Kvalita a pevnost betonu je z velké části závislá na jeho zpracování. Požadované vlastnosti dosáhne až správným zhutněním. Při stavbě proto přijdou vhod lehko- a samozhutnitelné betony.
Lehkozhutnitelné betony
Lehce zhutnitelný beton vyžaduje jen minimální vibrování, povrch je ale třeba urovnat. Řešením je buď náročné vibrační zhutňování nebo použití lehkozhutnitelných betonů.
Přitom je žádoucí, aby byl beton co nejvíce tekutý, aby se dobře rozléval, vyplnil tvarově složité konstrukce, dovolil dokonalé vybetonování všech detailů, betonáž štíhlých a tenkých konstrukcí a také silně vyztužených konstrukcí.
K tomu se používají moderní přísady, tzv. superplastifikátory, díky nimž se beton lehce zpracovává, jednoduše ukládá do konstrukce a snadno se rozlévá.
Zástupcem takových betonů je řada Compacton od firmy Cemex. Ta nedávno prošla inovací, jejímž výsledkem je ještě nižší viskozita při zachování snadné či samovolné zhutnitelnosti.
Čtěte také: Chyby při hutnění betonu ve ztraceném bednění
Odpadá zhutňování obvyklé u běžných betonů, což přináší úsporu času až 70 %. Navíc se v tu chvíli obejdete bez dvou pomocníků a nákladné hutnicí techniky.
Lehce zhutnitelné betony s konzistencí F6 se vyrábějí v pevnostních třídách C16/20 až C25/30. Konzistence samozhutnitelných betonů je nově označována třídou SF2. V této třídě jsou betony Compacton vyráběny od pevnostní třídy C25/30 výše. Dodávka je možná až na stavbu v autodomíchávačích v předem domluveném čase.
Zásady práce s betonovou směsí
Beton je materiál obsahující cement, který neodmyslitelně vyžaduje pečlivý přístup při zpracování a zejména ošetřování po provedení. Mnoho chyb pramení nejčastěji z nedodržení základních technologických postupů, a to ať neznalostí nebo laxním přístupem.
Níže uvádíme základní zásady práce s betonovou směsí:
- Přesun betonové směsi z autodomíchávače nebo nákladního vozidla by měl být co nejkratší.
- Při dopravě a manipulaci s betonem je důležité dbát na to, aby se směs nerozmísila. To se může stát například následkem otřesů při dopravě betonu na korbě nákladního vozidla, transportem směsi pásovým dopravníkem s velkým úhlem stoupáním nebo volným pádem betonové směsi z větší výšky (více než 1 m).
- Betonáže je možné provádět až na vzdálenost 300 m nebo do výšky až 50 m a to s pomocí čerpadel. Betonáž na větší vzdálenosti nebo výšky je prováděná pomocí jeřábu a takzvané bádie - nádoby určené k transportu betonové směsi.
Vliv klimatických podmínek na betonáž
Při dopravě a čerpání betonu je velmi důležité zohlednit klimatické vlivy. To znamená, aby v zimním období nedocházelo k namrzání směsi na sítech čerpadla nebo prutech výztuže v bednění.
Čtěte také: Význam vibračního hutnění betonu pro kvalitu stavby
Teplota je pro beton jedním z nejdůležitějších faktorů ovlivňujících jeho kvalitu. Při nízkých teplotách se hydratace cementu zpomaluje a beton tuhne pomaleji. Pokud beton dosáhne teploty nižší než +5 °C, proces tuhnutí se takřka zastaví.
Při vyšších teplotách se tuhnutí betonu výrazně zrychluje. Optimální teploty pro betonování jsou v rozmezí +15 až 25 °C.
Minimální teplotu směsi +5 °C je potřeba udržet i po uložení do konstrukce po dobu alespoň 24 hodin. Beton se musí chránit před mrazem až do dosažení zmrazovací pevnosti Rz (tato pevnost je cca 5 MPa), což je cca po 2 dnech (může se lišit dle typu použitého betonu).
Aby bylo možné používat beton při nízkých teplotách, je nutné používat vyšší pevnostní třídy betonu nebo upravit složení pomocí takzvané zimní směsi. K výrobě je používána teplá voda pro zajištění hydratačního procesu a dodání betonu v požadované teplotě. Zároveň se používají speciální přísady urychlující náběh pevností.
Při betonáži za vyšších teplot (nad +25°C) je bezpodmínečně nutné maximálně zkrátit dobu transportu a zabudování směsi. Betonová směs má se zvyšující se teplotou rychlejší náběh pevnosti a tedy rychleji tuhne a tvrdne. To s sebou přináší zároveň rychlý nárůst smršťovacího napětí a vysoké riziko vzniku trhlin.
Čtěte také: Praktické tipy pro ruční hutnění betonu
Renomovaní výrobci používají opatření omezující negativní klimatické vlivy operativními změnami receptur. Jednou z možností je použití různých cementů - portlandských, směsných nebo s různou jemností mletí -, což v kombinaci s vhodnými přísadami upravuje zpracovatelnost a tuhnutí čerstvé betonové směsi v daném období.
Způsoby hutnění betonové směsi
Během ukládání betonové směsi je nutné provést hutnění. Způsob hutnění je volen podle druhu použité směsi a typu betonované konstrukce. Míra zhutnění má přímý vliv na výslednou pevnost betonu.
Hutněním je potřeba minimalizovat objem kavern (prázdná místa) a to z dalšího důvodu - objem betonu, zejména ve stěnových konstrukcích, vyvíjí svou vlastní váhou vysoký tlak.
Hutnění směsí s vyšší konzistencí je vždy prováděno tak, aby byla mechanickým pohybem vibrována směs, ale nikoliv výztuž. Vibrující výztuž může způsobit nestejnoměrnou hutnost betonu a tím související poruchy.
Vibrování by mělo vždy probíhat v přiměřeném rozsahu, aby nedocházelo k rozmísení směsi.
- Válcovitý tvar, na konci zaobleny. Hutní betonovou směs nepřímo.
- Připevňují se z vnější strany na bednění, které se rozkmitá a tím jsou přeneseny vibrace do betonové směsi. Používají se ke zhutnění plošných konstrukcí malé tloušťky.
- Vyvozují údery na čelní štít hlavice a tím zhutňují betonovou směs pod sebou. Jsou umístěny na spodku pracovní desky.
- Nejúčinnější způsob zhutňování.
Ošetřování betonu po betonáži
Ošetřování betonu pro provedení je nejdůležitějším procesem. V běžných podmínkách je osvědčeným a často používaným způsobem ošetření plošných konstrukcí, např. základových desek, stropů nebo betonových komunikací, provedení povrchového parafínového nástřiku (curingu).
Je nutné si však uvědomit, že ochrana tohoto typu vysychání zpomaluje, ale nezastavuje. Při vyšších teplotách v kombinaci se zvýšeným prouděním vzduchu (vítr, průvan) může docházet k velkému objemu ztráty vlhkosti a právě díky parafínu nemožnosti doplňovat do betonu vlhkost kropením.
V takových podmínkách je neúčinnější ochranou stálé doplňování vody nebo vytvoření parotěsné ochrany pomocí silnovrstvých fólií (min. tl 0,2mm). V případě betonáže na terén je vhodné před betonáži podklad nasytit vodou, která následně doplňuje odparem vlhkost do betonu.
V zimním období je ošetřování minimální, pokud je zajištěná ochrana betonu popsaná výše. V případě teplot pod -10 °C je vhodnějším řešením odložit betonáž na příznivější počasí.
Kromě způsobu zpracování a klimatických podmínek ovlivňuje kvalitu betonu také neodborná úprava či zásah do receptury betonové směsi na staveništi.
- Dořeďování betonové směsi - ač je projektantem nebo statikem navržená konkrétní konzistence, dochází často řemeslníky k ředění, protože čím je betonová směs řidší, tím lépe se s ní pracuje. Je tím ovšem narušena její pevnost, jelikož pro každou konzistenci a požadovanou pevnost je odlišná receptura směsi.
- Přidáváním nevhodných příměsí, jakými mohou být i vlákna.
Konzistence betonové směsi
Betonové směsi jsou vyráběny v několika úrovních konzistence, neboli stupně zpracovatelnosti od S1 až do S4. Stupeň S1 je směs zavlhlá, tedy určená pro přepravu sklápěcími vozy. Ostatní konzistence S2 až S4 jsou vhodné pro dopravu autodomíchávačem, konzistence S3 a S4 lze zároveň čerpat.
Jednotlivé stupně zpracovatelnosti betonu se liší recepturou, je proto důležité zpracovávat směs v dané konzistenci. Nejpoužívanější metodou zkoušky zpracovatelnosti je v České republice metoda Abramsova kužele, kdy se sleduje tzv. sednutí zhutněného kužele betonové směsi.
Jsou-li používány speciální směsi s vysokou konzistencí, tzv. Je-li potřeba dalších zkoušek, je nutné o tom předem informovat výrobce.
Zkouška pevnosti betonu se provádí odběrem vzorku čerstvé betonové směsi do normovaných forem. Tyto vzorky jsou následně uloženy po dobu 28 dnů do vlhkého nebo mokrého prostředí při teplotě +20 °C.
Některé druhy betonu je potřeba testovat také na odolnost vůči mrazu, vodonepropustnost, odolnost proti posypovým solím nebo vůči obrusnosti. Vzorky odebírají a testy provádějí pouze proškolené osoby.
Postupy výroby a zkoušení betonové směsi je prováděno v souladu se zavedeným systémem řízení výroby. Nad tímto systémem vykonávají dozor nezávislé akreditované orgány.
Bezpečnost při práci s betonem
Beton obsahuje pojivo na bázi cementu. Beton obsahuje nebezpečné látky - cementový (portlandský) slínek, odprašky z výroby portlandského slínku apod.
Beton může v čerstvém stavu způsobit vážné poškození očí, podráždění kůže, alergickou kožní reakci, podráždění dýchacích cest apod.
Při práci s čerstvým betonem vždy používejte ochranné prostředky: vodotěsné rukavice, ochranný oděv (pro celé tělo), vodotěsnou a dostatečně vysokou obuv, ochranné brýle nebo obličejový štít.
- PŘI ZASAŽENÍ OČÍ: Několik minut opatrně oplachujte vodou. Jsou-li nasazeny kontaktní čočky a je-li to možné, vyjměte je. Pokračujte ve vyplachování. Okamžitě volejte TOXIKOLOGICKÉ INFORMAČNÍ STŘEDISKO nebo lékaře.
- PŘI STYKU S KŮŽÍ: Omyjte velkým množstvím vody a mýdla. Při podráždění kůže nebo vyrážce vyhledejte lékařskou pomoc.
- PŘI VDECHNUTÍ: Přeneste postiženého na čerstvý vzduch a ponechte jej v klidu v poloze usnadňující dýchání. Necítí-li se dobře, volejte TOXIKOLOGICKÉ INFORMAČNÍ STŘEDISKO nebo lékaře.
Kontaminovaný oděv svlékněte a před opětovným použitím vyperte. Bezpečnostní riziko pomine po zatvrdnutí betonu. Podrobnější údaje naleznete v bezpečnostním listu každého výrobce betonu.
Technické normy
Zde jsou uvedeny pouze ty technické normy, které se vztahují k výrobě, přepravě, ukládání a ošetřování betonu nejčastěji. Uvedená označení se vztahují ke dni vydání tohoto textu:
- ČSN EN 206 Beton - Specifikace, vlastnosti, výroba a shoda
- ČSN P 73 2404 Beton - Specifikace, vlastnosti, výroba a shoda + Doplňující informace
- ČSN EN 13 670 Provádění betonových konstrukcí
tags: #způsoby #hutnění #betonu