Dešťová voda dokáže potrápit každého. Pokud není dobře svedená, objeví se kaluže na chodníku, podmáčený trávník nebo poškozená dlažba. Řešení přitom existuje! Odvodňovací žlab.
Co je odvodňovací žlab a k čemu slouží?
Odvodňovací žlaby mají jasný úkol: odvést povrchovou vodu do kanalizace, retenční nádrže nebo příkopu. Díky nim se nepoškodí nově položená dlažba, nesesune se svah a voda neohrožuje základy domů. Do skupiny odvodňovacích a technických prvků ale nepatří jen samotné žlaby. Patří sem i například osmihranné trouby pro uzavřené systémy nebo energokanály, které chrání inženýrské sítě. Odvodnění všech ploch kolem domu nebo bytovky může být snadné, když se zvolí správné řešení. Dešťová voda ze střech se obvykle odvádí přes gajgr do potrubí. Jak ale chytře a správně odvodnit ostatní zpevněné, většinou rovné plochy? Spadlá voda se do trávníků sama vsákne, ale voda z dlažby nebo betonu musí někam odtéct. Řízený svod vody a její další využití usnadní liniové odvodnění, žlaby s roštem. Problém se spádováním plochy se zjednoduší tím, že podélný žlab umožní nasměrovat sklon dlažby jen jedním směrem.
Odvodňovací žlaby DITON chrání dlažbu, svahy i základy domů před vodou. DITON nabízí široký výběr odvodňovacích a technických prvků, od žlabů pro rodinné domy přes štěrbinové systémy pro parkovací plochy až po robustní žlab EUROPA pro těžce namáhané pojezdové plochy. Společnost MEA Water Management se zabývá komplexním hospodařením s dešťovou vodou již po několik desetiletí. Dešťová voda ze střech se svádí přes gajgr do potrubí. Ovšem odvodnění ostatních zpevněných ploch vyžaduje propracovanější řešení. Principem je to, že podélný odvodňovací žlab umožní nasměrovat sklon dlažby jen jedním směrem.
Typy odvodňovacích žlabů dle materiálu
Obecně se odvodňovací žlaby dělí na 2 velké skupiny podle materiálu, ze kterého jsou vyrobeny: plastové a betonové.
Plastové odvodňovací žlaby
Největší výhodou plastových žlabů je nízká hmotnost, díky které se s nimi snadno manipuluje. Montáž také usnadňují zámky, kterými se žlaby snadno spojí. Plastové odvodňovací žlaby je možné také spojovat do pravých úhlů.
Čtěte také: Montáž betonových žlabů Hornbach
Nevýhodou plastových žlabů je ovšem jejich nízká pevnost při bočním zatížení v porovnání s betonovými žlaby. Další nevýhodou je postupná degradace materiálu vlivem povětrnostních podmínek. Plasty, použité pro výrobu žlabů, jsou UV odolné. I přes to je ovšem celková životnost odhadována na 10 let.
Tělo žlabu je vyrobeno z polypropylenu (PP) s UV stabilizací. Polypropylen je pružným, razuvzdorný, nenasákavý a chemicky odolný. Zatížení u pojezdové varianty nepřenáší plast, ale mřížka a obetonování. Při správné montáži je systém dlouhodobě stabilní.
Betonové odvodňovací žlaby
V tomto případě se dostáváme do profesionálnějšího segmentu odvodňovacích žlabů. Betonové odvodňovací žlaby se vyznačují především vysokou pevností a obrovskou variabilitou rozměrů a typů. Kromě klasických žlabů s mříží, můžeme narazit i na "speciality" v podobě štěrbinových žlabů nebo žlabů se spádovaným dnem. Nevýhodou betonových odvodňovacích žlabů je ovšem jejich vysoká hmotnost (v případě žlabů D400 ve větších rozměrech je hmotnost až 100 kg/ks) a z toho vyplývající náročnost na manipulaci a pokládku.
Na trhu se kromě betonových žlabů objevují i plastové. Ty mohou být levnější a snadněji manipulovatelné, ale betonové odvodňovací žlaby mají nesporné výhody. Jsou stabilnější, odolnější vůči zatížení a díky přírodnímu vzhledu působí přirozeněji. Proto v DITONu sázíme na beton.
Tradiční betonový odvodňovací žlab má sice jiný vzhled, ale uplatní se tam, kde je potřeba zpevnit dno příkopu nebo zahradního kanálu.
Čtěte také: Použití malých betonových žlabů v praxi
- Praktický příklad: majitel rodinného domu chtěl zachovat přírodní ráz zahrady, proto zvolil tradiční betonové žlaby v kombinaci s kamennou dlažbou. Výsledek je funkční i esteticky příjemný.
Třídy zatížení odvodňovacích žlabů (dle ČSN EN 1433)
Jak se zorientovat v názvech tříd zatížení žlabů? Jednoduše. Číselné hodnoty v názvu třídy se vztahují ke zkušební síle v kilonewtonech (např. A 15 = 15 kN). To pak zhruba odpovídá pouze zkušebnímu statickému zatížení 1,5 tuny, které působí kolmo shora na obetonovaný žlab.
Třídy zatížení podle normy ČSN EN 1433 jsou pro většinu instalací dostačující. V případě ploch s velmi vysokým dynamickým zatížením a/nebo výjimečně těžkým provozem ale vždy musíme pečlivě zvážit místní situaci na základě všech vstupních dat. Je potřeba zohlednit celou řadu výše uvedených faktorů a pro výpočty použít jiné modely zatížení.
| Třída zatížení | Zkušební síla (kN) | Přibližné statické zatížení (t) | Doporučené použití |
|---|---|---|---|
| A 15 | 15 | 1,5 | Použití v chodnících či cyklostezkách, kolem bazénů, před garáž na osobní auto apod. (Plochy s minimálním provozem, zatěžované chodci a cyklisty.) |
| B 125 | 125 | 12,5 | Autoservisy, místa pro příjezd dodávek či malých automobilů apod. (Plochy s lehkým a pomalejším provozem, jako parkoviště pro osobní auta, chodníky a podchody ve veřejném prostoru.) |
| C 250 | 250 | 25 | Parkoviště, nakládací zóny u továren apod. (Místa s pravidelným provozem aut i tam, kde občas projedou lehčí náklaďáky.) |
| D 400 | 400 | 40 | Silnice, dálnice, příjezdové komunikace pro těžkou techniku apod. (Hustší provoz a všechny kategorie vozů.) |
| E 600 | 600 | 60 | Velmi častý provoz těžkých vozidel, např. železniční přejezdy na silnicích. |
| F 900 | 900 | 90 | Plochy vystavené extrémně vysokému zatížení kol a opravdu vysokým dynamickým silám. |
Například odvodňovací žlab třídy B 125 (zkušební síla 125 kN, statické zatížení zhruba 12,5 tuny) v praxi nemusí vydržet ani časté otáčení 7,5 tunových vozidel. Navíc použití žlabů třídy B v plochách, kde se v průběhu dne běžně pohybují jiná auta než osobní, nepovoluje ani samotná norma. Je tedy nutné použít žlaby třídy C 250. U výběru a specifikace správného žlabu bychom za žádných okolností neměli vycházet pouze z únosnosti, respektive třídy zatížení. Existuje spousta dalších faktorů jako například umístění v ploše nebo oblast použití. Ty pak zásadně ovlivňují funkčnost i životnost celého odvodňovacího systému.
Instalace venkovního odvodňovacího žlabu: kompletní technický návod
Venkovní odvodňovací žlab je konstrukční prvek, který musí fungovat dlouhodobě, bez deformací, bez zatékání a bez sedání okolní dlažby. Správná instalace rozhoduje o:
- životnosti systému
- zachování nosnosti (do 1,5t nebo do 12,5t)
- těsnosti napojení na KG kanalizaci
- stabilitě celé zpevněné plochy
Níže je kompletní postup včetně technických zásad.
Čtěte také: Žlaby D400 s litinovou mříží pro náročné aplikace
1. Plánování a technický návrh před zahájením prací
Nejčastější montážní chyby vznikají ještě před samotným započetím prací. Proto je nutné si nejprve ujasnit základní parametry.
Určení zatížení
Zvažte, jak bude plocha používána:
- Pochozí provoz (terasy, chodníky, okolí domu) → třída A15 (plastový anebo pozinkovaný žlab)
- Pravidelný pojezd osobním automobilem → třída B125 (litinový žlab)
U pojezdových variant je nutné počítat s robustnější betonovou konstrukcí.
Kontrola stavební výšky
Změřte hloubku, do které máte pro žlab k dispozici a vemte do úvahy napojení na KG potrubí a dodržení spádu 2 %. Podle toho následně zvolte:
- standardní žlab (žlab je vysoký 105 mm, počítejte ještě minimálně 10 cm pro podbetonování a 10 cm zhutněného štěrku)
- snížený žlab (žlab je vysoký 55 mm, počítejte ještě minimálně 10 cm pro podbetonování a 10 cm zhutněného štěrku).
Návrh napojení
Rozhodněte, kudy povede kanalizace:
- Pod žlabem → spodní dopojení DN 110 (pro standardní i sníženou variantu žlabu je tento dopojovací kus stejný)
- Ze strany → boční dopojení DN 110 (standardní)
- Snížená varianta → boční dopojení DN 75
Napojení musí mít dostatečný spád (min. 1-2 %).
Návrh délky
Žlaby mají délku 100 cm a lze je spojovat. Doporučuje se nejprve navrhnout kompletní délku linie a až následně řešit případné krácení.
Nestačí ale jen položit žlab. Zkušení montážníci vědí, že je třeba dbát na centimetry i způsob položení při instalaci. Nejde jen o hloubku zabudování, ale i vzdálenost od domu nebo garážových vrat. Dbát na umístění žlabu, výběr materiálu, jeho šířky i druhu roštu tak, aby zvládl pojmout nejen drobný, ale i silný déšť.
2. Výkop a příprava podloží
Výkop musí být širší než samotný žlab - minimálně o 20 až 30 cm na každou stranu. Tento prostor je nutný pro obetonování. Hloubka výkopu musí zahrnovat:
- zhutněný štěrkový podsyp
- betonovou podkladní vrstvu
- výšku žlabu
- finální skladbu dlažby
Podsyp
Na dno výkopu se uloží vrstva štěrku (10-15 cm). Tato vrstva musí být řádně zhutněna. Nedostatečně zhutněný podsyp je častou příčinou sedání žlabu.
Betonové lože
Na zhutněný štěrk se ukládá betonová vrstva:
- U pochozí varianty je doporučená.
- U pojezdové varianty je nutná.
Tloušťka betonu se běžně pohybuje kolem 8-10 cm. Minimální výška betonového podkladu je 15 cm.
Žlab je nutné zabetonovat v celé výšce. Před instalací je potřeba připravit betonové lože, do kterého se žlab usadí.
3. Napojení na KG kanalizaci
Napojení je klíčový bod celé instalace. Žlab má napojovací dřík, který se zasouvá přímo do hrdla KG potrubí s těsněním.
Postup napojení
- Připravte KG potrubí ve správné výšce a spádu.
- Zkontrolujte těsnění v hrdle.
- Zasuňte napojovací dřík do hrdla potrubí.
- Zkontrolujte stabilitu spoje.
Potrubí musí být uloženo pevně, nesmí zůstat bez podpory. U snížených žlabů je boční vývod DN 75 - je nutné tomu přizpůsobit potrubí a použít odpovídající redukci. Vzhledem k průměru DN 75 musíte zvolit HT redukci 110/75 - silně doporučujeme zvolit krátkou variantu, aby se tato redukce celá zasunula do KG tvarovky anebo trubky a nebyla tak vystavena zatížení.
Každý odvodňovací žlab (betonový i plastový) musí být pokládán do 10 cm betonového lože. Stejná tloušťka betonu musí být také z boků, aby ochránila žlab před působením bočních sil, které na odvodňovací žlab působí např. od zatížení.
4. Osazení žlabu do betonového lože
Žlab se ukládá do čerstvého betonu a výškově se vyrovná podle budoucí dlažby. Horní hrana mřížky by měla být v úrovni dlažby nebo 2-3 mm pod ní. To zabrání zadržování vody i poškození hran.
Okolní povrch by měl být trvale 3 až 5 mm nad horní plochou krytů žlabů. Zvolte místo odtoku (nejnižší místo), začátek a konec linie. Nastavte výšku tak, aby bylo dosaženo spádování. Žlaby instalujte s vloženými rošty, aby nedošlo k deformaci žlabu během instalace.
Obetonování
Boční stěny musí být pevně obetonovány. U pojezdové varianty je kvalitní obetonování zásadní, protože zatížení se přenáší do betonového rámce. Plastové těleso není nosným prvkem - nosnou funkci plní kombinace mřížky a betonového okolí.
5. Spojování žlabů
Žlaby se spojují pomocí konstrukčního zámku na čelních hranách. Před finální fixací doporučujeme: sestavit celou linii „nasucho“, zkontrolovat spád a zkontrolovat výškové osazení. U dlouhých linií je vhodné použít provázek nebo rovnou lať. Po kontrole lze provést definitivní obetonování. Plastové žlaby se spojují pomocí zámků. Betonové žlaby se spojují pouze "na sraz". V případě požadavku na vodotěsný spoj je nutné spáry mezi žlaby vyplnit polyuretanovým PU tmelem.
6. Krácení žlabu úhlovou bruskou
Pokud délka nevyhovuje přesně, poslední díl lze upravit.
Postup
- Nejprve žlaby kompletně sestavte.
- Přesně zaměřte požadovanou délku.
- Označte místo řezu.
- Použijte úhlovou brusku s kotoučem na plast.
- Řez proveďte kolmo.
- Očistěte hrany.
Důležité upozornění
- Pokud používáte boční dopojení, řežte na opačné straně.
- Zkrácený konec musí být zakončen koncovkou.
- U pojezdových žlabů zachovejte plné obetonování i u zkráceného dílu.
7. Pokládka finální dlažby
Po vytvrdnutí betonu lze dokončit dlažbu. Je nutné: dodržet spád 1,5-2 % směrem k žlabu, zachovat konstrukční stabilitu dlažby a nepřenejnášet zatížení přímo na plastové hrany. Dlažba musí být pevně svázána s podkladní vrstvou.
8. Nejčastější montážní chyby
- Nedostatečné zhutnění podsypu
- Chybějící obetonování
- Špatný spád
- Řezání na straně plánovaného vývodu
- Kombinace standardních a snížených dílů
Tyto chyby vedou k deformaci nebo zatékání. Velkou roli hraje spád. Voda musí mít vždy možnost volně odtékat.
Zatížení kabelových žlabů
Systém kabelových žlabů musí mít dostatečnou mechanickou pevnost (nosnost a tuhost) a ta se posuzuje dle max. průhybu zatížené kabelové trasy. Žlaby MERKUR 2 byly zkoušeny podle normy ČSN EN 61 537 ed. 2.
Na celkovou nosnost (mechanickou pevnost) kabelové trasy má zásadní vliv umístění spoje jednotlivých kabelových žlabů vzhledem k podpěrným místům trasy. Největších hodnot mechanické pevnosti kabelové trasy je dosaženo, pokud se spoj jednotlivých žlabů nachází zhruba ve vzdálenosti 1/5 rozpětí podpěrných míst. Naopak umístění spoje žlabů přímo nad podpěrným místem má silně negativní vliv na nosnost žlabů a takto provedené trasy mají velmi nízké hodnoty nosnosti. Proto je ve všech typech montáží zakázáno umístit spoj žlabů přímo nad podpěrné místo kabelové trasy!
Vzhledem k praktickým zkušenostem z montáží kabelových tras je zřejmé, že není možné vždy zajistit ideální polohu spoje. Proto testujeme naše trasy i pro případ montáže s obecnou polohou spoje žlabů a jsou k dispozici i ověřené vlastnosti žlabové trasy pro tento typ montáže. Tedy pro umístění spojek SZM 1 kdekoli mimo polohy přímo nad podpěrnými místy trasy. Tento typ montáže je považován za standardní, protože neklade téměř žádné nároky na polohu spoje s výjimkou umístění spoje nad podpěrným místem. Z tohoto důvodu nedochází k nutnosti zkracovat žlabové díly a tím se minimalizuje odpad při instalaci.
Tento typ montáže je poměrně náročný na instalaci, protože požadavek na umístění spojky vede k nutnosti zkracovat kabelový žlab takto instalované trasy, což sebou nese vznik většího odpadu a nižší ekonomickou efektivitu instalace. Z toho vyplývá, že je toto provedení montáže vhodné zejména pro velmi zatížené trasy, nebo technicky obtížně překlenutelná místa s potřebou větších roztečí podpěr.
Celkové zatížení trasy je součtem měrných hmotností kabelů uložených v trase a měrných hmotností veškerého příslušenství kabelové trasy zavěšeného na kabelové žlaby. To znamená, že do celkového zatížení trasy je nutné zahrnout například i instalované kabelové přepážky a víka kabelových tras, rozvodné krabice, zavěšená světelná tělesa a podobně. V běžných případech však kabeláž tvoří převážnou většinu zatížení a je možné se omezit pouze na ni. Pro výpočet zatížení kabely je možné využít orientačních hodnot hmotností jednotlivých typů a velikostí kabelů.
Vypočtenou hodnotu zatížení žlabu je následně potřeba srovnat s maximálními přípustnými hodnotami dle certifikace zvoleného rozměru žlabu. V případě, že požadavek na nosnost trasy je vyšší, než je hodnota přípustného zatížení pro vybraný rozměr žlabu, může být řešením použití většího žlabu, který dosahuje vyšší nosnosti, jehož průřez však nebude plně využit. Z tabulek nosností vyplývá i možnost použít verze žlabu s vyšší bočnicí, které dosahují vyšších hodnot nosností.
Při kontrole zatížení kabelové trasy je rovněž nutné vzít v úvahu způsob montáže. V případě uchycení žlabu na držáky DZM 3/100, DZM 3/150, DZM 4 a DZM 6 je nutné brát v úvahu, že se nejedná v tomto případě o standardní montáž na podpěrná místa, nýbrž o zavěšení žlabu k vrchnímu lemovému drátu.
Vzorky žlabových tras byly zatěžovány stupňovitě (po krocích) až na zatížení SWL, což je maximální hodnota zatížení, při kterém průhyb žlabu, měřený v polovině rozpětí podpěrných míst, ještě nepřekročí 1/100 jejich rozpětí. Současně při tomto zatížení nesmí příčný průhyb při každém rozpětí překročit 1/20 šířky vzorku. Testované vzorky žlabů pak byly dále stupňovitě zatěžovány na 1,7násobek zatížení SWL, přičemž nesmí dle normy dojít ke zborcení konstrukce žlabu. U kabelových žlabů MERKUR 2 uvádíme hodnoty mechanické pevnosti doporučené (menší než umožňuje norma) a maximálně přípustné (v souladu s normou). Jejich průhyb nepřekračuje hodnotu 1/150 rozpětí opěrných míst. Tužší žlaby znamenají mimo jiné lepší podmínky pro funkci kabeláže, zejména pak v extrémních podmínkách.
Vzhledem k situaci na trhu, ve které hodnoty nosností (případně limitů zatížení) prezentované většinou ostatních výrobců a dodavatelů kabelových žlabů jsou ve skutečnosti limitními hodnotami nosnosti (zatížení) jejich žlabů s nízkým až nulovým koeficientem bezpečnosti, prezentujeme nově vedle našich standardních doporučených hodnot zatížení určovaných s vyšších bezpečnostní rezervou, rovněž maximální přípustné hodnoty zatížení žlabů MERKUR 2 pro možnost srovnání.
Dosavadní odstavce textu se zabývaly zatížením a nosností kabelových konstrukcí s ohledem na obecné zatížení trasy blíže nespecifikovaným souvislým rozložením hmotnosti. Situace s instalovanou kabeláží je však specifická tím, že prakticky jedinou užitečnou zátěží kabelové trasy jsou právě elektrické kabely. Výjimku tvoří pouze speciální typy montáží jako například samonosné kabelové trasy pro osvětlení hal s přímo instalovanými prvky osvětlení a podobně, které je potřeba řešit vždy podle konkrétní situace. V běžných případech je však zatížení žlabů tvořeno téměř stoprocentně pouze instalovanou kabeláží.
Pro maximální efektivnost doporučujeme si stáhnout naši Aplikaci pro rychlý výpočet výběru velikosti žlabu MERKUR 2. Přehledně Vám ukáže obsazenost vybraného typu žlabu v % a můžete se rozhodnout, zda je pro Vás zbývající rezerva dostačující.
Mřížové žlaby pro kabeláž
Požadavky na mřížové žlaby jsou díky rozličným aplikačním oblastem použití velmi rozmanité. Kromě snadné montáže požadují zákazníci zejména vysokou zatížitelnost, vlastnosti odpuzující nečistoty, dobrou ventilaci a kvalitní povrchovou úpravu.
Nový těžký mřížový žlab typu SGR z drátu o tloušťce 6 mm vytvarovaný do profilu U kombinuje hned několik předností. Díky provedení z tlustého drátu je žlab SGR při nízké vlastní hmotnosti až o 110 % zatížitelnější než srovnatelné mřížové žlaby konkurentů. Mřížový žlab je k dispozici se třemi různými provedeními povrchu.
tags: #zlab #zatizeni #vodou #co #to #je