Co je to epoxidová pryskyřice?
Epoxidové pryskyřice, které se používají na silnovrstvé nátěry podlah (do 5 mm), jsou nízkomolekulární medovité kapaliny. Jedná se o polymer, který byl objeven již ve 30. letech 20. století. Tuto hmotu, která je v průběhu let samozřejmě stále vylepšována, používá člověk tedy takřka 100 let.
Základní epoxidová pryskyřice je bezbarvá až nažloutlá hmota, do které se přidávají barevné pigmenty. Tato barevnost je charakterizována vzorníkem RAL. Do základní transparentní epoxidové pryskyřice můžeme přidat kromě pigmentů také různé glitry, fosforový nebo metalický prášek.
Hmota, jejíž viskozita je podobná medu, získá díky chemické reakci s tvrdidlem pevnou strukturu. Spojením dvou složek A+B (tvrdidlo) dojde ke zvýšení teploty a ke specifické chemické reakci, zvané zasíťování. Tento proces je nevratný a opakovaným ohřevem nelze výsledný polymer vrátit do původního stavu. Reakce neprodukuje vedlejší chemické látky, na rozdíl od rozpouštědlových a polyuretanových nátěrů. Její průběh je pro člověka bezpečný a nepůsobí navíc žádný zápach.
Mezi další charakteristické vlastnosti epoxidových podlah patří, kromě vynikající mechanické odolnosti a přilnavosti, také velmi nízká smrštitelnost (materiál si udržuje původní rozměry) a 100% odolnost proti vodě. Epoxidové pryskyřice se vyrábějí v České republice a splňují nejvyšší hygienické a bezpečnostní požadavky. Jsou čistě syntetické a nejsou na akrylátové bázi, což zásadně zvyšuje jejich mechanickou a chemickou odolnost. Epoxidové pryskyřice na akrylátové bázi (dostupné v hobby marketech) jsou sice levnější a snadněji se s nimi pracuje, avšak díky této úpravě po čase takové epoxidové podlahy praskají. To je dáno oslabením vnitřní struktury epoxidového materiálu.
Použití epoxidových pryskyřic
Epoxidové pryskyřice a výrobky z nich mají mnoho jedinečných vlastností, které žádné jiné materiály nabídnout nemohou. Například mají vynikající přilnavost a mechanické vlastnosti, chrání proti korozi a vyznačují se odolností vůči chemickým látkám a vlivům počasí.
Čtěte také: Zpracování betonu a čas
Hlavní oblasti použití epoxidových pryskyřic ve stavebnictví jsou:
- nátěry
- lepidla
- podlahové krytiny (např. průmyslové podlahy a podlahy víceúrovňových parkovišť)
- kamenné koberce
- chemické kotvy
- pečetící a impregnační nátěry
- renovace betonu
- opravy trhlin a výtluků
- spojovací materiál při pokládání dlaždic
Kromě toho se široce využívají v elektrotechnickém, elektronickém, leteckém a automobilovém průmyslu, při výrobě sportovního zboží a v dalších aplikacích s vysokými nároky na vlastnosti materiálu. Epoxidové pryskyřice již léta kralují dekorativnímu průmyslu a tvorbě nápadných šperků. Tyto výrobky se dostávají i do modelářství a elektroniky.
Bezpečnost při práci s epoxidovou pryskyřicí
Epoxidy jsou ve velké většině dvousložkové systémy, sestávající z epoxidové pryskyřice a z vytvrzovací složky. Samostatné složky i nevytvrzená směs mohou vykazovat nebezpečné vlastnosti a vyvolávat dráždivé reakce nebo přecitlivělost. Mezi typické příznaky alergické reakce patří zarudnutí nebo otok na kůži nebo v oblasti očí, poškození kůže nebo alergický kontaktní ekzém. Hlavním rizikem je zasažení očí nebo přímý kontakt s pokožkou. Pokud jsou však dodržována základní bezpečnostní opatření, je manipulace s nimi bezpečná. Po smíchání proběhne chemická reakce, jejímž výsledkem je inertní konečný materiál.
Ochranné prostředky a správná manipulace
- Před použitím je třeba obě složky smíchat ve stanoveném poměru.
- Je třeba se vyhnout přímému kontaktu s jednotlivými složkami nebo s nevytvrzenou směsí.
- Větší bezpečnosti při zpracování epoxidových systémů napomůže několik jednoduchých opatření. Například použitím zubové stěrky na tyči místo špachtle se podstatně zvyšuje bezpečná vzdálenost chránící proti postříkání. Používáte-li váleček nebo štětec, je třeba, aby byl vybaven ochranou proti kapání. Při tomto způsobu aplikace je zvláště důležité pečlivé a přesné zacházení s vybavením a jeho kontrola.
- Pro vlastní bezpečnost a bezpečnost ostatních je nezbytné nástroje, zvláště jejich rukojeti, po použití vyčistit. Čištění lze provádět odstraněním přebytečného materiálu a/nebo použitím čisticích prostředků doporučovaných výrobcem (většinou na bázi xylenu nebo směsi xylenu s acetonem).
- Než začnete pracovat s epoxidovými systémy, je vhodné exponované oblasti kůže, které nejsou pokryty jinými ochrannými prostředky, např. rukavicemi, zabezpečit vhodným ochranným krémem. Mezi takové oblasti patří např. obličej. Pro čištění kůže je vhodné používat produkty bez abrazivních složek a rozpouštědel.
- Pro práci s epoxidy je vhodné, a při každodenní práci s nimi nutné, používat osobní ochranné prostředky, jež je nutné pravidelně čistit a vyměňovat. Obuv i rukavice musí být vhodné a v dobrém stavu. Doporučuje se ochrana očí a obličeje, např. ochranná zástěra, ochrana kolen.
- Používají-li se výrobky obsahující rozpouštědla, měla by se používat maska s vhodným filtrem, např. s filtrem typu A. Při aplikaci postřikem je nutné používat kombinovaný filtr.
- Pracujte v oděvu s dlouhým rukávem a v uzavřené obuvi. Používejte nitrilové rukavice a ochranné brýle/štít. Vždy dostatečně větrejte; u větších projektů (např. stoly z pryskyřice, velké plochy) zvažte respirátor pro organické výpary.
Skladování a likvidace
Pokyny pro přepravu složek epoxidových systémů najdete na etiketě. Složky je třeba skladovat v uzavřených nádobách na chladném a suchém místě, které je označeno jako skladovací prostor pro materiály. Hlavním cílem je zabránit stříkání nebo únikům, které by se mohly šířit do okolí. Speciálně navržené vybavení může výrazně snížit potenciální expozici neúmyslnému vystříknutí nebo úniku látky při míchání. Při odvažování potřebných množství z prodejních obalů je třeba dávat pozor na to, aby nedošlo k potřísnění či polití nářadí, okolí, váhy nebo dokonce částí těla.
Nevytvrzené epoxidové pryskyřice nelikvidujte, pokud to není nutné. V případě nutnosti je pak likvidujte v souladu s místními předpisy (více informací naleznete v Bezpečnostním listu). Vytvrzené epoxidové pryskyřice lze obvykle likvidovat jako stavební odpad, ale vždy byste si měli vyžádat odbornou radu, abyste zajistili, že likvidace proběhne v souladu s místními předpisy. Jednorázové nádoby je třeba řádně vyprázdnit a zlikvidovat.
Čtěte také: Zpracování zavlhlého betonu: Podrobný postup
Jak pracovat s epoxidovou pryskyřicí?
Epoxidová pryskyřice pro tvoření je dvousložkový polymer (složka A = pryskyřice, složka B = tvrdidlo). Po vytvrzení vzniká pevný, čirý materiál odolný vodě i běžným chemikáliím. Je tvarově stálá a do určité míry tepelně odolná.
Příprava a míchání složek
Epoxidová pryskyřice ve dvousložkové formě je výsledkem kombinace kapalné polyfenolické pryskyřice a přizpůsobeného tvrdidla. Obvykle se jedná o polyfenoly - organické chemické sloučeniny, které se nacházejí v rostlinách, jako jsou bobule, olivový olej, kakao, yerba maté nebo ořechy. Jsou to antioxidanty a nejvíce se vyskytují ve slupkách plodů.
Před použitím je třeba obě složky smíchat ve stanoveném poměru. Výrobce pryskyřice obvykle na obalu uvádí, v jakém poměru smíchat pryskyřici a tužidlo, aby bylo dosaženo dokonalého spojení. Je také důležité si uvědomit, že epoxidová pryskyřice a tužidlo mají různou hustotu, takže poměry by se měly měřit podle hmotnosti, a ne podle objemu. Epoxidové pryskyřice A+B se dodávají ve dvou nádobách (A = hustší čirá složka, B = řidší tvrdidlo). Prodejní hmotnost (např. 0,5 kg, 1 kg, 5 kg) je součet A+B. Důležitým parametrem je hustota/viskozita. Řídká pryskyřice (cca 300-600 mPa·s) výborně zateče do detailů - hodí se na lůžka, sušené květiny a šperky. Středně hustá je ideální do silikonových forem. Hustá pryskyřice je vhodná pro vyšší vrstvy (lépe se „uchladí“), rychlé systémy pro tenké nátěry či doming.
Příklad výpočtu mísicího poměru:
- Vydělte poměr obou složek, např. 100 : 27 = 3,70 (100 : 25 = 4,00 atd.).
- Množství B = (navážená A) ÷ koeficient. Zjednodušeně: vypočtěte koeficient a tím dělte naváženou složku A. Vyjde vám přesná hmotnost B.
Do připravené nádoby odpovídajícího objemu nejdříve nalijte odvážené množství složky B a do ní pak i odpovídající odvážené množství složky A. Směs poté opatrně promíchávejte buďto ručně rovným míchátkem na epoxid (v případě malých objemů) nebo pomocí míchadla na vrtačce s pomalými otáčkami (v případě větších objemů). Směs mícháme tak, aby se obě složky co nejlépe spojily, a zaměřujeme se také na místa u stěn a u dna nádoby. Doporučujeme takto smíchanou směs ještě přelít do jiné nádoby a míchání zopakovat.
Čtěte také: Vlastnosti suchého a zavlhlého betonu
Míchejte 2-3 minuty pomalu, setírejte materiál ze stěn i ode dna. Cílem je dokonale promísit, ale zbytečně nezavzdušnit. U větších dávek pomůže pomaloběžné míchadlo. Složku A lze předem zlehka předehřát ve vodní lázni (max. 40 °C), čímž snížíte viskozitu a zvýšíte „dobu zpracovatelnosti“.
POZOR! U rychlejších epoxidů, např. pryskyřicí na tenké vrstvy nebo na šperky, se nemůžou tyto pryskyřice nechat stát 45 minut, protože by vyvřely, nechávají se max. 10-15 minut.
Teplota a vytvrzování
Po smíchání pryskyřice s tužidlem dochází k reakci, při které se směs změní z kapalného stavu na pevný. Doba vytvrzení spoje závisí na dvou hlavních faktorech. Vše určuje teplota - právě ta určuje, za jak dlouho pryskyřice změní svou formu. Kromě teploty je doba vytvrzení silně závislá na intenzitě míchání tužidla s pryskyřicí. Z tohoto důvodu mohou pracovní doby poněkud kolísat, proto je lepší brát bezpečné, zprůměrované hodnoty.
Pro nejlepší výsledky pracujte při teplotě cca 20-24 °C, s nižší vlhkostí (ideálně < 65 %). Povrch stolu musí být rovný a čistý, prostor bez prachu. Obvykle bychom se měli vyhnout teplotám pod 10 °C. Pokud hovoříme o příliš vysokých, maximální hranice je obvykle 150 °C.
Teplota při odlévání by měla být nad 20-23 °C. Na tuto teplotu jsou měřeny parametry popsané v technických listech. Přibližně tuto teplotu by měla mít i pryskyřice a forma, proto se doporučuje dát pryskyřici do pracovní místnosti vytemperovat. Při nižší teplotě některé z částí systému vzniká nebezpečí špatného a nerovnoměrného vytvrzování, tvorby bublinek atd. Také místnost po dobu vytvrzování odlitku by měla být udržována při stálé teplotě.
Při teplotě pod 19 °C dochází ke zpomalování tvrdnutí a každý stupeň směrem dolů tuto dobu výrazně navyšuje, nicméně pryskyřice vytvrdne. Na druhou stranu každý stupeň nahoru zase vytvrzování urychluje, nicméně je třeba dávat pozor, aby nedošlo k přehřátí pryskyřice, ke kumulaci tepla uvnitř ní a pak následnému vyvření pryskyřice. Teplotu pryskyřice je třeba monitorovat teploměrem a případně při nárůstu zvýšeném nárůstu teploty řešit její ochlazování.
K urychlení procesu katalýzy můžete umístit odlitek do blízkosti zdroje tepla, například radiátoru. K urychlení vytvrzování pryskyřic se často používají horkovzdušná zařízení. Obvykle je však lepší nechat jej pracovat a přistupovat k podobným postupům s omezenou důvěrou.
První viditelné změny viskozity zesíťováním budou vidět přibližně asi po 6-10 hodinách (v závislosti na okolní teplotě). Následně lze na hladinu vytvrzeného systému skládat různé předměty a zalít je další vrstvou.
Barvení a přidávání dekoračních prvků
Díky tekutému stavu epoxidové pryskyřice si můžeme dovolit velmi snadno barvit spoje barvami. Nejoblíbenější a nejvhodnější formou barviva je tekuté barvivo.
- Chcete-li průhledný efekt, použijte barvy do pryskyřice (obvykle 2-5 % z hmotnosti).
- Pro neprůhledné výrobky volte pigmenty.
- Do směsi přidáváme pigmentový roztok Veropal PR nebo pigmentovou pastu Veropal PP v již námi odzkoušeném poměru, nebo můžete použít metalický, perlescentní nebo alkoholový pigment v závislosti na tom, jakého chcete dosáhnout efektu.
Do křišťálově čiré pryskyřice můžete přidat glitry, fólie, kamínky, drcené sklo, pírka nebo skleněné drtě. Vždy dbejte na suchost materiálu (vlhkost způsobuje zakalení či bublinky). Metalické prášky (slída s napařenými pigmenty) vytvářejí neprůhledné, syté efekty s jemným leskem. Přidáváme obvykle okolo ~5 % z hmotnosti pryskyřice.
Jak na bublinky v pryskyřici?
Bublinky jsou přirozené - vznikají při nalévání i míchání. Minimalizujete je pomalým mícháním a krátkým odstátím směsi. Při lití lijte tenkým pramínkem z výšky pár centimetrů. Pokud máme vakuovou komoru, vložíme zamíchanou směs v nádobě do komory a necháme odvakuovat. Pozor, ve směsi bude spousta vzduchu a bude to pěnit, tak při zvedání pěny regulujte její výšku upouštěním vakua. Pomocí horkovzdušné pistole přejíždíme opatrně teplem po povrchu lité plochy. Tím se také eliminují bublinky, neboť snižujeme povrchové napětí hladiny pryskyřice. Pro eliminaci bublin můžete využít i Veropal Bubble Off ve spreji.
Výroba epoxidového stolu: krok za krokem
Odlévání epoxidové pryskyřice se v posledních pár letech stalo hitem, a kde kdo zatoužil vyrobit si vlastní servírovací prkénko, epoxidové hodiny nebo třeba rovnou stůl s epoxidovou řekou uprostřed. Maximální rady a postupy jsou nicméně obecné a využijete je u jakéhokoliv jiného projektu.
1. Výběr a příprava dřeva
Prvním krokem při vytváření vlastního stolu s pryskyřicí je výběr správného a atraktivního kusu dřeva. Vlhkosti dřeva pod 15 % dosáhnete pouze v sušičce. Při zalévání dřeva nad 12 % vlhkost způsobuje pnutí ve dřevě a může se stát (ale nemusí), že se dřevo bude prohýbat, kroutit nebo i praskat. Dřevo by také mělo být pokud možno co nejvíce ploché, co nejvíce v rovině. Prohnutá dřeva nebo dřeva ve vrtuli by se měla před výrobou epoxidového stolu srovnat pomocí protahu nebo frézy do roviny.
Máte tedy dřevo, které je dostatečně suché, je zajímavé a je rovné. Nyní je třeba ho před dalšími kroky upravit. Nejdříve dřevo ořežete do požadovaných rozměrů, zbavíte se volných částí a odstraníte nahnilé, zvětralé části dřevěné hmoty. V případě, že chcete zachovat kůru, měla by se zachovávat jen soudržná kůra. Také je třeba ji co možná nejvíce fixovat k dřevu, např. hřebíčky s malou hlavičkou, nebo kůru se dřevem lokálně stabilizovat za pomoci nízkoviskózní stabilizační pryskyřice Veropal WSB E-LV. Fixace pryskyřicí se dělá tak, že ve vzdálenostech cca 7 cm vrtáme 3mm vrtáčkem pod mírným úhlem (aby vzduch mohl unikat pryč) skrz kůru do dřeva otvory. Vyfoukáme prach a pak natíráme kůru Veropalem WSB E-LV. Do vyvrtaných otvorů se snažíme dostat co nejvíce pryskyřice. Před zaléváním je dobré dřevo zhruba obrousit s brusnými papíry zrnitosti 80-100, abyste se zbavili možných uvolněných dřevěných vláken (takzvaných „chlupů").
2. Stabilizace a penetrace dřeva
Stabilizace dřeva je proces, kdy se ze dřeva pomocí vakua odsává veškerý vzduch a na místo vzduchu se do dřeva dostává pryskyřice. Dřevo prosycené pryskyřicí se po jejím úplném vytvrzení stabilizuje, zvýší svou hmotnost, je velmi odolné, tvrdé a nenasákavé (nezávisle na stavu, ve kterém bylo před stabilizací). Takto se stabilizují ve velké většině malé kusy dřeva, které se vejdou do vakuové komory. Vakuové soupravy jsou neúčinnějšími přístroji v boji s bublinkami v epoxidu.
Pro co nejlepší vytváření vazeb mezi epoxidem i dřevem doporučujeme použít pro penetraci epoxidový systém. Penetraci nanášíme štětcem, necháme na dřevě zaschnout a doporučujeme proces provést 2x (u kůry či velmi porézních materiálů i vícekrát). VEROPAL PEN 10 si připravte do nádoby se širším dnem, aby byl sloupec pryskyřice co nejnižší (prodloužíte si tím o něco dobu zpracovatelnosti) a rychle štětcem nanášejte na dřevo. Při smíchání většího objemu a nechání stát ve sloupci může systém v kelímku nebo plechovce tzv. „vyvřít“ (v centru objemu pryskyřice se odstartuje nekontrolovaná exotermní reakce, pryskyřice velmi rychle za uvolňování tepla vytvrdne, popraská a zežloutne. Teplota přitom může přesáhnout i 150 °C). Je proto dbát na opatrnost.
3. Výroba formy
Formu na lití epoxidové pryskyřice můžete vyrobit z různých materiálů - z oceli, plastu (např. polypropylenu, polyethylenu, polykarbonátu atd.), dřeva, mdf desek, lamina, silikonu, nerezu, skla či plexiskla. Nicméně jen velmi málo materiálů nepřilne k pryskyřici - a to polypropylen, silikon, teflon a panenský HDPE.
V případě, že nechcete použít na formu polypropylen, tak se nejčastěji používají dřevěné desky nebo lamino. Dřevěné desky nejprve obrousíme (zrnitost P80 nebo P100). Účelem je zbavit se vyčnívajících vláken, aby dřevo nebylo „chlupaté" a dobře na něm držela separační páska. Páska musí perfektně přilnout ke dřevu, protože v případě, že nepřilne a pryskyřice se dostane do dřeva, tak zafunguje jako lepidlo. Rozměry formy volíme vždy alespoň o 1 cm větší, než je rozměr, kterého chceme docílit.
Po očištění stran desek, které budou „uvnitř“ formy, se musíte rozhodnout, jakým způsobem zajistíte separaci odlitku od formy. Musí být ovšem polypropylenová, aby dobře separovala. Polyetylenové pásky jsou loterie (šance 50 na 50, že se vám k nim epoxid „přilepí“). Při použití separační pásky se oblepí vnitřek formy polypropylenovou lepicí páskou, a to jak dno, tak bočnice. Na vnější části bočnice separační páska zase zabrání vsáknutí tavného lepidla, kterým spojíte strany formy k sobě.
Nejdříve se tavnou pistolí slepí v rozích jednotlivé bočnice a udělá se z nich rám. Poté se na spodek rámu nanese souvislá housenka silikonového nebo akrylového tmelu a rám se tímto tmelem přitiskne ke dnu formy. Následně tavnou pistolí z vnějšku bočnic naneseme lepidlo po obvodu, kde se stýkají bočnice se dnem formy. Tavné lepidlo zabrání podtečení formy. Lepidlo naneste ve 3 vrstvách, jedna vrstva ve většině případů nestačí a protéká. Pro uzavření vnitřních styčných ploch použijte silikonový nebo akrylátový tmel (používejte bílý raději než transparentní, je lépe vidět, kde jste již dali a kde ne a jsou vidět i případné dírky), kterým všechny vnitřní styčné plochy dna a bočnic či bočnic mezi sebou pěkně vytmelíme a uhladíme.
Alternativou separačních pásek jsou separátory na bázi vosku, které se nanáší přímo na již sestavenou formu (ať už sestavenou podobným způsobem jako je popsáno výše, nebo např. sešroubovanou). Separátory se nanáší pouze na plochy, kde bude styk epoxidu s formou. Nejpoužívanějšími separátory tohoto typu na bázi vosku je separátor V11, který je poměrně rychle aplikovatelný i schnoucí a vytváří kvalitní separační mikrovrstvu bílého vosku. Při jeho použití ale dávejte velký pozor na nanášené množství. Když se ho nanese do formy moc a vy do ní nalijete epoxid, dojde k tomu, že přebytečné množství separátoru vyvzlíná na povrch odlitku a vytvoří mastnou hladinu. V některých případech se dokonce tento přebytečný olej stáhne jakoby do rohů nalité pryskyřice ve formě a vytvoří takové olejové kapsy. Po vytvrzení odlitku se olej vylije, ale v odlitku vám zůstane zmíněná prázdná kapsa.
U sestavování formy a zajištění separace buďte velmi pečliví, ušetříte si spoustu problémů (zmíněné protečení, pryskyřice na zemi + nepořádek + složité odformování v případě vytvrdnutí). Tyto licí pryskyřice jsou velmi tekuté a mají tendenci si nacházet svoji cestu, byť jen mikrotrhlinami, zejména v raných stádiích lití. Často i u zkušených lidí pracující v oboru roky se stává, že jim sem tam forma proteče, byť třeba málo.
4. Lití pryskyřice
Po odstátí do připravené formy s ukotveným dřevem začneme opatrně a pomalu lít pryskyřičnou epoxidovou směs. Ideálně ji lijeme přes lakařské sítko 190my, které nám pomůže rozbíjet bubliny (bublina je větší než 190my a o sítko se rozbije).
Pryskyřice si namíchejte vždy o něco více, než vypočítáte, a to hlavně z důvodu smrštivosti pryskyřice při vytvrzování. Pokud byste pryskyřici tónovali, při případném domíchání extra dávky pro dolití propadlin už se velmi pravděpodobně netrefíte do stejného odstínu.
Materiál se při tvrdnutí lehce smršťuje, proto doporučujeme odlít větší množství pryskyřice jako kompenzaci těchto ztrát (tyto ztráty jsou přímo závislé na tloušťce či objemu odlitku). Při odlitku tloušťky 3 cm bude přibližně 1 mm, při odlitku tloušťky 5-6 cm počítáme s 3 mm.
| Rozměr stolu (výška x šířka x délka) | Potřebné množství pryskyřice |
|---|---|
| 20 cm x 20 cm x 20 cm | cca 9 kg |
Objem dřeva: Vd = délka (m) x šířka (m) x tloušťka (mm).
V případě, že dřevo je velmi členité a špatně se měří a odhaduje vylévaný prostor, lze tento prostor vysypat křemičitým pískem o zrnitosti 0,3-0,8 mm (písková filtrace do bazénu, dřevo pak od písku očistěte). Tímto získáte objem sypaného materiálu, který vynásobte faktorem 1,15 eliminující vzduchové kapsy mezi zrníčky a tak získáte objem kapaliny.
Další užitečné tipy
Mikrobalóny do pryskyřice jsou speciální prostředky, jejichž hlavním úkolem je zvýšit hustotu. Hustá pryskyřice rozhodně lépe přilne ke svislým povrchům a nestéká. Kromě toho má za následek snížení hmotnosti pryskyřice. Poměr mikrobalónku a směsi pryskyřice a tužidla je uveden na obalu (mikrobalónku) nebo v technickém listu.
Epoxidové pryskyřice ve dvousložkové formě se používají jako lepidlo odolné proti vlhkosti. Použití pryskyřice k ochraně integrovaných obvodů je jistým způsobem, jak se vyhnout vlhkosti a zaplavení. Výrobci elektronických zařízení často používají epoxidovou pryskyřici k ochraně obvodů před mechanickým poškozením. V závislosti na našich potřebách: můžeme použít licí pryskyřici - mluvíme především o zalévání transformátorů a celých obvodů, v tomto případě je ideálním řešením pryskyřice Royal Resin Crystal. Pro ochranu SMD desek plošných spojů je vhodné použít pryskyřici Royal Resin Clear - ta umožňuje snadnou laminaci jakéhokoli povrchu.
tags: #zpracovani #epoxidove #pryskyrice