Běžné nedostatky svislých konstrukcí a jejich řešení
Při zkouškách zvukové izolace se často setkáváme s různými nedostatky stavebních konstrukcí, které degradují právě jejich zvukově izolační vlastnosti. Podívejme se nejprve na problematiku svislých konstrukcí, u kterých často dochází k nedodržení požadavku na zvukovou izolaci.
Oslabování zděných konstrukcí instalacemi
Častým problémem je oslabování zděných konstrukcí různými instalacemi. Problematické je umisťování zásuvkových krabic do mezibytových stěn souměrně naproti sobě. U konstrukce, která je v rámci ekonomické optimalizace projektu navržena na samé hranici požadavku na zvukovou izolaci, představuje takto symetrické umístění zásuvkových krabic nebo případně umístění více zásuvkových krabic do jedné konstrukce takový zásah, který ji posune již často pod hranici požadované hodnoty stavební vzduchové neprůzvučnosti. Pro odstranění tohoto nedostatku je většinou nutné doplnit konstrukci o sádrokartonovou předstěnu v tloušťkách od cca 70 - 80 mm.
Velice problematické je umisťování trubních rozvodů do dělicích mezibytových konstrukcí, obzvláště v případech, kdy je jedna ze sousedících místností obytná. Takovýto stavební zásah představuje výrazné oslabení tloušťky konstrukce, a to na ploše poměrně větší než v předchozím příkladu. Problémem v tomto případě nebývá jen nedostatečná vzduchová neprůzvučnost konstrukce, ale především přenos hluku z vodovodního potrubí konstrukcí. To se stává zejména v případě, kdy je potrubí do konstrukce zabudováno bez jakékoliv pružné izolace. Na tento hluk se již dle metodického pokynu hlavního hygienika České republiky vztahují hygienické limity hluku, které jsou v případě hluku uvnitř budovy poměrně přísné. Náprava problému je velice obtížná, často neakceptovatelná. Vzduchová neprůzvučnost se zde dá zvýšit vybudováním předstěny jako v předešlém případě. Dodatečná předstěna ale ne vždy dostatečně utlumí hluk z vodovodního potrubí, který se šíří i okolními konstrukcemi. Pak je nejúčinnějším opatřením obnažení potrubí a jeho dodatečné obalení pružnou izolací, například pěnovým polyetylenem.
V akustické praxi jsme se setkali i s umístěním požárního hydrantu do stěny mezi schodištěm a ložnicí. V takto oslabené stěně byla v místě niky pro hydrant umístěna pouze jedna sádrokartonová deska. Vzduchová neprůzvučnost konstrukce byla samozřejmě hluboko pod požadovanými R´w = 52 dB. Úprava stěny si vyžádala vybudování dvojitě opláštěné předsazené sádrokartonové konstrukce.
Čtěte také: Maximální komfort ve voze
Problémy s lehkými vazníkovými střechami
Častým zdrojem problémů jsou lehké vazníkové střechy. Svislé konstrukce se u vazníkových střech často provádějí pouze do podpory vazníků (úroveň podhledu). Tak vzniká nad podhledem průběžný prostor, částečně vyplněný pouze minerální izolací. Prostory se vzájemným požadavkem na zvukovou izolaci jsou odděleny mimo stěnové konstrukce navrhované na požadovaný útlum pouze deskami sádrokartonového podhledu, jejichž útlum zvuku je nedostačující. Vzduchová neprůzvučnost mezi místnostmi v takovéto situaci nedosahuje požadavku stanoveného například pro mezibytovou stěnu. Problém lze řešit více způsoby. První z možností je dozdít svislé stěny až po střešní plášť a spáru mezi zdivem a střechou náležitě dotěsnit. Toto řešení ale není vždy možné, jeho použitelnost závisí na rozmístění vazníků v podstřešním prostoru. Jinou z možností je přepažení podstřešního prostoru nad jednotlivými stěnami sádrokartonovou nebo jinou stavební deskou. Tato deska by měla být samozřejmě napojena na okolní konstrukce těsně. Zde je nutné zmínit ještě jednu důležitou zásadu. Sádrokartonový podhled nesmí probíhat průběžně z jedné místnosti do druhé. Nad stěnou je nutné desky proříznout a vzájemně separovat. Může totiž docházet k vedení zvuku rozkmitáním podhledu a následným vyzařováním zvuku v dalších místnostech.
Neodborný návrh a použití sádrokartonových předstěn
Posledním z problémů zvukové izolace svislých konstrukcí, o kterém se zde zmíníme, je neodborný návrh nebo použití sádrokartonových předstěn a desek. Jak jsme již zmiňovali výše, sádrokartonovou předstěnou lze zvýšit vzduchovou neprůzvučnost jednoduché konstrukce. Do těchto konstrukcí se řadí například konstrukce zděné z cihel a tvárnic a železobetonové konstrukce. Přidáním předstěny vznikne dvojitá kombinovaná konstrukce s jednou ohybově tuhou a jednou ohybově poddajnou konstrukcí (sádrokartonová předstěna). Neprůzvučnost těchto konstrukcí je ovlivňována jednak neprůzvučností konstrukcí dílčích a dále změnou neprůzvučnosti vlivem tloušťky vzduchové vrstvy a jejího vyplnění. Důležitým faktorem ovlivňujícím návrh předstěny je rezonanční kmitočet vzduchové vrstvy konstrukce. Ten je ovlivněn plošnou hmotností obou dílčích stěn a jejich vzájemnou vzdáleností. Zde je nutné uvést, že hodnocená zvukově izolační oblast je v rozsahu kmitočtů 100 - 3150 Hz. Rezonanční kmitočet je tedy nutné dostat mimo tuto oblast, prakticky do oblasti mnohem nižší než 100 Hz, přibližně fr < 70 Hz.
Praktickým vyzkoušením tohoto vztahu zjistíme, že pro běžné hmotnosti stěn vychází pro sádrokartonové předstěny odsazení cca 60 mm. V případě, kdy nebude toto pravidlo zachováno a rezonanční kmitočet bude ležet ve zvukově izolačním rozmezí, může dojít i ke zhoršení izolačních vlastností konstrukce.
Praktický dopad tohoto jevu si můžeme demonstrovat na dvou následujících příkladech. V prvním z nich bylo na stavbě rozhodnuto, snad vinou nedostatečné jakosti zdění a vzniklých nerovností, o obložení zděné stěny sádrokartonovými deskami namísto provedení omítek. Sádrokartonové desky byly na stěnu nalepeny přes maltové polštáře. Tím vznikla mezi stěnou a deskami vzduchová vrstva o minimální tloušťce. Při prověřování zvukové izolace byla zjištěna hodnota vzduchové neprůzvučnosti hluboko pod hodnotou deklarovanou výrobcem tvárnic. Vliv popisované rezonance zde byl zvýrazněn oboustranným obložením stěny, kdy se negativní vlivy z obou vzduchových vrstev sčítaly. Druhým a do jisté míry podobným případem je obložení železobetonové stěny deskami polystyrenu s nalepenou deskou z dřevité vlny a na ně provedenou omítkou. U stěny zde dochází k velmi výraznému poklesu neprůzvučnosti v třetinooktávovém pásmu 1600 Hz a v několika pásmech sousedních a to až o 15 dB. Důvod tohoto propadu lze vysvětlit jevem, který se v literatuře nazývá rezonance typu hmotnost poddajnost. Jedná se o kmitání vrstvy o poměrně malé plošné hmotnosti (v tomto případě omítka) na izolační vrstvě s poměrně velké dynamické tuhosti (polotuhé izolační desky).
Zvuková izolace vodorovných konstrukcí
Zvuková izolace se u vodorovných konstrukcí dělí na vzduchovou neprůzvučnost a kročejovou izolaci vyjadřovanou normalizovanou hladinou (akustického tlaku) kročejového zvuku. Problematika vzduchové neprůzvučnosti a kročejové izolace je poněkud odlišná, i když se vzájemně ovlivňují. Problematika kročejového hluku se začala dostávat do popředí s nástupem železobetonových stropů.
Čtěte také: Izolace oken PRAMOS Penta Plus
Plovoucí podlahy a jejich význam
Při pohledu na normové požadavky na zvukovou izolaci například mezi dvěma byty (R´w = 52 dB; L´n,w = 58 dB) je jasné, že pouze jednoduchá stropní deska je nedostačující. Z tohoto důvodu je nutné u konstrukcí, jež mají plnit akusticky dělící funkci, vytvářet plovoucí podlahy, které jsou od ostatních konstrukcí odděleny pružným prostředím. Příspěvek plovoucích podlah je především v oblasti kročejové izolace, ale mají vliv i na vzduchovou neprůzvučnost a to jednak přidáním hmotnosti a dále působením pružné mezivrstvy. Základní zásadou pro správnou funkci skladby stropu je důsledné oddělení skladby stropu nejen v ploše místnosti, ale i v jednotlivých detailech. Problém s přenosem kročejového zvuku nastává například pokud není roznášecí deska oddělena nejen od všech stěn v místnosti, ale také od případných prostupů.
Vliv nášlapné vrstvy a chyby provádění
Podstatný vliv na kročejovou izolaci stropu má kromě jiného nášlapná vrstva podlahy. Z hlediska kročejové izolace stropu je nejvhodnější nášlapnou vrstvou koberec. Naopak podlahová krytina z keramické dlažby nebo laminátu (často neodborně nazývaná "plovoucí") na kročejovou izolaci skladby nemá pozitivní vliv. Toto je důvod, proč by se při návrhu skladby nemělo uvažovat s nášlapnou vrstvou. Ve výsledku je ve většině případů rozhodující přenos kročejového zvuku přes skladbu s keramickou dlažbou, která bývá navržena v koupelně, a to i v případech, kdy koupelna s obytnou místností přímo nesousedí.
Ke zhoršení kročejové izolace může dojít i chybou provádění v ploše stropu. Kromě betonové mazaniny se často používají i lité potěry na bázi síranu vápenatého. Jejich rizikem je velká tekutost. Před pokládkou potěru je nutné provést dostatečně těsnou separační vrstvu a zamezit riziku jejího poškození během realizace potěru. V případě zatečení a zatuhnutí potěru nebo betonové mazaniny skrz izolační vrstvu na nosnou konstrukci dochází k propojení roznášecí vrstvy a nosných konstrukcí objektu. Funkce izolační vrstvy je v tomto případě velmi omezena a požadavek normy většinou překročen. Oprava této vady představuje vybourání podlahového souvrství a je, pokud se k ní musí přistoupit, velmi nepříjemná. Alternativně lze v případě problému s vertikálním přenosem realizovat zvukověizolační podhled.
Problémy s přenosem kročejového hluku v rámci podlaží
Setkali jsme se i s problémem nadměrného přenosu kročejového hluku v rámci jednoho podlaží. Naměřená hodnota normalizované hladiny kročejového zvuku překračovala hodnoty požadované normou. Plovoucí podlahy byly ale v předmětných prostorech realizovány. Při podrobnějším průzkumu byla odhalena příčina tohoto nadlimitního přenosu. Při provádění roznášecí desky byla provedena deska v bytě i ve společné chodbě zároveň bez vzájemné pružné separace.
Zvuková izolace stropů mezi vytápěným a nevytápěným prostorem
Jedná se o stropní konstrukce mezi vytápěným prostorem a prostorem nevytápěným (garáže, exteriér). Setkali jsme se s problémy se zvukovou izolací stropních konstrukcí mezi bytem a garáží, na něž je ze spodní strany proveden kontaktní zateplovací systém s tepelnou izolací z pěnového polystyrenu. Pokud není při návrhu těchto konstrukcí zahrnut kontaktní zateplovací systém, může být zvuková izolace stropu získaná měřením o 1 - 3 dB nižší než hodnota předpokládaná výpočtem. Tento rozdíl je dán již zmiňovanou rezonancí typu hmotnost poddajnost, kdy tenká vrstva omítky kmitá na dynamicky poměrně tuhé vrstvě pěnového polystyrenu. Tuto problematiku lze obecně přenést i na zateplování svislých obvodových stěn.
Nadměrný přenos hluku bývá jedním z častých důvodů reklamací uživatelů obytných domů. Kvalitní návrh konstrukcí je jedním ze základních kroků k dosažení požadovaných zvukově izolačních vlastností konstrukcí.
Řešení zvukové izolace kleneb
Problém odhlučnění klenbového stropu, ze kterého bylo slyšet především dupání, lze řešit komplexně. V případě nerovné kamenné klenby v patře starého domu, kde nelze použít trámy kvůli nestejné výšce vystupujících kamenů, se doporučuje vyplnění nerovností lehkým porézním materiálem. Umělé kamenivo Liapor je v tomto případě doporučovaný a vhodný materiál.
Liapor a alternativy pro výplň kleneb
Uvážit je potřeba to, jsou-li na strop kladeny požadavky z hlediska tepelné izolace a jaké bude výsledné zatížení podlahy. Variantou k násypu z umělého kameniva je použití liaporbetonu nebo ekostyrénbetonu. Při běžném zatížení v případě obytných místností je postačující násyp z kameniva Liapor, který je stabilizovaný prolitím cementovým mlékem. Pevný podklad pro podlahu je pak vytvořen betonovou mazaninou. Konečná nášlapná vrstva pak může být provedena z dlažby, dřevěných nebo plastových lamel apod. Zapomenout by se nemělo ani na akustické vlastnosti, především na izolaci z hlediska kročejového hluku.
Z hlediska útlumu hluku se rozlišuje vzduchová neprůzvučnost a ochrana proti kročejovému hluku. Požadavky na hlukovou izolaci udává ČSN 73 0532. Vzduchová neprůzvučnost je fyzikální veličina, která charakterizuje schopnost konstrukce utlumit hluk (zvukové vlny šířící se vzduchem), který vzniká v sousedním prostoru (řeč, hudba apod.). Schopnost konstrukce zvukově izolovat je přímo úměrná hmotnosti použitých materiálů ve skladbě stropu. V případě klenby s násypy pro hlukovou izolaci je často vzduchová neprůzvučnost dostatečná.
Pěnové sklo pro izolační zásypy
Násypem štěrku REFAGLASS je možné jednoduše řešit izolační zásypy na klenutých stropech. Násyp z pěnového skla je lehký, nehořlavý, nenapadají jej hlodavci, je ekologický a trvanlivý. Násyp stabilizuje nadložní vrstvu klenboví. Vrstva je odolná proti nasákavosti vodou, má nízkou hmotnost výrazně sníží rizika poruch kleneb. Nasypáním štěrku REFAGLASS je také možné jednoduše nahradit staré nevhodné násypy (stavební suť, škvára, písek, hobliny, piliny), které jsou často těžké, hořlavé a nasákavé. Násyp ze štěrku z pěnového skla se výborně hodí i na zateplení střech, včetně zelených střech.
Plovoucí podlaha nad klenbou
U kročejového hluku jde o zamezení pronikání vlnění, které vzniká nejčastěji chozením po podlaze, pádem předmětů apod. Hluk se přenáší do okolních svislých konstrukcí přes nosné prvky stropu (zde je to klenba). Aby se tomu zamezilo, jsou zde používány takzvané plovoucí podlahy. V principu se jedná o „plovoucí“ desku na kročejové izolaci, což je nejčastěji tuhá deska z minerální vlny. Násyp umělého kameniva by tedy bylo vhodné uzavřít betonovým potěrem jako podklad pro plovoucí podlahu. Na něj bude uložena kročejová izolace. Doporučují se tuhé desky z minerální nebo kamenné vlny (např. Steprock) v tl. 2 až 3 cm. Na tuto izolaci položíte dvojitou vrstvu z OSB desek (2 x 12 mm), nebo betonovou desku o tloušťce 5 cm armovanou ocelovou sítí. Tato vrstva vytváří onu „plovoucí podlahu“. Nesmí být pevně spojená s okolní stěnou, je zde potřeba ponechat cca 2 cm mezeru, vyplněnou minerální izolací. Pak následuje vlastní nášlapná vrstva.
Vzorové skladby podlah včetně kročejových útlumů najdete v technické dokumentaci podlah výrobců kročejové izolace. Například Rockwool - najdete na www.rockwool,cz, nebo je možno kontaktovat regionálního zástupce firmy.
Odhlučnění potrubí a instalačních šachet
Hluk z potrubí a instalačních šachet se někdy může takzvanými bočními cestami přenášet i do okolních stěn. Plastovým potrubím se velmi snadno šíří takzvaný hluk z proudění (když teče voda nebo padá odpad), který pak prostupuje tenkými stěnami šachty přímo do vašeho bytu. Abychom ho zastavili, obyčejný tepelný obal nepomůže. Používají se profesionální zvukově izolační pásy a těžké membrány, kterými se trubky pevně obalí.
Základy akustické izolace a materiály
Hluk se šíří konstrukcí, jako například teplo kovem. Některými materiály více, některými méně. Mezi ty nejhorší patří železobetonové konstrukce a ostatní prefabrikované a lité konstrukce, laicky řečeno, například paneláky. Tím, že jsou to jednolité betonové desky, jsou to nejlepší vodiče. U cihlových stěn, dřevostaveb, staveb z lehčených betonů (ytong) a novodobých chytrých tvarovek (duté cihly porotherm apod.) potíže s vedením hluku lze eliminovat lépe. Nemají takovou vodivost už jen minimálně proto, že jsou tvarovky spojeny spárou, nejsou jednolité. Tím, že jsou duté, nebo s malou objemovou hmotností tolik nevodí. Tím paradoxně lehčí, dutá cihla izoluje teplo i hluk než těžká plná cihla. Čím více materiálu, tím více vodivosti. Vzduch je nejlepší izolant! Proto nemáme plastová okna s 5ti centimetrovým sklem, ale se sklem tenkým, ale zdvojeným.
Tvorba předstěn pro maximální eliminaci hluku
Pokud chcete opravdu maximálně eliminovat průnik zvuku skrze stěnu, či strop a to v obou směrech, tedy od Vás i z vedlejší místnosti k Vám, nic rozhodně nezkazíte tím, když místo prostého nalepení izolace na stěnu dáte pod izolační desky dřevěný rošt. Ještě lepší, když se tento rošt nebude dotýkat původní stěny. Takhle Vám vlastně vznikne předstěna. Latě, na které bude pěna nainstalována je třeba uchytit mezi zemí a stropem. Tento způsob instalace je vhodný zejména, když chcete snížit šíření hluku od Vás, do vedlejší místnosti, nebo bytu.
Máte-li v záměru odizolovat vyšší hlučnost od Vás (bicí nástroje, domácí kino apod.), nebo také zamezit hluku z vedlejší místnosti, či bytu k Vám, jednoznačně se doporučuje instalace panelů na dřevěné latě, nejlíp ještě odsazené od stěny. Ať už zvolíte tu, či onu variantu, je třeba brát na zřetel, že zvuk se šíří konstrukcí… To znamená, že i kdybyste na odizolování jedné dané stěny použili tu nejdražší a nejlepší izolaci, která by měla nejlepší útlum v dB, pořád se zvuk bude nést přes strop, podlahu, okolní stěny a potrubní instalace… Cílem akustický izolací je hladinu hluku eliminovat.
Místnost v místnosti
V podstatě jediný způsob, jak odhlučnit místnost s nějakou jistotou obstojné účinnosti, je udělat místnost v místnosti. Za hliníkové profily se naskládá absorpční vata (Rockwool nebo Isover, kde je gramáž min. 40 kg/m3). Následně se na rastrovou konstrukci nainstalují celoplošně jedna vedle druhé lisované akustické desky, tak aby vznikla homogenní, co nejvíce neprodyšná vrstva. Podobně se při montáži protihlukových desek musí přemýšlet. Lisované akustické desky svou pěnovou strukturou budou zároveň vylepšovat akustiku prostoru. Když se lisované desky nezaklopí, tak sice vylepší akustiku, ale zároveň slábne efekt zvýšení neprůzvučnosti. Proto se doporučuje zaklopení něčím sofistikovanějším než běžným sádrokartonem, který může akustiku místnosti výrazně zhoršit. Na zaklopení se používají protihlukové eko desky. Tyto desky jsou vyrobeny z pojeného lisovaného materiálu, není to monolit. Takže nerezonují jako sádrokarton, nepřenášejí hluk a hlavně jej ani neodráží, ale naopak částečně absorbují. Přičemž samotná eko deska má Rw (koeficient zvýšení neprůzvučnosti) kolem 32 dB, takže ještě celkové skladbě pomůže.
Akustické úpravy vnitřních prostor
Ve velkých otevřených prostorech se zvuk často rozléhá, odráží od stěn a tříští. Vzniká tak velmi nekomfortní prostředí, v němž se lidé musí překřikovat a hluk narůstá. Provádí se úpravy akustiky, při nichž se prostor zatlumí a vytvoří optimální podmínky pro poslech hudby, mluveného slova, sport, práci i kulturu. Špatná akustika místnosti je jednou z příčin, proč se lidé v prostoru necítí dobře. Nadměrnou hlučností často trpí společenské prostory, restaurace, open space kanceláře nebo call centra. Zvláštním případem jsou školy a školní jídelny, na které se vztahují legislativní normy.
Měření a návrh akustických úprav
Pro řadu prostorů platí závazné akustické normy, jejichž dodržení je podmínkou pro úspěšnou realizaci a často i kolaudaci objektu. K posouzení, návrhu nebo projektu akustických úprav je často potřeba provést vstupní akustické měření. Odborné práce, jako jsou návrhy, studie, projekty, posouzení nebo měření, provádí vždy specializovaný akustik. Akustické izolace se provádí instalací zvukově izolačních konstrukcí nebo lehkých konstrukcí suché stavby.
Používané materiály pro akustické úpravy
Pro úpravu vnitřní akustiky místnosti se využívají akustické obklady na stěny a stropy nebo prostorové prvky, které zvuk pohlcují nebo rozptylují. Kvalitnímu posouzení situace a návrhu předchází měření vstupních akustických parametrů. Během realizace se provádí i etapová měření, která předepisují normy pro projektování prostorové akustiky.
Pro úpravy akustiky se využívají akustické stěnové a podhledové panely Eurocoustic. Tyto minerální obklady mají vynikající akustickou absorpci. K dispozici je řada řešení s různými povrchovými úpravami vhodnými například do tělocvičen, sportovních nebo plaveckých hal i do zdravotnických zařízení. Akustické desky Baswa jsou vysoce pohltivý bezespárý kontaktní systémem. Systém se skládá z panelů na bázi minerálních vláken. Desky s vysokou hustotou jsou doplněny vrstvou pojeného tříděného písku, na kterou se po nalepení panelu nanáší tenké vrstvy mikroporézní krycí směsi. Jejich výhodou je vynikající schopnost širokopásmového pohlcování zvuku. Desky umožňují vytvářet hladký povrch s možností výběru barev. Hodí se i pro klenby a zakřivené povrchy. Desky Baswa jsou k dispozici i se systémem trubiček, které umožňují vedení kapaliny pro chlazení nebo vytápění.
Pro designově náročné zákazníky se pracuje se systémem Texaa. Jedná se o širokou nabídku textilních obkladů a závěsných prvků, které vedle akustického efektu prostor vizuálně ozvláštňují. Materiály a konstrukce se vyznačují dotekovou měkkostí, vysokou elasticitou, velmi vysokou trvanlivostí a odolností. Materiály jsou omyvatelné, odolné proti ohni a nabízejí možnost vytvářet velké plochy na stěnách i stropech.
Akustický materiál Ideatec na bázi dřeva s různými perforacemi, formáty a povrchovými úpravami je velmi žádán pro svůj ryze přírodní vzhled, vysokou mechanickou odolnost, trvanlivost a snadnou udržovatelnost. Zajímavá designová řešení umožňují také materiály na bázi sádry - kazetové děrované i plné panely, bezespáré perforované podhledy a stěnové obklady. Používají se materiály firem Rigips, Knauf nebo LaCoustic.
tags: #zvukova #izolace #kleneb #informace