Opatrovnictví slouží k ochraně práv a zájmů osob, které nejsou schopny samostatně právně jednat, ať už se jedná o děti, nebo dospělé s omezenou svéprávností. Opatrovník je osoba, kterou jmenuje soud, aby zastupovala někoho, kdo se nedokáže plně právně rozhodovat. Cílem rozhodnutí o svéprávnosti není osobu omezit na vše, co zákon umožňuje, ale pokud už k takto zásadnímu kroku soud přistupuje, udělat to s největší opatrností a jen tam, kde je to nezbytně nutně třeba a po nejkratší možnou dobu. Nadále platí, že každý zásah do svéprávnosti je závažným zásahem a vždy musí být šetřeno práv osoby, u které se omezení aplikuje. Omezení je v zájmu člověka. Jedná se primárně o ochranu osoby samotné.
Omezení svéprávnosti
Omezení svéprávnosti znamená, že člověk v některých věcech nemůže sám právně jednat. Omezit svéprávnost člověka lze jen tehdy, hrozila-li by mu jinak závažná újma a nepostačí-li vzhledem k jeho zájmům mírnější a méně omezující podpůrná opatření. Svéprávnost pak může soud omezit pouze v rozsahu, v jakém člověk není schopen právně jednat, a člověk s omezenou svéprávností je nadále způsobilý právně jednat v rozsahu, v němž jeho svéprávnost nebyla omezena. Soud v rozhodnutí o omezení svéprávnosti vymezí rozsah, v jakém způsobilost člověka samostatně právně jednat omezil. Stejně tak rozhodnutí o omezení svéprávnosti nezbavuje člověka práva samostatně právně jednat v běžných záležitostech každodenního života. Soud nesmí nikdy osobu omezit v běžných záležitostech každodenního života. Mezi ně ale určitě může patřit například nákup, jídla, potřeb pro domácnost, jízdenky apod.
Podmínky pro omezení svéprávnosti:
- Duševní porucha: Podstatná změna nastala v případě, pokud člověk není pro duševní poruchu, která není jen přechodná, schopen právně jednat. V takovém případě, je-li to v zájmu člověka, jehož se to týká, může soud omezit svéprávnost. Na rozdíl od dřívější právní úpravy tedy již není možné zcela zbavit člověka svéprávnosti (způsobilosti k právním úkonům).
- Hrozící závažná újma: Hrozící závažná újma je jednou z nových a zároveň zcela zásadních podmínek pro omezení ve svéprávnosti. Samotná existence zdravotního postižení ovšem neznamená automaticky hrozící újmu. Například u dvou osob se stejným postižením může být fakticky úplně jiná situace v závislosti na mnoha různých faktorech - prostředí, ve kterém osoba žije, služby, které využívá, podpora poskytovaná rodinou anebo přáteli, její reálné schopnosti a dovednosti atd. Při zvažování hrozící újmy musí být přihlíženo i k její reálnosti, mimo jiné z dosavadního života osoby. Nelze tedy pracovat s pouze s čistě hypoteticky hrozící újmou.
- Nemůže být řešeno mírnějším prostředkem: Případ nelze řešit mírnějším prostředkem - např. zastoupení členem domácnosti, podpůrce nebo jmenování opatrovníka bez omezení svéprávnosti. Omezení svéprávnosti má být nejkrajnější ze všech možných řešení. Nelze k němu tedy přistupovat jako k první možné volbě.
Doba omezení svéprávnosti:
Svéprávnost lze omezit nejvýše na 3 roky (opakovaně) nebo na dobu nutnou pro vyřízení určité záležitosti. Soud může svéprávnost omezit v souvislosti s určitou záležitostí na dobu nutnou pro její vyřízení, nebo na jinak určenou určitou dobu, nejdéle však na tři roky. Pokud doba trvání omezení ve svéprávnosti nebude novým rozhodnutím prodloužena, osoba takto omezená se počátkem čtvrtého roku stává svéprávnou. Výjimkou je, pokud soud v dané době zahájí řízení o prodloužení doby omezení. Pak trvají právní účinky původního rozhodnutí až do vydání nového rozhodnutí, a to až na jeden rok. Nejpozději po 5 letech soud musí svéprávnost opatrovance opět přezkoumat. Pokud nezahájí včas řízení nebo ho neukončí během jednoho roku, je svéprávnost navrácena.
Podpůrná opatření
Omezení svéprávnosti lze přistoupit pouze v zájmu člověka. Mezi podpůrná opatření patří předběžné prohlášení, nápomoc při rozhodování a zastoupení členem domácnosti.
Předběžné prohlášení
Předběžné prohlášení slouží lidem, kteří v budoucnu očekávají vlastní nezpůsobilost právně jednat (například v případě nevyléčitelného onemocnění, u něhož lze očekávat postupné zhoršování zdravotního stavu). Mohou tak ovlivnit, kým nebo jakým způsobem budou spravovány jejich záležitosti. V předběžném prohlášení může člověk také vyjádřit přání, kdo by se měl stát jeho opatrovníkem v případě omezení svéprávnosti. Předběžné prohlášení může být sepsáno ve formě veřejné listiny (notářským zápisem) nebo ve formě soukromé listiny opatřené datem a podpisy dvou svědků. Od předběžného prohlášení je třeba odlišit tzv. dříve vyslovené přání, sloužící pro případ, kdy člověk není kvůli svému zdravotnímu stavu schopen udělit souhlas nebo nesouhlas s poskytováním zdravotních služeb.
Nápomoc při rozhodování
Umožňuje pomoc při rozhodování i bez omezení svéprávnosti. Smlouvu o nápomoci schvaluje soud, smlouva určuje podpůrce, tedy osobu nebo osoby, které budou podporovanému při rozhodování nápomocné. Podpůrce je přítomen při jednáních, zjišťuje potřebné údaje a je podporované osobě nápomocen radami. Podpůrce nesmí ohrozit zájmy podporovaného ani se bezdůvodně obohatit.
Zastoupení členem domácnosti
Pokud duševní porucha brání člověku samostatně jednat, je možné, aby jej zastoupil příbuzný nebo jiná blízká osoba, která žije s nemocným ve společné domácnosti minimálně 3 roky. Zastoupení schvaluje soud, který musí zjistit vůli zastoupeného, a to i za použití takového způsobu dorozumívání, který si zastoupený zvolí. Zastoupení členem domácnosti se vztahuje na hospodaření s příjmy zastupovaného v rozsahu potřebném pro obstarávání běžných záležitostí. Zástupce není oprávněn k rozhodování o zásahu do duševní nebo tělesné integrity zastupovaného člověka.
Řízení o omezení svéprávnosti
Řízení o omezení svéprávnosti může soud zahájit na návrh nebo i bez návrhu na základě podnětu. Návrh soudu může zaslat například některá z blízkých osob, navrhovatelem ale může být také poskytovatel zdravotních či sociálních služeb. Namísto návrhu je možné soudu zaslat pouze podnět k zahájení řízení. Soud pak může zvážit, zda má na základě podnětu dostatek informací pro zahájení řízení o omezení svéprávnosti. Rozdíl mezi návrhem a podnětem spočívá v tom, že navrhovatel se stává účastníkem řízení, avšak osoba, která podává podnět, účastníkem řízení není. Za podání návrhu na omezení nebo navrácení svéprávnosti se neplatí soudní poplatek. Stát hradí advokáta, kterého Vám soud dal jako opatrovníka pro řízení. Návrh či podnět se zasílá okresnímu soudu dle bydliště posuzované osoby. Bydlištěm přitom rozumíme místo aktuálního pobytu posuzované osoby - to může být místo, kde posuzovaný aktuálně bydlí, nebo to může být místo, kde se nachází zdravotnické zařízení nebo zařízení sociálních služeb, kde se posuzovaný aktuálně nachází. K podání návrhu soudu je třeba přiložit lékařskou zprávu, ve které je zhodnocen zdravotní stav posuzované osoby. Není-li lékařská zpráva součástí návrhu, soud vyzve navrhovatele, aby zprávu doložil. Pokud ji soudu nedoloží, soud řízení zastaví. V praxi často vidíme, že návrhy bývají zamítány kvůli nedostatečnému odůvodnění nebo chybějícím lékařským zprávám.
Průběh řízení:
- Zahájení řízení: Soud zahájí řízení na návrh nebo z vlastního podnětu.
- Vyslechnutí a zhlédnutí osoby: Soud musí člověka zhlédnout. Jedná se o povinnost soudce zhlédnout osobu, o které rozhoduje. K tomu může dojít jak v budově soudu, tak i v domácnosti posuzované osoby, v zařízení zdravotních či sociálních služeb i jinde v rámci tzv. „jiného soudního roku“. Soud musí zjistit názor člověka, o jehož svéprávnosti se rozhoduje a použít k tomu takový způsob dorozumívání, jaký si daná osoba zvolí. Osoba má tedy právo zvolit si typ komunikace, jaký užívá, například za pomoci tzv. jednoduchého čtení, pomůcek, obrázků apod. Má právo se kdykoli zeptat na to, čemu nerozumí a požádat o vysvětlení.
- Ustanovení opatrovníka pro řízení: Když soud rozhoduje o omezení Vaší svéprávnosti, musíte mít u soudu svého zástupce. Zástupcem je opatrovník pro řízení. Soud Vám musí dát opatrovníka pro řízení. Opatrovník pro řízení je někdo jiný než opatrovník, kterého Vám soud jmenuje, pokud Vás omezí ve svéprávnosti.
- Znalecký posudek: Soud v řízení nechává také zpracovat znalecký posudek z oboru psychiatrie nebo psychologie a musí individuálně posoudit hrozící újmu a možnost méně omezujících opatření. Na návrh znalce může soud nařídit, aby posuzovaný byl po dobu nejvýše 4 týdnů vyšetřován ve zdravotním ústavu, jestliže je to nezbytně třeba k vyšetření zdravotního stavu a nelze-li toho dosáhnout jinak.
- Rozhodnutí soudu: Soud v řízení o svéprávnosti nejde jen o zjištění zdravotního stavu osoby ale zjištění celé jeho životní situace. Například tedy to kde a jak žije, jaké má potřeby, jaké služby (ať již profesionální či laické) jsou mu poskytovány, zda chodí do práce, zda sám jedná na úřadech a mnoho dalších skutečností. V rámci zvažování situace osoby s postižením a její situace a případné míry rizika si tedy nikdy nelze vystačit pouze se zprávou lékaře či znaleckým posudkem. Soud v rozhodnutí o omezení svéprávnosti jmenuje člověku opatrovníka. Pokud opatrovanec sepsal předběžné prohlášení, bude soud vycházet při výběru opatrovníka z tohoto prohlášení. Pokud ne, přihlédne soud k přáním opatrovance, k jeho potřebě i k podnětům osob opatrovanci blízkých, sledují-li jeho prospěch, a dbá, aby výběrem opatrovníka nezaložil nedůvěru opatrovance k opatrovníkovi. Opatrovníkem nelze jmenovat osobu nezpůsobilou právně jednat nebo osobu, jejíž zájmy jsou v rozporu se zájmy opatrovance, ani provozovatele zařízení, kde opatrovanec pobývá nebo které mu poskytuje služby, nebo osobu závislou na takovém zařízení. Soud v rozhodnutí o omezení svéprávnosti vymezí rozsah, v jakém způsobilost člověka samostatně právně jednat omezil. K tomuto účelu se nejčastěji používá negativního výčtu, tj. vyjmenovává se právní jednání, ke kterému není člověk způsobilý. Soud rozsudek o omezení svéprávnosti sepíše a pošle ho Vám a dalším lidem. Můžete dál samostatně dělat to, v čem Vás soud ve výroku rozhodnutí výslovně neomezil. Můžete jednat také v oblastech, ve kterých Vás soud omezil, pokud si tím nepůsobíte újmu. Pokud jste právně jednali v oblasti, ve které jste omezeni, může být Vaše jednání považováno za neplatné. Pokud se stane, že člověk omezený na svéprávnosti činí úkony, ve kterých nemá jednat on ale jeho opatrovník, mohou být tyto úkony prohlášeny za neplatné, to však pouze za podmínky, že by opatrovanci působily újmu.
Pokud má soud za to, že vzhledem k zájmům posuzovaného postačuje mírnější opatření, může v průběhu řízení o omezení svéprávnosti namísto omezení svéprávnosti rozhodnout o schválení smlouvy o nápomoci nebo schválení zastoupení členem domácnosti.
Opatrovnictví
Opatrovnictví je jednou z forem zastoupení, kdy je soudem opatrovanci (tj. tomu, kdo je zastupován) jmenován opatrovník, který hájí jeho zájmy. Opatrovník může být určen jak pro obecné zastupování (tzv. hmotněprávní opatrovník), tak i pro jedno konkrétní řízení (procesní opatrovník). O ustanovení opatrovníka rozhoduje pouze soud. Pokud posuzovaná osoba sepsala předběžné prohlášení, kde vyjádřila přání, kdo má být jejím opatrovníkem, soud k prohlášení přihlíží. Při jmenování opatrovníka soud sleduje nejlepší zájmy opatrovance. Opatrovníkem nemusí být pouze osoba blízká, existuje také institut veřejného opatrovníka.
Povinnosti opatrovníka
Hlavní úlohou opatrovníka je starat se o naplnění opatrovancových práv a chránit jeho zájmy. Opatrovník také dbá o zdravotní stav opatrovance. Aby mohl tyto úlohy dobře plnit, musí udržovat s opatrovancem vhodným způsobem a v potřebném rozsahu pravidelný kontakt a projevovat o opatrovance skutečný zájem. Při zastupování opatrovance musí opatrovník vycházet z názoru a přání opatrovance. Při právním jednání vždy vysvětlí opatrovanci srozumitelně povahu a následky rozhodnutí, která je potřeba učinit. Opatrovník při plnění svých povinností naplňuje opatrovancova právní prohlášení a dbá jeho názorů, i když je opatrovanec projevil dříve. Zákon dále nově stanovuje konkrétní povinnosti opatrovníka související se správou jmění. Do dvou měsíců od svého jmenování vyhotoví opatrovník soupis spravovaného jmění a doručí jej soudu, opatrovanci a opatrovnické radě (je-li zřízena). Dále je opatrovník povinen poskytovat soudu, respektive opatrovnické radě pravidelné každoroční zprávy obsahující vyúčtování správy jmění. Opatrovník by měl jednat osobně a dalšího zástupce může pověřit, pouze vyžaduje-li to nutná potřeba. Odpovídá pak za výběr vhodné osoby. Toto ustanovení může mít praktický dopad na situace, kdy opatrovanec nežije v blízkosti opatrovníka, ale využívá ve svém každodenním životě podporu sociální služby.
Dozor nad činností opatrovníka
Na činnost opatrovníka dohlíží soud, který ho ustanovil. Soud také vyřizuje podněty a upozornění (od kohokoli), které se týkají zájmu opatrovaného a činí vhodná opatření. Ve své roli podléhá takový opatrovník dozoru soudu, zejména v tom ohledu, zda nepodstupuje nepřiměřená rizika a nepřekračuje své pravomoci. Zejména nesmí nakládat s majetkem opatrovance svévolně a u zásadních rozhodnutí (např. prodej nemovitosti) potřebuje souhlas soudu. Opatrovník má právo si odečíst z výnosu jmění dítěte potřebné náklady související se správou jeho jmění.
Veřejný opatrovník
Veřejným opatrovníkem jmenuje soud obec, kde má opatrovanec bydliště, nebo organizaci, kterou obec k veřejnému opatrovnictví zřídila. V malých obcích dělá veřejného opatrovníka starosta, ve větších městech nejčastěji sociální pracovníci městského úřadu. Veřejným opatrovníkem je tedy formálně obec, ale povinnosti vykonává její konkrétní zaměstnanec.
Opatrovnická rada
Rovněž je možné ustanovit opatrovnickou radu. Jde o orgán, který hájí zájmy opatrovance, aktivně spolupracuje s opatrovníkem a zajišťuje, že jsou práva, přání a vůle opatrovance naplňována. Podílí se na dohledu nad činností opatrovníka. Členem opatrovnické rady se může stát jen osoba, která o opatrovance prokáže dlouhodobý a vážný zájem a jejíž zájem neodporuje zájmu opatrovance. Rada musí mít nejméně 3 členy. O její ustanovení může požádat opatrovanec nebo osoba opatrovanci blízká. Tato žádost se doručuje opatrovníkovi, ale je vhodné ji zaslat v kopii i opatrovnickému soudu, aby případně mohl monitorovat proces vzniku rady. Proces vzniku, fungování a pravomoci opatrovnické rady upravuje občanský zákoník.
Zánik opatrovnictví
Opatrovnictví zaniká smrtí opatrovance, nebo navrácením svéprávnosti. Opatrovnictví může zaniknout smrtí nebo odvoláním opatrovníka. Soud jej odvolá na jeho žádost, nebo z vlastního rozhodnutí, pokud neplní řádně své povinnosti. Zároveň opatrovanci jmenuje nového opatrovníka. Smrtí opatrovníka však opatrovnictví nezaniká a dokud soud nejmenuje opatrovanci nového opatrovníka, přechází opatrovnictví automaticky na obec, kde opatrovanec bydlí. Soud poté zahájí řízení a rozhodne o novém opatrovníkovi.
Opatrovnictví bez omezení svéprávnosti
Soud může jmenovat opatrovníka mimo jiné také tomu, koho neomezil ve svéprávnosti, ale jehož zdravotní stav mu působí obtíže při správě jmění nebo hájení práv. Nevztahuje se jen na duševní poruchy, ale na nepříznivý zdravotní stav obecně. Opatrovnictví bez omezení svéprávnosti je vhodné pro osoby, kterým nehrozí újma vlastním aktivním právním jednáním, ale jsou ohroženy tím, že by nejednaly, například by si nepožádaly o důchod nebo neřešily dluhy. Jedná se o mírnější a méně omezující opatření.
tags: #zřízení #opatrovnictví #pro #osobu #bez #omezení